Sanatorium, Cal., 3. 11. 1901

Pracovníkům s dlouhou zkušeností v New Yorku:

Když jsem uvažovala o situaci v New Yorku, veliká tíseň se zmocnila mé duše. V noční době jsem viděla některé věci v tomto světle: New York bude opracován, začne-li se pracovat v těch částech města, v nichž není žádných sborů, kde pravda nalezne své místo. Existuje veliké množství práce, kterou je třeba vykonat pro zvěstování přítomné pravdy těm, kteří jsou mrtví ve vinách a hříších. Nejúchvatnější poselství budou zvěstovat Bohem vyvolení lidé, poselství, které má varovat lidi a probudit je. A i když někteří budou tímto napomenutím podrážděni a vedeni k odporu proti světlu a důkazům, může nám to být znamením, že přinášíme závažné poselství pro tento čas.

Poselství bude zvěstováno neobvyklým způsobem. Soudy Boží dopadají na zem. I když musíme zřídit městské misie, kde mohou být vychování kolportéři, bibličtí pracovníci a praktičtí lékařští misionáři, aby zasáhli některé třídy, musíme mít také v naších městech posvěcené evangelisty, skrze které poselství má být neseno tak rozhodně, že probudí srdce.

"Vyveď lid slepý, kterýž již má oči, a hluché, kteříž již mají uši. Všickni národové nechať se spolu shromáždí, a seberou se lidé. Kdo jest mezi nimi, ježto by to zvěstoval, a to, což se předně státi má, aby oznámil nám? Nechť vystaví svědky ⁽¹³⁸⁾ své, a spravedliví budou, aneb ať slyší a řeknou: Pravdať jest. Vy svědkové mojí jste, praví Hospodin, a služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, takže můžete věděti, a mně věřiti i rozuměti, že já jem, a že přede mnou nebyl zformován Bůh silný, aniž po mně bude. Já, já jsem Hospodin, a žádného není kromě mne spasitele. Já oznamují, i vysvobozuji, jakž předpovídám, a ne někdo mezi vámi z cizích bohů, a vy mi toho svědkové jste, praví Hospodin, že já Bůh silný jsem. Ještě prve nežli den byl, já jsem, a není žádného, kdož by vytrhl z ruky mé. Když co dělám, kdo ji odvrátí?" Iz 43, 8-13.

"I povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je; obrátím před nimi tmu v světlo a co nerovného v rovinu. Toť jest, což jim učiním a neopustím jich. Obrátí se zpět, zahanbeni budou ti, kteříž doufají v rytinu, kteříž říkají slitinám: Vy jste bohové naši. Ó, hluší, slyštež, a vy slepí prohlédněte, abyste viděli. Kdo jest to slepý, jediné služebník můj? A hloupý, než posel můj, kteréhož posílám? Kdo slepý tak jako dokonalý? Slepý pravím, jako služebník Hospodinův? Hledě na mnohé věci, však neslyší. Mělť jest Hospodin libost v něm pro spravedlnost svou, zvelebil jej zákonem, a slavného učinil." Iz 42, 16-21.

Dílo, o němž se zde Písmo zmiňuje, je dílo, které je před námi. Výrazy jako "služebník", "Izrael", "služebník Pána, Hospodina", představuje každého jednotlivce, kterého si může Bůh určit k vykonání určitého díla. On činí služebníky své vůle i když někteří vyvolení mohou být tak neznalí Jeho vůle jako Nabuchodonozor. ⁽¹³⁹⁾

Bůh bude pracovat v prospěch těch ze svého lidu, kteří se podřídí působení Svatého Ducha. On svojí slávou zaručuje vítězství Mesiáše a Jeho království. "Tak praví Bůh silný Hospodin, kterýž stvořil nebesa, a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi, i to, což z ni pochází, kterýž dává dýchání lidu na ní, a ducha těm, jenž chodí po ní. Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti, a ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, a za světlo národům. Abys otvíral oči slepé, a vyvodil z žaláře vězně, a z vězení ty, kteříž sedí ve tmách.

