Drahý bratře A: Poněvadž na táborovém shromáždění ve státě Illinois na mou mysl tvůj případ doléhal obzvláště velkou vahou, vzpomněla jsem si na některé věci, které mi byly zjeveny ve spojení s kazateli, zvláště s tebou, a jsem v obrovské míře znepokojena. Na shromáždění v Illinois jsem hovořila zejména o kvalifikaci kazatele víry. Když jsem předložila lidu požadavky na kvalifikaci kazatele, jenž přináší slavnostní poselství pro tyto poslední dny, mnohé z toho, co jsem pravila, se vztahovalo na tebe. A očekávala jsem, že od tebe uslyším slova potvrzení. Říkala jsem, že nevíš, že je tvou povinností kázat. Byl jsi zneklidněn, pokud jde o tvou povinnost, a byl jsi zbaven odvahy. A nevstoupil jsi do práce tak, jak bys měl, kdybys pociťoval vnitřní klid. Sestra Hollová naznačila, že kdybych k tobě měla slova povzbuzení, tvá manželka by byla velmi ráda, kdyby mi to mohla říci. Řekla jsem sestře Hollové, že jsem neměla slova povzbuzení; jestliže jsi byl znepokojen, bylo by pro tebe lepší čekat, až poznáš svou povinnost sám. Potom jsem hovořila o kvalifikaci Kristova kazatele. Jestliže jsem plně vykonala svou povinnost, určitě jsem mluvila k tobě. Přítomnost nevěřících byla jediným důvodem, který mě odrazoval.

V Minnesotě jsem opět vzala na sebe břemeno, pokud jde o činnost našich kazatelů tím, že jsem vyhledala bratra B a hovořila jsem s ním o jeho nedostatcích, jenž mu stály v cestě při vykonávání práce na spáse duší. Jeho starost o věci v tomto životě mi opět ^{2T 540} připomněla tvůj případ tak výrazně, že jako obvykle jsem ti musela napsat dříve, než jsem opustila táborové shromáždění. Neměli jsme žádný čas k odpočinku. Jeli jsme přímo do Wisconsinu. Byla jsem nemocná, a přece mne Bůh posílil, abych mohla vykonat svou povinnost před lidem. Když jsem stála před publikem, uvědomila jsem si, že nemám žádné vědomosti o tom, co jsem viděla dříve. Opět tvůj případ v souvislosti s jinými se výrazně přede mnou objevil. Tentokrát to bylo sousedství, kde tvůj vliv měl spíše zhoubný účinek než žehnající. Také jsem byla na místě, kde bylo třeba vykonat mnoho dobrého, dokonce i s tvou pomocí. Kdybys byl zasvěcen Bohu a nesobecky pracoval na spáse duší, pro které zemřel Kristus, tvá práce by byla zcela úspěšná. Chápal jsi důvody svého postavení. Důvody naší víry, které se objevily v myslích těch, kdož nebyli osvíceni, pokud šlo o ně, měli rozhodný vliv, jestliže nejsou naplněni předsudkem tak, aby neobdrželi podané důkazy. Viděla jsem některý velmi dobrý materiál, který byl zapotřebí, aby byli vytvořeni výborní, sobotu světící křesťané v sousedství --- a ---. Ale zatímco někteří byli okouzleni krásným řetězem pravdy a chystali se rozhodnout se v této otázce, ty jsi opustil pole, aniž bys dokončil práci, kterou jsi převzal. Toto bylo horší, než kdybys ji nikdy nezapočal. Tento zájem nemůže být už nikdy opět vyburcován.

