Bratře L: Loni v červnu mi bylo zjeveno, že před tebou je práce k nápravě tvého jednání. Nevidíš, že tvůj život je omylem. Ve své rodině nevedeš moudrý a milostivý život. Máš přehnané požadavky. Budeš-li pokračovat dále tímto směrem, kterým vedeš svou manželku a své děti, její dny budou ukráceny a tvé děti se tě budou bát, ale nebudou tě milovat. Domníváš se, že tvá cesta záleží v křesťanské moudrosti, ale mýlíš se.

Na vedení domácnosti máš zvláštní názory. Projevuješ nezávislou a despotickou moc, jež ve tvé přítomnosti nedovoluje projevit svobodnou vůli. Domníváš se, že stačí, když jsi hlavou rodiny, a že tvoje hlava je postačující k tomu, aby řídila každého člena rodiny tak, jak je řízen stroj v rukou lidí. Nařizuješ a přivlastňuješ si autoritu, která zneklidňuje nebesa a zarmucuje anděly. Jednáš v rodině tak, jako kdybys ji uměl řídit jen ty. Uráží tě, že tvoje manželka se odvažuje odporovat tvému názoru, anebo že pochybuje o tvém rozhodnutí.

Po jejím dlouhém utrpení a trpělivém sloužení tvým vrtochům se najednou vzbouřila proti nespravedlivé moci a stala se nervózní a roztržitou a pohrdá tvými způsoby. Ty jsi byl příčinou jejího jednání, a přitom jsi ji obvinil z neposlušnosti. Protože jsi byl veden duchem satanovým, byl jsi to ty, kdo se provinil. Dohnal jsi ji ^{2T 254} k zoufalství, a pak jsi jí to vytýkal. Jak snadné by to bylo pro tebe učinit její život radostným a příjemným. Byl to ale pravý opak.

Byl jsi spíše netečný. Nesnažil ses vyvinout sílu, kterou tě obdařil Hospodin. Je to přece tvůj kapitál. Uvážlivé použití této síly, vytrvalé a pracovité návyky by ti byly umožnily získat radost života. Dopustil ses omylu a domníval ses, že to byla pýcha, která vedla tvoji ženu, že si přála, aby věci kolem ní byly veselejší. Byla omezována, a ty jsi s ní jednal přísně. Potřebuje mnohem pestřejší dietu a mnohem hojnější zásobu potravin na svém stole, a v domově potřebuje, aby věci byly snadněji dosažitelné a pohodlné natolik, jak je jenom můžeš pro ni učinit a uspořádat, aby její práce v domácnosti byla takto co nejvíce usnadněna. Ty se ale na věci díváš z té špatné stránky. Domníval ses, že skoro všechno, co se může jíst, je dostatečně dobré, můžeš-li z toho být živ a získáš-li z toho sílu. Na svoji obhajobu jsi uváděl, že u tvé slabé ženy je třeba šetřit na stravě. Ona si však nemůže vytvořit dobrou krev a barvu zdravého těla z potravy, na kterou se omezuješ ty, a přitom vzkvétat. Někteří lidé nemohou existovat na té samé stravě, která jiným vyhovuje, i když je připravována stále stejným způsobem.

Nalézáš se v nebezpečí, že se z tebe stane extrémista. Tvůj tělesný systém může přeměnit velmi tvrdou a ubohou stravu na dobrou krev. Tvoje orgány, vyrábějící krev, jsou v dobrém stavu. Ale tvoje žena potřebuje mnohem vybranější potravu. Když jí tutéž potravu, kterou tvůj systém může přetvořit na dobrou krev, a její systém tuto potravu nepřijme, nedostane se jí životní svěžesti, a proto potřebuje hojnější, pestrou a posilující stravu, bohatou na ovoce. Ona je hubená, je náchylná k nemocem, a potřeby její tělesné soustavy se liší od potřeb zdravých lidí.

Bratře L, vlastníš významné postavení, ale získal jsi toto ^{2T 255} postavení? Ó ne, ty jsi ho převzal. Měl jsi rád pohodlí a usilovná práce ti nesvědčila. Kdybys ve svém zaměstnání nebyl lenivý, měl bys mnohé z pohodlí života, které si nyní nemůžeš dovolit. Ukřivdil jsi své ženě a svým dětem svými netečnými návyky. Hodiny, které měly být tráveny usilovnou prací, byly promarněny při hovorech, četbou a vlastním pohodlím.