Kdo z vás ušima pozoruje toho, srozumívá tomu, aby se bedlivěji chtěl míti na potom?" Iz 42, 5-7.23.

Lid Boží, který měl světlo a poznání nesledoval vznešené a svaté cíle Boží. Nepokračoval od vítězství k vítězství a nepozvedal prapor v městech a vesnicích. Velikou duchovní slepotu projevili ti, které osvěcovalo veliké světlo a kteří nespěli kupředu v tomto světle k světlu ještě většímu. Členové církve nebyli povzbuzeni, aby své duchovní nervy a svaly použili pro pokrok díla. Mohli pochopit, že kazatelé si nemohou vypracovat vlastní spásu tím, že se budou vznášet nad nimi. Takto zeslábli, zatím co měli být silnými muži.

V každém sboru mladí mužové a ženy měli by být vyvoleni k neseni zodpovědnosti. Ať vynaloží všechno úsilí, aby se připravili na pomoc těm, kteří nepoznají pravdu. Bůh vyzývá opravdové, z celého srdce pracující dělníky. Pokorní a ponížení ⁽¹⁴⁰⁾ se naučí z vlastní zkušenosti, že kromě Něj není žádného spasení.

Biblická pravda musí být zvěstována a uplatňována. každý paprsek světla, který byl dán, má zářit jasně a jedinečně. Pravda má jít vpřed jako hořící pochodeň. Jsou stovky Božích služebníků, kteří musí odpovědět toto volání a jít do misijních polí jako opravdoví duše zachraňující pracovníci, na pomoc Hospodinu, Hospodinu proti mocnému. Bůh vyzývá živé lidi, kteří jsou naplněni oživujícím vlivem Jeho Ducha, lidi, kteří vidí v Bohu svrchovaného vládce a od Něj dostávají přehojný důkaz naplnění svých zaslíbení, lidi, kteří nejsou vlažni, nýbrž horoucí a zapálení Jeho láskou.

Kdyby všechna práce, která byla vynaložena na sbory za minulých dvacet let měla být znovu vynaložena na ně, bylo by to marné, jako to bylo marné v minulosti, aby členové byli sebezapíravými, kříž nesoucími následovníky Kristovými. Mnozí byli přesyceni duchovním pokrmem, zatímco ve světě tisíce hynou bez chleba života. Členové církve musí pracovat; musí se vychovávat a usilovat dosáhnout vysokou úroveň, která je před nimi. Toto jim Pán pomůže dosáhnout, jestliže budou spolupracovat s Ním. Jestliže si zachovají lásku k pravdě, nebudou zdržovat kazatele od zvěstování pravdy v nových polích.

Veliká města by měla být opracována právě tak rychle jako sbory obdržely světlo, mnozí však nenesli žádnou zodpovědnost za duše a satan tím, že je našel připravené pro své pokušení oloupil je o jejich zkušenost. Bůh vyzývá svůj lid k pokání, k obrácení a navrácení se k první lásce, kterou ztratili tím, že nekráčeli v šlépějích sebeobětavého Vykupitele. ⁽¹⁴¹⁾

Odvaha a jednoduchost

Přišel čas vynaložit všechno úsilí na těch místech, kde pravda ještě nebyla zvěstována. Jak bude dílo Boží dokonáno? Na každém místě kam jen přijdeme, máme položit pevný základ pro trvalé dílo Páně. Nemáme být ustrašeni vnějším zdáním ať je jakkoli překážející. Šiřte dílo podle Božího pokynu. Kažte Slovo a Pán svým svatým Duchem přesvědčí mysl posluchače. Slovo napomenutí zní: "A oni vyšedše, kárali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů." Mk 16, 20.

Mnozí pracovníci mají sehrát svou úlohu, konat práci dům od domu, a dávat biblické hodiny v rodinách. Svůj vzrůst milosti mají projevit podřízenosti vůli Kristově. Tím získají bohatou zkušenost. Když u víře přijímají, věří, a poslouchají Kristovo Slovo, účinnost Svatého Ducha bude zřejmá v jejich životním díle. Opravdové úsilí bude provázet určitá moc. Bude pěstována víra, skrze lásku dělající a očisťující duši. Ovoce Ducha bude zřejmá v životě.

