(Přečteno v College Hall v prosinci 1881 delegátům konference a vedoucím pracovníkům Review and Herald, Sanatoria a školy.) Je nebezpečí, že naše škola se odvrátí od svého původního záměru. Boží úmysl byl oznámen, aby náš lid měl tam příležitost ke studiu vědních oborů a zároveň učit se požadavkům Jeho slova. Měly by se konat biblické přednášky, studiem Písma by mělo být v naších osnovách na prvním místě.

Žáci přicházejí z velkých vzdáleností a navštěvují naši školu v Battle Creeku právě za tím účelem, aby se jim dostalo poučení z lekcí o biblických předmětech. Avšak již před jedním nebo dvěma léty usilovali někteří přizpůsobit naše školy světským učilištím. V takovém případě nemůžeme vybízet rodiče, aby své děti posílali do školy v Battle Creeku. Morální a náboženské vlivy by neměly být odsouvány do pozadí. V minulosti Bůh spolupracoval s učiteli, takže mnohé děti pochopily pravdu a ^{5T 22} radostně ji přijaly. Ve svých domovech daly podnět k životu pro Pána, což bylo důsledkem jejich spojení s touto školou. Když viděly, že studium Písma se stalo součástí jejich vzdělání, byly přivedeny k tomu, že ho posuzovaly jako předmět velmi zajímavý a důležitý.

Příliš málo pozornosti bylo věnováno výchově mladých pro kazatelský úřad. To byl prvořadý úkol, kterým se zdůvodňovalo založení tohoto učiliště. V žádném případě bychom to neměli a pokládat to za něco druhořadého. A přece po celou řadu let tato škola velmi málo pokročila v přípravě nových žáků pro zvěstování pravdy. Někteří z těch, kteří přišli a vynaložili veliké úsilí, protože měli na mysli své příští kazatelské poslání, byli učiteli pobízeni k tomu, aby se dali do důkladného studia, zabírajícího několik let, a aby získali prostředky k uskutečnění těchto plánů, vstoupili do kolportáže a vzdali se myšlenky stát se kazateli. To je zcela nesprávné. Nezbývá nám mnoho let na práci a učitelé i ředitel školy měli by být ovládáni Božím Duchem a působit v souladu s Jeho zjevenou vůlí, místo aby sledovali své vlastní zájmy. Každoročně ztrácíme, protože nedbáme, co Bůh řekl o těchto otázkách.

Naši školu určil Pán k tomu, aby se vyrovnávala s přibývajícími potřebami této nebezpečné a demoralizované doby. Pouhé studium nemůže dát studentům potřebnou výchovu. Musí být položen důkladnější základ. Toto učiliště nebylo zřízeno proto, aby bylo usměrňováno míněním kteréhokoli člověka. Mělo by zde být víc porad s kazateli a zodpovědnými muži a především by měli usilovat o moudrost z hůry, aby se všechno jejich rozhodování o škole shodovalo s Boží vůlí.

Dát žákům pouze knižní vzdělání není účelem této instituce. Takto se mohou vzdělávat v kterékoli jiné škole. Bylo mi ukázáno, že satan se snaží zabránit dosažení pravého cíle, ^{5T 23} pro který byla tato škola zřízena. Jsouc zdržováni jeho nápady, správcové školy uvažují světským způsobem a napodobují jeho plány a zvyky. Tím však nesplňují záměr Božího Ducha.

Potřebujeme mnohem obsažnější vzdělání - vzdělání, které od učitelů a ředitele školy bude vyžadovat takové přemýšlení a úsilí, jaké pouhé vyučování vědním oborům nikdy nepožaduje. Povaha musí být náležitě kázněna, aby se vyvinula co nejdokonaleji a nejušlechtileji. Studenti by měli v tomto učilišti dostat takovou přípravu, aby byli schopni obhájit ve společnosti vážené, čestné, účinné postavení proti demoralizujícím vlivům, které mládež tolik narušují.

