Drahá sestro M: Když mi Pán ukázal tvůj případ, byla moje pozornost upoutána na dobu několika let zpět, kdy jsi uvěřila v blízký příchod Páně. Očekávala jsi a milovala jsi Jeho zjevení.

Tvůj manžel byl od narození ušlechtilým člověkem, ale spoléhal na svou vlastní sílu, která byla slabá. Nepociťoval potřebu učinit Boha svou silou. Otravné nápoje otupovaly jeho mysl a posléze ochromily vyšší schopnosti mysli. Jeho zbožné mužství bylo obětováno, aby uspokojil žízeň po alkoholických nápojích.

Trpěla jsi jeho odporem a hrubým zacházením, a přesto zdrojem tvé síly byl Bůh. Zatímco jsi Jemu důvěřovala, On tě zachovával. Ve všech tvých zkouškách nebylo dovoleno, abys byla překonána. Jak často tě posilňovali nebeští andělé, když jsi zmalomyslněla, tím že ti živě vkládali do mysli pasáže z Písma, vyjadřující nikdy neutuchající lásku Boží a podávali důkazy, že Jeho láskyplnost se ^{2T 269} nemění! Tvá duše důvěřovala Bohu. Tvůj pokrm a nápoj byl v tom, že jsi plnila vůli svého nebeského Otce. Častokrát jsi měla pevnou víru v Boží zaslíbení, a potom byla tvá víra opět vystavena největším zkouškám. Boží jednání se zdálo být záhadné, a přesto jsi měla většinu času důkazy o tom, že na tebe v tvém utrpení pohlíží a nedovolil, aby tvé břemeno bylo větší, než jaké jsi mohla nést.

Mistr viděl, že jsi potřebovala získat způsobilost pro Jeho království. Nenechal tě ve výhni ohně utrpení, který tě stravoval. Jako zušlechťovač a tavič stříbra hleděl stále na tebe, pozoroval proces očišťování dokud nerozeznal svůj obraz, který se v tobě odrážel. Ačkoliv jsi často pociťovala plamen utrpení, který tě ožehoval, a často se zdálo, že tě stráví, přesto Jeho Boží láskyplnost byla k tobě tak velká, jako když jsi byla duchovně svobodná a v Něm vítězící. Pec měla očistit, avšak ne strávit a zničit.

Viděla jsem tě zápasit s chudobou a hledat podporu pro sebe a své děti. Mnohokrát jsi nevěděla, co dělat; budoucnost se zdála temná a nejistá. Ve své úzkosti jsi volala k Bohu a On tě těšil, pomáhal ti a kolem tebe zářily nadějné paprsky světla. Jak ti byl Bůh v takových chvílích vzácný! Jak sladká byla útěcha Jeho lásky! Pociťovala jsi, že máš převzácný poklad, který ti byl uložen v nebi. Když jsi spatřovala odměnu trpících dítek Božích, jakou jsi pociťovala útěchu, že jsi Jej mohla považovat za svého Otce!

Tvůj případ byl ve skutečnosti horší, než když jsi ovdověla. Trpěla jsi vlivem svého manžela. Jeho pronásledování, hrozby a násilí tě nevedly k tomu, abys projevila vlastní moudrost a zapomínala na Boha. Byla jsi od toho daleko; velmi ostře jsi pociťovala svou ^{2T 270} slabost a svou neschopnost nést břemeno a ve své vědomé slabosti jsi poznala úlevu tím, že jsi přinesla své těžké břemeno k Ježíši, velkému Nosiči břemen. Jak jsi opatrovala každý paprsek světla, sestupující s Jeho přítomnosti! a jakou sílu jsi často pociťovala v Jeho síle! Když se nad tebou neočekávaně rozpoutala bouře pronásledování a krutostí, Hospodin nedovolil, aby tě přemohla. A v oněch dobách zkoušky sis uvědomila sílu, klid a mír, který pro tebe znamenal zázrak.

Když na tebe dopadly výsměšná obvinění a posměšky, hroznější než kopí a šípy,působil ve tvém srdci vliv Ducha Božího a vedl tě k tomu, že jsi mluvila klidně a bez vzrušení. Ve tvé povaze nebylo toto jednání, ale bylo to ovocem Ducha Božího. Byla to Boží milost, která posílila tvou víru uprostřed té vší bolesti srdce a beznaděje, zmocnila tě pro boj s těžkostmi a přivedla k vítězství. Milost tě naučila modlitbě, milování a důvěřování, přestože okolnosti byly nepříznivé. Soustavně sis uvědomovala, že tvé modlitby byly vyslyšeny zvláštním způsobem; věděla jsi, že to nebyla nějaká tvá zásluha, ale tvá veliká potřeba. Tvá potřeba byla příležitostí pro Boha. Tvůj život byl v těchto dnech utrpení svěřen Bohu a Jeho projev zvláštního vysvobození z nejtěžšího postavení působil na zemdlévajícího a unaveného poutníka jako oáza na poušti.