Kristus je světlem světa. Ti, kteří Jej následují nechodí v temnosti, nýbrž mají světlo života. Jan prohlašuje o Kristu: "Kteříž pak koli přijali Jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno Jeho." J 1, 12. Hleďte na Krista. Pohled na Něj přivádí srdce, mysl a charakter do souladu a vůli Boží.

Všichni potřebují poučení, které naše misie dávají. Pokračujte ve svém díle ⁽¹⁴²⁾ v moci téhož ducha, který vedl k jejich zřízení. Otvíráním Písem s modlitbou, vírou vychovejte lid na cestě Páně; a zde bude církev založena na skále, na Ježíši Kristu.

Dílo musí spět kupředu v jednoduchosti pravdy. Bůh říká: "Mám slova povzbuzení pro vás." Pán má v našich velkých městech mnoho převzácných duší, které nesklonili svá kolena před bálem a On má také ty, kteří uctívali bála nevědomky. Tyto má osvítit světlo pravdy, aby mohli poznat Krista jako cestu, pravdu a život.

Pracujte déle v pokoře. Nikdy se nevynášejte nad jednoduchost evangelia Kristova. Ne okázalostí, nýbrž vyvýšením Krista, hříchy odpouštějícího Vykupitele, budete mít úspěch při získávání duší. Pracujete-li pro Pána v pokoře a skromnosti srdce, On se vám zjeví.

Používáním map, symbolů a pomůcek různého druhu, kazatelé mohou vyložit pravdu jasně a srozumitelně. Toto je pomoc a souhlasí to s Božím Slovem; když však pracovník své úsilí učiní tak nákladným, že jiní jsou neschopni opatřit z pokladny dostatečné prostředky na vydržení tohoto úsilí, pak nepracuje podle Božího plánu. Dílo ve velikých městech má být konáno podle Kristova řádu a ne podle divadelních představení. Ne tato teatrálnost oslaví Boha, nýbrž pravda zvěstována v lásce Kristově.

Nezbavujte pravdu její důstojnosti a působnosti přílišnou okázalostí, což je spíše podle světa, než podle nebes. I vaši posluchači pochopí, že veřejné přednášky ⁽¹⁴³⁾ nekonáte proto, abyste jejich mysl okouzlili hudbou a něčím jiným, nýbrž abyste zvěstovali pravdu ve vší její vznešenosti, aby je tato zasáhla a probudila z jejich smrtelného spánku sebespokojenosti. Jen holá pravda, která se podobá ostrému dvojsečnému meči, ta probudí ty, kdo jsou mrtví ve vinách a hříších.

Ten, kdo dal svůj život, aby zachránil muže a ženy od modloslužby sebespokojenosti, zanechal příklad, který mají následovat všichni, kteří přistoupili k zvěstování evangelia jiným. Boží služebníci v tomto věku mají zvěstovat nejvznešenější pravdy, a jejich skutky, způsoby a plány musí odpovídat důležitosti jejich poselství. Jestliže zvěstujete toto Slovo Kristovým způsobem, vaši posluchači budou hluboce dojati zvěstovanými pravdami. Budou přesvědčeni, že je to slovo živého Boha.

Formalita bohoslužby

Ve svém úsilí zasáhnout lid, poslové Boží nemají následovat způsoby světa. Shromáždění, které pořádají nemají záviset na světských zpěvech a teatrální okázalosti, aby probudily zájem. Jak můžeme očekávat, že ti, kteří nemají žádného zájmu o Slovo Boží, kteří nikdy nečtou Jeho Slovo s upřímnou touhou pochopit jeho pravdy, zazpívají s porozuměním a oduševněle? Jak může být jejích srdce v souladu s obsahem posvátných písní? Jak se může nebeský sbor spojit v hudbě, která je pouhou formou?