Jsi právem tak zodpovědný za kapitál své síly jako bohatý člověk za své bohatství. Oba dva jste šafáři. Každému je svěřena práce. Ty nemáš zneužívat svoji sílu; měl bys ji využívat na potřeby, s kterými můžeš bohatě zásobit svou rodinu, a takto prokázat službu Bohu v díle pro přítomnou pravdu. Věděl jsi o tom, že v --- existuje pýcha, okázalost a marnivost. Byl sis vědom toho, že tvůj příklad by neměl napomáhat pýše a výstřednosti. Avšak ve své snaze takto činit, byl tvůj hřích zrovna tak veliký jako u ostatních.

Tvoje náboženská zkušenost byla velikým nedopatřením. Byl jsi jednostranným pozorovatelem a divákem, pozorujíc chyby a nedostatky jiných, a upevňoval jsi sebe, protože jsi viděl jejich chyby. Byl jsi opatrný a přísný v jednání a když jsi v tomto ohledu viděl nedostatky u jiných, kteří zastávali vysoké postavení, porovnával jsi jejich chyby se tvými zásadami v jednání, a přitom jsi ve svém srdci říkal: „Já jsem lepší než oni.“ V té době jsi byl mimo církev, a přitom jsi sledoval a vyhledával chyby v církvi, a přesto jsi neměl nic, ani jsi nepřispěchal na pomoc Hospodinu napravit zlo. Měl jsi kritérium, podle kterého jsi hodnotil jiné. A jestliže se jim nepodařilo být ve shodě s tvými názory, tvoje náklonnost nebyla s nimi, a ty jsi měl samolibý pocit při pohledu na sebe.

Ve svém náboženském úsilí jsi byl velmi přísný. Kdyby ^{2T 256} s tebou Bůh jednal tak, jak jsi ty jednal s těmi, o kterých ses domníval, že bloudí, a kdyby Bůh jednal s tebou tak, jak ty jsi jednal se svou vlastní rodinou, byl by tvůj stav opravdu špatný. Ale milostivý Bůh, který projevuje lítost a nemění se, ti odpouštěl a nezavrhnul tě, ani tě nevydědil pro tvá přestoupení, četné omyly a vzdalování se od Něho. Ano, On tě stále miloval.

Přemýšlel jsi opravdu o tom, že „kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno?“ Mat.7,2. V místě --- jsi viděl pýchu, marnivost a ducha světské lásky u některých, kteří vyznávali, že jsou křesťany. Toto je veliké zlo, a protože tento duch je trpěn, andělé jsou zarmouceni. Ti, kteří takto následují příkladu neposvěcených, vyvěrají vliv, který rozptyluje od Krista, a takto poskvrňují svůj oděv krví těchto duší. Půjdou-li dále po této cestě, ztratí své vlastní duše a jednoho dne poznají ten hrozný pocit odpovědnosti za druhé, kteří byli vedeni na scestí jejich neposvěceným jednáním, přičemž vyznávali, že byli ovládáni náboženskými zásadami.

Máš opravdu důvod, aby jsi byl dotčen pýchou a nedostatkem prostoty u těch, kteří vyznávají lepší věci. Ty jsi ale pozoroval jiné, hovořil jsi o jejich chybách a omylech a zanedbával jsi svou vlastní duši. Nejsi zodpovědný za žádné hříchy svých bratří, pokud tvůj příklad nebyl příčinou toho, že klopýtali a jejich kroky byly svedeny z úzké cesty. Před tebou leží veliké dílo sebekontroly a ztišení se, aby ses mohl stát pokorným a poníženého srdce, aby jsi vychovával sebe a mohl se stát něžný a soucitný ve své rodině a abys vlastnil onu šlechetnost ducha a opravdovou štědrost duše, která opovrhuje vším nízkým.

Domníval ses, že bylo vynaloženo mnoho práce na dům pro společné shromažďování, a měl jsi poznámky o nepotřebných výdajích. U tebe je zbytečné mít tyto zvláštní výčitky svědomí. ^{2T 257} V tomto domě není nic, co by bylo připravené s přílišnou péčí, vkusem a pořádkem. Provedená práce není až tak příliš precizní. Také vybavení není výstřední. Uvědomují si ti, kteří jsou hotovi stěžovat si na tento dům, pro koho byl vystaven? Uvědomují si, že tento dům byl vystaven zvláště proto, aby byl domem Božím, aby byl zasvěcen Bohu, aby byl místem, kde se shromažďuje lid, aby se setkal se svým Bohem? Mnozí si počínají tak, jako kdyby Stvořitel nebe a země, Ten, který učinil všechno milé a krásné na našem světě, se musel spokojit s tím, že dům, postavený pro Něho, bude prost veškerého řádu a krásy. Někteří staví veliké, pohodlné domy pro sebe, ale nemohou si dovolit dát větší dar na dům, který má být zasvěcen Bohu. Každý peníz z prostředků, které vlastní ve svých rukou, je Hospodinův. On jim to propůjčil na malou chvíli, aby to používali k Jeho slávě; přesto nakládají s těmito prostředky, sloužícími pro pokrok Božího díla, jako kdyby každý peníz takto vydán, byl naprostou ztrátou.

