"Potom zavolal hlasem velikým, tak že jsem slyšel, řka: "Přistupte hejtmané k tomuto městu a jeden každý se zbrojí svou hubící v ruce své."

"A zvolal na muže toho oděného rouchem lněným, při jehož bedrech byl písařský kalamář. I řekl jemu Hospodin: Přejdi prostředkem města, prostředkem Jeruzaléma, a znamenej znamením na čele muže ty, kteříž vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi dějícími se uprostřed něho. Oněmno pak řekl tak, že jsem slyšel: Projděte skrze město za ním a bijte; neodpouštěj oko vaše, aniž se slitovávejte. Starce, mládence i pannu, maličké i ženy mordujte do vyhubení, ale ke všelikému muži, na němž by bylo znamení, nepřistupujte a od svatyně mé počněte. Takž začali od mužů těch starších, kteříž byli před chrámem." Ez 9,1.3-6

Ježíš hodlá opustit trůn milosti nebeské svatyně, ^{5T 208} obléct šat pomsty a vylít svůj hněv v soudech nad těmi, kteří nechali božské světlo bez povšimnutí. "Nebo že ne ihned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci." Kaz 8,11. Místo toho, aby byli dotčeni trpělivostí a shovívavostí, kterou má s nimi Pán, takoví, kteří se Boha nebojí a nemilují pravdu, zatvrzují svá srdce na své špatné cestě. Ale i Boží trpělivost má hranice a mnozí je překročují. Pošlapali je a proto Bůh pro svou čest musí zasáhnout.

O Amorejských Pán praví: "A čtvrté pokolení sem se navrátí, neboť ještě není doplněna nepravost Amorejských." Gn 15,16. Ačkoliv tento národ svou modloslužbou a svou zkažeností byl nápadný, nenaplnil ještě míru svých nepravostí, proto Bůh ještě nechtěl dát rozkaz, aby byl konečně zničen. Boží moc se ještě měla projevit zvláštním způsobem, aby neměli žádné omluvy. Soucitný Stvořitel byl ochoten být shovívavý k jejich nepravosti až do čtvrtého pokolení. Kdyby ale potom nenastala žádná změna k lepšímu, měly národ postihnout jeho soudy.

S neomylnou přesností Nekonečný ještě zapisuje skutky oněch národů. Dokud nabízí svou milost s výzvou k pokání, zůstává účet otevřený. Když ale číslice dosáhnou určité výše, kterou Bůh stanovil, začíná úřad jeho hněvu. Bilance je sestavena. Boží trpělivost je u konce. Národy již nejsou ospravedlňovány milostí.

Prorokovi, který sledoval průběh světových dějin, bylo to ukázáno ve vidění. Národy našich století přijímaly důkazy bezpříkladného milosrdenství. Dostalo se jim nebem vybraných požehnání, ale vzrůstající pýcha, žádostivost, modlářství, pohrdání Bohem a zjevný nevděk, jsou psány proti nim na jejich dlužním účtu. ^{5T 209} Lehkovážně uzavírají svůj účet u Boha.

Co mnou zachvívá je skutečnost, že takoví, kteří přijali největší důkazy milosti, byli nakaženi vzmáhající se nepravostí. Pod vlivem nespravedlivých v jejich okolí, dokonce mnozí vyznavači pravdy zlhostejněli a byli přemoženi silnými proudy zla. Všeobecné pohrdání, kterého se dostává pravé zbožnosti a svatosti, přivádí takové, kteří nejsou v těsném spojení s Bohem k tomu, že ztrácejí úctu k Jeho zákonu. Kdyby šli za světlem a ze srdce poslouchali pravdu, svatý zákon by se jim jevil mnohem vzácnější, navzdory tomu že je jím tak pohrdáno. Pohrdání božským zákonem je zřetelnější a tím se také zvýrazňuje dělící čára mezi jeho plniteli a světem. U jedné třídy přibývá lásky k božským příkazům tou měrou, jakou u druhých roste pohrdání jimi.