Zlo formální bohoslužby nemůže být příliš silně zdůrazněno. Avšak žádná slova nemohou výstižně vyložit hluboké požehnání pravé bohoslužby. Když lidé zpívají oduševněle a s porozuměním, nebeští hudebníci berou své nástroje a připojují ⁽¹⁴⁴⁾ se svými chvalozpěvy. Ten, kdo nás obdařil všemi dary, které nás uschopňují spolupracovat s Bohem, očekává od svých služebníků, že budou pěstovat svůj hlas, aby mohli promluvit a zpívat tak, že všichni tomu porozumí. Nejde nám o hlasitý zpěv, nýbrž o jasnou intonaci, zřetelnou výslovnost a zvláštní důraz. Ať všichni najdou čas k pěstování svého hlasu, aby Boží chvála byla vyzpívána a jasně v mírných jemných tónech, a ne nevlídně a hlučně což uráží sluch. Zpěv je dar Boží; použijme ho k Jeho slávě.

Každé shromáždění by mělo mít jistý počet stálých zpěváků. Tento zpěv může být doprovázen hudebními nástroji. Při své práci nemáme pohrdat instrumentální hudbou. Toto úsilí si vyžaduje určité péče, chceme-li zpěvem přispět k oslavě Boží.

Zpěv nemá být vždycky záležitosti jen nějaké menšiny. Pokud jen možno, mělo by se do sborového zpěvu zapojit celé shromáždění.

Jednota v rozmanitosti

Ve svém úsilí pro záchranu městského lidu, musíme se vynasnažit o důkladnou službu. Dílo ve velkých zalidněných městech nemůže úspěšně zvládnout jeden člověk. Bůh má rozličné způsoby práce a různé pracovníky jimž svěřuje rozmanité dary.

Jeden pracovník může být pohotovým řečníkem; jiný pohotovým spisovatelem; další může mít dar upřímné, opravdové, vroucí modlitby; jiný dar zpěvu; a ještě jiný může mít zvláštní dar jasného vysvětlování božího Slova. A každý dar může mocně působit v Božím díle, neboť On pracuje s těmi, kdo se namáhají. Jednoho Bůh obdarovává moudrým slovem, jiného vědomostmi, dalšímu dává víru; všichni však mají ⁽¹⁴⁵⁾ pracovat pod jedním vedením. Rozmanitost darů vede k rozrůznění díla; avšak, tentýž jest Bůh, kterýž působí všecko ve všech." 1K 12, 6.

Pán touží, aby se Jeho vyvolení služebníci naučili harmonicky spolupracovat. Některým se může zdát, že protikladnost darů jedněch a druhých pracovníků je příliš veliká, než aby se shodli v harmonické spolupráci. Když však budou pamatovat na rozmanitost myslí, které mají být usměrněny a zasaženy, a že někteří zavrhnou pravdu v podání jednoho pracovníka, aby své srdce otevřeli Boží pravdě v podání jiného pracovníka, pak se přece jen vynasnaží spolupracovat v jednotě. Všechny jejich rozmanité hřivny může usměrňovat tentýž Duch. Každé slovo, čin a laskavost budou zjeveny; a když každý pracovník zastane své místo věrně, Kristova modlitba o jednotu Jeho následovníků bude splněna a svět pozná, že toto jsou Jeho učedníci.

V laskavém soucitu a důvěře v Boha mají se pracovníci spojit jeden s druhým. Ten, který říká, anebo koná něco, co směřuje k rozdělení členů církve Kristovy, působí proti Božímu záměru. Hádavost a neshoda v církvi, podezírání a nedůvěra zneuctívá Krista. Bůh touží, aby Jeho učedníci pěstovali křesťanskou lásku jedni k druhým. Pravé náboženství spojuje srdce nejen s Kristem, ale také jedněch s druhými v nejušlechtilejší jednotu. Víme-li co toto spojení s Kristem a našimi bratřími znamená, příjemný vliv bude provázet naši práci kamkoli půjdeme.

