Sebeobětování je základním rysem Kristova učení. Často se o něm mluví, by přímo autoritativně přikazuje, že Bůh vidí, že není žádné jiné cesty k záchraně člověka než odstraniti z jeho života sobectví, kterému by člověk jinač cele propadl.

Kristus se stal chudým, abychom mohli být účastníky "převelmi veliké věčné slávy". 2K 4, 17. Musíme se cvičit v tomtéž sebeobětování, které Jej přimělo k obětování sebe na kříži, aby tím umožnil lidem dosáhnout věčný život. Všemi svými prostředky musíme se snažit, abychom plnili úmysly Toho, jenž je počátek i konec veškerého úsilí křesťana.

Je naší povinností, dát do Pánovy pokladny všechny prostředky, které můžeme ušetřit. Neobdělaná pole, která potřebují zásahu, volají po těchto prostředcích. Z mnoha zemí je slyšet volání: "Pojď a pomoz nám". Členové naší církve by měli mít hluboký zájem o misijní úsilí doma i v cizích misijních polích. Obdrží veliké požehnání, budou-li se obětavě starat o to, aby se rozšířila pravda na novém území. Peníze vydané na toto dílo přinesou hojný užitek. Nově obrácení, radující se ze světla přijatého z Božího Slova, také přispějí ze svých prostředků k rozšíření světla pravdy jiným.

Boží dobrota

Bůh nás obdarovává stále zdarma a přehojně. Každé pozemské požehnání je z ⁽⁵⁰⁾ Jeho ruky. Co by se stalo, kdyby nám Pán přestal dávat ze svých darů? Co výkřiků neštěstí, utrpení a nouze by se ozývalo na zemi. Denně potřebujeme neustálý přítok boží dobroty.

Tento svět byl založen a je udržován soucitnou láskou Stvořitele. Bůh je dárcem všeho, co máme. Vyzývá nás, abychom Mu vrátili jistou část toho, čím nás štědře obdaroval. Zamyslete se nad péči, jakou věnuje zemi, zesílaje déšť a slunečný svit, aby mohlo rostlinstvo kvést. Laskavě se chová k spravedlivým i nespravedlivým. Nemají ti, kdo obdrží od něho požehnání, ukazovat svou vděčnost a dát něco ze svých prostředků na to, aby bylo pomoženo trpícímu lidstvu?

Mnohým duším může být umožněno spasitelné poznání pravdy. Marnotratný syn hyne hladem daleko od domu otcovského. On má být předmětem našeho soucitu. Tážete se: "Jak pohlíží Bůh na ty, kdo hynou ve svých hříších?" Pohleďte na Golgatu. Bůh dal "syna svého jednorozeného, aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný." J 3, 16. Zamyslete se nad čistou láskou Spasitele. Ještě když jsme byli ve svých hříších, Kristus zemřel, aby nás zachránil od věčné smrti. Za tuto velikou lásku, kterou vás Kristus miloval, smíte Mu přinést oběť díků. Máte s vděčnosti nabídnout sebe. Váš čas, vaše hřivny a vaše prostředky - to všechno smíte uplatnit ve světě a proudu lásky pro záchranu ztracených. Ježíš vám umožnil přijmout Jeho lásku a v šťastné spolupráci s Ním pracovat v jejím příjemném vlivu. Žádá od vás, abyste použili svého majetku k nesobecké službě, aby Jeho plán na záchranu duší účinně napředoval. Očekává od vás, že se budete věnovat s celou energií Jeho dílu. ⁽⁵¹⁾

Chcete, aby váš majetek byl v bezpečí? Dejte jej do rukou nesoucích stopy ukřižování. Ponecháte-li jej, bude to k vaší věčné zkáze. Dejte jej Bohu a od té doby ponese Jeho pečeť. Bude zapečetěn Jeho nezměnitelností. Chcete míti radost ze svého jmění? Pak je použijte pro blaho trpících.

Svět potřebuje pomoc

Velikost našeho díla volá po ochotné štědrosti Božího lidu. V Africe, Číně, Indií jsou tisíce, ba miliony lidí, kteří neslyšeli poselství pravdy pro tento čas. Třeba je varovat. Obyvatelé ostrovů očekávají na zvěst o Bohu. Je nutno na těchto ostrovech zřídit školy, připravit studenty, aby mohli jít na vyšší školy ve své oblasti, aby tam mohli být vychováni a vzděláni a pak poslání zpět na své rodné ostrovy, aby šířili světlo, které sami přijali.

