Mladí lidé, toužící vstoupit do pole jako kazatelé, kolportéři, nebo bibličtí pracovníci, měli by předně obdržet jistý stupeň rozumové výchovy, jakož i zvláštní přípravu pro své povolání. Lidé nevzdělaní, nevycvičení a nezušlechtění, nejsou připraveni vstoupit na misijní pole, na kterém mocné vlny nadání a výchovy bojují o pravdu Božího slova. Nemohou také úspěšně čelit nezvyklým formám společného bludu náboženského i filozofického, aby vyložili, co si žádá poznání vědecké, jakož i pravda Písma svatého.

Obzvláště ti, kteří mají na zřeteli kazatelskou službu, měli by si uvědomit důležitost biblické výchovy kazatelského vzdělání. Do této služby by měli vstupovat celým srdcem a po dobu studia by se měli učit od velikého učitele tichosti a pokoře Kristově. Smlouvu zachovávající Bůh zaslíbil, že odpoví na modlitbu vylitím Ducha na žáky Kristovy školy, aby se mohli stát kazateli spravedlnosti.

Namáhavé úsilí si vyžádá odstranění bludu a falešného učení z vědomí lidí, aby pravda Písma a jeho náboženství našlo místo v srdci. Školy jsme zřizovali jako Bohem určený prostředek na výchovu mladých mužů a žen pro různé odvětví misijní práce. Boží vůlí je, aby odtud nevycházelo jen několik, nýbrž mnoho pracovníků. Avšak satan rozhodnut zmařit tento záměr, často získal jednotlivce, které Bůh zamýšlel použít na užitečném místě ve svém díle. Mnozí by pracovali, kdyby byli zapojeni do služby a touto prací by zachránili své duše. Církev by si měla uvědomit svou velkou zodpovědnost, uzavírá-li světlo pravdy a omezí-li Boží milost svými vlastními úzkými hranicemi, zatímco by měla bezmezně použít prostředky i vliv na vyslání schopných lidí do misijního pole. ^{5T 391}

Stovky mladých lidí by se měly připravit pro dílo rozsévání semene pravdy při všech vodách. Potřebujeme muže, kteří rozšíří vítězství kříže, lidi, kteří vytrvají ve znechucení a nedostatku, kteří budou mít horlivost, rozhodnost i víru, nutně potřebnou v misijním poli.

Naše sbory jsou povolány k tomu, aby se chopily tohoto díla s větší opravdovostí, než jakou projevily dosud. Každý sbor by se měl zvlášť postarat o výchovu svých misionářů a tím pomoci splnit veliký příkaz: "Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření." Mk 16,15 Moji bratři, mýlili jsme se a hřešili tím, že jsme si dali příliš malý cíl. V misijních polích by mělo být mnohem více pracovníků. Jsou mezi námi ti, kteří bez námahy a otálení v učení se cizímu jazyku mohou se připravit na zvěstování pravdy jiným národům. V prvotní církvi byli misionáři zázračně obdařeni poznáním známosti jazyků, v nichž měli zvěstovat nevystihlá Kristova bohatství. A byl-li Bůh ochoten takto pomáhat svým služebníkům tehdy, chceme snad pochybovat o tom, že Jeho požehnání může provázet naše úsilí a připravit ty, kteří přirozeně znají cizí jazyky a kteří za správného povzbuzení by mohli nést svým spoluobčanům poselství pravdy? Mohli jsme mít víc pracovníků v cizích pracovních polích, kdyby ti, kteří vstoupili do těchto polí, se chopili každé hřivny, kterou měli k dispozici. Někteří však odmítali pomoc, jestliže nepřicházela právě podle jejich představ a plánů. A jaký je výsledek? Kdyby naši misionáři byli nemocí nebo smrtí odvoláni ze svého pracoviště, kde jsou připraveni ti, kteří by nastoupili na jejich místo?

Ani jeden z našich misionářů důkladně nepoužil všechny své hřivny. Ztratilo se tím mnoho času. Těšíme se z dobré práce, vykonané v cizích zemích, ale kdybychom přijali jejich pracovní metody, mohlo být dosaženo desetkrát, nebo dvacetkrát víc. ^{5T 392} Příjemnou oběť by přinesli Ježíši mnohé duše zachráněné z otroctví bludu.