Po léta v tomto bodě vyzařovalo světlo, které ukazovalo nutnost pozorně sledovat zájem, který byl vyburcován a v žádném případě je neopustit, dokud se všichni nerozhodnou lnout k pravdě, zakusit obrácení potřebné pro křest a připojit se k nějakému sboru nebo nějaký založit pro sebe. Nejsou žádné okolnosti dostatečného významu, které by odvolávaly kazatele od zájmu, který vzbudil přítomností pravdy. Dokonce nemoc a smrt jsou méně důležité, než ^{2T 541} spása duší, pro které Kristus přinesl tak nesmírnou oběť. Ti, kdož pociťují důležitost pravdy a hodnotu duší, pro které Kristus zemřel, nezanechají zájem o lidi z jakýchkoli důvodů. Řeknou: Nechť mrtví pohřbí své mrtvé. Domácí zájmy, statky, domy by neměly mít nejmenší sílu, aby je odlákaly od pole působnosti. Jestliže kazatelé dovolí těmto dočasným věcem, aby je odloučily od práce, jedinou cestou pro ně potom bude, zanechat všechno. Nemít žádné statky, žádné dočasné zájmy, které by měly vliv, jež by je odváděl od svaté práce v těchto posledních dnech. Jedna duše má větší cenu než celý svět. Jak mohou lidé, kteří vyznávají, že se oddávají svaté práci na zachraňování duší, dovolit svému malému, dočasnému vlastnictví, aby zavalilo jejich mysl a srdce a zdrželo je od vysokého poslání, o kterém vyznávají, že je přijali od Boha?

Viděla jsem, bratře A, že tvůj vliv v sousedství --- a --- způsobil velkou škodu věci Boží. Poznala jsem onen vliv ještě z doby, když jsi byl naposledy v Battle Creeku. Jelikož jsem napsala významný materiál pro kazatele, tvůj případ mi byl zjeven, a měla jsem úmysl, že ti jej napíši, ale bylo to nemožné, neboť po tři noci jsem spala velice málo. Téměř bez přestání jsem myslela na tvůj případ. V duchu jsem Ti psala ve spánku a také po probuzení. Když jsem rozpoznala ve shromáždění ty skutečné jedince, kteří byli poškozeni tvým vlivem, doufala jsem, že celou záležitost zjevím, když budeš přítomen. Ani jedno slovo, od kteréhokoli smrtelníka však mi v souvislosti s tebou nebylo řečeno. Cítila jsem nutnost hovořit k jednomu nebo dvěma v souvislosti s touto věcí. Konstatovala jsem jim, že jsem si vzpomněla na jejich tváře v souvislosti s některými věcmi, které mi byly ohledně tebe zjeveny. Potom fakta, která mi byla velmi neochotně vyprávěna, potvrzovala všechno, co jsem jim sama řekla. Řekla jsem jenom to, co jsem věřila a co bych řekla v bázni Boží, abych udělala zadost své povinnosti, jako Jeho služebnice.

^{2T 542} Před dvěma roky jsem věděla, že ty a tvá manželka jste byli velmi sobečtí; sobecké, shrabující osoby. Vaše vlastní, sobecké zájmy vám byly dražší než duše, pro které zemřel Kristus. Bylo mi zjeveno, že jste všeobecně neměli úspěch ve své práci. Měli jste schopnost předkládat pravdu, měli jste průkopnické vlohy. A jestliže by nebylo tolika nedostatků ve vašem křesťanském charakteru, mohli jste dokončit dobrou práci. Ale z mnoha důvodů jsi nekázal pravdu s úspěchem. Jeden z největších rysů tvého života, bratře A, bylo tvé svrchované sobectví. Neustále jsi usiloval o svůj vlastní prospěch. Oba jste učinili sami sebe středem sympatií a pozorností. Když jste někam cestovali a navštívili jste nějakou rodinu, očekávali jste, že vás budou obsluhovat a vařit vám. Žádný z vás se nesnažil konat práci v takové míře, jaká měla být. Rodina se třeba namáhavě lopotila, snášela svá vlastní břemena i vaše břemena. Ale vy oba jste byli tak sobečtí, že jste neviděli, jak jsou vyčerpaní, a vy oba jste na tom fyzicky lépe než oni, takže byste mohli vykonávat práci, kterou oni vykonávali pro vás. Bratře A, jsi příliš netečný, abys potěšil Boha. Když dřevo a voda je zapotřebí, ty to nevíš a strpíš, aby to přinesli ti, kdož jsou již přepracovaní, často to jsou ženy, kdo chodí na tyto malé pochůzky pro tyto nutnosti života, které potřebuješ, abys mohl konat potřeby pro blaho vlastního zdraví. Jsi lidské přirozenosti, nekonáš ani polovinu toho, kolik je zapotřebí pro tvé vlastní dobro. Netečnost, kterou prokazuješ a sklony k hrabivosti čehokoli, co ti může prospět, byly výčitkou pravdě a kamenem úrazu pro nevěřící.