Bylo by dobře, kdyby vedle našeho učiliště bylo pole pro obdělávání, jakož i dílny a to pod správou mužů, způsobilých dávat studentům návod v různých oborech tělesné práce. Mnoho se ztrácí tím, že se nedbá na souvislost tělesných potřeb s duševními potřebami. V hodinách volna se často studenti zabývají lehkovážnými zálibami, které oslabují tělesné, duševní a mravní síly. Vlivem ochromující moci smyslových požitků nebo předčasného podněcování k námluvám a sňatku, mnozí studenti nedosáhnou té výše duševního rozvoje, k níž by jinak mohli dospět.

Mladí lidé by si měli každodenně uvědomovat svoji odpovědnost vůči Pánu. Jeho zákon je ustavičně přestupován, dokonce i dětmi věřících rodičů. Někteří z těchto ještě příliš mladých lidí navštěvují různá místa rozptýlení, v důsledku čeho pak trpí duševně i tělesně. Tato skupina vede pak jiné k následování jejich zhoubných cest. Takovým způsobem vedoucí a učitelé marně poučují své žáky v různých odvětvích vědy; satan s pekelnou dovedností vynakládá všechno úsilí, aby získal pozornost žáků a vedl je do záhuby.

Všeobecně řečeno, mládež má jen nepatrnou mravní ^{5T 24} sílu. Je to důsledek zanedbané výchovy v dětství, poznání Boží povahy a naši odpovědnosti. Neměli bychom ji pokládat za něco bezvýznamného. Biblická víra je jedinou ochranou mládeže. Mravní a náboženské výchově bychom měli v našich výchovných ústavech věnovat obzvláštní pozornost.

Písmo učebnicí

Žádné jiné studium tak nezušlechtí každou myšlenku, cit a touhy, jako studium Písma. Toto svaté Slovo je vlastně Boží vůle zjevená lidem. Tu se můžeme dovědět, co Bůh očekává od bytostí stvořených k Božímu podobenství. Zde se dovídáme, jak bychom užitečně mohli vyplnit tento život a jak obdržet věčný život. Žádná jiná kniha nemůže ztišit hlad lidského rozumu po poznání a ztišit touhy lidského srdce. Přijímáním poznání skrze Boží Slovo, dbaním jeho rad, mohou se lidé dostat z největších hloubek nevědomosti, ponížení a stát se Božími syny i společníky bezhříšných andělů.

Jasná představa o Bohu a Jeho požadavcích nás povede k pokornému smýšlení o sobě samých. Ten, kdo správně studuje Boží Slovo, doví se, že lidský rozum není vševědoucí, že bez pomoci, kterou kromě Boha nikdo jiný nemůže dát, lidská síla a moudrost je jen mdlobou a nevědomostí.

Výchovnému vlivu Písma se nic nevyrovná. Nic tak neuschopní všechny schopnosti jako pronikání do úchvatných pravd zjevení. Mysl se postupně přizpůsobuje tomu, o čem smí přemýšlet. Jestli ji zaměstnáme pouze všednostmi a vyloučíme ty slavné a bohaté náměty, pak mysl zakrní a zeslábne. Jestli ji nikdy nezatížíme závažnými problémy a nenecháme ji přemýšlet o důležitých pravdách, časem téměř přestane růst. ^{5T 25}

Písmo je nejsrozumitelnější a nejpoučnější historií, jakou lidé mají. Vytrysklo z pramene věčné pravdy a božská ruka zachovala jeho čistotu po celé věky. Jeho jasné paprsky prozařují dávnou minulost, kam se lidské úsilí marně pokouší vniknout. Pouze v Božím Slově nacházíme spolehlivou zprávu o stvoření. Tu se dovídáme o síle, která položila základy země a rozprostřela nebesa a pouze zde nacházíme dějiny svého pokolení nedotčeny lidským předsudkem a pýchou.