Hospodin nedovolil, aby jsi zahynula. Často posílal přátele, aby ti byli nápomocni, když jsi to nejméně očekávala. Přisluhovali ti andělé Boží a krok za krokem tě vedli na tvé kamenité stezce. Byla jsi stísněna chudobou, ale to byla ta nejmenší těžkost, které jsi byla vystavena. Když N. vyvinul své úsilí, aby tě zneužil a poškodil, tehdy jsi pociťovala, že pohár, který jsi musela vypít, byl mnohem více hořký; a když se ponížil do té míry, že se vydal na cestu hříchu a ty jsi byla zneuctěna a potupena ve svém vlastním domově, způsobil ^{2T 271} mezi tebou a sebou propast, která nemohla být nikdy překonána. Potom ve tvé úzkosti a zmatenosti ti Pán dal přátele. Neponechal tě samotnou, ale udělil ti svoji sílu, takže jsi mohla říci: „Pán pomocník můj.“ Žid.13,6.

V celém tvém utrpení, které nebylo nikdy plně zjeveno jiným, jsi měla Přítele, který se nikdy nemýlil a který řekl: „Já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa.“ Mat.28,20. Během svého pobytu na zemi byl vždy dojat lidskou bídou. A ačkoli vstoupil ke svému Otci, a je uctíván anděly, kteří okamžitě plní Jeho příkazy, Jeho srdce, které milovalo, cítilo a vyjadřovalo soucit, nedoznalo žádné změny. Zůstává tím neměnným srdcem plným náklonnosti. Tentýž Ježíš znal všechno tvé utrpení a neponechal tě samotnou bojovat s pokušením, se zlem, abys nakonec nebyla přemožena těžkostmi a bolestmi. Skrze své anděly ti šeptal: „Neboj se, nebo s tebou já jsem.“ 1.Mojž.26,24 „A živý, ježto jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků.“ Zjev.1,18. „Znám tvůj žal, strpěl jsem jej, jsem obeznámen s tvým zápasem, zakusil jsem ho. Znám tvé pokušení, také jsem byl pokoušen. Viděl jsem tvé slzy, také jsem je ronil. Tvé zemské naděje se zhroutily, pozvedni však oko své víry a překonej zastínění a tam zakotvi svou naději. Budeš mít plnou jistotu, že máš Přítele, který je věrnější než bratr.“

Má drahá sestro, kdybys mohla vidět tak, jak jsem já viděla cesty a Boží dílo, které se projevilo skrze všechno to tvé utrpení a tvou zmatenost ve tvé dřívější zkušenosti, když na tebe doléhalo břímě chudoby, nikdy bys na Něho nemohla zapomenout. Tvá láska by vzrůstala a ty bys horlivě a ustavičně vyznávala Jeho slávu.

Následkem tvého strádání a zvláštních zkoušek zůstalo tvé zdraví podlomeno. Opravdových přátel bylo jen několik a mnozí z ^{2T 272} nich byli chudobní a jen málo naděje jsi mohla čekat z té či oné strany. Pozorovala jsi své děti a svůj nuzný, beznadějný stav a tvé srdce zmalomyslnělo. V té době vlivem Adventistů, kteří se spojili s Kvakery, kterým jsi důvěřovala, protože v době nouze byli tvými přáteli, jsi byla na nějakou dobu donucena jít mezi tuto sektu. Boží andělé tě však neopustili. Přisluhovali ti a utvořili kolem tebe jakoby ohnivou stěnu. Obzvláště tě chránili před vlivem, který převládal mezi těmito lidmi. Kvakeři věřili, že své zájmy spojíš s jejich zájmy; domnívali se, že budou-li moci na tebe působit tak, aby ses stala jednou z nich, staneš se velikou pomocnicí v jejich díle, neboť se domnívali, že se staneš horlivým členem jejich společnosti. Byli by ti mezi sebou dali vysoké postavení. Někteří z Kvakerů obdrželi duchovní nadšení, které jim říkalo, že ty jsi byla vyvolena Bohem, aby ses stala významným členem jejich společnosti, ale že jsi člověkem, na kterého by se nemělo naléhat, a že laskavé jednání bude mít mocný vliv, zatímco donucování nebo násilí by mohlo způsobit škodu jejich nadějím.

Mezi nimi se projevuje jakási síla přitahování, magnetismus. Utěšovali se, že skrze tuto moc poznáš věci v tomtéž světle, v jakém je znají oni. Ani si neuvědomuješ všechna ta kouzla a svody, kterými chtěli uskutečnit své záměry, Pán tě od toho ochránil. Zdálo se, jakoby se kolem tebe otáčel světelný kruh, který přicházel od andělů, takže temnota, která byla kolem tebe, nezastínila tento druh světla. Pán ti otevřel cestu, abys mohla opustit tuto svedenou společnost a abys zůstala neporušena. Tvé zásady víry zůstaly tak čisté, jako před tvým vstupem mezi ně.

Tvá nemocná paže ti byla velikým utrpením. Tu a tam ses ^{2T 273} obracela pro pomoc. Dala jsi souhlas k tomu, aby se na tobě nějaká žena pokusila vyzkoušet své umění, jímž se vychloubala. Tato žena byla zvláštním satanovým vyslancem. Skrze její pokusy jsi málem ztratila život. Jed, jež se dostal do tvého organismu, byl natolik účinný, aby usmrtil člověka mnohem silnější postavy. Zde opět zasáhl Bůh, neboť tvůj život by byl obětován.