Tvá manželka, stejně tak jako ty, miluje své pohodlí. Tvůj čas jsi strávil v posteli, i když jsi byl schopen stát na nohou a aktivně prokazovat zvláštní zájem o rodinu, kterou jsi takto obtížil břemeny.

Myslel sis, že když jsi byl kazatelem, že oni by měli považovat tvou přítomnost za laskavost a měli by snad čekat na tebe a poctít tě, zatímco ty jsi neměl nic na práci, jen péči o své vlastní sobecké zájmy. ^{2T 543} Dojmy, které jsi takto vyvolával, byly velmi špatné. Vy oba jste byli považováni za představitele kazatelů a jejich manželek, kteří se zabývají tím, že předkládají světu sobotu a brzký příchod našeho Pána.

Ti, kdož jsou obeznámeni s tvou činností, řeknou, že tvé vyznání, tvé učení a tvůj život není tím, s čím by mohli souhlasit. Vidí, že tvé ovoce není dobré, a usuzují, že nevěříš věcem, kterým učíš jiné. Z toho vyvozují, že všichni kazatelé jsou tobě podobni a že svaté a věčné pravdy jsou konec konců klamem. Kdo bude zodpovědný za takovéto dojmy a za takové žalostné následky? Kéž bys uviděl těžkou odpovědnost, která na tobě spočívá, v důsledku tvého sobectví, které je prokletím pro tebe i pro všechny kolem tebe.

Stejně bratře A, jsi znepokojen pocity a dojmy, které jsou přirozeným ovocem sobectví. Představuješ si, že jiní neoceňují tvou práci. Sám se pokládáš za schopného dokončit obrovskou práci, ale omlouváš svůj neúspěch tím, že jiní ti nedávají místo a důvěru, která by odpovídala tvé schopnosti. Jsi žárlivý na jiné a zabraňuješ pokroku věci ve státě Wisconsin tím, že konáš sám jen velice málo a zabraňuješ těm, kdož by pracovali, kdybys jim nestál v cestě. Tvá přecitlivělost a žárlivost oslabuje ruce těch, kdož by chtěli dát věci do pořádku a předložit je shromáždění. Jestliže by bylo vidět jakékoli zlepšení v těchto státech, tíhneš k tomu, že si myslíš, že je lze ve velké míře připsat tobě samému, i když je faktem to, že jestliže věci byly zanechány tvému diktátu, rychle šly směrem dolů. Ve svém kázání jsi obvykle příliš suchý a formální. Nedovedeš do své nauky vplétat praktické poznámky. Hovoříš příliš dlouho a vyčerpáváš lid. Namísto toho, abys jim kázal o té části, která se týká tvého námětu, který můžeš plně zjednodušit, tak aby byl pochopitelný pro všechny, děláš odbočky a zacházíš do drobných podrobností, které nemohou ^{2T 544} napomoci námětu a mohou být stejně tak dobře pominuty. Když je přednášena příliš bohatá látka, obsahující nepotřebné body, posluchač ztrácí souvislost tvého výkladu a námět mu v mysli nezůstane. Když kazatel získá pozornost lidu, měl by jít od bodu k bodu tak daleko, jak je možno, ponechávaje tyto otázky nezaloženy masou slov a podružných detailů. Měl by nechat své myšlenky před lidem tak výrazné, jako milníky kolem cest. Překrývat významné životní otázky jakýmsi proudem slov, vtahujíc do nich všechno, co má jen vzdálený vztah k otázce, ničí její přesvědčivost a zatemňuje krásný, spojený řetěz pravdy. Jsi pomalý a rozvláčný ve svém kázání stejně tak, jako v čemkoli jiném, co podnikáš. Potřebuješ být posilněný Duchem pravdy. Potřebuješ, aby Kristus v tobě vytvořil naději na slávu. Potřebuješ náboženství, potřebuješ ryzí víru.

