Bůh ukázal směr izraelským, aby se před Ním shromáždili ve stanovené době na místě, které On sám měl zvolit, a zachovávali zvláštní dny, kdy nebylo zapotřebí konat žádnou nedůležitou práci, ale kdy byl čas, aby se oddali úvahám o požehnání, které jim bylo uděleno. V těchto zvláštních dobách měli přinášet dary, dobrovolné oběti a díkuvzdání Pánu tak, aby On jim žehnal. Služebníci a služebnice, cizinci, sirotci i vdovy, všichni byli vedeni k radosti, že je Bůh svou zázračnou mocí vyvedl z otrockého jha k radostem svobody, a všem bylo přikázáno, aby se před Pánem neobjevovali s prázdnýma rukama. Měli přinést důkaz své vděčnosti vůči Bohu za neustálou milost a požehnání, kterými byli obdařeni. Tyto oběti byly různé. Podle váhy, kterou přikládali Dárci požehnání, které bylo jejich výsadou a z kterého se směli radovat. Tak byly povahy lidu ^{2T 574} prostým způsobem rozvíjeny. Ti, kdož přikládali velikou cenu požehnání, které jim Bůh uštědřil, přinášeli oběti v souladu s jejich vlastním oceněním tohoto požehnání. Ti, jejichž mravní síla byla otupena sobectvím a zbožňováním model více, než inspirována vroucí láskou k jejich štědrému Blahodárci, přinášeli hubenější oběti. Takto se projevila jejich srdce. Kromě těchto zvláštních slavnostních dnů radosti a pohody byly židovským národem svěceny ustanovené dny každého roku. Pán se zavázal, že budou-li věrni v zachovávání Jeho přikázání, požehná jim všem v jejich prospěch a ve všelikém díle jejich rukou.

Bůh od svého lidu vyžaduje neméně v těchto posledních dnech v obětech a v darech, než vyžadoval od židovského národa. Ti, kterým požehnal vším svým právem, a dokonce i vdovy a sirotci, by neměli přehlížet toto Jeho požehnání. Zvláště ti, kterým Bůh požehnal, Mu mají vrátit věci, které jsou Jeho. Měli by se před Ním objevit s duchem sebeobětování a přinést své oběti v souladu s požehnáním, kterého se jim od Něho dostalo. Ale mnozí, kterým Bůh požehnal, jeví vůči Němu nízkou nevděčnost. Jestliže na nich spočívá Jeho požehnání a On rozšiřuje jejich majetek a statky, činí tuto štědrost jako provazy, které je zavazují k lásce pro jejich statky; dovolují světským záležitostem, aby se zmocnily jejich citů a celé jejich bytosti, a zanedbávají oddanost a náboženské výsady. Nemohou si dovolit zanechat svých světských starostí a přijít před Boha aspoň jednou za rok. Boží požehnání obracejí v prokletí. Slouží tím vlastním dočasným zájmům a zanedbávají Boží přikázání.

Lidé, kteří vlastní tisíce, zůstávají doma rok co rok obklopeni svými světskými starostmi a zájmy a cítí, že si nemohou dovolit učinit malou oběť tím, že se aspoň jednou za rok dostaví na shromáždění k uctívání Boha. Požehnal jim v koši i ve spíži a obklopil ^{2T 575} je svým dobrodiním z pravé i z levé ruky, a přece oni Mu odepřeli tyto malé dary, které od nich vyžadoval. Raději milují sami sebe. Jejich duše budou jako neobčerstvená poušť bez rosy a nebeské vláhy. Pán k nim přivedl své převzácné požehnání milosti. Vyvedl je z otroctví hříchů a jha omylů a otevřel jejich zatemnělému chápání slavné světlo přítomné pravdy. Neměl by snad za tyto důkazy své lásky a milosti vyžadovat oplátkou nějakou vděčnost? Budou ti, kdož vyznávají, že věří, že konec všech věcí je nablízku, zaslepeni vůči vlastnímu duchovnímu zájmu a budou žít pro tento svět a pouze pro tento život? Očekávají, že jejich věčné zájmy se postarají samy o sebe? Duchovní síla nemůže být bez úsilí z jejich strany.

Mnozí z těch, kteří vyznávají, že hledají a očekávají zjevení našeho Pána, jsou dychtivými, přepracovanými hledači světského zisku. Jsou zaslepeni vůči věčnému zájmu. Pracují pro to, co neuspokojuje. Utrácejí své peníze za to, co není chlebem. Usilují o to, aby byli spokojeni s poklady, které si vytvoří na zemi a které musí zahynout. Zanedbávají přípravu na věčnost, která by měla být prvním a jediným skutečným dílem života.

Ať všichni, kdož snad mohou, se dostaví na tato výroční shromáždění. Všichni by měli pocítit, že Bůh toto od nich vyžaduje. Jestliže se nechopí těchto výsad, které jim byly poskytnuty, aby se stali sami v sobě silnými mocí Jeho milosti, potom zeslábnou, stanou se slabšími a slabšími, méně a méně si budou přát zasvětit vše Bohu. Přijďte, bratře a sestro, na tato posvátná shromáždění, abyste nalezli Ježíše. Přijde k vám na hostinu. Bude přítomen a učiní pro ^{2T 576} vás to, co nejvíce potřebujete, aby učinil. Vaším farmám byste neměli přikládat větší význam než vyšším zájmům duše. Všechny poklady, které máte, ať jsou jakkoli cenné, nebudou stačit, abyste si mohli koupit mír a naději, které budou nekonečným ziskem, i kdyby vás to stálo všechno, co máte, a dřinu a utrpení celého života. Silný, jasný smysl pro věčné věci a srdce ochotné cele se oddat Kristu jsou požehnáním větší ceny než všechno bohatství, potěšení a sláva tohoto světa.

Tato táborová shromáždění mají velký význam. Také něco stojí. Služebníci Boží vyčerpávají své životy tím, že pomáhají lidu, zatímco mnozí z nich působí dojmem, jako kdyby takovou pomoc nepotřebovali. Ze strachu, aby neztratili něco málo ze svého světského zisku, někteří dovolí, aby tyto převzácné přednosti přešly a pominuly, jako kdyby byly jen málo významné. Kéž všichni, kdož vyznávají, že věří v pravdu, si váží každé přednosti, kterou jim Bůh nabízí, aby získali jasnější náhled na Jeho pravdu, na Jeho požadavky a na nutnou přípravu pro Jeho příchod. Klidná, jasná, poslušná víra v Boha je to, co On vyžaduje.

Nesmíte se vyčerpávat nějakou přílišnou úzkostlivostí a nepotřebnými starostmi. Pokračujte denně v práci, věrně konejte úkol, který vám Boží prozřetelnost uložila, a On se o vás postará. Ježíš prohloubí a rozšíří vaše požehnání. Musíte však ukázat úsilí, jestliže máte být nakonec spaseni. Přijďte do těchto shromáždění připraveni pracovat. Zanechejte doma starosti a přijďte nalézt Ježíše a On nalezne vás. Přijďte se svými dary, které vám Bůh požehná. Ukažte svou vděčnost svému Stvořiteli, Dárci všech vašich zisků, všeho vašeho dobrodiní dobrovolnými dary. Ať nikdo z těch, kdož jsou schopni, nepřichází s prázdnýma rukama. „Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-li vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, takže neodoláte.“ Mal.3,l0.