Všechny prostředky, ke kterým ses uchýlila, abys opět získala zdraví, se ukázaly neúspěšné. Nejenom tvá paže, ale celý tvůj organismus byl nemocný. Tvoje plíce byly zachváceny a téměř ti přivodily smrt. V této době jsi cítila, že jenom Bůh sám ti může pomoci, a vysvobodí tě. Mohla jsi podniknout ještě jednu věc; mohla ses řídit pokyny apoštola Jakuba, 5. kapitoly. Tehdy jsi učinila smlouvu s Bohem, že jestliže ušetří tvůj život, abys ještě stále mohla sloužit dětem, budeš náležet Hospodinu a budeš sloužit jenom Jemu; že tvůj život cele zasvětíš Jeho slávě, že svou sílu použiješ k pokroku Jeho díla, a ke konání dobra na zemi. Andělé zaznamenali tento slib, který jsi učinila Bohu.

Navštívili jsme tě ve tvém velikém utrpení a požadovali jsme od Boha zaslíbení ve tvé věci. Neodvažovali jsme se dívat na tvůj zevnější vzhled, neboť v tom směru bychom byli podobni Petrovi, jehož Pán vybídl, aby k Němu přišel po vodě. Měl upírat svůj zrak k Ježíši; ale on se díval dolů na vzbouřené mořské vlny a jeho víra poklesla. Klidně a pevně jsme se chopili samotných Božích slibů bez ohledu na zevnější vzhled a vírou jsme požadovali požehnání. Bylo mi ukázáno, jakým zvláštním způsobem zasáhl Bůh a zachoval tě zázrakem milosti, abys zůstala naživu jako památník Jeho uzdravující moci a abys vydávala svědectví o Jeho zázračném díle ve prospěch lidstva.

Současně jsi pocítila velkou změnu, tvé utrpení se změnilo, a místo pochybnosti a úzkostí naplnilo tvé srdce veselí a radost. ^{2T 274} Na tvých rtech a ve tvém srdci byla chvála Hospodinu. „Ach, co to jenom Bůh pro mne učinil!“ Takový byl pocit tvé duše. Pán slyšel modlitby svých služebníků a pozvedl tě, abys byla stále naživu a odolávala zkouškám, abys byla bdělou a očekávala na Jeho zjevení se, abys mohla oslavovat Jeho jméno. Chudoba a starosti na tebe těžce doléhaly. Častokrát tě obklopovaly jako temné, těžké mraky. A ty jsi nemohla zadržet otázku: „Copak jsi mne Bože opustil?“ A ačkoli jsi před sebou nemohla vidět žádné východisko, přece jsi nebyla opuštěná. Hospodin chtěl, abys důvěřovala Jeho lásce a milosti uprostřed mraků a temnoty, také tak i při svitu slunka. Po čase se mraky rozplynou a vzejdou paprsky světla, aby posilnily tvé malomyslné srdce a pozvedly tvoji chvějící se důvěru, abys mohla opět opřít svou chvějící se důvěru na pevná zaslíbení tvého nebeského Otce. A pak nechtěně zvoláš: „Bože, já chci věřit, chci důvěřovat Tobě. Až dosud jsi byl mým spomocníkem, a proto mne nyní neopustíš.“

Když jsi dobyla vítězství a opět začalo zářit světlo, nemohla jsi najít slova, kterými by jsi mohla vyjádřit upřímnou vděčnost svému milostivému nebeskému Otci; domnívala ses, že již nikdy nebudeš pochybovat o Jeho lásce a že nikdy nebudeš nedůvěřivá Jeho péči. Netoužila jsi po pohodlí. Těžkou práci jsi nepokládala za břemeno, jestliže cesta povede k tomu, aby jsi mohla pečovat o své děti a ochraňovat je před nepravostí, která v tomto světě převládá. Touhou tvého srdce bylo, aby jsi je mohla spatřit, jak se obracejí na Hospodina. S voláním a slzami jsi před Hospodinem prosila a jejich obrácení sis tolik přála. Někdy tvé srdce bylo zemdlené, klesalo na mysli a ty ses obávala, že tvé prosby nejsou vyslyšeny; a pak jsi opět odevzdala své děti Bohu a tvé tlukoucí srdce je opět položilo na oltář.

^{2T 275} Když nastoupili službu v armádě, tvé modlitby je následovaly. Zázračně byli zachováni před zlem a nazvali to štěstím. Byly to však matčiny prosby nepokojného a obtíženého srdce, které cítí, jaká nebezpečí a zkaženost hrozí dětem v tom, že by ve svém mladém věku mohly být zbaveny Boží naděje, a které se v mnohém zasloužily o to, že byly zachráněny. Kolik modliteb bylo v nebesích předneseno, aby tito synové mohli být zachováni, byli poslušni Bohu a zasvětili své životy Jeho slávě. V úzkosti své duše jsi prosila Boha, aby ti byly tvé děti opět navráceny, že se je budeš mnohem usilovněji snažit vést po cestě svatosti a že budeš pracovat ještě věrněji, než jak jsi to činila dosud.

Pán dovolil, aby jsi prošla nepřízní a utrpením, a tak získala zkušenost, která by byla cennou jak pro tebe, tak i pro jiné. Ve dnech tvé chudoby a utrpení jsi milovala Hospodina a přednosti, vyplývající z tvé víry. Blízkost příchodu Krista byla tvou útěchou. Byla to tvá živá naděje, že brzy nalezneš odpočinek od námahy a že všechna tvá utrpení skončí. Tehdy poznáš, že všechno to, co jsi vytrpěla, i ta námaha nebyly tak těžké, neboť apoštol Pavel praví : „Toto nynější lehoučké soužení naše převelmi veliké věčné břímě slávy nám působí.“ 2.Kor.4,17.

