Drazí bratři a sestry ve -- . Byla jsem velice zneklidněna ohledně vašeho postavení. Nemohla jsem spát a vstala jsem ve 12 hodin, abych napsala bratru J a vám jako sboru. Nevím, jaká by mohla být situace bratra J v současné době, kdyby jste zaujali správné křesťanské stanovisko vůči němu - takové stanovisko, jaké by každé Boží dítě mělo zaujmout v podobném případě. Někteří z vás ^{5T 342} nepochopí má slova, neboť vaše jednání vám brání posvěceně vidět. Dovolili jste, aby tvrdé, nepřátelské vztahy vůči němu zaujaly místo ve vašem srdci a omlouvali jste své lhostejné, ba pohrdavé jednání vůči němu. Zdůvodňovali jste to tím, že svou nevěrou a svým nesprávným jednáním určitě poškozoval církev a ohrožoval duše a že nesmíte s ním mít žádné obecenství. Chcete však ve světle velikého Božího měřítka spravedlnosti kritiky zkoumat každé své slovo a každý svůj čin, který si můžete připomenout a srovnávat ho s Kristovým životem? Jestli jste konali Boží vůli, pak Jeho světlo a Jeho souhlas bude podporovat vaše úsilí a šťastně se vám povede. Přeji si, aby členové tohoto kdysi zdárného sboru jednotlivě začali opět budovat svůj vlastní dům. Uvidí-li své vlastní jednání ve správném světle, poznají, že se dopustili velikého omylu, když dovolili svému kritickému, farizejskému duchu, aby ovládl jejich jazyky a rozhodoval v jejich jednání s bratřími. Tato nekřesťanská unáhlenost vyloučila Ježíše ze sboru a vpustila ducha neshody. To vytvořilo předpoklady k souzení, odsuzování a nenávisti vůči těm, kteří nevidí věci tak, jak je vidíte vy. I když vaši bratři říkají a konají mnoho věcí, které vás skutečně poškozují, chcete je odstrčit a říci: "Jsem světější než ty"?

"Po ovoci poznáte je." Kristus nebyl zjeven ve vašem jednání vůči těm, kteří byli mnohem blíže království nebes, než vy všichni. Pán vám ukázal na zlo, jehož se dopouštíte vůči Jeho dítkám, váš nedostatek milosrdenství a lásky, vaše rozhodnutí ovládnout mysl a usměrnit je podle vašeho vidění a když jste obdrželi světlo, jak jste se rozhodli? Připustili jste alespoň, že jste se mýlili anebo jste upřímně vyznali svůj omyl a pokořili svá pyšná srdce před Bohem? Zavrhli jste své způsoby a přijali jste Boží poučení? Šli jste ke každému, kterého jste zneklidnili a řekli jste: ^{5T 343} "Mýlil jsem se, zhřešil jsem proti tobě, odpusť mi, klesl jsem. Jednal jsem podle vlastního ducha, horlil jsem, avšak ne moudře. Byl to spíše duch Jehu, než tichost a pokora Kristova. Slovo Boží radí: "Vyznávejte se pak jedni druhým z hříchů a modlete se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli." Jk 5,16 Chceš se modlit za mne, aby mi Bůh odpustil to, čím jsem tě zarmoutil a ublížil ti?

Jestliže vy, kteří jste zraňovali a odsuzovali, nebudete toho upřímně litovat, pak do vaší duše nikdy nevnikne světlo, pokoj a radost. Buďte pečliví, laskaví a něžní ke svým bratřím tou měrou, jak jste byli tvrdí, neodpouštějící a útoční. Vyznejte své chyby a učiňte nápravu, pokud je to jen možné. Učiníte-li všechno ze své strany, pak můžete prosit Pána, aby učinil to, co nemůžete učinit vy - zahojit rány, které jste způsobili, odpustit vám a vymazat vaše přestoupení. Když je tak veliká neochota vyznat zlo, které je odhalené a jasné před bloudícím, svědčí to o tom, že jsou spíše ovládáni svými vlastními nezkrotnými, neposvěcenými povahami, než Duchem Kristova evangelia.