Pracovníci ve velkých městech musí vyplnit důležité úkoly a vynaložit každé ⁽¹⁴⁶⁾ úsilí, aby měli ty nejlepší výsledky. Mají mluvit o víře a působit takovým vlivem, který zasahuje lid. Nemají omezovat dílo podle vlastních představ. V minulosti si náš lid v mnohém ohledu takto počínal a bylo to určitou brzdou úspěšné služby. Pamatujme, že Pán má různé pracovníky,jimž svěřuje různé dary. Při vysílání určitých lidí na určitá místa máme postřehnout Jeho úmysly.

Trochu déle bude znít milostivé pozvání, hlas milosti, trochu déle bude znít milostivé pozvání. "Žízní-li kdo, pojď ke mně, a napíj se." J 7, 37. Bůh posílá své varovné poselství každému městu. Ať poslové, které posílá, pracují tak souladně, že všichni poznají, že se učili od Ježíše.

V Kristově pokoře

Žádný člověk by se neměl snažit připoutat si jiné, aby je ovládl a přikazovat jim vykonat toto a zakazovat jim vykonat ono, diktovat jim a počínat si jako velitel nad armádou vojáků. Takto si počínali kněží a zákoníci v době Kristově. To však není správný způsob. Když se pravda dotkla srdcí a mužové a ženy přijali její naučení, má se s nimi zacházet jako s Kristovým vlastnictvím a ne jako s vlastnictvím člověka. Tím, že si připoutáváme mysle jiných k sobě, odvádíte je od pramene moudrosti a síly. Oni se mají cele spolehnout na Boha, pouze takto mohou růst v milosti.

Ať je poznání a moudrost člověka jakkoli velká, není-li usměrňován Duchem Svatým, je naprostým nevědomcem v duchovních věcech. Potřebuje si uvědomit své nebezpečí ⁽¹⁴⁷⁾ a svoji nedostatečnost, cele spolehnout na Toho, který jedině může zachovat duše svěřené do Jeho péče, který je schopen obohatit je svým Duchem a naplnit je nesobeckou láskou jednich k druhým a tak je uschopnit nést svědectví o tom, že Bůh poslal svého Syna na svět, aby spasil hříšníky. Ti, kteří jsou opravdu obráceni semknou se společně v křesťanskou jednotu. V Boží církvi by nemělo být žádné rozdělení, žádná nemoudrá autorita uplatňující se nad těmi, kteří přijali pravdu. Kristova pokora má být zjevena ve všem, co je řečeno a vykonáno.

Kristus je základem každé pravé církve. Máme Jeho nezměnitelné zaslíbení, že bude přítomen a ochrání své věrné, kteří se dají vést Jeho radou. Na konci času Kristus má být tím prvním. On je zdrojem života a síly spravedlnosti. On je vším pro ty, kteří nesou Jeho jho a učí se od Něho, jak být tichými a pokornými.

Povinností a radostí každé služby jest, vyvýšit lidem Krista. To je cíl každého pravdivého úsilí. Ať se zjeví Kristus, a vlastní já ať je skryto za Ním. Pouze takové sebeobětování má cenu. Takové sebezapření Bůh přijímá: "Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest zkroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce zkroušených." Iz 57, 15.

V protivenství

Častokrát, když se snažíte vysvětlovat pravdu, vyvstane protivenství; jestliže však usilujete tomuto protivenství důvody, těžkosti můžete jen rozmnožit a to si přece nemůžete dovolit. Vždy se držte té základní stránky. Andělé Boží vás pozorují ⁽¹⁴⁸⁾ a dovedou ovlivnit ty, proti jejichž odporu nechcete použít nějaký důvod. Nelpěte na negativní stránce otázek, nýbrž shromážděte ve své mysli positivní pravdy a usměrněte je usilovným studiem, opravdovou modlitbou a posvěceným srdcem. Udržujte své lampy hořící a ať z nich vyzařují jasné paprsky, aby lidé vidouce vaše dobré skutky, mohli oslavovat vašeho otce, který je v nebesích.