Setkat se s Božím lidem pro tebe znamenalo téměř totéž, jako navštívit nebesa. Překážky tě nemohly zadržet. Mohla jsi trpět únavou, hladem po tělesné potravě, ale nemohla jsi být zbavena duchovní potravy. Usilovala jsi o Boží milost a nehledala jsi nadarmo. Společenství s Božím lidem bylo nejbohatším požehnáním, jakého jsi kdy byla účastníkem.

Ve svém křesťanském životě jsi nenáviděla marnivost, pýchu a přehnanou okázalost. Když jsi byla svědkem výdajů peněžních prostředků mezi domnělými křesťany, kteří chtěli být obdivováni a kteří pěstovali pýchu, tvé srdce a tvé rty pravily: „Kdybych jenom ^{2T 276} měla tyto prostředky, se kterými zacházejí tito nevěrní šafáři, pokládala bych za největší přednost pomáhat potřebným a být nápomocna v díle Božím!“

Když ses snažila ve svém pokorném stavu přinést světlo jiným, pokud jde o přítomnou pravdu, často jsi zakusila Boží přítomnost. Sama jsi tuto pravdu poznala. To, co jsi viděla a slyšela, to, co jsi zakusila a o čem jsi svědčila, víš, že to nebyl žádný výmysl. Těšila ses z toho, když jsi mohla v osobním rozhovoru s jinými předkládat pravdu o zázračném Božím vedení, jakým vedl svůj lid. Jeho skutky jsi popisovala s takovou jistotou, že srdce těch, kteří ti naslouchali, byli o pravdě přesvědčeni. Hovořila jsi, jako kdybys měla znalosti o věcech, které jsi již dávno zakusila. Když jsi s jinými hovořila o přítomné pravdě, toužila jsi po větších příležitostech a po větším vlivu, aby jsi mohla přivést mnohé, kteří setrvávají v temnotách, ke světlu, jež ozářilo tvou vlastní cestu. Někdy jsi byla zbavena odvahy, když ses dívala na svou chudobu a na svůj omezený vliv. Také tvoji tak zvaní přátelé si tvé snahy vykládali špatně.

Někdy ses ve svém znepokojeném stavu mýlila v posuzování věcí a byli i takoví, kteří by měli mít tolik lásky k bližním, která nezamýšlí nic zlého, kteří by měli být bdělí a potlačovat zlo a kteří by neměli využívat chyb, které u tebe vidí. Avšak láska a něžný Ježíšův soucit při tobě zůstaly, a byly tvou oporou uprostřed soužení a zkoušek tvého života. Nebeské království a spravedlnost Kristova byly u tebe na předním místě. Tvůj život byl spojen s nedokonalostí, protože mýlit se je lidské. Ale z toho, z čeho se Hospodin radoval a co mi také zjevil z tvého neutěšeného stavu a okolí ve dnech chudoby a utrpení, neznám nikoho, který by šel touto cestou a byl zbaven tolika ^{2T 277} omylů, jak jsi byla ty, kdyby byl postaven do takového stavu chudoby a nesnází. Pro ty, kdož jsou ušetřeni krutých zkoušek, jimž jsou vystaveni jiní, je snadné podezřívat je ze špatnosti a nacházet u nich chyby. Někteří mnohem raději kárají jiné za to, že se dali jinou cestou, než aby převzali zodpovědnost za to, aby řekli, co by mohlo být uděláno, anebo aby vyznačili cestu, která by byla správnější.

Byla jsi zmatená a nevěděla jsi, čemu důvěřovat. V --- a sousedství bylo jen málo světitelů soboty, kteří by působili spásným vlivem. Někteří, kteří domněle vyznávali svoji víru, nebyli požehnáním pro dílo přítomné pravdy. Neshromažďovali s Kristem, ale rozptylovali. Mohli hlasitě a dlouze přednášet; a přece jejich srdce nebylo u díla. Nebyli posvěceni pravdou, kterou vyznávali. Ti, jež neměli kořeny pravdy sami v sobě, vzdali se své víry. A kdyby tak učinili již dříve, bylo by to pro věc pravdy lepší. Následkem těchto věcí satan toho ve tvůj neprospěch využil, a tak připravil cestu k tvému odvrácení se od pravdy.

Moje pozornost byla obrácena na tvoji touhu vlastnit prostředky. Tvé srdce jakoby chtělo říci: „Kdybych jen měla prostředky, nepromarnila bych je, ale dala bych příklad lakomcům. Ukázala bych jim, jaké je to požehnání, když člověk koná dobro.“ Tvému srdci se lakomství protivilo. Když jsi viděla ty, kteří oplývají bohatstvím tohoto světa, jak zavírají svá srdce před voláním potřebných, říkala jsi: „Bůh je navštíví; On jim odplatí podle jejich skutků.“ A když jsi viděla bohatce kráčet v jejich pýše, a jejich srdce opásané sobectvím jako železným pásem, cítila jsi, že byli mnohem chudší než ty sama, přestože jsi žila v bídě a strádání. Když jsi viděla tyto pyšné bohatce, jak se nadnáší, protože peníze mají moc, litovala jsi je, a v žádném případě by jsi nebyla donucena k tomu, aby sis s nimi vyměnila ^{2T 278} místo. A přece jsi toužila po prostředcích, aby jsi je mohla použít tak, aby byly napomenutím pro lakomce.

