^{81 107} Všechny, kteří vyznávají, že jsou dítkami Božími, ráda bych pozvala, aby se zamysleli nad dějinami Izraelitů, jak jsou zaznamenány v 105, 106 a 107 Žalmu. Pečlivým studiem těchto kapitol budeme moci plněji ocenit dobrotu, milosrdenství a lásku našeho Boha.

Chvalozpěv zaslíbené země

"Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. Pamatujte věčně na smlouvu svou, na slovo, které přikázal až do tisíce pokolení. Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, ježto jich byl malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. Přecházeli zajisté z národu do národu a z království k jinému lidu. Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: Nedotýkejte se pomazaných mých a prorokům mým nečiňte nic zlého. ^{8T 108} Když přivolal hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal. Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Josefa. Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vladařství svého, aby vládl i knížaty jeho podle své libosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chámově. Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho a aby ukládali lest o služebnících jeho. I poslal Mojžíše, sluhu svého a Arona, kteréhož vyvolil. Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chámově. Poslal tmu a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. Obrátil vody jejich v krev a zmořil ryby v nich. Vydala země jejich množství žab, i v pokojích králů jejich. Řekl, i přišla směsice žížal, a štěnice na všecky končiny jejich. Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich. Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich a zpřerážel dříví v krajině jejich. Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.

Tedy vyvedl své stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ježto by se poklesl. Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. ^{8T 109} Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. Otevřel skálu i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. A dal jim země pohanů a tak úsilí národů dědičně obdrželi, aby zachovávali ustanovení jeho a práv jeho ostříhali. Halelujah." Žalm 105

°°°°

Chvalozpěv ze zajetí

"Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu a vypraviti všecku chválu jeho? Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu a činí spravedlnost každého času. Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštiv mne spasením svým. Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými a veselil se veselím národu tvého a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

I. Zhřešili jsme i s otci svými, nepravě jsme činili a bezbožnost páchali. Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých. Ale odporní byli při moři, při moři Rudém. ^{8T 110} Avšak vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. Nebo přimluvil moři Rudému a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl a vyprostil je z ruky nepřítele. V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. A ačkoli věřili slovům jeho a zpívali chválu jeho.

II. Však rychle zapomenuli na skutky jeho a nečekali na radu jeho a nečekali na radu jeho; ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. I dal jim, čehož se jim chtělo, avšak dopustil hubenost na život jejich. Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště a Aronovi, svatému Hospodinovu, otevřevši se země, pozřela Dátana a přikryla zběř Abironovu. A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. I udělali i tele na Orébě a skláněli se slitině. A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu. Zapomněli na Boha silného, Spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. A předivné v zemi Chámově, přehrozné při moři Rudém. Pročež řekl, že je vyplení, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivost jeho, aby nehubil.

III. Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. A protož pozdvihl ruky své proti nim, ^{8T 111} aby je rozmetal po poušti, a aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. Spřáhli se také byli s modlou Belfegor a jedli oběti mrch. A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, až se postavil Fínes a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu a až na věky.

IV. Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho a pronesl je rty svými. K tomu nevyplenili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, a sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osidlem. Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům a vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, takže poskvrněna jest země těmi vraždami. I zmazali se skutky svými a smilnili činy svými. Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své a vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli. A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou od ruku jejich. Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli Ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. ^{8T 112} Avšak patřil na úzkost jejich a slyšel křik jejich. Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi a želel toho podle množství milosrdenství svých, takže naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. Zachovej nás Hospodine, Bože náš a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté a chlubili se v chvále tvé. Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků a až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah." Žalm 106

Píseň vykoupených

"Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupení skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, a shromáždil je z zemí od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

I. Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. Když volali k Hospodinu v soužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, a vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho a divné skutky jeho před syny lidskými, poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, ^{8T 113} protože odporní byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. Když volají k Hospodinu v soužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. Vyvodí je z temností a stínu smrti a svazky jejich trhá. Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho a divné skutky jeho před syny lidskými. Poněvadž láme brány měděné a závory železné posekává….