Každý, kdo přijímá světlo pravdy, měl by být poučen, jak nést světlo jiným. Naši misionáři v cizích zemích by měli vděčně přijmout každou pomoc, každý prostředek jim nabízený. Ochotně musejí něco riskovat, něčeho se odvážit. Bohu se nelíbí, když odkládáme současné příležitosti ke konání dobra v naději, že v budoucnu vykonáme nějaké větší dílo. Každý by měl následovat vedení Boží prozřetelnosti, neradit se se sobeckými zájmy a nespoléhat cele na svůj vlastní úsudek. Někteří mohou vidět nezdar tam, kde Bůh zamýšlí úspěch, mohou vidět jen obrovská, hrazená města, zatímco jiní bystřejším zrakem vidí také Boha a anděly připravené dát vítězství Jeho pravdě.

V některých případech může být nutné, aby se mladí lidé naučili cizím jazykům. Mohou to udělat s nejlepším úspěchem při styku s lidmi a současně věnovat část každého dne studiu jazyka. Toto by se však mělo konat pouze jako nevyhnutelný přípravný krok k výchově takových, kteří jsou sami v misijních polích a kteří se mohou náležitou výchovou stát pracovníky. Je podstatně důležité, abychom povzbuzovali do služby ty, kteří mohou různé národy oslovit jejich mateřským jazykem. Je to veliké vypětí, učí-li se člověk středního věku nějakému cizímu jazyku a při veškerém jeho úsilí bude pro něj téměř nemožné, aby mluvil tak pohotově a správně, a byl přitom úspěšným pracovníkem.

Nemůžeme si dovolit, abychom domácí misijní pole zbavili středně starých a zralých kazatelů a poslali je do vzdálených polí, aby tam pracovali v díle, pro nějž nejsou připraveni a jimž žádná výchova nepomůže se přizpůsobit. Takto vyslaní lidé zanechávají prázdné místo, které nezkušení pracovníci nemohou zastat.

Církev se však může ptát, zda mladí lidé mohou spolehlivě plnit vážné zodpovědnosti při zakládání a spravování zahraniční misie. Odpovídám: Bůh touží po tom, aby byli tak vychováni ^{5T 393} v našich školách a ve spolupráci se zkušenými lidmi, aby byli připraveni pro různá užitečná odvětví tohoto díla. Musíme důvěřovat našim mladým lidem. Měli by být průkopníky v každém podnikání, kde nutno vynaložit námahu a přinášet oběť, zatímco přetížení Kristovi služebníci by měli sloužit jako poradci, povzbuzovat a být k požehnání těm, kdo konají nejtěžší dílo pro Pána. Boží prozřetelnost v důvěře povolala tyto zkušené otce na těžká, zodpovědná místa v jejich mládí, kdy ještě ani tělesně, ani rozumově nebyli plně rozvinuti. Rozsah jim svěřeného díla probudil jejich energii, jejich činorodá práce v díle pomohla jejich duševnímu i tělesnému rozvoji.

Potřebujeme mladé lidi. Bůh je volá do misijních polí. Poměrně zbaveni starostí a zodpovědnosti jsou příznivěji situováni a lépe se mohou pustit do práce, než ti, kteří se musí starat o větší rodinu. Mladí lidé se mohou pohotověji přizpůsobit novému podnebí a nové společnosti a lépe mohou snést nepohodu a těžkosti. Taktem a vytrvalostí si mohou zjednat přístup k lidem, mezi nimiž žijí.

Sil přibývá cvikem. Všichni, kdo používají Bohem jim danou schopnost, rozhojní tyto své schopnosti, aby se posvětili Jeho službě. Ti, kdo v Božím díle nic neudělají, nebudou růst v milosti a známosti pravdy. Člověk, který by odmítl cvičit své údy, brzy by ztratil všechnu schopnost používat je. Tak křesťan, který nebude cvičit Bohem mu dané síly, nejen že neporoste v Kristu, nýbrž ztrácí sílu, kterou již měl - duchovně ochrne. Jen ti, kdo s láskou k Bohu a svým spolubližním se snaží pomáhat jiným, bývají zakořeněni a upevněni v pravdě. Opravdový křesťan nepracuje pro Pána nárazově, nýbrž ze zásady; ne jeden den nebo měsíc, nýbrž po celý život.