Pán řekl svému andělu, který ti dosavad sloužil: „Zkoušel jsem ji v chudobě, utrpení a neopouštěla mne a nereptala proti mně. Nyní ji vyzkouším v blahobytu. Zjevím jí tu stránku lidského srdce, kterou ještě nezná. Ukážu jí, že peníze jsou nejnebezpečnějším nepřítelem, s jakým se kdy setkala. Ukážu jí klam bohatství, jakou je léčkou i pro ty, kteří si myslí, že si jsou jistí před sobectvím, bezpeční před povýšeností, pýchou a touhou po lidské chvále.“

Bylo mi ukázáno, že se ti otevřela cesta, abys mohla zlepšit své životní postavení a konečně dostat i prostředky, o kterých sis myslela, že je užiješ rozumně a k slávě Boží. Tvůj sloužící anděl tě starostlivě pozoroval, jak v této nové zkoušce obstojíš. Jak ti hmotných prostředků přibývalo, viděla jsem, jak se pomalu a nepozorovaně vzdaluješ od Boha. Prostředky, které ti byly svěřeny, jsi použila pro své pohodlí, abys nahromadila bohatství tohoto světa. Viděla jsem anděly, smutně hledící na tebe, jejich tváře byly odvráceny a váhali tě opustit. Ty jsi však jejich přítomnost necítila a šla jsi svou cestou bez ohledu na andělskou stráž.

Tvé zaměstnání a starosti v novém postavení si vyžádaly všechen tvůj čas a pozornost a nepamatovala jsi na svou povinnost vůči Bohu. Ježíš tě vykoupil svou vlastní krví. Nepatřila jsi sama sobě. Tvůj čas, tvé síly a všechny tvé prostředky náležely Tvému Vykupiteli. Byl tvým věrným Přítelem, silou a oporou, když se všichni tvoji přátelé projevili jako zlomená třtina. Za Boží lásku a štědrost jsi odplatila nevděkem a zapomnětlivostí.

^{2T 279} Tvá jediná bezpečnost byla v důvěře v Krista, tvého Spasitele. Kromě kříže nebylo pro tebe nic bezpečné. Jak se v tomto případě zdá lidská síla slabá. Ach, jak je zjevné, že není skutečné síly kromě té, kterou Bůh uděluje těm, kteří Mu důvěřují. Naše prosba, kterou ve víře předkládáme Bohu, má více síly než bohatství lidského rozumu.

Ve svém blahobytu jsi nesplnila své předsevzetí, které jsi učinila v těžkostech. Bohatství tě od tvých úmyslů odvrátilo. Přibývalo ti starostí. Tvůj vliv se rozšířil. Když trpící ve svém utrpení pocítili pomoc, chválili tě a ty sis oblíbila chválu z úst ubohých smrtelníků. Byla jsi ve známém městě a pokládala jsi za nutné pro úspěch svého podniku i pro udržení vlivu reprezentovat nějak ve svém okolí podnik. Zašla jsi však příliš daleko. Až příliš tě pohltily názory a úsudky jiných. Utrácela jsi peníze pouze proto, abys uspokojila přání očí a pýchu života. Zapomněla jsi, že zacházíš s penězi, které náleží Pánu. Když jsi utrácela peníze, které jen podporovaly marnivost, neuvědomovala sis, že anděl dělá záznamy, na které by ses styděla podívat. Anděl, poukazujíc na tebe, řekl: „Oslavovala jsi sebe a nevelebila jsi mě. Chlubila ses skutečností, že to bylo ve tvé moci, aby sis tyto věci opatřila.“

Velká suma peněz byla vydána na bezúčelné věci, které mohly sloužit jenom na obdiv a posilovaly marnivost a pýchu, která ti působila výčitky a hanbu. Kdybys byla v mysli pěstovala požadavky nebes, jež byly na tebe kladeny, a správně zacházela s prostředky, které byly tvé péči svěřeny proto, abys pomáhala jiným a posilovala věc přítomné pravdy, byla by sis střádala poklad v nebesích a byla ^{2T 280} bys před Bohem bohatá. Považ kolik prostředků jsi investovala tam, kde nebyly k žádnému užitku, kde nikdo nebyl nasycen a oděn, kdy nikdo nikomu nepomohl, aby viděl omyly své cesty, aby se mohl obrátit ke Kristu a životu.

Rozsáhlé investice jsi vkládala do nejistých podniků. Satan zaslepil tvé oči natolik, že jsi nemohla vidět, že tato předsevzetí neponesou žádný užitek. Podnikání, které zabezpečuje věčný život, nebylo předmětem tvého zájmu. Zde jsi mohla utrácet prostředky bez toho, že bys riskovala, bez toho, že bys došla zklamání; a nakonec bys obdržela nesmírný zisk. Zde jsi mohla investovat do nebeské banky, která nikdy nemá ztrátu. Zde jsi mohla skládat své poklady, kterých by nedosáhl žádný zloděj, ani by je nemohla zničit rez. Toto podnikání je věčné a je mnohem šlechetnější než pozemské podnikání, neboť nebesa jsou výše než země.