Kdyby Kristus nebyl udržel positivní převahu v pokušení na poušti by ztratil všechno co chtěl získat. Kristova metoda je tím nejlepším způsobem jak čelit naším odpůrcům. Posilujeme jejich důvody, když opakujeme co oni říkají. Přidržujme se vždy kladných stránek. Může být, že právě ten člověk, který vám odporuje, odnese si domů vaše slova a bude obrácen k rozumné pravdě, která zasáhla jeho chápání.

Častokrát jsem říkala svým bratřím: "Vaši protivníci pomluví vaše úsilí a označí je za falešné. Neopakujte jejich tvrzení, nýbrž přidržujte se svého tvrzení, živé pravdy; a andělé Boží otevřou cestu. Máme usilovat o rozmach slavného díla, a to rozumně. Nikdy nebuďme podrážděni a nedovolme, aby vznikaly nesprávné dojmy. Kristus to tak nekonal a On je ve všem naším příkladem. V práci, která nám byla svěřena, potřebujeme mnoho nebeské, posvěcené, pokorné moudrosti a mnohem méně vlastního já. Potřebujeme pevně uchopit Boží moc."

Ti, kteří odešli od nás, přijdou do našich shromáždění, aby odvrátili naši pozornost od božího díla, které nám Bůh svěřil. Nemůžete si dovolit naslouchat bajkám místo pravdy. Nezastavujte se, abyste se snažili obrátit jednoho, který pomlouvá ⁽¹⁴⁹⁾ vaše úsilí, ať mělo by však být zřejmé, že jste inspirování Duchem Ježíše Krista a Boží andělé vloží do vašich úst slova, která zasáhnou srdce odpůrců. Jestliže tito lidé vytrvají na svojí cestě, pak lidé s citlivým postřehem postihnou, že jste na vyšší úrovni. Mluvte tak, aby bylo zřejmé, že Ježíš Kristus mluví ve vás.

Potřeba opravdového úsilí

Kdyby si naší kazatelé uvědomili jak rychle mají být obyvatelé tohoto světa shromážděni před soudnou stolici Boží, aby se zodpovídali za skutky vykonané v těle, jak vážně by spolupracovali s Bohem při zvěstování pravdy. Jak neúnavně by usilovali o pokrok díla Božího ve světě, zvěstujíc slovem i činem: "Všemuť se pak přibližuje konec." 1Pt 4, 7.

Připrav se vstříc Bohu svému." Takové je poselství, které musíme zvěstovat lidem. Trouba má vydat jasný zvuk. Jasně a srozumitelně má znít varovné poselství: "Padl, padl Babylon... Vyjděte z něho lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran." Zj 18, 4. Tato slova Písma se mají naplnit. Brzy přijdou poslední zkoušky na všechny obyvatele. V té době se budou lidé rychle rozhodovat. Ti, které přesvědčilo zvěstované Slovo, zařadí se pod krví skropený prapor Knížete Emanuele. Budou vidět a porozumí, jako mnozí před tím, že ztratili mnoho příležitosti ke konání dobra. Uvědomí si, že nepracovali tak horlivě, jak pracovat měli, aby hledali a zachraňovali ztracené a aby je vytrhovali skutečně z ohně. ⁽¹⁵⁰⁾

Boží služebníci mají být "v pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce". Lhostejnost a nečinnost nepatří do zbožnosti. Když si představíme, že pracujeme pro Pána, budeme mít vyšší představu o svatosti duchovní služby než jsme měli kdykoli před tím. Toto vědomí zapojí život, bdělost a vytrvalé úsilí do splnění každé povinnosti.

Čisté neposkvrněné náboženství je vrcholně praktické. Kromě opravdové, z celého srdce vykonané práce pro záchranu duší, nic nepomůže. Máme vykonat každodenní povinnost, a ustavičně být užiteční, neboť své dílo vidíme ve světle věčnosti.

Naší práci nám určil náš nebeský Otec. Máme vzít své Písmo a jít varovat svět. Máme být Boží pomocnou rukou při záchraně hynoucích, potrubím jimž má protékat dennodenně Jeho láska k hynoucím.Uvědomění si tohoto rozsáhlého díla v němž smíme přednostně pracovat, zušlechťuje a posvěcuje opravdového pracovníka. Naplněn je vírou, která působí skrze lásku a očišťuje duši. Nic není otroctvím pro toho, kdo se podřizuje vůli Boží. "Pracovat jako pro Pána" to je myšlenka, která zušlechťuje každou práci, kterou mu Bůh dává.