V Božím Slově nachází naše mysl předměty, vyžadující nejhlubšího přemýšlení a nejvroucnějších tužeb. Zde můžeme mít obecenství s patriarchy a proroky a naslouchat hlasu Všemohoucího promlouvajícího k lidem. Zde vidíme Majestát nebes, jak se v pokorném ponížení stal naším zástupcem a jistotou, aby sám zdolal mocnosti temnoty a získal nám vítězství. Uctivé hloubání o takovýchto tématech nutně zjemní, očistí a zušlechtí srdce a současně nadchne mysl k nové síle a odvaze.

Má-li některá škola mravně a nábožensky prospívat, pak jedině prostřednictvím Božího slova. Někdo by mohl namítat, že přemírou náboženské výchovy by se naše škola mohla stát nepopulární, že ti, kdo se neztotožňují s naší vírou nemohou naše učiliště podporovat. Jestli tak, pak je necháme odejít na jiné školy s výchovným systémem, který jim vyhovuje. Naše škola nebyla založena pouze proto, aby vyučovala vědám, nýbrž proto, aby poskytovala vzdělání v důležitých zásadách Božího slova a v praktických povinnostech každodenního života.

A právě takovou výchovu naše doba tolik potřebuje. Kdyby v naší škole měl převládat světský vliv, pak ji předejme nevěřícím a přenecháme jim veškerou kontrolu, a ti, kteří vložili do této instituce své prostředky, založí jinou školu, která bude spravována nikoliv podle plánu populárních škol, ani podle přání ředitele a učitelů, ^{5T 26} nýbrž podle plánu, který byl Bohem podrobně vyznačen.

Jménem svého Mistra zavazují všechny ty, kdo jsou v této škole na odpovědných místech, aby byli Božími muži. Požaduje-li od nás Pán, abychom byli odlišní od jiných lidí, jak můžeme dychtit po popularitě a usilovat o napodobování zvyků a způsobů světa? Bůh zjevil svůj úmysl mít na zemi učiliště, kde Písmo bude mít své náležité místo ve výchově mládeže. Vykonáme svou povinnost a provedeme tento záměr?

Je to vidět, že učení Božího Slova má jen malý účinek na mysl a srdce mnoha studentů, avšak konal-li učitel svou práci v Pánu, některá naučení Boží pravdy proniknou do paměti i toho nejnedbalejšího žáka. Duch svatý zavlaží zaseté símě a ono často vzklíčí po mnoha dnech a přinese ovoce k Boží slávě.

Satan se stále snaží odvracet pozornost lidí od Písma. Boží Slovo dané člověku, jemuž bychom měli věnovat prvořadý zájem, je zanedbáno pro nápady lidského rozumu. Jak má, ten Nekonečný v moci a moudrosti, snášet tuto lidskou troufalost a drzost?

Tisk zprostředkovává zprávy nejrůznějšího druhu pro všechny a přece jak velice je každá společnost mravně zkažená a duševně povrchní. Kdyby lidé četli a zkoumali Písmo, situace by byla zcela jiná.

V našem století s převahou nepravosti, kdy se pohrdá Bohem a Jeho zákonem, musí být věnována obzvláštní péče tomu, aby se mládež naučila hloubat, projevovat úctu a podřizovat se Boží vůli, která člověku byla zjevena. Úcta k Pánu se ztrácí z myšlenek naší mládeže, protože se studium Písma zanedbává. ^{5T 27}

Vedoucí školy a učitelé by měli mít živé spojení s Bohem a měli by se osvědčit jako Jeho neochvějní a nebojácní svědkové. Nikdy ze zbabělosti nebo zištného chytráctví nedopusťte, aby bylo Boží Slovo odsunuto do pozadí. Při jeho studiu budou mít studenti prospěch jak intelektuální, tak morální a duchovní.

Cíl školy

Naše škola je dnes v postavení, které se Bohu nelíbí. Byla mi ukázána nebezpečí, která ohrožují tuto důležitou instituci. Chtějí-li její odpovědní mužové dosáhnout světskou úroveň, jestliže napodobují plány a metody jiných škol, pak Boží nelibost spočine na naší škole.