Krize se rychle blíží. Rychle vzrůstající čísla ukazují, že čas Božího navštívení stojí přede dveřmi. Ačkoliv nemá radost z trestání, trestat přece bude a sice brzy. Ti, kteří kráčejí ve světle, uvidí znamení blížícího se nebezpečí. Ale nesmějí žít v klidném, lhostejném očekávání zkázy a sami se těšit nadějí, že v den navštívení bude Bůh chránit svůj lid. Velký omyl. Měli by si ujasnit, že je jejich povinností horlivě působit na záchranu druhých a přitom se silnou vírou vyhlížet Boží pomoc. "Mnoho může modlitba spravedlivého opravdová". Jk 5,16.

Kvas zbožnosti ještě zcela nepozbyl svoji sílu. Když nebezpečí a malomyslnost církve jsou největší, malá skupina, jež stojí ve světle, bude lkát a plakat nad ohavnostmi, jež se dějí v zemi. A především jejich modlitby za církev se budou vznášet k nebi, ^{5T 210} protože její členové žijí po způsobu světa.

Vážné modlitby těchto několika věrných nebudou marné. Když Pán přijde jako Mstitel, projeví se také jako Ochránce všech, kteří si uchovali víru v její čistotě a sami sebe zachovali neposkvrněné od světa. Pro tento čas Bůh zaslíbil, že pomstí své vyvolené, kteří dnem i nocí k němu volali a které udržoval ve víře.

Rozkaz zní: "Přejdi prostředkem města, prostředkem Jeruzaléma a znamenej znamením na čele muže ty, kteříž vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi, dějícími se uprostřed něho." Ez 9,4. Tito lkající a plačící si velice vážili Slova života; napomínali, radili a snažně prosili. Někteří z těch, kteří zneuctili Boha, prokazovali lítost a pokořovali před Ním svá srdce. Ale sláva Páně odešla od Izraele; ačkoliv mnozí z nich si zachovali formu pobožnosti, scházela jim přece Boží síla a Jeho přítomnost.

V době, kdy se projeví Jeho spravedlivé rozhořčení, tito pokorní a zbožní následovníci Kristovi se budou od ostatních na světě lišit duševní úzkostí, která se ukáže v nářku a pláči, napomínání a varování. Mnozí se pokusí zamaskovat vzmáhající se zlo a omlouvat všude vládnoucí bezbožnost. Naproti tomu ti, kteří horlí pro Boží čest a mají lásku k lidem, nebudou se snažit zachovat klid, aby si získali něčí přízeň. Jejich zbožné duše se dnem i nocí trápí nad ohavnými skutky a řečmi bezbožných. Jsou bezmocní proti strhujícímu proudu nepravosti a to je příčinou jejich zármutku a obav. Truchlí před Bohem, protože vidí jak je vírou pohrdáno rovněž v domovech těch, kteří obdrželi veliké světlo. Lkají a rmoutí své duše, protože nacházejí v církvi pýchu, lakomství, sebelásku a téměř každý způsob podvodu. Boží Duch ^{5T 211} který pohotově kárá je pošlapáván, zatímco satanovi služebníci jásají. Bůh je zneuctěn a pravda je neúčinná.

Všichni, kteří se nermoutí ani nad svým vlastním duchovním úpadkem, ani netruchlí nad hříchy druhých, neobdrží Boží pečeť. Pán uložil svým poslům, kteří nesou vražedné zbraně ve svých rukou: "Projděte skrze město za ním a bijte, neodpouštěj oko vaše, aniž se slitovávejte. Starce, mládence i pannu, maličké i ženy mordujte do vyhubení, ale ke všelikému muži, na němž by bylo znamení, nepřistupujte a od svatyně mé začněte. Takž začali od mužů těch starších, kteříž byli před chrámem." Ez 9,5-6