Do každé své práce vneste přísné náboženské zásady. Ať je vaší opravdovou prosbou: "Co mám činit, abych se líbil svému Mistru?" Navštěvujte místa, kde věřící potřebují pomoc. Na každém kroku se tažte: "Je toto cesta Páně? Jsem v duchu, slově, konání v souladu s jeho vůli?" Jestliže pracujete pro Pána a upřímně vyhledáváte Jeho slávu, vaše práce bude Božsky upravena a budete plnit vůli Boží. ⁽¹⁵¹⁾

Studujete-li Slovo Boží pronikejte hlouběji a hlouběji pod povrch. Vírou uchopte Boží moc a zkoumejte hlubiny vnuknutého Slova. Vneste do své služby boží moc a pamatujte, že Pán vás doprovází. Ať Jeho lásku prozrazuje vše, co konáte a mluvíte. Ať pravda, převzácná , jednoduchá pravda Božího Slova svítí v plném jasu. Pokořte se před Bohem. Kristus bude vaší sílou. Určil vás za správce nad svým domem, abyste udílely pokrm v čas příhodný. Kristovi služebníci jsou velice blízcí Jeho laskavému srdci. On chce zdokonalit svůj dum skrze dokonalost svých služebníků.

Kristus je soucitný Vykupitel. Jeho moc pomáhá lidem, aby odolali zlu. Když se přesvědčený hříšník dívá na hřích, tento se mu stává vrcholně hříšným. Diví se, že nepřišel ke Kristu dřív. Vidí, že musí být přemožen, a že jeho záliby a vášně musí být podřízeny Jeho vůli, má-li být účastníkem Božské přirozenosti, když přemohl pokušení, které je ve světě skrze žádostivost. Když učinil pokání ze svého přestoupení Božího zákona, vážně usiluje zvítězit nad hříchem. Snaží se být svědkem Kristovy milosti a být v osobním styku se Spasitelem. Ustavičně hledí na Krista. V modlitbě u víře přijímá Jeho požehnání, které potřebuje, přistupuje blíže a blíže k metě kterou mu určil Bůh.

Nové ctnosti se objevují v jeho povaze, když zapírá sebe, a nese kříž a jde kam jej Kristus vede. Celým srdcem miluje Pána Ježíše a Kristus se stává jeho moudrostí, jeho spravedlností, posvěcením a jeho vykoupením. ⁽¹⁵²⁾

Kristus je náš příklad, naše povzbuzení, naše veliká odplata. "Boží rolí, Božím vzděláním jste." 1K 3, 9. Bůh je mistrem stavitelem, avšak člověk má spolupracovat s Bohem. "Božíť jsme zajisté pomocníci." JK 3, 9. Nikdy nezapomínejte na slova, "spolupracovníci Boží". "A tak, mojí milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohém více v nepřítomnosti mé, s bázni a třesením spasení své konejte. Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své." F 2, 12.13 Zázraky dělající moc Kristovy milosti je zjevena v stvoření člověka s novým srdcem, vyšším životem a svatějším nadšením. Bůh říká: "A dám vám srdce nové." Ez 36, 26. Zdaž toto obnovení člověka není největším zázrakem, který může být uskutečněn? Co vykoná člověk, který vírou uchopí Boží moc?

Pamatujte, že v práci s Kristem, jako osobním Spasitelem spočívá vaše vítězství. Je to dílo pro všechny. Kristus je cestou, pravdou i životem. On prohlašuje: "Beze mne nic nemůžete učiniti." J 15, 5. A kající, věřící duše odpovídá: "Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje." F 4, 13. Těm, kdo toto dělají, dostává se ujištění: "Kteříž pak koli přijali Jej, dal jim moc Syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno Jeho." J 1, 13. ⁽¹⁵³⁾