Nadešel čas, abych mluvila otevřeně. Boží záměr při zřizování naší školy byl jasně vyznačen. V misijním poli je naléhavá potřeba pracovníků. Mladí lidé, kteří chtějí vstoupit do kazatelské služby, nemohou trávit mnoho let ve školních lavicích. Učitelé by měli rozumět této situaci a přizpůsobit své učební osnovy potřebám svých žáků. Mělo by se proto vynaložit zvláštní úsilí, aby studium netrvalo dlouho a zahrnovalo jen tu nejpotřebnější učební látku. Bylo mi však ukázáno, že toto se nestalo.

Bratr --- mohl vykonat mnohem lepší dílo, než vykonal pro budoucí kazatele. V tomto ohledu Bůh není spokojen s jeho prací. Nepřizpůsobil se situaci. Lidé, kteří na krátkou dobu opustili své pracovní pole, nedostali vždy tu pomoc a povzbuzení, které měli obdržet. Lidé, kteří dospěli, ba dosáhli středních let a mají své vlastní rodiny, dostali se do zbytečných nesnází. Bratr --- je sám příliš citlivý, ^{5T 28} avšak neuvědomuje si, že jiných se také může dotknout výsměch a kritika právě tak jako jeho. V tomto ohledu ranil své bratry a zarmoutil Pána.

Učitelé naší školy

Každý učitel naší školy má konat určité dílo. Žádný člověk není prost sobectví. Kdyby byl mravní a náboženský charakter učitelů takový jaký má být, měli by na studenty lepší vliv. Učitelé se nesnaží osobně splnit své povinnosti k Boží slávě ve vší prostotě. Místo toho, aby hleděli na Ježíše a napodobovali Jeho život a charakter, spoléhají pouze na sebe a příliš mnoho usilují o dosažení lidské úrovně. Každému učiteli bych ráda vštípila plné pochopení zodpovědnosti za vliv, kterým působí na mládež. Satan se neúnavně uchází o službu naší mládeže. Velmi pečlivě nastavuje svá osidla pro nezkušené nohy. Boží lid by se měl mít úzkostlivě na pozoru před jeho nástrahami.

Bůh je ztělesněné dobro, milosrdenství a láska. Ti, kdo jsou s Ním věrně spojeni, nemohou žít ve vzájemné neshodě. Jeho Duch, ovládající srdce, tvoří soulad, lásku a jednotu. Něco zcela opačného vidíme mezi satanovými následovníky. On podněcuje závist, sváry a žárlivost. Ve jménu svého Pána táži se osvědčených Kristových následovníků: Jaké ovoce sklízíte?

Ve vyučovacím systému běžných škol, je zanedbávána ta nejpotřebnější část výchovy - náboženství Písma. Výchova velice ovlivňuje pozemský život studenta a nejen to, její vliv má i věčný dosah. Jak je proto důležité, aby učitelé byli schopni správně vychovávat! Měli by to být mužové a ženy, kteří poznali náboženskou pravdu, kteří denně přijímají Boží světlo a předávají ho žákům. 5T 29

Nemělo by se však očekávat, že učitel udělá práci za rodiče. V této věci mnozí z rodičů strašlivě zanedbávají svoji povinnost. Jako Elí, nedokáží sami sebe k tomu přinutit a pak tedy posílají své nedisciplinované děti do učiliště, aby tam dostaly tu výchovu, kterou jim měli dát sami doma. Učitelé mají pak úlohu, kterou málo kdo dovede ocenit. Mají-li úspěch při nápravě takovéto svéhlavé mládeže, dostane se jim jen nepatrného uznání. Jestliže si mládež zvolí společnost těch, kteří povolují zlému a postupuje-li od špatného k horšímu, pak jsou učitelé kritizováni a škola je veřejně odsuzována.