II. Obrací řeky v poušť a prameny vod v suchost, zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejich. Pustiny obrací v jezera a zemi vyprahlou v prameny vod. I osazuje na ni hladovité, aby stavěli města k bydlení. Kteříž osívají pole a dělají vinice a shromažďují sobě užitek úrody. Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi a dobytka jejich neumenšuje. A někdy pak umenšení a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí. Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. Onť vyzdvihuje nuzného z trápení a rozmnožuje rodinu jako stádo. Nechť to spatřují upřímní a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpe ústa svá. Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?" Žalm 107

"Připomínejme si zašlé dny."

Proč starý Izrael tak snadno zapomínal na Boží vedení? Lid si nezachoval ve své paměti skutky Jeho velikosti a moci, ani jeho varovná slova. ^{8T 114} Kdyby pamatovali na Jeho obdivuhodné zacházení s nimi, nebylo by se jim dostalo výčitek: "Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného a syna člověka trávě podobného? Že se zapomínáš na Hospodina, učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho, kterýž ssužuje?" Iz 51,12-13.

Ale synové Izraelští zapomínali na Boha, kterému patřili jak pro stvoření tak i vykoupení. I když viděli všechny Boží obdivuhodné skutky, pokoušeli Ho.

Izraelitům byla svěřena Boží proroctví. Avšak Boží zjevené slovo bylo falešně vykládáno a nesprávně v životě uplatňováno. Lid pohrdl slovem toho Svatého Izraelského.

"Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu a aj nátisk; spravedlnosti a aj křik."

"Běda těm kteříž... na skutky Hospodinovy nehledí a díla rukou Jeho nespatřují. Protož v zajetí půjde lid můj, nebo jest bez umění."

"Běda těm, kteříž říkají zlému dobré a dobrému zlé. Kladouce tmu za světlo a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké a sladké za hořké. Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe a vedle zdání svého opatrní." ^{8T 115}

"Z té příčiny, jakož plamen ohně sžírá strniště a plevy plamen v nic obrací, tak kořen jejich bude jako shnilina a květ jejich jako prach vzejde; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů a řečí svatého Izraelského pohrdli." Iz 5, 7.11-13.20-21.24.

"Napsáno k napomenutí našemu"

"Toto pak všecko... napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa." 1.Kor.10,11. Toto varování se týká nás v dnešní době:

"Viztež bratři, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého. Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha. Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme. Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení. Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše." Žid.3,12-16.

Nemůžeme si my, kteří žijeme v době konce, uvědomit důležitost apoštolových slov: "Viztež tedy, bratři, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha"? Žd 3, 12.

Na nás září přehojné světlo minulých věků. Záznam o zapomnětlivosti Izraelských byl zachován pro naše poučení. Nyní Bůh napřáhl svoji ruku, aby si shromáždil lid z každého národu, pokolení a jazyka. V adventním hnutí konal skutky pro své dědictví, jako to konal pro Izraelské, když je vedl z Egypta. Ve velikém zklamání r. 1844, víra Jeho lidu byla vyzkoušena, jako byla vyzkoušena i víra Židů u Rudého moře. ^{8T 116} Kdyby adventisté hned na počátku stále důvěřovali ve vůdčí ruku, která byla s nimi v jejich minulých zkušenostech, byli by uzřeli spasení Hospodinovo. Kdyby všichni, kteří pracovali v díle v r. 1844, přijali trojandělské poselství a zvěstovali ho v moci Svatého Ducha, Pán by byl konal mocné skutky skrze jejich úsilí. Proud světla by se rozlil po světě. Obyvatelé země by byli před léty varováni, závěrečné dílo by bylo ukončeno a Kristus by přišel pro svůj vykoupený lid.