Tvé děti nebyly Kristovými učedníky. Byly v přátelství se světem a jejich přirozená srdce toužila po tom, aby byla jako světští lidé. Potěšení jejich očí a chlouba jejich života je ovládla a do značné míry byly pod jejich vlivem. Velice ses snažila, abys své děti potěšila a aby sis získala jejich vděčnost více, než abys potěšila Boha a oslavovala Jej. Zapomněla jsi na Boží požadavky, které na tebe byly kladeny, a na potřeby Jeho díla. Sobectví tě svedlo k tomu, že jsi peníze utrácela na ozdoby, aby ses zavděčila sobě a svým dětem. Nepomyslila jsi, že tyto peníze nejsou tvé, že ti byly pouze půjčeny, aby tě prověřily a zkusily, zda se budeš vyhýbat zlu, které jsi viděla u jiných. Bůh tě učinil svým šafářem, a když přichází, aby účtoval se svými služebníky, jaký účet můžeš předložit ze svého šafářství?

Tvá víra a prostá důvěra v Boha se začala zmenšovat, jak začalo přibývat prostředků. Od Boha jsi neodešla najednou. Opouštěla jsi Jej postupně. Přestala jsi s ranními a večerními pobožnostmi, ^{2T 281} protože ti to vždy nevyhovovalo. Tvoje nevěsta ti v tom zvláště překážela, což tě velmi znechucovalo, abys v rodinných pobožnostech pokračovala. Tvůj dům se stal domem bez modliteb. Podnikání zde bylo na prvním místě, a až potom Pán a Jeho pravda. Podívej se zpět na zkušenost svých předešlých let; zbavily by takové těžkosti tvou rodinu modlitby?

Tímto zanedbáváním modlitby jsi ve svém domě ztratila vliv, který sis mohla udržet. Byla to tvá prvořadá povinnost, sloužit ve své rodině Bohu, bez ohledu na následky. Ráno i večer jsi měla k Bohu vysílat své prosby. Měla jsi být knězem domácnosti, a vyznávat hříchy své i svých dětí. Kdybys bývala věrná, Bůh, který tě vedl, by tě neponechal jen ve tvé vlastní moudrosti.

Zbytečně jsi utrácela prostředky na to, co ladí očím. Tento hřích tě u jiných hluboce zarmucoval. Takovým utrácením prostředků jsi olupovala Boha. Potom Pán řekl: „Rozptýlím. Dovolím jí jít na čas její vlastní cestou. Oslepím soudnost a odeberu rozumnost. Ukáži jí, že její síla je slabost a její moudrost bláznovství. Pokořím ji a otevřu její oči, aby viděla, jak ode mne zašla daleko. Pokud se ke mně neobrátí celým svým srdcem a ve všem mě nebude uznávat, má ruka to všechno rozptýlí; zřítí se pýcha matky a dětí a jejich údělem bude znovu chudoba. Mé jméno bude vyvýšeno. Nadutost člověka padne a lidská pýcha bude pokořena.“

Toto vidění mi bylo dáno 25. prosince 1865 v městě Rochester, New York. Posledního června mi Pán ukázal, že se k tobě choval laskavě a že tě nyní vybízí, aby ses k Němu obrátila a mohla žít. Bylo mi ukázáno, že jsi mnohá léta pociťovala, že se vzdaluješ od ^{2T 282} pravdy. Kdyby ses dříve zasvětila Bohu, mohla jsi působit dobro a svým světlem bys konala veliké dílo. Mistr dal každému dělníkovi díl práce. Všem svým služebníkům dal zvláštní dary, neboli hřivny. „Dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podle možností jeho.“ Mat.25,15. Každý služebník má nějakou zodpovědnost. Dary jsou úměrné našim schopnostem. Bůh nerozděluje dary stejnoměrně, ale podle sil svých služebníků, a podle toho očekává odpovídající výtěžek.

V minulosti ti Pán svěřil hřivnu požehnaného vlivu, ale neobdařil tě hmotnými prostředky, a proto nežádal, aby jsi ve své chudobě dávala to, co jsi nedostala. Jako ona vdova jsi obětovala to, co jsi mohla, a kdybys přece uvažovala nad svými okolnostmi, nebyla bys musela dělat ani to, co jsi konala. Ve tvé nemoci Bůh od tebe nežádal sílu, o kterou tě oloupila nemoc, a když jsi měla skromný vliv a málo prostředků, Bůh přesto přijal tvoji snahu dělat dobro a šířit Jeho dílo podle toho, co jsi měla, a ne podle toho, co jsi neměla. Pán nepohrdá ani nejskromnějším darem, přineseným ochotně a upřímně.

Máš horlivou povahu. Horlivost v dobru je chvályhodná. Ve svých dřívějších zkouškách a těžkostech jsi získala zkušenost, která měla být poučením pro jiné. Byla jsi horlivá v Boží službě. S láskou jsi zvěstovala naše zásady těm, kteří přítomné pravdě nevěří. Dovedla jsi hovořit s jistotou, protože ti to bylo skutečností. Pravda ^{2T 283} byla součástí tvé bytosti a ti, kteří tvému vážnému svědectví naslouchali, nepochybovali o tvé opravdovosti, ale byli přesvědčeni, že tyto věcí se tak mají.