Byla jsem otázána na následující slova inspirace: „Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukaž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.“ „Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.“ Jak.3,13.17-18. Lidé, které Bůh povolal k práci pro spasení duší, budou cítit břemeno pro lid. Sobecké zájmy budou pohlceny v jejich hlubokém, starostlivém zájmu o spásu duší, pro které Kristus zemřel. Budou cítit sílu Petrova napomenutí: „Starších, kteříž mezi vámi jsou, prosím já spolustarší, a svědek Kristových utrpení, a budoucí, kteráž zjevena bude, slávy účastník: Paste stádo Boží, kteréž při vás jest, opatrujíce je, ne bezděky, ale dobrovolně, ne pro mrzký zisk, ale ochotně, ani jako panujíce nad dědictvím Páně, ale příkladem jsouce stádu. ^{2T 545} A když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu neuvadlou korunu slávy.“ 1.Petr.5,1-4.

Jsi přirozeně tvrdošíjný. Žárlivost a tvrdošíjnost jsou přirozeně ovoce sobectví. Učinil jsi jisté zlepšení, ale viděla jsem, jak mnoho ještě musíš vykonat. Viděla jsem tak jasně špatný vliv tvého sobeckého a neposvěceného života, že se o tebe obávám, že nikdy neuvidíš, jak Bůh tyto rysy povahy nenávidí. Bojím se, že si to neuvědomíš dostatečně, aby ses jich zbavil a stal se jako ten sebezapírající Spasitel, čistý a nesobecký a tvůj život byl charakterizován nezištnou shovívavostí. Tvůj vliv a příklad jsou takové, že způsobí u některých, kteří milují pravdu a pracují pro Boha, kteří oceňují naši víru, že ztratí svého ducha sebeobětování a svůj zájem o věc přítomné pravdy. Tvůj sobecký, hrabivý způsob života v nich vyvolává podobného ducha a tvé sklony k chamtivosti a zvýhodňování tvé vlastní osoby, zatímco vyznáváš, že jsi kazatelem spravedlnosti, zatvrdil jsi již srdce mnohých k tomu, aby dávali své prostředky ve prospěch díla pravdy. Jestliže kazatelé předkládají lidu příklad sobectví, tento příklad hovoří o díle Božím s desateronásobně větší silou než všechna jejich kázání.