I v naši zemi čeká ještě mnoho práce. Je nutné navštívit ještě mnoho měst, najit cestu do všech míst, kde se lidé trápí, otázkou uzákonění neděle a vyučováním náboženství ve veřejných školách. Překážkou pokroku díla je nedbalost adventistů s. d. k těmto Bohem daným příležitostem.

Pán nás učinil svými šafáři. Dal do našich rukou prostředky, abychom je věrně rozdělovali. Žádá na nás, abychom Mu vrátili, co je Jeho. Vyhradil si desátek jako sobě zasvěcený díl, který má být použit k zvěstování evangelia ve všech částech světa. Bratři a sestry, vyznejte a zanechte své sobectví a přineste Pánu své ⁽⁵²⁾ dary a své oběti. Přineste Mu také desátek, který jste zadrželi. Vyznejte svojí nedbalost. Zkuste Pána, jak vás k tomu vyzývá: "A přimluvím pro vás tomu, což zžírá, a nebude vám kaziti úrod zemských, aniž vám pochybí vinný kmen na poli, praví Hospodin zástupů." Ml 3, 11.

Naše sobectví je překážkou Božího díla

Byla jsem poučena o tom, že jsou zadržovány desátky, který by měly být věrně přineseny do Pánovy pokladnice pro podporu služebníků a misionářů, kteří otvírají Písma lidu a pracují dům od domu. Dílo hlásání evangelia po světě bylo značně ztíženo sobectvím. Někteří, dokonce i mezi vyznávajícími křesťany, nejsou schopni vidět, že dílo evangelia musí být podporováno prostředky, jež nám Kristus dal. Je třeba prostředků, aby dílo konané po celém světě mohlo pokračovat. tisíce a tisíce hynou v hříchu a nedostatek prostředků brání hlásání pravdy, která má být zvěstována všem národům, pokolením, jazykům a lidu. Mnozí jsou připraveni jít jako poslové Páně, avšak pro nedostatek prostředků nemohou být vyslání na místa, kde lid touží po někom, kdo by jim přišel zvěstoval pravdu.

V našem světě jsou mnozí, kteří touží slyšet Slovo života. Jak jej však mohou slyšet bez kazatele? A jak budou tito učitelé zvěstovat Slova života, nebudou-li podpořeni? Bůh si přeje, aby o Jeho pracovníky bylo poctivě postaráno. Oni jsou Jeho vlastnictvím a On je zneuctíván, jsou-li necení pracovat z ohrožením svého zdraví. Právě tak je Bůh zneuctíván, když pro nedostatek prostředků nemohou být vyslání pracovníci, kteří by pracovali na opuštěných místech. ⁽⁵³⁾

Místo toho, aby si naší členové stěžovali u vedoucích bratří Generální konference na to, že tito neodpovídají na mnohonásobné volání po pracovnících a prostředcích, měli by nést živé svědectví o moci pravdy svým sebezapřením a štědrou podporou díla v jeho pokroku. Nechť naše sestry šetří tím, že odmítnou dávat na své oděvy drahé ozdoby. Ať jsou odstraněny všechny zbytečné výdaje. Každá rodina ať přinese své desátky a své oběti Pánu.

Boží šafáři

Ti, kteří jsou opravdu obrácení, budou se pokládat za Boží šafáře a budou rozumně podporovat pokrok díla prostředky, které Bůh vložil do jejich rukou. Kdybychom poslechli slova Kristova, bylo by dost prostředků v Jeho pokladnici pro potřeby Jeho díla. Pán svěřil mužům a ženám hojnost prostředků pro šíření svého plánu milosrdenství a štědré obětavosti. On vyzývá své šafáře, kteří mají prostředky, aby svými penězi pomohli sytit hladové, odívat nahé a zvěstovat evangelium chudým. Dokonalost charakteru nelze dosáhnout bez sebe obětování.

