^{8T 104} St. Helena, California, 5. ledna 1903.

Battle creekskému sboru -

Jistého dne v poledne jsem psala o tom, co mohlo být vykonáno při posledním zasedání Generální konference, kdyby se mužové na zodpovědných místech řídili radou a cestou Boží. Ti, kteří měli veliké světlo, nechodili v něm. Shromáždění skončilo a změna nenastala. Lidé se nepokořili před Pánem, jak to měli učinit a neobdrželi Svatého Ducha.

Psala jsem, dokud jsem neupadla do bezvědomí a zdálo se mi, že jsem svědkem scény v Battle Creeku.

Byli jsme shromážděni v posluchárně Tabernacle. Po modlitbě jsme si zazpívali a znovu se pomodlili. Pána jsme prosili se vší opravdovostí. Shromáždění se vyznačovalo přítomností Svatého Ducha. Jeho působení proniklo hlouběji a někteří z přítomných hlasitě plakali.

Jeden z přítomných se postavil z pokleku a řekl, že v minulosti nežil v souladu s některými jednotlivci a že k nim necítil žádnou lásku, že nyní se však vidí, jakým skutečně je. S velikou vážností opakoval poselství k laodicejskému sboru: "Nebo pravíš: Bohatý jsem a zbohatl jsem a žádného nepotřebuji." Řekl: "Ve své soběstačnosti jsem právě toto cítil". "A nevíš, že jsi bídný a mizerný, i chudý, i slepý i nahý.“ Nyní vidím, že toto je můj stav. Oči se mi otevřely. Můj duch byl tvrdý a nespravedlivý Pokládal jsem se za spravedlivého, avšak mé srdce je zdrceno a vidím svou potřebu vzácné rady Toho, který mne důkladně prozkoumal. Ó, jak vzácná, slitovná a láskyplná jsou slova: 'Radímť, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, ^{8T 105} abys byl bohatý a roucho bílé, abys oblečen byl a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl." Zj 3, 17-18.

Ten, který promluvil, obrátil se k modlícím a řekl: "Musíme něco udělat. Musíme vyznat své hříchy, pokořit svá srdce před Bohem." Učinil srdcervoucí vyznání a pak přistoupil k několika bratřím, k jednomu po druhém, podal jim ruku a prosil je o odpuštění. Ti, k nimž promluvil povstali a žádali odpuštění a objali se v pláči. Duch vyznání pronikl celé shromáždění. Bylo to letniční údobí. Bůh byl oslavován dlouho do noci, až do časného rána se v tom pokračovalo.

Následující slova byla často opakována ve vší srozumitelností: "Já, kteréžkoli miluji kárám a tresci; rozhorliž se tedy a čiň pokání. Aj,stojím u dveří a tluku. Jestliže by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dvéře, vejdu k němu a budu s ním večeřeti a on se mnou." Zj 3,19-20.

Nikdo nebyl natolik pyšný, aby neučinil upřímné vyznání a vedli to vlivní jednotlivci, kteří však před tím nikdy neměli odvahu vyznat své hříchy.

Byla zde taková radost, jakou nikdy před tím nebylo vidět v Tabernacle.

Pak jsem získala vědomí a na chvíli jsem si nedovedla uvědomit, kde jsem. Pero jsem stále držela v ruce. Slyšela jsem hlas, mluvící ke mně: "Toto se mělo stát. Pán to očekával od svého lidu. Celá nebesa čekala, že budou moci projevit milost." Myslela jsem na to, kde jsme mohli být, kdyby bylo učiněno důkladné dílo ^{8T 106} na posledním zasedání Generální konference a sevřela mne úzkost a zklamání, když jsem si neuvědomila, že to, co jsem viděla, nebyla skutečnost.

°°°°

Boží cesta je vždy pravá a moudrá cesta. On vždy přináší čest svému jménu. Jedinou jistotou člověka před unáhleným a ctižádostivým rozhodnutím je, zachovat srdce v souladu s Ježíšem Kristem. Lidská moudrost je nespolehlivá. Člověk je nestálý, naplněný úctou k sobě, pýchou a sobectvím. Pracovníci v Božím díle by měli cele důvěřovat Pánu. Pak vedoucí projeví ochotu nechat se vést ne lidskou moudrostí, která je nepoužitelná jako zlomená třtina, nýbrž moudrostí Boží, která řekla: "Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž ji od Boha, kterýž všechněm dává, ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu. Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje." Jak.1, 5-6.