Zde vidíme, že církev - svatyně Páně - bude první, která pocítí Boží hněv. Staří lidé, kterým udělil Bůh veliké světlo a měli by být strážci duchovních zájmů lidu, zklamali kladenou v ně důvěru. Zaujímají stanovisko, že nepotřebujeme očekávat zázraky a nápadné projevy Boží moci jako za dřívějších dnů. Časy se změnily. - Tato slova je posilují v jejich nevěře a říkají: Pán nebude konat ani dobré ani zlé. On je příliš milosrdný než aby navštívil svůj lid v soudu. Tak "pokoj a bezpečnost" stane se heslem oněch lidí, kteří nechtějí, aby hlas jejich zazněl jako trouba, aby ukázali Božímu lidu jeho přestoupení a domu Jákobovu jeho hříchy. Tito němí psi, kteří nechtějí štěkat, pocítí spravedlivou odplatu uraženého Boha. Muži, panny a malé děti všichni zahynou.

Ohavnosti, nad nimiž věřící lkají a pláčou, byly vesměs takové, že je mohly uvidět přirozené oči. Nestaly se zjevnými ony daleko horší hříchy, jež vyvolaly horlení svatého a čistého Boha. Veliký znalec srdcí zná každý hřích, který je tajně páchán nástroji nepravosti. Tito lidé se v Boží shovívavosti cítí víc a více bezpeční ^{5T 212} ve svém podvodu a říkají, že Pán to nevidí, a pak jednají jakoby Bůh ze země odešel. Ale on odhalí jejich pokrytectví a hříchy které tak pečlivě skrývali, oznámí před druhými.

Žádná převaha hodnosti, důstojnosti, nebo světské moudrosti, žádné postavení v posvěcené službě, nemůže uchránit lidi od toho, aby obětovali zásady, jestliže se spoléhají na svá vlastní, klamná srdce. Takoví, na které se pohlíželo jako na důstojné a spravedlivé, se ukážou jako strůjci spiknutí a jako příklady lhostejnosti a zneužívání Boží milosti. Jejich zlou cestu Bůh nebude déle trpět a bude ve svém hněvu s nimi jednat bez milosrdenství.

Jen nerad Pán odvolává svou přítomnost od těch, kteří byli požehnáni velkým světlem a kteří ve své službě jiným pociťovali moc Slova. Byli kdysi Jeho věrnými služebníky, obdaření přízní Jeho přítomnosti a Jeho vedením, ale odvrátili se od Něho a zavedli také jiné do bludu a proto propadli Boží nelibosti.

Den Boží odplaty je bezprostředně před námi. Boží pečeť bude vtisknuta na čelo jen těm, kteří pláčou a naříkají nad ohavnostmi, jež se dějí na zemi. Ti, kteří se kloní k světu, kteří jedí a pijí s opilci, takoví budou jistě zničeni se služebníky nepravosti. "Oči Páně na spravedlivé a uši jeho k prosbám jejich, ale zuřivý obličej Páně na ty, kteříž činí zlé věci." 1 Pt 3,12

Způsob našeho vlastního jednání rozhodne, jestli dostaneme pečeť živého Boha, anebo budeme sraženi ničivými zbraněmi. Již několik málo kapek hněvu Božího dopadlo na zemi; ale až sedm posledních ran z jeho koflíku hněvu budou nesmíšeny vylity, potom bude navždy pozdě hledat pokání a útočiště. Potom již žádná smírčí krev nesmyje skvrny hříchu. ^{5T 213}

"Toho času postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synů lidu tvého, a bude čas soužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do toho času; toho, pravím, času vysvobozen bude lid tvůj, kdokoli nalezen bude zapsaný v knize." Dn 12,1 Když přijde tento čas soužení, je rozhodnuto o každém případu. Od té chvíle již není žádný čas zkoušky a žádná milost pro nekajícníky. Pečeť Boží je vtisknuta jeho lidu. Těch málo zbývajících, kteří nejsou schopni sami se bránit ve smrtelném boji s mocnostmi světa, vedenými drakem, ti najdou útočiště u Boha. Nejvyšší pozemské moci vydaly nařízení, že lidé pod trestem pronásledování a smrti mají se klanět šelmě a přijmout její znamení. Kéž Bůh potom pomáhá svému lidu, neboť co může vykonat v takovém hrozném zápasu bez Jeho přispění!