Bůh byl zneuctěn tvou nízkostí. Tvé skutky mají příchuť nečestnosti. Nezanechal jsi za sebou čistou cestu, a jestliže cele nepřeměníš svůj život, budeš živoucí kletbou církvi, ve které býváš. Pracuješ za mzdu a nezažehnul bys oheň na oltáři Božím, ani bys zadarmo nezavřel dveře. Když předložíš lidu příklad sebeobětování a oddanosti Božímu dílu a učiníš pravdu a spásu duše prvořadou záležitostí, potom tvůj vliv přivede jiné do téhož postavení sebeobětování a oddanosti a postaví království nebes a spravedlnost Kristovu na první místo. Cítíš se oprávněný k tomu, abys zvýhodňoval sebe samého v této záležitosti. Tvoji bratři se štědrostí svých duší ti projevují přízeň a pomáhají ti různým způsobem, a ty to přijímáš jako ^{2T 546} samozřejmou záležitost, jako svůj nárok, a jestliže kdokoli není k tobě dokonale štědrý a neprojevuje ti přízeň, jsi žárlivý a nerozpakuješ dát mu na srozuměnou, že nejsi oceňován a že oni jsou sobečtí. Často se odvoláváš na ty, kteří byli k tobě štědří, a podle tebe jsou pro jiné příkladem vhodným k napodobování. Ti, kdož ti projevovali zvláštní přízeň, daleko překročili svou povinnost. Nezasloužil sis jejich důvěru ani jejich štědrost. Nenesl jsi ve své záležitosti těžká břemena a na jiné jsi uvrhl mnohem více břemen, než kolik jsi sám mohl unést. A přece jsi nabýval majetek, získával jsi dobré věci tohoto života, a považoval jsi to za své vlastní právo. Ačkoli jsi obdržel svou týdenní mzdu, nebyl jsi vždy spokojen. Nicméně plat, který jsi obdržel, jsi pravidelně používal ke svému vlastnímu prospěchu. Boží dílo tě zaplatilo, ať už jsi ukázal více, či méně práce. Nezasloužil sis prostředky, které jsi obdržel.

Tvá manželka byla svými rodiči rozmazlována, a též svým manželem, takže je ti jen málo k užitku. Oba jste viděli jiné, obtížené starostmi, ale sami jste nepozdvihli jejich břemena. Tvá manželka spočívala na rodinách jako bezmocná přítěž, ve velké míře ke své vlastní škodě a ke škodě jiných. Třebaže pokud šlo o zdraví, byla schopnější k vykonání práce než ti, kteří nesli kromě svých břemen i její břemeno. A přesto to nevzala v úvahu. Žádný z vás neviděl skutečnosti v této záležitosti a neměl soucit pro jiné. Někteří z těch, od kterých jste obdrželi pomoc v péči o vás a vaše děti, nebyli schopni finančně dělat to, co dělali. Ale mysleli si, že byli sebeobětujícími služebníky Krista. Tudíž odpírali sami sobě, snášeli nepohodlí a nepříjemnosti, aby mohli nést břemena, která jste vy byli schopni lépe nést, než jak je mohli oni nést za vás.

Tvá manželka nebyla ochotná převzít své životní břemeno. Přeje si vyšší povolání a zanedbává každodenní povinnosti. Žádný z ^{2T 547} vás neostříhá Boží přikázání: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ Mat.22,39. Vaše já a sobectví uzavřelo před vámi smysl pro potřeby jiných. Váš přízemní, ziskuchtivý duch je nakažlivý. Váš příklad působil více pro povzbuzení lásky ke světu a hrabivému duchu než pro cokoli jiného, co se vyskytlo ve Wisconsinu a Illinois. Kdybyste nic neučinili, ale věnovali se jen svým dočasným zájmům, dílo Boží v těchto dvou státech by bylo v daleko lepším stavu, než v jakém je v současné době. Úspěch, který jste měli, není úměrný škodě, kterou jste způsobili. Boží dílo pozbylo vliv. Tvá přecitlivělost a žárlivost byla příkladem pro jiné. Setkali jsme se s tímto duchem v Illinois i ve Wisconsinu. Stav sboru v --- a v sousedství byl žalostný. Nedostatek lásky a jednoty, žárlivost, tvrdošíjnost a strojenost v těchto církvích nesla velmi mnoho stop tvé povahy. Postavení, které jsi zaujal po vzniku fanatismu v --- tím, že jsi chránil svou důstojnost, sympatizoval s fanatiky a hledal drobné chyby na těch, které Bůh poslal, a tak jsi stál v cestě těm, kteří mohli vidět své omyly a napravit je. Tvé působení v této době vedlo k neúspěchu a práce nemohla pokračovat na správné straně, aby byl napraven zhoubný fanatismus a aby se odstraňoval odstrašující stav věcí, které vyrostly během temné vlády fanatismu. Bratři C a D a celá církev v --- a lidé v --- nebyli přivedeni na správné stanovisko, na které mohli být přivedeni, kdyby byli pokorní a učenliví, pracujíce ve spojení se služebníky Božími.