V mnoha případech patří pokárání vlastně rodičům. Je-li duch učenlivý a rozum i srdce jsou snadno ovladatelné, mají prvořadou a nejpříznivější příležitost sledovat a vychovávat své děti. Avšak lenivost rodičů dovoluje dětem řídit se podle své vlastní vůle, až si zvyknou na špatný způsob života.

Kéž by rodiče méně usilovali o věci tohoto světa a více o Krista. Kéž by se méně snažili napodobovat světské zvyky a mravy, a více času a úsilí věnovali utváření ducha a charakteru svých dětí podle božského vzoru. Pak by mohli vyslat své syny a dcery, vyzbrojené neposkvrněným duchem a ušlechtilými záměry, aby získali vzdělání pro prospěšné a důvěryhodné postavení. Učitelé, kteří jsou vedeni láskou a úctou k Bohu, mohli by vést takovouto mládež pokojně vpřed a vzhůru, cvičíce je v tom, aby byli požehnáním světu a aby dělali čest svému Stvořiteli.

Ve spojení s Bohem, každý učitel vynaloží svůj vliv na to, aby své žáky vedl ke studiu Božího slova a k poslušnosti Jeho zákona. Jejich mysl povede k rozjímání o nekonečném dobru, otevíraje před nimi široké pole vznešených a ušlechtilých námětů, k jejichž pochopení může se odvážit jen ten nejsilnější intelekt s vynaložením všech svých sil a pocítit, že se zde jedná o nekonečnost onoho světa.

Hříchy domýšlivosti a neposvěcené nezávislosti, ^{5T 30} které nejvíce poškozují náš úspěch a které dovedou nás i zničit, nepodaří-li se nám je překonat, mají svůj původ v prospěchářství. "Raďte se spolu", to je to poselství, které mi neustále opakuje můj Boží posel. Ovlivňováním soudnosti jednoho člověka může satan s úspěchem řídit záležitosti ke svému prospěchu. Může se mu podařit, aby přivedl na scestí myšlenky dvou lidí, jestliže se však několik lidí navzájem povzbuzuje, je v tom více bezpečnosti. Každý plán bude mnohem zevrubněji posuzován, každý postup mnohem pečlivěji zkoumán. Z toho vyplývá, že zde bude mnohem méně nebezpečí unáhlených, nerozumných postupů, které by mohly mít za následek zmatek a nesnáze. V jednotě je síla, v nesjednocenosti je slabost a porážka.

Bůh vede lid a připravuje ho pro nebesa. Patříme k těm, kteří mají určitou úlohu v této práci pro Pána jako vojáci na stráži? Usilujeme o to, abychom pracovali jednotně? Jsme ochotni stát se služebníky všech? Následujeme náš velký Příklad?

Drazí spolupracovníci, každý z nás zaséváme semeno na pole života. Jaké je semeno, taková bude i sklizeň. Kdybychom zasévali nedůvěru, závist, žárlivost, sebelásku, řevnivost, sobectví, rozhořčení z neústupných názorů, sklízeli bychom hořkost v našich vlastních duších. Prokazujeme-li laskavost, lásku, jemné ohledy k cítění druhých, bude nám totéž odměnou.

Učitel, který je přísný, kritizující, pánovitý, nepozorný k cítění ostatních, musí očekávat, že se bude vůči němu projevovat stejná nálada. Ten, kdo si dbá o svoji vlastní důstojnost a sebeúctu, musí dát pozor na to, aby zbytečně neranil sebeúctu ostatních. Tato zásada měla by se neporušitelně zachovávat i vůči těm nejzaostalejším, nejmladším, nejnemotornějším studentům. Co Bůh zamýšlí učinit s touto očividně nezajímavou mládeží, to nevíte. V minulosti souhlasil s tím, aby osoby, které nebyly příliš slibné a přitažlivé, vykonaly pro Něho veliké dílo. Jeho Duch ovládající srdce, povzbudil každou schopnost k ráznému činu. Pán viděl v ^{5T 31} těchto hrubých, neotesaných kamenech hodnotný materiál, který by dovedl obstát v bouři, žáru a tlaku. Bůh se nedívá jako člověk. On nesoudí podle vzhledu, nýbrž vyhledává srdce a soudí spravedlivě.