Zmužilost, duševní sílu, víru a bezpodmínečnou důvěru v Boží záchrannou moc neobdržíme v jednom okamžiku. Tyto nebeské půvaby jsou nabývány jen zkušenostmi po létech. Životem svatého úsilí a statečnou oddaností pravdě, dítky Boží zpečetily svůj osud. Obklopeny nesčetnými pokušeními, věděly, že musí statečně odolávat, nebo že by podlehly. Byly si toho vědomy, že musí zdolat velikou úlohu a že kteroukoliv hodinu mohou být odvolány z boje. A kdyby ukončily svůj život a nesplnily své dílo, pak by to pro ně znamenalo věčnou ztrátu. Dychtivě přijímaly světlo z nebes, jako je obdrželi první učedníci ze rtů Ježíšových. Když první křesťané byli zahnáni do hor a na pouště, když v žalářích umírali hladem, zimou a na mučidlech, když se mučednictví jevilo jako jediná cesta z jejich trápení, pak se ale přece radovali, že byli hodni trpět pro Krista, který za ně byl ukřižován. Jejich důstojný příklad bude pro Boží lid, na který má přijít čas nebývalého soužení, útěchou a povzbuzením.

Ne všichni vyznavači, kteří zachovávají sobotu, budou zapečetěni. Mezi nimi jsou mnozí, kteří dokonce přinášejí jiným pravdu ^{5T 214} a sami však neobdrží Boží pečeť na svá čela. Dostalo se jim mnoho světla, znali Mistrovou vůli, rozuměli všem podrobnostem naší víry, ale nevykazovali tomu odpovídající skutky. Ti, kteří byli tak obeznámeni s proroctvím a s poklady božské moudrosti, měli uvést v život svou víru. Bývali by museli vést svou domácnost tak příkladně, aby svým dobře spořádaným životem mohli světu ukázat vliv pravdy na lidská srdce.

Jim však chyběla horlivost a zbožnost a proto nedosáhli vysokého stavu víry. Takto způsobili, že také jiní byli spokojeni se svým stavem. Lidé omezené schopnosti úsudku nevidí vždycky, že se bez odporu vydávají v nebezpečí, vezmou-li si za vzor ty, kteří jim tak často otvírali poklady Slova Božího. Ježíš je tím jediným pravým vzorem. Každý musí nyní na kolenou před Bohem s pokorným, učenlivým srdcem dítěte prozkoumat Bibli, chce-li vědět, co Pán od něho žádá. Kdyby měl kazatel kdovíjak vysoké postavení a byl obdařený milostí Boží, jestliže zanedbá kráčet v Bohem mu daném světle, jestliže se odmítne učit jako malé dítě, vstoupí na cestu temnoty a satanových podvodů a druhé povede toutéž cestou.

Nikdo z nás neobdrží Boží pečeť, když naše povahy vykazují ještě skvrny nebo vrásky. Zůstane na nás, abychom své chyby vymýtili a vyčistili chrám duše od všelikého znečištění. Pak na nás spadne pozdní déšť, jako na učedníky jarní déšť o letnicích.