Z Boží vůle se tvůj vliv rozšířil, a tu Bůh uznal za dobré zkusit tě v šafářství, když ti dal hmotné prostředky. Tím byla udělena dvojnásobná zodpovědnost. Když se ti v životě začalo dařit, řekla sis: „Jen co si opatřím nějaký dům, potom budu podporovat dílo Boží.“ Když jsi však měla dům, viděla jsi tolik potřeb, jak si všechno nejlépe zařídíš, až jsi zapomněla na Pána a Jeho požadavky vůči tobě a byla jsi méně ochotna podpořit dílo Boží než v době chudoby a utrpení.

Vyhledávala jsi přátelství se světem, a tím více ses vzdalovala od Boha. Zapomněla jsi na Kristovo napomenutí: „Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den.“ Luk.21,34. „A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.“ 1.Kor.10,12.

V křesťanském životě je třeba dbát na tři varovná slova, jestliže nechceme, aby nás satan oklamal. Jsou to: Bdi, modli se a pracuj. Modlitba a bdělost jsou pro pokrok v Božím životě nutné. Ve tvém životě nebyl nikdy důležitější čas, než je čas přítomný. Tvým jediným bezpečím je žít jako strážný. Bdi a modli se vždycky. Jaká to ochrana proti pokušení a úpadku do osidel světa! Jak horlivě jsi měla pracovat za těch několik minulých let, když tvého vlivu přibývalo.

Drahá sestro, lidská chvála a lichocení, ve světě tak běžné, tě silně ovlivnily a ani sis to neuvědomovala. Nevyužila jsi své hřivny - nedala jsi je penězoměncům. Jsi přirozeně jsi laskavá a štědrá.^{2T 284} Tyto povahové rysy vyspěly do určitého stupně, ne však tak, jak si to žádá Bůh. Nestačí jen vlastnit tyto ušlechtilé dary, Bůh žádá, aby byly ustavičně uplatňovány, protože jimi žehná těm, kteří potřebují pomoc a šíří své dílo pro záchranu člověka.

Pán nebude závislý na lakomých duších, aby pečovaly o chudé a podporovaly Jeho dílo. Takoví mají příliš omezenou mysl. Budou projevovat svoji nechuť nad nejmenší lítostí vůči potřebným v jejich úzkosti. Také budou chtít, aby se cesta zúžila tak, aby odpovídala jejich omezeným představám. Záchrana vlastních prostředků bude jejich prvořadou myšlenkou. Jejich peníze by byly pro ně cennější než vzácné duše, pro které Kristus zemřel. Životy takových, pokud jde o Boha a nebesa, jsou horší než prázdnota. Bůh jim svou důležitou práci nesvěří.

„Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným.“ Soud.5,23. Co udělal Meroz? Nic. Toto byl jeho hřích. Boží prokletí na něj přišlo za to, že nic neučinil. Člověk se svou sobeckou myslí je zodpovědný za své lakomství, ale ti, kdož mají laskavé city, ušlechtilé popudy a lásku k duším, těm bude svěřena velká zodpovědnost. Neboť jestliže dovolí, aby jejich hřivny zůstaly nevyužity a zmařeny, jsou zařazeni mezi nevěrné služebníky. Pouhé vlastnictví těchto darů nestačí. Ti, kdož je mají, by si měli uvědomit, že jejich závazky a odpovědnosti jsou vyšší.

Mistr bude požadovat od každého ze svých šafářů, aby vydal počet ze svého šafářství, aby ukázal, co získal s pomocí hřiven, které mu byly svěřeny. Ti, kterým bude dána odměna, nebudou připisovat ^{2T 285} žádné zásluhy sobě za své pilné úsilí; vše připíší slávě Boží. Hovoří o tom, co jim bylo dáno jako o „Božím daru“, ne jako o jejich vlastnictví. Když hovoří o svém zisku, pečlivě dokazují, odkud přišel. Kapitál byl udělen Mistrem. Zacházeli s ním úspěšně a vrátili to základní i s úrokem Dárci. On jejich úsilí odměňuje jakoby zásluha patřila jim, přestože jsou dlužníky milosti a dobrotivosti štědrému Dárci. K jejich uším doléhají slova neoprávněného uznání: „To dobře služebníče dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost Pána svého.“ Mat.25,21.

Tobě, milá sestro, jsou svěřeny hřivny požehnaného vlivu a hřivny peněžní, tvá zodpovědnost je veliká. Měla bys jednat rozvážně a s bázní Boží. Tvá moudrost je slabost, avšak moudrost shůry je síla. Hospodin chce ozářit tvoji temnotu a upozornit tě na světlo nebeského pokladu, aby sis mohla porovnat hodnoty obou světů, a pak je ti ponechána volba mezi tímto světem a dědictvím věčného království. Viděla jsem, že máš ještě možnost vrátit se ke stádci. Ježíš tě vykoupil svou vlastní krví a žádá, abys své dary dala do Jeho služby. Nestala ses odmítavou na vliv Ducha svatého, a když je zvěstována Boží pravda, nalézá ve tvém srdci ozvěnu.