Učitel by se měl vždy chovat jako šlechetný křesťan. Měl by vůči svým žákům zaujímat postavení rádce a přítele. Kdyby všichni naši lidé - učitelé, duchovní a laičtí členové - pěstovali ducha křesťanské laskavosti, pak by mnohem více lidí bylo přivedeno k pochopení a přijetí pravdy, jelikož by mnohem snadněji nalezli přístup k srdcím lidí. Jestliže každý učitel zapomene na sebe a bude cítit hluboký zájem na úspěchu a prospívání svých žáků, jsa si vědom toho, že jsou vlastnictvím Božím, a že musí vydat počet za svůj vliv na jejich myšlenky a povahové vlastnosti, pak budeme mít školu, ve které budou andělé rádi prodlévat. Ježíš se bude s uznáním dívat na práci takových učitelů a sešle svoji milost do srdcí studentů.

Naše škola v Battle Creeku je místem, v němž mladší členové Boží rodiny mají být vzděláváni, růst a rozvíjet se podle Božího plánu. Stále by měli na to pamatovat, že jsou stvořeni k obrazu svého Tvůrce, a že Kristus je tím vzorem, který mají následovat. Naši bratři se spokojují s příliš úzkým rozhledem a nízkou úrovní. Nemyslí vždy na Boží plán, nýbrž hledí na světské vzory. Hleďte tam, kde sedí Kristus, na pravici Boží a pak usilujte o to, aby vaši žáci dospívali v tuto dokonalou povahu.

Snížíte-li úroveň, abyste zabezpečili popularitu a zvýšili počet a pak se budete z tohoto přírůstku radovat, prokážete tím velkou zaslepenost. Kdyby byl počet důkazem úspěchu, satan by si mohl dělat nároky na výbornou, nebo na tomto světě mají jeho následovníci převážnou většinu. Je to rozsah morální síly, ^{5T 32} naplňující toto učiliště, který je svědectvím jeho úspěchu. Je to mravnost, vzdělanost a zbožnost lidí, co tvoří naši církev, nikoliv jejich počet, co by mělo být zdrojem radosti a vděčnosti.

Bez vlivu Božího milosrdenství nevykáže výchova žádný skutečný prospěch, nováčkové se stanou domýšlivými, marnivými a pobožnůstkářskými. Avšak ta výchova, která je přijímána pod zušlechťujícím, očisťujícím vlivem Velkého Učitele, pozvedne člověka na stupeň morální hodnoty. Učiní ho schopným přemáhat domýšlivost a vášeň a kráčet pokorně před Bohem jako osobnost, závislá na Něm každou svojí schopností, každou příležitostí a každou předností.

Pracovníkům v našem učilišti říkám: Nesmíte se pouze vydávat za křesťany, nýbrž musíte příkladem prokazovat Kristův charakter. Dovolte, aby moudrost shůry prostoupila všechno vaše vyučování. Ve světě mravního rozvratu a zkaženosti nechť je patrno, že duch, který Vás povzbuzuje k jednání, je shůry, nikoliv ze spodu. Pokud se budete úplně spoléhat na svoji vlastní schopnost k odporu a na svou moudrost, málo dokážete i s největším úsilím. Jste-li povzbuzováni láskou k Bohu, vycházíte-li z Jeho zákona, vaše práce bude trvalá. Zatímco seno, dřevo a strniště shoří, vaše práce ostojí ve zkoušce. Mládež, svěřena vašemu dohledu, musí se s vámi setkat u velikého bílého trůnu. Připustíte-li, aby vaše zanedbávané návyky a neovládaný temperament dostaly otěže vlády do svých rukou a tímto způsobem pozbudete vlivu na nekonečné dobro této mládeže, od toho dne musíte se vyrovnat s těžkými důsledky své práce. Poznáním nebeského zákona a poslušností jeho nařízení, mohou se lidé stát Božími syny. Přestupováním tohoto zákona stanou se satanovými služebníky. Z jedné strany mohou dosáhnout určité výše morální dokonalosti, na druhé straně mohou propadnout do značného stupně neřesti a ponížení. Pracovníci v našem učilišti měli by projevovat horlivost a opravdovost, přiměřenou hodnotě zisku, který je v sázce - duševní život ^{5T 33} jejich studentů, pochvala od Boha, věčný život a radost vykoupených.