Když se člověk, který vyznává, že je učitelem a vůdcem, dá cestou, kterou jsi šel kvůli své tvrdošíjnosti ty, bude nést těžkou zodpovědnost za duše, které přes něj klopýtly do své zhouby. Kazatel nemůže být dost opatrný na svůj vliv. Tvrdošíjnost, žárlivost a ^{2T 548} sobectví by neměly mít v jeho bytosti místo; neboť jestliže nepřekoná tyto nebezpečné prvky své povahy, bude pro něj lepší, nebude-li mít nic společného s dílem Božím. Pěstování těchto rysů, které se mu asi nezdají být velmi špatnými, vzdálí duše mimo jeho dosah a mimo dosah jiných. Jestliže takoví kazatelé nechají věci výlučně o samotě, duše náchylné vlivu Božího Ducha mohou být dosaženy těmi, kdož jim mohou dát příklad vhodný napodobování v souladu s pravdou, kterou učí. Celým svým životem kazatel si podrží důvěru těch, kteří hledají pravdu, jestliže jim může pomoci, aby se pevně uchopili skály věků a potom, jestliže jsou pokoušeni, tento vliv mu umožní, aby je varoval, polepšoval a aby jim poradil s úspěchem.

Kazatelé Kristovi by měli být mnohem více prosti sobectví než jiní lidé, protože nesou svatou pravdu pro poslední dny. Shovívavost by měla v nich přirozeně přebývat. Měli by se stydět za skutky, které prokázali svým bratřím a které nesou známky sobectví. Měli by být vzory zbožnosti, živými epištolami, protože jsou „známi a čteni“ všemi lidmi. (2.Kor.3,2.) Jejich ovoce by mělo být ve svatosti. Duch jakého vlastní, by měl být protikladem ducha, kterého projevují světští lidé. Tím, že přijmou Božskou pravdu, se stanou Božími služebníky a již nejsou dětmi temnoty a služebníky světa. Kristus je vyvolil z tohoto světa. Světský člověk nechápe tajemství zbožnosti. Tudíž není obeznámen s pohnutkami, které je vyvolávají. A přece duch a život, které jsou v nich, které se projevují v jejich nebeském rozhovoru, v jejich sebezapírání, sebeobětování a životě bez pohany, má přesvědčující vliv, který povede nevěřící k celé pravdě, povede je k poslušnosti vůči Kristu. Jsou živými příklady, protože jsou podobni Kristu. Jsou světlem světa, solí země a jejich vliv na jiné je ^{2T 549} spásný. Jsou Kristovými zástupci na této zemi. Jejich cíle a touhy nejsou inspirovány pozemskými věcmi a oni nemohou, ani nedovedou pracovat pro zisk, či chovat k nim sobeckou lásku. Věčné úvahy stačí k tomu, aby vytvořili protiváhu jakékoli pozemské přitažlivosti. Ryzí křesťan bude pracovat pouze proto, aby potěšil Boha, maje na zřeteli Jeho slávu a těšíce se z toho, že může konat Jeho vůli.

