Drahý bratře K: Na mou mysl doléhá několik věcí a já cítím povinnost napsat bratru L a tobě. Již jsem před tebou předestřela podstatu záležitostí, ale jelikož má mysl je stále obtížena, chci Ti napsat.

Bylo mi zjeveno, že u tebe „já“ a „mé“ jsou na prvním místě. V tak velké míře ses staral sám o sebe, že Pán neměl žádné místo, aby pro tebe mohl pracovat. Nedal jsi Mu žádnou příležitost. On však do značné míry dal bratru L a tobě na vybranou, abyste pracovali podle vlastního úsudku, abyste mohli být přesvědčeni, že vaše ^{2T 570} moudrost je pošetilostí. Nepracovali jste ve prospěch vdov a sirotků, jak Pán zvláště od vás jako od Jeho následovníků vyžadoval, ani jste nevzali záležitosti chudých Páně za své vlastní záležitosti tím, že byste jim věnovali zvláštní zájem, ani jste se nesnažili oslavit Boha a zvelebit Jeho jméno, a proto Pán dovolil, aby bratr L a ty jste mohli jít svou vlastní cestou. Dovolil vám, abyste hledali své vlastní možnosti. Vaše vlastní sobecké zájmy byly základem vašich skutků a vy jste žali žeň, kterou jste sami zaseli. Viděla jsem, že jste opravdu obdrželi odměnu, která dříve či později následuje za služby vašeho vlastního sobeckého zájmu. Vydání počtu z vašeho šafářství musí být slyšeno i od vás. Jste zodpovědní před Bohem za práci, která vám byla svěřena a kterou jste tak hanebným způsobem zanedbávali, abyste mohli sloužit sami sobě.

Kdybyste se snažili, jak nalézt Boží souhlas, hledajíce království nebes a spravedlnost Kristovu, konali byste skutky Kristovy. Chudí, vdovy a sirotci by byli před vás povoláni a byli by obdařeni nejněžnějším soucitem a sympatiemi. Byli byste se o ně zajímali a jednali byste s nimi, jakoby to byly vaše děti a vaše manželky vydané na pospas chladným milostem světa, či bezcitnosti a krutosti těch, kdož vyznávají, že jsou křesťany. Na vaší straně byl smutek, bezcitnost, nesrdečnost a zanedbávání nešťastných. Sloužili jste svému vlastnímu zájmu bez ohledu na jejich velké potřeby. Bůh vám nemůže žehnat, dokud neuvidíte svůj hřích ve spojení s těmito věcmi.

Viděla jsem, že práce Páně nebyla ve vašich očích světější než vaše vlastní záležitosti. Věčné věci jste nerozeznali. Pán vysílal své varování a výčitky, aby vás vyburcoval, abyste měli smysl pro svou povinnost, a dal vám vědět, co se od vás očekává. Ale vy jste tomuto varování nevěnovali pozornost, neuvědomovali jste si, že jednáte s Bohem, okradli jste Boha a posloužili jste sami sobě.

^{2T 571} Je mnoho těch, kdož v dobré víře poslali do díla všemožné prostředky, pro jejichž získání museli přinést oběti. Někteří, jak muži, tak i ženy, pracovali velmi namáhavě a zasvětili Pánu prostředky, které získali těžkou prací a nejšetrnějšími úsporami a poslali je na dílo Boží, tak aby posloužili Boží záležitosti. Ubohé vdovy posílaly téměř celý svůj majetek, doufajíce v Boha, že On se o ně postará, a prostředky byly zasvěceny kazateli se slzami, a přece poslány s radostí. Ony pociťovaly, že tak pomáhají velkému dílu na spásu duší. Chudé rodiny prodávaly svou jedinou krávu. Odpírali sobě i svým malým dětem mléko, cítíce, že tak činí oběť Bohu. Svěřili své prostředky úřadům v dobré víře. Sobeckost a hrabivost pomohla, aby tyto prostředky byly utraceny. Bůh však ví o těch, kdož jsou zodpovědni za takovéto jednání. Velmi brzy uslyšíte: „Vydej počet z vládařství svého.“ Luk.16,2. Kéž Pán vám pomůže, abyste se osvobodili od každé takovéto poskvrny.

Battle Creek, Michigan, 17.ledna 1870