Bůh nechce, aby Jeho lid utrácel prostředky marnotratně na okázalosti a ozdoby; chce, aby byla zachována spořádanost, řád, čistota a prostota v přípravě pro Jeho dům, ve kterém se setkává se svým lidem. Ti, kteří stavějí Boží dům, by měli projevit o toto dílo větší zájem. Měli by také projevit zájem o vkus pro jeho zařízení, neboť účel, pro který je připraven, je vyšší než ten, pro který jsou připravovány domy na bydlení.

Pán čte záměry a úmysly lidí. Ti, kdož mají o Jeho charakteru vznešenější úsudek, budou to pokládat za největší potěšení, aby všechno to, co má nějaké spojení s Ním, bylo v tom nejlepším provedení, a aby to bylo důkazem nejlepšího vkusu. Avšak ti, kteří dokážou skoupě stavět chudobnější dům, který má být zasvěcen Bohu, než v jakém by sami byli ochotni přebývat, ukazují svůj nedostatek úcty k Bohu a svatým věcem. Jejich práce dokazuje, že jejich vlastní, dočasné zájmy, mají v jejich očích větší hodnotu než věci ^{2T 258} duchovního charakteru. Záležitost věčnosti je pro ně druhořadou. Nepokládají to za podstatné mít dobré a užitečné věci, které by používali ve službě Boží, ale pokládají za nanejvýš důležité věci a starosti, týkající se jejich pozemského života. Lidé takto odhalí svůj skutečný morální stav v zásadách svých srdcí.

Mnozí z našeho lidu jsou omezení ve svých náhledech. Pořádek, vkus, čistotu a pohodlí pokládají za pýchu a lásku ke světu. Zde se chybuje. V domýšlivosti a pýše, která se zjevuje ve výstředním oblékání a neužitečném ozdobování, nemá Bůh zalíbení. Ale Ten, který stvořil pro člověka krásný svět a zasadil krásnou zahradu v Eden s různorodými stromy pro krásu a s ovoci, a kdo přiozdobil zemi nejkrásnějšími květinami všech druhů a barev, dal hmatatelný důkaz, že má zalíbení v kráse. A přece přijme ten nejskromnější dar od nejchudšího a nejslabšího dítěte, jestliže nemá k předložení nic lepšího. Je to upřímnost duše, kterou Hospodin přijímá. Člověk, který přijímá Boha do svého srdce a povyšuje Jej nade vše, bude veden k dokonalému podřízení své vůle vůli Boží a podřídí se cele Jeho vedení a řízení.

Krátkozrací smrtelníci nechápou Boží cesty a Jeho dílo. Jejich oči nejsou upřeny vzhůru k Němu tak, jak by měly být. Nemají na zřeteli věčné a vyšší věci. Pohlížejí na tyto věci se zakrytým hledím. Nemají zvláštní zalíbení v přemýšlení o Boží lásce, o slávě a lesku nebes, nad vznešenou povahou svatých andělů, nad majestátem a nevýslovnou milostí Ježíše, našeho Spasitele. Oni měli svůj zrak tak dlouho upřen na pozemské věci, že věčné scény se pro ně staly nezřetelné a neurčité. Mají omezené názory na Boha, nebesa a věčnost.

Svaté věci jsou sníženy na úroveň světských věcí; proto tito lidé při svém jednání s Bohem vykazují téhož omezeného ducha jako při jednání se svými bližními. Jejich oběti pro Pána jsou churavé, ^{2T 259} kulhavé a nedostačující. Pokračují v tomtéž loupení Boha tak, jak to činili se svými bližními. Jejich myšlení nedosahuje vyšší morální úrovně. Zůstávají na nízké úrovni; neustále vdechují malarické ovzduší zemských nížin.

Bratře L, ve své rodině vládneš tvrdou rukou. Ve svém jednání se svými dětmi jsi přísný. Jejich lásku nezískáš takovým způsobem. Ke své manželce nejsi něžný, milý, soucitný a zdvořilý. Jsi prchlivý, utlačující, káráš ji a nedůvěřuješ jí. Dobře uspořádaná a čistá rodina je příjemná Bohu a sloužícím andělům. Musíš se naučit, jak učinit domov spořádaný, příjemný a milý. Pak přiozdob tento dům důstojností a děti pak přijmou tohoto ducha. Pořádek, pravidelnost a poslušnost pak budou zabezpečeny pro všechny mnohem rychleji.