Viděla jsem, že bys měla střežit každý svůj krok. Neměla bys jednat unáhleně. Ať je Bůh tvým rádcem. On tvé děti miluje a je správné, abys je také milovala; ale není na místě, abys jim ve svém srdci dala místo, které požaduje Bůh. Tvé děti mají laskavé podněty a šlechetné záměry. Vlastní ušlechtilé povahové vlastnosti. A kdyby jenom viděly potřebu Spasitele a sklonily se na úpatí kříže, mohli by ^{2T 286} vyzařovat dobrý vliv. Nyní milují zábavy více než Boha. Stojí nyní v řadách nepřátel pod černým satanovým praporem. Ježíš je zve, aby přišly k Němu, aby opustili řady nepřátel a aby se postavily pod krví potřísněným praporem kříže Kristova.

Toto se jim bude zdát jako dílo, které nebudou moci vykonat, neboť bude vyžadovat příliš mnoho sebezapření. Nemají na této cestě žádnou životní zkušenost. Ti, kdož byli účastníky občanské války a zakusili těžkosti, strádání a nebezpečí vojenského života, by měli být mezi posledními, kdož váhají a projevují zbabělost v tom velikém sporu o věčný život. V tomto případě budou bojovat o korunu života a o nesmrtelné dědictví. Jejich odměna bude jistá. A když válka skončí, jejich ziskem bude věčný život, nezkalené štěstí a věčné břímě slávy. (2.Kor.4,17.)

Satan se bude protivit každému úsilí, které by mohli podniknout. Bude jim představovat svět v jeho nejpřitažlivějším světle tak, jak to činil Spasiteli světa, když jej pokoušel čtyřicet dní na poušti. Kristus překonal všechny tyto satanovy svody, tak podobně mohou učinit i tvoje děti. Slouží krutému pánu a odplata za hřích je smrt. Nemohou si dovolit hřešit. Zjistí, že to byla příliš drahá záležitost, a na konci se setkají s věčnou ztrátou. Ztratí příbytky, které odešel Ježíš připravit pro ty, kteří Ho milují, a ztratí život, který se rovná životu Božímu. A to ještě není všechno. Budou muset vytrpět hněv uraženého Boha za to, že se odvrátily od Něho, nesloužily Mu a všechno své úsilí věnovaly Jeho největšímu nepříteli. Tvoje děti ještě nemají moc jasné světlo, ale za odmítnutím tohoto Světla následuje zatracení.

Kdyby křesťané, kteří jsou křesťany podle jména, byli upřímní a snaživí ve svém úsilí v šíření slávy Boží, ó jaký zmatek by to způsobilo v řadách nepřítele. Satan je ve svém díle snaživý a opravdový. On si nepřeje spasení duší, nechce, aby jeho moc ztratila nad nimi 2T 287 vliv. Satan pouze nepředstírá. Myslí to velice vážně. Vidí, jak Kristus volá k sobě duše, aby měly věčný život, a proto je ve svých snahách opravdový a horlivý zabránit jim přijmout toto pozvání. Nezanechá nevyzkoušený žádný prostředek jež mu je k disposici, aby zamezil duším opustit jeho řady, a postavit se do řad Kristových. Proč by tedy nemohli opravdoví vyznavači Ježíše Krista udělat pro Něho tolik, kolik toho dělají Jeho nepřátelé proti Němu? Proč neučinit vše, co je v jejich síle? Satan vynakládá všechno své úsilí, aby zadržel duše od přijetí Krista. On byl kdysi v nebi váženým andělem, a ačkoli ztratil svoji svatost, neztratil svoji moc. Tuto moc používá s hrozným účinkem. On nečeká na oběť, až k němu přijde, on ji loví. Chodí po zemi jako lev řvoucí, hledaje koho by sežral. Nenosí vždycky ten zuřivý vzhled dravce, může-li však pracovat s lepším účinkem, promění se v anděla světlosti. Dovede pohotově změnit řev lva za nejpřesvědčivější argumenty nebo za nejsladší našeptávání. Má zástupy andělů, kteří ho v jeho práci doprovázejí. Často svá osidla zakrývá a láká příjemnými svody. Mnohé okouzluje a omamuje tím, že lichotí jejich domýšlivosti. Skrze své pomocníky předkládá rozkoše tohoto světa v přitažlivém světle a cestu do hrobu posypává vábivými květy. Takto jsou duše okouzleny a zničeny. Po každém kroku, vedoucím po cestě dolů, má satan některá zvláštní pokušení, která vedou duše stále dále po nesprávné cestě.

Kdyby tvoje děti byly ovládány svatými pohnutkami, byly by posíleny proti zhoubě a zlu, jež je obklopují v této zkažené době. Jestliže svoji důvěru vloží v Něj, Bůh bude pro ně mocnou věží. „Zdali sváže sílu mou, aby učinil se mnou pokoj, aby pravím, učinil se mnou pokoj?“ Iz.27,5. Hospodin bude průvodcem svých dítek, jestliže Mu uvěří a budou Mu důvěřovat.

^{2T 288} Drahá sestro, Bůh byl k tobě a celé tvé rodině velice milostivý. Jsi zavázána svému nebeskému Otci, aby jsi na zemi oslavovala a velebila Jeho svaté jméno. Aby jsi mohla chodit v Jeho lásce, musíš neustále pracovat na pokořování své mysli a usilovat o tichého a poníženého ducha, který má v očích Božích velikou cenu. Když všechno zasvětíš Bohu, tvá síla bude v Něm vzrůstat a ty budeš moci s jistotou říci: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč? Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížetstvo, ani mocnosti, ani přítomné věci, ani budoucí, ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření nebude moci nás odloučit od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.“ Řím.8,35.38-39.