Vždy, když Pán skrze mne mluvil, tak mi řekl, že musíte vynaložit nejopravdovější úsilí v horlivém pokání, neboť jste projevili k bloudícím satanského ducha své povahy nejen chladným a lhostejným jednáním, nýbrž i nedbalostí a pohrdáním. Jsou-li opravdu v temnotě a konají-li to, co ohrožuje duši, měli byste projevit o ně větší zájem. Ukažte jim, že chcete být věrní zásadám a nechcete uhnout od spravedlnosti, ale že milujete jejich duše. Z vašich slov a činů nechť poznají, že nemáte mstivého a odvetného ducha, nýbrž v jejich zájmu obětujete své mínění a podřídíte vlastní já. Představte Ježíše, náš vzor, zjevte Jeho ducha pokaždé a za všech okolností a mějte takové smýšlení, jaké měl Ježíš Kristus. Vaše cesty nebyly Božími cestami, vaše vůle nebyla Boží vůlí. Vzácná rostlina lásky nebyla pěstována ^{5T 344} a zalévána rosou milosti. Sebeláska, samospravedlnost a samolibost uplatnily svou nadvládu.

Co pro nás učinil Ježíš a co ustavičně činí pro každého z nás. Co máte, co jste nepřijali? Kristus řekl: "Já jsem vinný kmen a vy ratolesti." "Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla." J 15,5.2. Větve nepodpírají kmen, nýbrž kmen podpírá a vyživuje větve. Církev nepodpírá Krista, nýbrž Kristus svou životodárnou mocí podpírá církev. Nestačí být větví, musíme být ovocnými větvemi. Ježíš řekl: "Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé." Přinášíme-li jako ovoce hloží, pak je zřejmé, že nejsme větvemi živého Vinaře.

Život je vychovatel a dokud je křesťan na světě, bude se setkávat s nepřátelským působením. Bude zakoušet příkoří, která zkoušejí jeho mysl. Setká-li se s nimi v pravém duchovním postoji, pak se rozvinou jeho křesťanské ctnosti. Když příkoří a urážky klidně snáší, na hubování a tvrdé jednání vlidně odpovídá, pak tím dokazuje, že v jeho srdci přebývá Duch Kristův, že míza živého vinného kmene proudí do větví. V tomto životě jsme ve škole Kristově. V ní se máme učit, abychom se stali umírněnými a pokorného srdce. Den konečného vyúčtování nám odhalí, že všechna protivenství, se kterými jsme se setkávali, všechny obtíže a všechny nesnáze, které jsme museli vytrpět, byly praktickým poučením k používání křesťanských životních zásad. Jestliže je trpělivě snášíme, vyvíjí v nás povahu podobnou Kristově a odlišuje nás od lidí světa.

Jako Boží děti máme dosáhnout vysokého postavení; musíme být ušlechtilí, čistí, svatí a bez poskvrny. Ale toto nedosáhneme bez zušlechťovacího procesu. Jak by se mělo vykonat toto zušlechtění, kdyby nebylo přemáhání těžkostí a překážek, kdyby zde nebylo nic, co vyzkouší naši trpělivost a vytrvalost? Tyto zkoušky ^{5T 345} obohacují náš život velkým požehnáním. Mají posilovat naši odhodlanost k vítězství, a jako prostředek v Boží ruce nám mají pomáhat v přemáhání sebe samých. Nemají nám snad překážet, zatěžovat nás a zničit.