Poselství pro tuto dobu

Byla jsem upozorněna, abych přinesla varovná slova našim bratřím a sestrám, kteří jsou v nebezpečí, že ztratí ze zřetele zvláštní dílo pro tuto dobu. Pán nám svěřil svatou pravdu. Máme povstat a svítit. V každé zemi máme oznamovat druhý příchod Kristův jazykem Zjevení: "Aj, béře se s oblaky a uzříť jej všeliké oko, i ti, kteříž ho bodli; a budou plakati pro něj všecka pokolení země, jistě." Zj 1,7.

Co činíme? Zvěstujeme poselství třetího anděla? "A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu a vezme-li znamení její na čelo své, aneb na ruku svou, i tenť bude píti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sírou před obličejem svatých andělů a před obličejem Beránka. A dým muk jejich vstoupíť na věky věků a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu a jestliže kdo přijme znamení jména jejího. ^{8T 117} Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy." Zj 14,9-12.

Přikázání Boží a víra Ježíšova spolu souvisí. Toto má být světu jasně zvěstováno.

Odpor nepřítele

V Božím slově vidíme důsledky zvěstování třetího andělského poselství. "I rozhněval se drak na tu ženu a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista." Zj 12,17. Odmítnutí poslouchat přikázání Boží a rozhodnutí pěstovat nenávist proti těm, kteří zvěstují tato přikázání, vede k nejrozhodnějšímu boji na straně draka, jehož všechny síly jsou soustředěny proti Božímu lidu, zachovávajícímu přikázání. "A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých. A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení,aneb jméno té šelmy, aneb počet jména jejího." Zj 13,16-17.

Znamení, neboli pečeť Boží je zjevena v zachovávání soboty, sedmého dne, Pánovy památky stvoření. "Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: Ty pak mluv k synům izraelským a rci: Avšak sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji." Ex 31,12-13. Zde je sobota jasně označena jako znamení mezi Bohem a Jeho lidem.

Znamením šelmy je naproti tomu zachovávání prvního dne týdne. Toto znamení odlišuje ty, kteří uznávají svrchovanost papežské autority od těch, kteří uznávají autoritu Boží.

^{8T 118} Hlasité volání

Jak je předpověděno v 18. kap. Zjevení, trojandělské poselství má být zvěstováno s velikou mocí těmi, kteří přinesli poslední varování proti šelmě a jejímu obrazu: "Potom pak viděl jsem anděla sestupujícího s nebe, majícího moc velikou a země osvícena byla od slávy jeho. I křikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký a učiněn jest příbytkem ďáblů a stráží každého ducha nečistého a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové a králové zemští smilnili s ním a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli. I slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran. Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi a rozpomenul se Bůh na nepravosti jeho. Dejtež jemu, jakož i on dával vám a dejte jemu dvénásob podle skutků jeho; v koflík, kterýž naléval, nalíte jemu dvénásob." Zj.18, 1-6.

Toto poselství dané Bohem má být zvěstováno mocným hlasem třetího anděla.

Ti, jejichž víra a horlivost je úměrná jejich poznání pravdy, projeví svoji věrnost Bohu zvěstováním pravdy ve vší její spásné, posvěcující moci těm, s nimiž se stýkají. Jejich posvěcený život plný nesobecké služby bude v souladu s životními zásadami nebeského království.

"A zapomněl jsi"

Je slavnou a strašnou pravdou, že mnozí, kteří byli horliví ve zvěstování třetího andělského poselství, stávají se nyní lhostejnými a umdlévají. Demarkační čára mezi světskými lidmi a mnohými vyznavači křesťanstva je téměř nepostižitelná. ^{8T 119} Mnozí, kteří byli kdysi opravdovými adventisty se přizpůsobují světu - jeho způsobům, jeho zvyklostem, jeho sobectví. Místo přivádění světa k poslušnosti Božího zákona, spojuje se církev stále těsněji se světem v jejich hříších. Denně se církev obrací ke světu. Jak mnozí domnělí křesťané jsou otroky mamonu! Jejich pěstovaní chuti, jejich nadměrná vydání peněz k vlastnímu uspokojení velice zneuctívá Boha.