Obzvlášť kazatelé by měli znát Kristovo dílo a Jeho charakter, aby je mohli napodobovat. Neboť povaha a dílo opravdového křesťana je podobná Kristu. Odložil stranou svou slávu, své panství, své bohatství a vydal se za těmi, kteří hynuli v hříchu. Snížil se na úroveň naší chudoby, aby nás mohl povýšit na nebesa. Sebeobětování, sebezapření, nezištná shovívavost, charakterizovaly Jeho život. Je naším vzorem. Napodobil jsi ty, bratře A, svůj Vzor? Odpovídám, nikoli. On je dokonalým a svatým příkladem, který nám byl dán k napodobování. Nemůžeme se rovnat tomuto Vzoru; ale nebudeme Bohem schváleni, jestliže Jej nenapodobujeme a v souladu se schopnostmi, které nám Bůh svěřil, se Mu nepodobáme. Láska k duším, pro které Kristus zemřel, povede k zapírání našeho já a k ochotě přinést jakoukoli oběť, abychom byli spolupracovníky s Kristem na spáse duší.

Práce Božích vyvolených služebníků bude plodná, jestliže budou pracovat v Něm. Jejich slova a skutky jsou cestou, skrze kterou čisté zásady pravdy a svatosti budou sděleny světu. Jejich příkladné životy z nich mohou učinit světlo světa a sůl země. Služebníci Boží by se měli rukou víry uchopit mocné paže Boží a soustřeďovat Božské paprsky světla shůry, zatímco setbou lásky by měli sahat po hynoucích duších. Píle je v této věci nezbytná. Netečnost dovolí, aby duše, které měly být spaseny se dostaly mimo dosah. Bůh žádá pro svou službu kazatele, kteří bdí, kteří jsou energičtí a vytrvalí, kteří ^{2T 550} jsou věrnými strážci na zdech Sionu, naslouchají, aby slyšeli slova Božského Učitele a totéž věrně hlásají lidu.

Jsi velmi podoben Merozovi. Jsi zcela pilný, když jde o výhody pro tebe samotného, ale nemáš žádné pohnutky pro zvláštní píli, jestliže to nemá být tobě k prospěchu. Jsi rozhodně líný muž. Dovedeš jíst své porce pravidelně, ale nemáš zvláštní lásku pro fyzickou práci. Nikdo nemůže zastávat tvé postavení kazatele, jestliže není přičinlivý, pilný v podnikání a věrný ve vykonávání všech společenských a veřejných povinností života. Bůh si nás zvolil jako své služebníky pro svou práci, která vyžaduje neustálou energii. Nemáme být zhýčkaní a vyhýbat se dřině, těžkostem a konfliktům.

Byla jsem odkázána na následující slova inspirace: „Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sebe pak služebníky vašimi pro Ježíše. Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, ten se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista. Máme pak poklad tento v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží, a ne z nás, když ze všech stran úzkost míváme, ale nebýváme cele potlačeni; býváme vrtkáni, ale nebýváme docela zvrtkáni; protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme. Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl.“ 2.Kor.4,5-10. Dostatečnost apoštola nebyla v něm samotném, nýbrž v přítomnosti a moci Svatého Ducha, jehož milostivý vliv naplnil jeho duši, přinášejíce všechny myšlenky pod vládu a poslušnost Krista. Jeho kazatelství bylo plodné.

První velké přikázání je: „Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání. Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není.“ Mar.12,30-31. Na těchto dvou přikázáních ^{2T 551} spočívá celý zákon a povinnosti mravní bytosti. Ti, kdož konají svou povinnost pro jiné tak, jak chtějí, aby jiní konali pro ně, jsou přivedeni do postavení, kde se jim může zjevit Bůh. Budou Bohem pochváleni. Jsou zdokonaleni v lásce a ve své práci a jejich modlitby nebudou vysílány nadarmo. Neustále získávají milost a pravdu z pramene a svobodně přinášejí jiným Božské světlo a spásu, kterou dostávají; v nich je naplněno Písmo: „Máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný.“ Řím.6,22.