Nikdy nebylo významnější doby v dějinách našeho díla než je nyní. Poselství třetí kapitoly Malachiášovy k nám přichází a ukazuje nám nutnost poctivosti našeho vztahu k Pánu a Jeho dílu. Bratří, peníze, jichž používáte k nákupu a prodeji k docílení zisku budou pro vás kletbou, jestliže si zadržíte to, co patří Pánu. Prostředky svěřené vám k posílení pokroku Páně, měly by být použity na to, aby evangelium bylo hlásáno ve všech částech světa. ⁽⁵⁴⁾

Jsme Kristovými svědky a nemáme připustit, aby světské zájmy a plány zabíraly náš čas a naši pozornost. Jde o vyšší zájmy. "Ale hledejte nejprve království Božího a spravedlnosti jeho." Mt 6, 33. Kristus se ochotně a rád obětoval k splnění vůle Boží. Byl poslušen až k smrti a to smrti kříže. Z hlediska toho, že On všechno vykonal, můžeme své sebezapření pokládat za těžkost? Máme se vyhýbat účastenství Kristových utrpení? Jeho smrt by měla podnítit každý nerv naši bytosti a vést nás k ochotnému obětování všeho, co máme a čím jsme, Jeho dílu. Pomyslíme-li na všechno, co pro nás učinil, naše srdce by měla být naplněna vděčností a láskou a měli bychom se vzdát každého sobectví. Jakou povinnost by mohlo srdce odmítnout vlivem Kristovy lásky?

Neměli bychom sebezapíravě činit vše, co jen můžeme pro pokrok Božího milostivého díla? Můžeme pohlížet na hořkou shovívavost a utrpení, jež snášel Syn Boží aniž bychom byli naplněni touhou, aby nám bylo dovoleno obětovat něco pro Něho? Není to vysoká pocta, smít spolupracovat s Ním? On opustil svůj nebeský domov, aby nás vyhledal. Nestaneme se Jeho spolupastýři a nebudeme hledat ztracené a bloudící? Nebudeme ve svém životě zjevovat Jeho Božskou něhu a soucit?

Pán chce, aby Jeho lid byl rozvážný a pečlivý. Chce, aby byl ve všem šetrný. Kdyby se dostalo misijním pracovníkům prostředků, kterých bylo vynaloženo na nákladní zařízení a osobní ozdoby, vítězství kříže Kristova bylo by mocněji zvěstováno.

Ne všichni mohou přinášet veliké oběti ani veliké díla a skvělé činy, všichni však mohou pěstovat sebezapření, všichni mohou zjevovat Spasitelovou nesobeckost. ⁽⁵⁵⁾ Někteří mohou přinést veliké dary do Pánovy pokladnice, zatím co jiní mohou přinést pouze drobty, avšak každý dar přinesený v upřímnosti Pán přijímá.

Prosíme o prostředky, které bývají utráceny na zbytečné věci. Mojí bratří a sestry, neutrácejte své peníze na to, co nepotřebujete. Můžete se domnívat, že tyto malé obnosy mnoho neznamenají, avšak mnoho malých příspěvků tvoří velký obnos. Skončete se vším marnotratným utrácením peněz. Nepěstujte nic, co je jen pro odiv. Vaše prostředky mohou sloužit pro záchranu duší. Ať všichni přispívají systematicky. Někteří snad nemohou přispět nějakou velkou sumou, všichni však mohou uložit stranou každého týdne něco pro Pána. Ať i děti mají na tom účast. Rodiče ať učí své děti, šetřit své peníze pro Pána. Hlásání evangelia má být podporováno sebezapřením a obětí. Sebezapíraným úsilím božího lidu budou jiní přivedeni k víře a tito zase pomohou rozhojnit své dary pro pokrok díla Páně.

Neomylné důkazy ukazují na blízkost konce. Cesta musí být připravena pro příchod Knížete pokoje. Ať si naší členové nenaříkají nad tím, že jsou tak často vyzýváni k obětavosti. Proč jsou časté výzvy tak nutné? Nevyžaduje si to rychlý pokrok misijního díla? Máme snad svým odmítavým postojem brzdit rozmach tohoto úsilí? Zapomeneme snad, že máme spolupracovat s Bohem? V každém sboru měli by se ozývat prosby k Bohu o větší odevzdanost a štědrost. Moji bratří a sestry, neproste za omezení výdajů pro evangelizační dílo. Pokud jsou zde duše, které mají být zachráněny, náš zájem o toto spásné dílo nemá nijak ochabovat. Církev nemůže omezit ⁽⁵⁶⁾ své dílo, aniž by tím nezapřela svého Mistra. Všichni nemohou jít do cizích zemí jako misionáři, všichni však mohou dát ze svých prostředků na pokrok misijního díla.