Bratře L, uvažoval jsi o tom, co vlastně je dítě a kam spěje? Tvé děti jsou mladými členy Boží rodiny - jsou to bratři a sestry, svěřené do tvé péče nebeským Otcem, abys je vyučoval a vychovával pro nebesa. Když s nimi jednáš tak surově, jak to obvykle děláš, uvědomuješ si, že tě Bůh povolá k zodpovědnosti za takové zacházení s nimi? Se svými dětmi bys neměl jednat tak hrubě. Dítě není ani kůň ani pes, aby jsi je komandoval podle své panovačné vůle anebo abys na ně pořád dohlížel za všech okolností s klackem, bičem nebo ranami pěstí. Některé děti jsou ve svém chování tak zlomyslné, že je nutné je potrestat, aby to bolelo, ale v mnohých případech je tento způsob kázně činí ještě horšími.

Měl by ses ovládat. Své děti nikdy netrestej tehdy, když jsi netrpělivý nebo rozzlobený, anebo když jsi pod vlivem zlosti. Trestej je s láskou, projevujíc nespokojenost nad bolestí, která je jim způsobena tvým trestáním. Nezvedej nikdy svoji ruku, abys uhodil, dokud se nemůžeš s čistým svědomím sklonit před Bohem a požádat Jej o ^{2T 260} požehnání pro pokárání, které máš právě vykonat. V srdcích svých dětí rozněcuj lásku. Předkládej jim vznešené a pravé pohnutky pro sebezapírání. Nevzbuzuj v nich dojem, že se musí podřídit vlivu, protože je to tvoje rozhodná vůle, protože ty jsi silný a oni jsou slabí, protože ty jsi otec a oni dětmi. Chceš-li zničit svoji rodinu, pak pokračuj v řízení své rodiny násilím a určitě uspěješ.

Tvoje manželka je soucitná a snadno se rozruší. Při výchově pociťuje tvoji nevlídnost, a to ji vede k opačné krajnosti. Snaží se odporovat tvé přísnosti a ty to posuzuješ jako velký nedostatek v konání její povinnosti a při výchově svých dětí. Její mírnost k dětem pokládáš za přehnanou lásku a slabost. Ty ji v tomto ohledu nemůžeš pomoci, dokud se sám nezlepšíš a pokud neprojevíš otcovskou laskavost, kterou bys měl ve své rodině projevovat. Je to tvé špatné jednání, které tvoji manželku vede k tomu, že je při výchově povolná. Musíš zjemnit svoji povahu. Potřebuješ očištění vlivem Ducha Božího. Potřebuješ dokonalou přeměnu, a pak můžeš konat práci dle správného stanoviska. Potřebuješ, aby láska vstoupila do tvého srdce a abys jí dovolil zaujmout místo své vlastní důstojnosti. Tvé já musí zemřít. Tvoje manželka potřebuje něhu a lásku.

Hospodin ji miluje. Je mnohem blíže království nebeského než ty sám. Ale ona pozvolna umírá a ty jsi jediný, kdo ji pomalu odebírá život. Kdyby jsi chtěl, můžeš její život učinit šťastný. Můžeš ji povzbudit natolik, aby se opřela o tvé veliké pocity, důvěřovala ti a milovala tě. Její srdce odpuzuješ od sebe. Vyhýbá se tomu, aby před tebou otevřela své srdce a projevila city své duše, poněvadž jsi s jejími city jednal s opovržením. Vysmíval ses z jejich obav a své názory jsi tak okázale stavěl do popředí, že proti nim nebylo žádné ^{2T 261} odvolání. Její úcta k tobě určitě zanikne, jestliže budeš pokračovat způsobem, který jsi započal. A když pomine úcta, láska již více trvat nebude.

Snažně tě prosím, aby ses obrátil, pokořil se a vyznal, že jsi se svou ženou jednal nesprávně. Ona není dokonalá, má chyby, ale přeje si sloužit Bohu a trpělivě snáší tvůj způsob jednání vůči sobě a tvým dětem. Rychle dovedeš odhalit nedostatky své manželky, a když jenom můžeš poukázat na chybičku, hned tak učiníš. Je slabá, a přece ve své slabosti oslavuje Boha lépe než ty, se svou větší silou.

Battle Creek, 17. ledna 1869.