A pro nedostatek horlivosti ve zvěstování třetího andělského poselství mnozí jiní, i když ne zjevně, žijí v přestupování a podporují vliv satanův jako ti, kteří otevřeně hřeší proti Bohu. Zástupy hynou; jak málo však dbají o tyto duše! Jisté ochromení postihlo mnohé z Božího lidu, což jim brání pochopit povinnosti chvíle.

Když Izraelští vstoupili do Kanaánu, nesplnili Boží záměr, aby ovládli celou zemi. Po částečném vítězství se usadili a těšili se z ovoce svého vítězství. Ve své nedůvěře a lásce k pohodlí, shromažďovali se v částech již dobytých, místo aby šli osazovat nová území. Takto započalo odvracení se od Boha. Svým nezájmem o provedení Jeho záměru, neumožnili Mu naplnit vůči nim Jeho zaslíbená požehnání.

Nekoná dnešní církev totéž? Křesťanští vyznavači, mají před sebou celý svět, který potřebuje evangelium, ale oni se shromažďují tam, kde se sami mohou těšit z předností evangelia. Necítí potřebu jít na nová území a nést poselství o spasení do dalekých krajů. Odmítají naplnit Kristovo poslání: "Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření." Provinili se méně než židovská církev? ^{8T 120}

"Zvolte si dnes, komu budete sloužit"

Nastane ostrý spor mezi těmi, kteří jsou Bohu věrní a těmi, kteří vrhají potupu na Jeho Zákon. Úcta k Božímu Zákonu byla podvrácena. Náboženští vůdcové učí přikázání lidská. Jak tomu bylo za dnů starého Izraele, tak je tomu i nyní. Protože se rozmnožuje nevěra a přestoupení, budou ti, kteří uctívali Zákon Boží, pěstovat nyní méně úcty k němu? Spojí se z pozemskými aby ho vyprázdnili? Kdo je věrný, toho neunese proud zla. Neuvrhne pohrdání na to, co Bůh oddělil jako svaté. Nebude následovat příklad Izraele v jeho zapomnětlivosti; bude si připomínat Boží jednání s Jeho lidem ve všech dobách a bude chodit cestou Jeho přikázání.

Zkouška přichází na jednoho každého. Jsou pouze dvě strany. Na které straně jsi?

Štít Všemohoucího

Lid, zachovávající přikázání Boží, stojí pod širokým štítem Všemohoucího.

"Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude. Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu. Onť zajisté vysvobodí tě z osidla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního. Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš. Místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho, nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne, ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího. Padne jich po boku tvém tisíc. A deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží. Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš. Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek ^{8T 121} položil. Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému. Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své. Po lvu a bazilišku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka. Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé. Vzývati mne bude a vyslyším jej, já s ním budu v soužení, vytrhnu a oslavím jej. Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své." Žalm 91.

Hospodin kraluje

"Poďte, zpívejte Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho. Předejděme obličej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu. Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy. V jehož rukou základové země a vrchové hor jeho jsou. Jehož je i moře, neboť On je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly. Pojďte, sklánějme se a padněme před ním, klekejme před Hospodinem, stvořitelem našim. Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho a stádo rukou Jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení a v den pokušení na poušti, kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne a viděli skutky mé. ^{8T 122} Za čtyřiceti let měl jsem nesnáz s národem tím a řekl jsem: lid tento bloudí srdcem a nepoznali cest mých. Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé." Žalm 95.
"Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země. Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho. Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho. Nebo veliký Hospodin a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy. Všichni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil. Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho. Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc. Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary a vejděte do síncí jeho. Sklánějte se Hospodinu v okrase svatosti, boj se obličeje jeho všecka země. Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě. Rozveselte se nebesa a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest. Plésej pole i vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své." Žalm 96.