Naše povaha je podrobena zkoušce. Jsme-li opravdu ratolestmi živého vinného kmene, Kristus v nás bude vidět. Budeme trpěliví, vlídní a plní odpuštění, radostní uprostřed nesnází a dráždění. Den co den a rok co rok vítězit nad sebou a vyrůstat k ušlechtilému rekovství, to je ta nám přikázaná úloha. My ji ale nemůžeme plnit bez ustavičné Ježíšovy pomoci, bez pevné odhodlanosti, neměnného rozhodnutí, trvalé bdělosti a ustavičné modlitby. Každý prožívá svou osobní nesnáz a za usilování a v těžkostech jde svou cestou. Kdo se vyhýbá boji, ztrácí sílu k vítězství a radost nad velkým úspěchem. Nikdo nemůže pro nás vybojovat nebe, ani Bůh, jestliže my sami nevyvineme potřebné úsilí. Snažme se přece náš život zušlechtit a vymýtit neposvěcené, odpuzující charakterové rysy, jež nás činí tak nepodobné Ježíši! Zatímco Bůh v nás působí chtění i skutečné činění podle dobře libé vůle své, musíme pracovat v souladu s Ním. Kristovo náboženství přetváří srdce. Světsky smýšlejícího člověka vede k nebeskému smýšlení. Pod jeho vlivem stává se sobecký člověk nesobeckým, protože to odpovídá Kristovu charakteru. Nepoctivý intrikán stává se poctivým, takže se mu to stane druhou přirozeností, jednat s jinými tak, jak by chtěl, aby se jednalo s ním. Prostopášný se obrátí od necudnosti k čistotě. Zápasí o bezvadný způsob života, neboť evangelium Kristovo se mu stalo vůní života k životu.

Zatímco zkouška snad ještě nepřichází, nikomu nepřísluší, aby jiné odsuzoval a sebe sama měl za příkladného. Kristus je náš vzor, horlivě ho následujete. Můžete každou jednotlivost přítomné pravdy vyznávat ústy, nežijete-li podle ní, nebude vám nic platná. Nám nepřísluší jiné zatracovat, nýbrž měli bychom se navzájem milovat a modlit se jedni za druhé. Vidíme-li někoho, jak se od pravdy odchyluje, ^{5T 346} plačme nad ním, jako Kristus plakal nad Jeruzalémem. Podívejme se, co náš nebeský Otec praví ve svém slově o bloudících: "By pak byl zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušen." Ga 6,1 "Jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy a někdo by jej zase obrátil, věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši od smrti a přikryje množství hříchů." Jk 5,19.20 Jaká je to významná misijní úloha! Kolik křesťanského je tu pro ubohé, chybující smrtelníky, místo obviňování a zatracování těch, s nimiž nejsme plně stejného mínění! Přemýšlejme o tom, že Ježíš nás osobně zná, a že naše slabost vzbuzuje jeho soustrast. On ví o potřebách každého jednotlivého ze svých tvorů a zná skrytý, nevyslovený zármutek každého srdce. Je-li jednomu z maličkých, pro které zemřel, učiněna bolest, on to vidí a viníka volá k odpovědnosti. Ježíš je ten dobrý pastýř. On se stará o své slabé, neduživé, zbloudilé ovce a zná je všechny dle jména. Neštěstí každé ovce a každého beránka z Jeho stáda se dotýká Jeho srdce plného soucitné lásky. Každé volání o pomoc dolehne k Jeho uchu. Jeden z největších hříchů pastýřů Izraele je označen prorokem následovně: "Neduživých neposilujete a nemocné nehojíte a zlámané neuvazujete a zaplašené zase nepřivodíte a zahynuté nehledáte, ale přísně a tvrdě panujete nad nimi. Takže rozptýleny jsou, nemajíce pastýře a rozptýleny jsouce, jsou za pokrm všelijaké zvěři polní. Bloudí stádo mé po všech horách a na každém pahrbku vysokém, nýbrž po vší země širokosti rozptýleny jsou ovce stáda mého a není žádného, kdo by se po nich ptal, ani žádného, kdo by jich hledal." Ez 34,4-6

Ježíš pečuje o každého tak, jakoby už nikdo jiný nebyl na povrchu země. Jako božstvo působí velikou sílou v náš prospěch a jako náš nejstarší bratr podílí se na všech našich bolestech. Majestát nebes nevzdálil se od padlých, hříšných lidí. Nemáme velekněze, který by byl tak vyvýšený, ^{5T 347} aby s námi nemohl cítit, nýbrž takového, který byl ve všem tak pokoušen jako my, avšak nezhřešil.