Jak má zářit naše světlo světu, ^{5T 394} když ne naším důsledným křesťanským životem? Jak má svět poznat, že patříme Kristu, nekonáme-li nic pro Něho? Náš Spasitel řekl: "Po ovoci poznáte je." A dále: "Kdo není se mnou, je proti mně." Mezi těmi, kdo do krajnosti svých schopností pracují pro Krista a těmi, kteří jsou ve službě nepřítele duší není neutrální pásmo. Kdo je líný na vinici Páně, nejen že nic nedělá, nýbrž je překážkou těm, kteří se snaží pracovat. Satan najde zaměstnání pro všechny, kteří se vší vážností neusilují o vlastní spasení a záchranu jiných.

Kristovu církev lze vhodně přirovnat k armádě. Život každého vojína je namáhavý, těžký a nebezpečný. Na každé straně jsou bdělí nepřátelé vedeni knížetem mocnosti temna, který nikdy nedříme a nikdy neopouští své místo. Kdykoli křesťan nebdí, tento mocný protivník zasahuje náhlý a prudký úder. Nebudou-li členové církve činní a bdělí, budou přemožení jeho svody.

Co by se stalo, kdyby polovina vojáků v armádě byla líná, nebo spala namísto plnění svých povinností? Výsledkem by byla porážka, zajetí nebo smrt. Kdyby kdokoli unikl z rukou nepřítele, byl by pokládán za hodného odměny? Nikoli, jistě by byl okamžitě odsouzen k smrti. A je-li Kristova církev lhostejná a nevěrná, musí počítat s mnohem významnějšími důsledky. Spící armáda křesťanských vojáků - co může být hroznějšího! Jak postupovat vůči světu, který je pod kontrolou knížete temnosti? Ti, kdo zůstávají lhostejní ve dni boje, jako kdyby neměli žádný zájem a necítili žádnou zodpovědnost za výsledek boje, nechť raději změní svůj směr a okamžitě opustí řady.

Mistr vyzývá evangelijní pracovníky. Co odpoví? Všichni, kdo vstupují do armády, nemohou být generálové, kapitáni, velitelé, ba ani kaprálové. Všem nebyla svěřena péče a zodpovědnost vůdců. Počítá se tu také s jinou těžkou prací. Někdo musí kopat zákopy a budovat opevnění, ^{5T 395} někdo musí stát na stráži a jiní nést poselství. Zatímco je jen málo velitelů, potřebí je mnoho vojáků tvořících armádu a přece její úspěch závisí na věrnosti každého vojína. Zbabělost nebo zrada jednoho člověka může přinést neštěstí celé armádě.

Chceme-li bojovat dobrý boj víry, každý z nás jednotlivě má pracovat se vší opravdovostí . Jde o věčné zájmy. Musíme vzít celou výzbroj spravedlnosti, musíme odolávat satanovi a pevně věřit zaslíbení, že uteče. Církev má vést útočný boj, vítězit pro Krista, zachraňovat duše z moci nepřítele. Bůh a svatí andělé jsou zaměstnáni tímto bojem. Líbit se máme jedině tomu, který nás povolal za vojíny.

Všichni mohou něco udělat v tomto díle. Nikdo nebude před Bohem bez viny, nebude-li pracovat se vší opravdovostí a nesobecky pro záchranu lidí. Církev by měla učit mládež slovem i příkladem, aby z nich byli Kristovi pracovníci. Mnozí naříkají nad svými pochybnostmi a nejistotou svého obecenství s Bohem. Často to lze připsat tomu, že nic nečiní pro Boží dílo. Měli by se snažit pomáhat a být k požehnání jiným a jejich pochybnosti a nejistota by zmizely.

Mnozí z těch, kteří vyznávají, že jsou Kristovi následovníci, mluví a jednají jako by jejich jména byla velikou poctou pro dílo Boží a přitom nenesou žádnou zodpovědnost a nepřivádějí žádné duše k pravdě. Takové osoby žijí, jakoby od nich Bůh nic neočekával. Budou-li dále tímto směrem pokračovat, nakonec zjistí, že jsou bez Boha.

Ten, který určil „každému jeho dílo“ podle schopností, nikdy nezapomene odměnit věrně splněný úkol. Každý skutek věrnosti a víry bude korunován zvláštní Boží přízní a oceněním. Každému pracovníkovi zní zaslíbení: "Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním bude snášet snopy své." Ž 126,6