Jako Kristovi spolupracovníci s tak příznivými možnostmi rozdělit se s ostatními o své poznání Boha, naši učitelé měli by pracovat, jakoby byli inspirováni shůry. Srdce mládeže nejsou zatvrzelá, ani jejich myšlenky a názory tak ustáleny, jak je tomu u starších osob. Mohou být získána pro Krista vašimi posvěcenými mravy, vaší zbožností, vaším způsobem života po vzoru Krista. Bylo by mnohem lepší méně je nutit do studia věd a poskytovat jim více času k náboženským předmětům. Zde došlo k závažnému přehmatu.

Cíl, který Pán sledoval založením školy se ztratil se zřetele. Kazatelé prokázali veliký nedostatek Boží moudrosti, když sledovali světské zájmy s touto školou, spojili se s nepřáteli Boha a Jeho pravdy, když chtěli žákům opatřit pobavení. Takovým zaváděním mladých lidí konali satanovo dílo. S touto prací, jakož i všemi jejími důsledky, budou se muset znovu setkat před Božím soudem. Ti, kdo si takto počínají, prokazují, že jim nelze důvěřovat. Po dokonání tohoto zlého díla mohou vyznat své poblouzení, mohou však tak snadno odstranit škodlivý vliv, který šířili? Tito nevěrní lidé nebudovali na té věčné Skále. Bude zjevné, že budovali na písku. "Což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož, kdož by koli chtěl být přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá."

Našemu vlivu nemohou být kladeny žádné meze. Jeden nerozvážný čin může mít za následek zničení mnoha duší. Každý pracovník v našem učilišti postupuje tak, že ovlivňuje myšlenky mládeže a ti jsou okamžitě napodobováni jinými. Mělo by být cílem každého učitele, aby byl každý mladý člověk, svěřený jeho péči, požehnáním pro svět. Tento záměr by nikdy neměl být puštěn ze zřetele. Jsou i takoví, kteří se zavázali, ^{5T 34} že budou pracovat pro Krista, přesto však odchází na stranu satanovu a konají jeho dílo. Může Spasitel prohlásit tyto služebníky za dobré a spolehlivé? Vydávají jako strážní jistý hlas?

Každý člověk bude u soudu odměněn podle skutků, které za svého života vykonal, ať už to bylo dobré, nebo zlé. Náš Spasitel nás napomíná: "Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení." Setkáme-li se s překážkami a pomocí Krista je překonáme, utkáme-li se s nepřáteli a pomocí Krista je zaženeme na útěk, přijmeme-li zodpovědná postavení a pomocí Krista jim poctivě dostojíme, získali jsme vítězství v obtížné zkoušce. Učíme, neboť něco jiného bychom ani nemohli učit, že náš Spasitel je okamžitou pomocí v každé tísni.

V našem učilišti musí být uděláno veliké dílo, dílo, které vyžaduje spolupráci každého učitele a Bůh je zarmoucen, jestliže jeden zastrašuje druhého. Zdá se však, že téměř všichni zapomínají, že Satan je žalobníkem bratří a ti se spojují s nepřítelem v jeho díle. Pokud křesťané spolu soupeří, satan rozprostírá svá osidla pro nezkušené nohy dětí a mládeže. Ti, kdo mají náboženskou zkušenost, měli by vyhledávat ochranu mládeže před jeho nástrahami. Neměli by nikdy zapomenout, že i oni sami byli kdysi okouzleni požitkem hříchu. Každou hodinu potřebujeme milosrdenství a shovívavost Boha a jak je to pro nás nevhodné, nemáme-li trpělivost s omyly nezkušeného mládí. Pokud jen Bůh je vůči nim shovívavý, odvážíme se, my spoluhříšníci, je zavrhnout?