Třeba proniknout do nových misijních polí a k tomu potřebujeme vaši pomoc. Nebudeme dbát poslání, jimž jsme byli pověřeni a takto překazíme splnění slibů, které doprovází toto poslání? Má se snad lid Boží stát nedbalým a lhostejným a odmítnout obětovat něco ze svých prostředků pro pokrok Božího díla? Můžeme to učinit aniž by přerušil svoje spojení s Ním? I takto si možno představit šetření, toto je však strašná šetrnost, která je nakonec odloučí od Boha.

Bratří a sestry, je příliš pozdě na to, abychom svým časem a svojí sílou sloužili sami sobě. Ať vás poslední den nezastihne aniž byste neměli v nebesích uložen svůj poklad. Snažte se zvěstovat vítězství kříže, snažte se lidem přinášet světlo, pracujte pro záchranu svých spolubližních a vaše dílo ostojí i v ohnivé zkoušce.

Každý věrný obětavý pracovník boží je ochoten vynakládat své síly a být i obětován pro druhé. Kristus praví: "Kdož miluje duši svou, ztratiť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá ji." J 12, 25. Vážným promyšleným úsilím pomáhat tam, kde si to potřeba vyžaduje, pravý křesťan zjevuje svou lásku k Bohu a ke svým spolu bližním. Může ztratit život při této službě; když však Kristus přijde, aby shromáždil k sobě své milé, nalezne jej opět.

Bratří a sestry, neutrácejte mnoho času a peněz na sebe, na svůj zevnějšek. Ti, kdo to činí, nutně musí zanedbat mnohé, co by bylo k potěšení jiným a zahřálo ⁽⁵⁷⁾ jejich chladnoucí srdce. Všichni se potřebujeme učit, jak věrně zužitkovat příležitost, které se nám tak často naskytují, kdybychom mohli přinést světlo a naději do života jiných. Jak můžeme zužitkovat tyto příležitosti, jestliže ustavičně přemýšlíme jen o sobě. Ten, kdo se soustřeďuje na sebe, ztrácí nesčetné možnosti, aby učinil to, co by přineslo požehnání jemu i druhým. Je povinnosti služebníka Kristova za každé okolnosti tázat se sama sebe: "Co mám činit, abych pomohl druhým?" Když učinil co mohl, důsledky má přenechat Bohu.

Bůh připravil pro každého radost, z které se může těšit bohatý jako chudý - radost, z pěstování čistých myšlenek a nesobeckých činů, radost z promluvených soucitných slov a konání dobrých skutků. Od těch, kdo takto slouží, září světlo Kristovo, a osvěcuje životy zatemněny mnohým zármutkem.

Můžete být v pokušení, vložit své prostředky do půdy. Snad vám to budou radit vaše děti. Nemůžete uplatnit nějaký lepší způsob? Nebyly vám vaše peníze svěřeny, abyste s nimi jednali moudře a aby přinesly užitek tak, aby když Pán přijde, hřivny byly znásobeny? Nemůžete postřehnout, že Pán chce, abyste své prostředky použili k výstavbě modliteben a sanatorií?

Potřebujeme si cenit duší více než peněz. Víte-li o nějaké ušlechtilejší práci na tomto světě než je dílo záchrany duší, dílo, které přinese lepší výsledky z investovaných prostředků, nemohli byste nám o něm povědět, abychom změřili jeho hodnotu?

Obávám se, že mnozí z našich lidi si neuvědomují důležitost Božího díla. Jeden z těch, kterému jsem psala o zapůjčení peněz, odpověděl takto: "Obdržel jsem ⁽⁵⁸⁾ tvůj dopis, v němž mne prosíš o zapůjčení peněz. Naskytl se mi kus půdy, k jehož koupi mi radily děti a já jsem vložil své úspory do této půdy." O kolik lepší by bylo, kdyby tento bratr byl vložil své peníze do výstavby některého léčebného ústavu, v kterém se přináší svědectví o pravdě pro tento čas, anebo do škol, které obklopí naši mládež nejlepšími vlivy, v kterých se mohou vzdělávat za misionáře Božího díla.

Bratří a sestry, vložte své peníze do křesťanských misií, z nichž bude zářit světlo pravdy, které přitáhne duše k Bohu. Jedna duše, opravdu obrácená a pracující pro Pána, přivede další duše k Spasiteli.