Jak odlišné od tohoto ducha jsou pocity lhostejnosti a pohrdání, jež dávali najevo někteří vůči bratru J a těm, kteří jsou jím ovlivněni! Byla-li kdy nutná proměňující Boží milost, pak je to v tomto sboru. Když soudili a zatratili bratra, tedy tím učinili něco, k čemu je Bůh nikdy nezmocnil. Tvrdost srdce, duch záliby v odsuzování a napomínání, který by zničil osobitost a nezávislost, je spojen s jejich křesťanským životem a oni ze svých srdcí ztratili Ježíšovu lásku. Pospěšte si bratři a sestry, abyste tyto věci dostali ze svých srdcí dříve, než v nebi padne ortel: "Kdo škodí, škoď ještě a kdo smrdí, smrď ještě a kdo jest spravedlivý, ospravedlni se ještě a svatý posvěť se ještě." Zj 22,11

Ve svém křesťanském životě se setkáte s mnoha obtížemi i v církvi, ale snažte se, abyste své bratry nevychovávali příliš přísně. Nezatracujte je, když zpozorujete, že požadavkům Božího slova nevyhovují. Jestliže vás provokují, neoplácejte jim stejným způsobem. Mluví-li věci, které vás hněvají, přesto se nerozčilujte. U jiných vidíte mnoho, co se vám zdá jako nesprávné a chcete to odstranit. Začínáte vlastní sílou pracovat na obnově, ale uchopili jste to za nesprávný konec. Usilujte o bloudící s pokorným srdcem, které Duch svatý zjemnil a ponechejte Pánu, aby působil skrze vás jako své nástroje. Uvrhněte své břímě na Ježíše. Pán se musí ujmout toho případu, kdy satan bojuje o duši. Co vy můžete činit, to se musí stát v pokoře a mírnosti, ale spletité záležitosti vložte do Božích rukou. Následujte pokynů Jeho Slova a přenechejte výsledek Jeho moudrosti. Když jste učinili všechno co jste mohli na záchranu vašeho bratra, pak se přestaňte namáhat ^{5T 348} a jděte klidně za jinými naléhavými povinnostmi. To již není vaším úkolem, nýbrž Božím.

V těžkostech se nedejte přemoci netrpělivostí a nečiňte tím případ beznadějnější. Přenechejte Bohu, aby vám rozmotal zadrhnuté nitky. On je dost moudrý, aby zápletky vašeho života dal do pořádku. On je zručný a opatrný. Nemůžeme vždycky pochopit Jeho úmysly. Proto musíme trpělivě vyčkávat jejich rozvinutí a nesmíme je překazit a zničit. On sám je zjeví v pravý čas. Usilujte o jednotu. Pěstujte lásku a hledejte soulad s Kristem ve všech věcech. On je zdrojem jednoty a síly. Ale vy jste neusilovali o křesťanskou jednotu, aby vaše srdce byla spolu spojena v lásce.

Pro vás je ještě mnoho práce uvnitř i vně sboru. "V tom bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné." J 15,8 Ovoce které plodíme, je jediným důkazem hodnoty stromu před světem. Ono je důkazem našeho učednictví. Jsou-li naše skutky takové, že my jako ratolesti vinného kmene plodíme vzácné hrozny, pak neseme tím před světem znamení synů a dcer Božích. Jsme živé listy, známé a čtené všemi lidmi.

Nyní se obávám, že zanedbáváte napravovat, co jste v minulosti opomenuli a nesnažíte se stát živými, plodonosnými ratolestmi. Kdybyste jednali dle Boží vůle, přišlo by Jeho požehnání na církev. Ještě jste nebyli dost pokorní, abyste vykonali důkladnou práci odpovídající úmyslu Božího Ducha. Jste stále ještě samospravedliví a samolibí, místo abyste projevovali pokoru, lítost a kajícnost. Odstraňte z cesty každý kámen úrazu a "přímé čiňte kroky nohama svýma, aby co zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo." Žid 12,13 Ještě si nemyslete, že jste zdraví a nepotřebujete lékaře, neboť vy potřebujete pomoc. Přijdete-li k Ježíši se zlomeným srdcem, pomůže a požehná vám, abyste mohli směle a plni síly vyjít do Mistrova díla s odvahou a energií. Nejlepším důkazem toho, že přebýváte v Kristu, je ovoce, které vydáváte. Nejste-li doopravdy s Ním spojeni, budou vás vaše poznání a vaše dary milosti jen odsuzovat. ^{5T 349}