Vždycky bychom měli pohlížet na mládež jako na vykoupení Kristovy krve. Jako takoví mají nároky na naši lásku, naši trpělivost, na naše porozumění. Kdybychom chtěli následovat Krista, nemůžeme omezit své zájmy na pozornost k sobě samým a ke svým vlastním rodinám, nemůžeme věnovat svůj čas a pozornost pozemským záležitostem a zapomínat na věčné zájmy těch, kteří jsou kolem nás. Bylo mi ukázáno, že je to výsledek našeho sobectví, ^{5T 35} že dnes nemáme sto mladých tam, kde je dnes zapojen jeden ve vážném úsilí o záchranu spolubližních. "Milujte se vespolek, jako já miloval jsem vás", přikázal nám Ježíš. Podívejte se na Jeho sebezapření, povšimněte si stupně lásky, kterou nás On obdařil a jak se snažíte o napodobení Jeho příkladu.

Mnohé se nelíbí Bohu na mladých mužích a ženách, kteří vyučují na našich školách. Natolik jste byli pohříženi do sebe a tak zbaveni duchovnosti, že jste nemohli vést mládež k svatosti a k nebesům. Mnozí se vrátili do svých domovů ještě zatvrzelejší ve své nekajícnosti pro svůj nedostatek lásky k Bohu a Kristu. Tím, že jste chodili bez Ježíšova Ducha, podnítili jste bezbožnost, lehkovážnost a nelaskavost tím, že jste toto zlo pěstovali u sebe. Výsledkem takového počínání jaké si neuvědomujete je, že duše, které mohly být zachráněny, jsou ztraceny.

Mnozí se zlobí na bratra -- . Obviňují ho z nelaskavosti, tvrdosti a přísnosti. Avšak někteří i z těch, kteří by ho chtěli odsoudit, nejsou o nic méně vinni. "Kdo z vás je bez hříchu, hoď první kamenem." Bratr --- si vždy nepočínal moudře, a bylo těžké přesvědčit ho, kde si nepočínal nejlépe. Nebyl ochoten přijmout radu a usměrnit své vyučovací metody a způsob jednání se svými žáky. Avšak ti, kteří by ho chtěli odsoudit pro jeho chyby, mohli by být zrovna tak odsouzeni. Každý člověk má své zvláštní povahové kazy. Někdo snad nemá tu slabost, kterou vidí u svého bratra, přitom však může mít mnohem vážnější slabosti před Bohem.

Toto bezcitné kritizování jednoho druhým je zcela satanského původu. Bylo mi ukázáno, že bratr --- si zasluhuje úctu pro dobro, které vykonal. Zacházejme s ním soucitně. ^{5T 36} Konal dílo, které měli konat tři lidé. Ať ti, kteří vyhledávají jeho chyby, ukáží co v porovnání s ním sami udělali. On se namáhal, když ostatní odpočívali nebo se bavili. Je unaven, Pán chce, aby byl na čas uvolněn z některých zvláštních závazků. Tolik věcí pohlcuje jeho čas a zájem, že se nemůže na nic plně soustředit.

Bratr --- by neměl dovolit, aby se probouzel jeho bojovný duch a vedl ho k omlouvání sebe. Dal příležitost k nespokojenosti. Pán ho na to upozornil ve svědectví.

Žáky není třeba podněcovat v jejich kritice. Povzbuzováním se naříkavost jen rozhojní a žáci si pak volně dovolí kritizovat učitele, kteří neodpovídají jejich představám a nespokojenost a hádavost se rychle rozšíří. Toto je nutno potírat a vyhladit. Vynasnažíme se o odstranění tohoto zla? Potlačí učitelé svoji touhu po předním postavení? Budou pracovat v pokoře, lásce a souladu? Čas to ukáže.