Bůh sám je původcem plánu pro pokrok svého díla a On opatřil svůj lid hojnými prostředky, takže, když vyzývá k obětavosti, lid může odpovědět slovy: "Pane, tvá hřivna získala další hřivny."

Jestliže ti, jimž byli svěřeny Boží prostředky budou je věrně odevzdávat do Boží pokladnice, Jeho dílo bude rychle napředovat. Mnoho duší bude získáno pro pravdu a den Kristova příchodu bude urychlen. Muži i ženy mají být zasaženi vlivem pravých, vážných a celým srdcem oddaných pracovníků, kteří usilují o záchranu duší s vědomím konečného účtování. Všichni ti, kdo jsou pokřtěni mírou apoštolského ducha, budou vnitřně puzeni, stát se Božími misionáři. Budou-li věrni, pevni u víře a jestliže nezaprodají svého Pána pro zisk, ale vždy budou uznávat Božskou nejvyšší moc a svrchovanost, Bůh jim připraví cestu a bohatě je požehná. On jim pomůže představit jeho dobrotivost, lásku a milosrdenství. Sláva Páně je zastíní. ⁽⁵⁹⁾ V nebesích bude radost a tato čistá, nebeská radost naplní srdce pracovníků. Pro záchranu hynoucích duší budou ochotni obětovat nejen své síly, ale i sebe a jejich srdce bude naplněno láskou a vděčností. Vědomi Boží přítomnosti očisti a zušlechti jejich zkušenost, obohatí a posílí je. Milost Boží bude zjevena v jejich práci získáním duší pro Krista.

Takto má v našem světě Boží dílo napředovat. Věrní šafaří mají vložit Pánovy prostředky do Jeho pokladny, aby mohli být vysláni pracovníci do všech části světa. Církev zde na zemi musí sloužit Bohu se sebezapřením a obětavě. Takovým způsobem má dílo napředovat a dosáhnout slavných vítězství.

Láska k ztraceným přivedla Krista na golgatský kříž. Láska k duším nás vede k sebezapření a obětavosti pro záchranu ztracených. Tím, že Kristovi následovníci vracejí Pánu co Mu patří, shromažďují poklad, který bude jejich pokladem až uslyší slova: "To dobře, služebníče dobrý a věrný:... vejdiž v radost Pána svého", "kterýž místo sobě předložené radosti, strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího." Mt 25, 21; Žd 12, 2. Radost z pohledu na duše zachráněné pro věčnost, bude odměnou všech, kdo kráčí v šlépějích Vykupitele.

"Kterýž ani vlastnímu synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej i kterakž by tedy nám s Ním všech věcí nedal?" Ř 8, 32.

Oběť, kterou přinesl Pán nebes, byla drahou obětí. Božská dobrota sahala do ⁽⁶⁰⁾ nezměrných hloubek. Bylo nemožné, aby Bůh obětoval víc. On "tak miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v Něho, nezahynul, ale měl život věčný." J 3, 16. Proč je naše vděčnost tak omezena? Je to pouze nepatrné zvlnění hladiny v porovnání s velkým přílivem lásky, která nám plyne od Otce.

Znamení, která předpovídají druhý příchod Kristův se rychle naplňují. Mají být lidé ponecháni v nevědomosti o velkých událostech, které jsou před námi a mají se snad dočkat tohoto hrozného dne nepřipraveni? Celé nebe se obětovalo pro záchranu světa. Mají snad ti, kdo vyznávají, že milují boha a zachovávají Jeho přikázání být lhostejnými k lidem? Ne, ne, nemohou!

Ti, jimž dostalo se poznání přítomné pravdy měli by se vší horlivosti šířit toto světlo mezi těmi, kteří jsou dosud v temnotě. Mají pracovat v síle Boha Izraelského po svěceně, sebezapíravě a sebeobětavě. Toto poselství má být zvěstováno v cizích zemích; musí se šířit v malých i velkých městech naši země. Lidé unaveni a všelijak obtíženi touží po poselství pravdy, které jim přinese odpočinutí a pokoj v Kristu. Kdo bude zvěstovat toto poselství těm, kteří o něm nikdy neslyšeli? Kdo bude vyhledávat radost a slávu Boží v tom, že bude přivádět hříšníky k nohám Toho, který dal svůj život a obětoval se za každou duši? Kdo ukáže lidem Spasitele jako "Beránka Božího, který snímá hříchy světa"? J 1, 9. ⁽⁶¹⁾