Sobectví je zhoubou v očích Božích a svatých andělů. Kvůli hříchu mnozí neuspěli ve vykonání dobra, kterému se podle svých schopností mohli těšit. Pohlížejí sobeckými zraky na své vlastní věci a nemilují a nehledají zájem jiných tak, jak hledají zájem svůj. Převracejí Boží pořádek namísto toho, aby konali pro jiné to, co si přejí, aby jiní konali pro ně, a konají jiným to, co velmi neochotně snášejí od jiných. Zde je to, co je vám zapotřebí se naučit. Láska je Boží. Nemáte lásku, která přebývala v Kristově hrudi. Neposvěcená srdce nemohou způsobit či vytvořit tuto rostlinu nebeského původu, která aby mohla kvést, musí být neustále zalévána nebeskou rosou. Může kvést pouze v srdci, kde vládne Kristus. Tato láska nemůže žít a vzkvétat bez skutků a nemůže konat skutek bez toho, že by vzrůstala její horlivost a rozšiřovala svůj původ na jiné. Tuto zásadu jste ve značné míře zanedbávali a následkem toho se všechno to, co by se její přítomností stalo světlé, stalo temnotou.

Můj bratře, potřebuješ úplnou přeměnu, důkladnou přeměnu. Bez této jsi pouze slepým vůdcem. Tvůj vliv nezvyšuje lásku a jednotu těch, se kterými býváš. Namísto toho, abys budoval, máš jen rozptylující vliv. Způsobil jsi svými nedostatky prokletí Západu. Jelikož tak mnoho postrádáš milost Boží a jsi natolik oddán sobectví, ^{2T 552} nemůžeš pozvednout sbor k postavení, jaké Bůh od něj požaduje. „Jejíž učiněn jsem já služebník, tak jakž mi to svěřil Bůh na to, abych vám sloužil, a tak naplnil slovo Boží, to tajemství skryté od věků a národů, nyní pak zjevené svatým jeho. Jimžto Bůh ráčil známo učiniti, kteraké by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi pohany, jenž jest Kristus v vás, ta naděje slávy, kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka, a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně mocně.“ Kol.1,25-29.

Boží kazatelé musí mít ve svých srdcích pravdu, aby ji úspěšně mohli předkládat jiným. Musí být posvěceni pravdou, kterou káží, nebo budou jen kameny úrazu pro hříšníky. Ti, kdož jsou povoláni Bohem, aby byli kazateli ve svatých věcech, jsou povoláni, aby byli čistí v srdci a svatí v životě. „Očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo.“ Iz.52,11. Jestliže Bůh sešle bídu na ty, kdož jsou povoláni, aby kázali pravdu, a odmítají poslouchat, těžší běda spočívá na těch, kdož převzali na sebe posvátnou práci bez čistých rukou a čistých srdcí. Jak spadne hoře na ty, kdož káží pravdu, zatímco jsou neposvěcení v srdci a v životě, tak spadne žal na ty, kteří přijímají a udržují neposvěcené postavení, které nemohou plnit. Jestliže Duch Boží neposvětil a neučinil čistým a ryzím ruce a srdce těch, kdož káží posvátné věci, budou tito mužové hovořit v souhlasu se svou nedokonalostí, nedostatečnou zkušeností a jejich rady povedou k odtržení od Boha těch, kdož k nim vzhlížejí a důvěřují v jejich soudnost a zkušenost. Kéž Bůh pomůže kazatelům, aby vykonávali nabádání apoštola Pavla ke Korintským: „Sami sebe zkušujte, jste-li u víře; sami sebe ohledujte. Čili sami sebe neznáte, že Ježíš Kristus jest ve vás? Leč jste snad zavrženi.“ 2.Kor.13,5. Zde je před tebou práce ^{2T 553} můj bratře, kterou je třeba vykonat, jestliže si chceš zasloužit život věčný. Kéž ti Bůh v této práci dokonale pomůže, abys byl dokonalý a bezúhonný, nemajíce žádného nedostatku.

V Chicagu, Illinois Massasoit House, 6. července 1870.