My jsme velmi snadno spokojeni s tím, čeho jsme dosáhli. Připadáme si bohatí a obdaření statky a nevíme, že jsme "bídní, a mizerní, i chudí, i slepí, i nazí". Zj 3,17 Proto je nyní načase, abychom dbali napomenutí věrného svědka. "Radím, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, abys oblečen byl ^{5T 215} a neukazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl." Zj 3,18

V tomto životě jsme vystaveni těžkým zkouškám a musíme přinášet velké oběti, ale Kristův pokoj je nám odměnou. Nacházíme dnes tak málo sebezapírání, tak málo ochoty trpět pro Krista, že kříž téměř zcela upadl v zapomenutí. Chceme-li jako vítězové sedět na Jeho trůnu, pak musíme také být účastníky Jeho utrpení. Dokud si volíme lehkou cestu uspokojení sami se sebou a bojíme se sebezapírání, nestane se naše víra nikdy pevnou a my nejsme sto okusit ani Ježíšův pokoj, ani radost, která přichází z vědomě získaného vítězství. Nejvznešenější ze zástupu vykoupených, kteří stojí v bílém rouchu před trůnem Božím a Beránkovým, byl zkoušeni v boji přemáhání, nebo přišli z velikého soužení. Ti, kteří raději ustupují okolnostem, místo aby se účastnili tohoto boje, nebudou vědět, jak mají obstát v onen den, kdy se každá duše octne v úzkosti. Ani Noe, Job a Daniel by nemohli zachránit syna nebo dceru, neboť každý bude zachraňovat svou spravedlností jen svou vlastní duši.

Nikdo nesmí říci, že jeho případ je beznadějný, že on nemůže vést život křesťana. O každého člověka je Kristovou smrtí dalekosáhle předem postaráno. V době nouze je Ježíš naším všudypřítomným pomocníkem. Volej jen k němu ve víře, on zaslíbil, že tvé prosby uslyší a zodpoví.

Jak skvělé je to přece s živou, činnou vírou. My ji potřebujeme, musíme ji bezpodmínečně mít nebo budeme v den pokušení slabí a neosvědčíme se. Temnota, která pak zahalí naši cestu, nesmí nás zmalomyslnět nebo dohnat k zoufalství. Ona je závojem, kterým Bůh kryje svou slávu, aby nám propůjčil hojné požehnání. Měli bychom to vědět ze své zkušenosti v minulosti. Onoho dne, kdy se Bůh vypořádá se svým lidem, bude jim tato zkušenost zdrojem útěchy a naděje.

Právě teď musíme vynaložit vše, abychom sebe i své děti zachovali neposkvrněné od světa. Právě teď musíme vyprat svůj oděv a vybílit jej v krvi Beránkově. ^{5T 216} Právě teď musíme procitnout a rozhodně usilovat o formování svého charakteru. "Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých." Žd 3,7.8.15 Jsme v nanejvýš kritickém postavení, i když bděle čekáme na zjevení našeho Pána. Svět leží v temnotě. "Ale vy, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil." 1Te 5,4 Bůh chce čekajícím a toužícím duším proměnit tmu ve světlo, smutek v radost, On je chce ze soužení přivést do pokoje.

Čím pomáháte vy, bratři, v tom velikém díle přípravy? Ti, kteří pěstují spojení se světem, přijmou jeho ráz a připravují se na znamení šelmy. Takovým, kteří sobě nedůvěřují, ale před Bohem se pokořují a své duše očisťují poslušností pravdy, bude naproti tomu vštípena nebeská povaha. Ti se připravují, aby přijali pečeť Boží na svá čela. Jakmile bude dán rozkaz, aby byli opatřeni znamením, zůstane jejich charakter na věky čistý a neposkvrněný.

Dnes je doba přípravy. Nikdy nebude vtisknuta pečeť Boží na čelo nečistého, nikdy na čelo ctižádostivého muže nebo světačky, nikdy na čelo falešného muže nebo podvodnické ženy. Ten, kdo obdrží tuto pečeť, musí jako uchazeč o nebe být před Bohem bez poskvrny. Vzhůru, milí bratři a sestry. Já mohu nyní jen krátce psát o tomto předmětu a obrátit vaši pozornost na nutnost přípravy. Bádejte sami v Písmě svatém, abyste lépe poznali slavnostní ráz této hodiny. ^{5T 217}