Před třemi lety mi Pán zjevil obraz minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Viděla jsem mladé muže kázat pravdu, kterou někteří v té době ještě sami nepřijali. Za tu dobu již pravdu plně poznali a snaží se vést k ní jiné. Byl mi ukázán i tvůj případ, bratře I. V životě jsi myslel vždycky jen na sebe a ne na Boha. Jsi od přirozenosti sobecký, spoléháš na sebe a plně důvěřuješ své vlastní síle. Toto ti bude bránit v nabývání zkušenosti potřebné k tomu, aby se z tebe stal pokorný, schopný kazatel Kristův.
Na misijním poli je mnoho pracovníků, kteří jsou v podobné situaci. Dovedou podávat učení o pravdě, ale pravá zbožnost jim chybí. Kdyby kazatelé, kteří nyní pracují na poli evangelia - včetně tebe - cítili nutnost každodenního sebezpytování a každodenního společenství s Bohem, byli by pak schopni přijímat od Boha slova, která mají kázat lidem. Tvá slova i tvůj každodenní život budou vůní životodárnou vedoucí k životu nebo vůní smrtonosnou vedoucí k záhubě.
Svým rozumem možná věříš pravdě, ale úkol uvádět každý čin tvého života a každý pocit tvého srdce do souladu s tvou vírou, je stále ještě před tebou. Před ukřižováním se Kristus za své učedníky modlil: „Posvěť je v pravdě své, slovo tvé pravda jest“ Jan 17,17. 4T 372 Pravda by měla ovlivňovat nejen rozum, ale i srdce a život. Pravé praktické náboženství chce vést každého věřícího k tomu, aby ovládal své myšlení. Jeho vnější chování by mělo být posvěceno pravdou. Ujišťuji tě před Bohem, že v praktické zbožnosti máš vážné nedostatky. Kazatelé by na sebe neměli brát odpovědnost učitelů v napodobování Krista, velkého Příkladu, nejsou-li posvěceni pro velké dílo, aby mohli být příkladem Božímu stádci. Neposvěcený kazatel může způsobit nepředstavitelnou škodu. Když hlásá, že je Kristův posel, budou jiní jeho příklad napodobovat a jestliže nemá povahové rysy křesťana, projeví se jeho chyby a nedostatky na nich.
Lidé mohou být schopni plynule hovořit o velkých pravdách, které jsou v našich publikacích tak důkladně a dokonale vyloženy. Mohou ohnivě a bystře hovořit o úpadku náboženství ve sborech, mohou velmi obratně ukazovat lidu na korouhev evangelia, ale každodenní povinností křesťanského života, který si vyžaduje jak činy, tak i cítění, pokládají za nepodstatné. Takové je i tvé nebezpečí. Praktické náboženství má stejné požadavky jak na srdce, tak i na myšlení a každodenní život. Naše svatá víra nespočívá pouze v citu, nebo v konání, ale v životě křesťana musí být spojeno obojí. Skutečné náboženství neexistuje nezávisle na působení Ducha svatého. Toto působení, milý bratře, potřebuješ ty a všichni, kteří se ujmou úkolu přesvědčovat hříšníky o tom, že jsou ztraceni. Toto působení Božího Ducha nás nezbavuje nutnosti cvičit své schopnosti a nadání, ale učí nás, jak využívat veškeré síly k Boží slávě. Jsou-li schopnosti člověka pod zvláštním řízením Boží milosti, dokáže jich člověk zde na zemi využít k tomu nejlepšímu účelu a v budoucím nesmrtelném životě pak zdokonalovat.
Můj bratře, bylo mi zjeveno, že bys mohl být velmi úspěšným učitelem, kdyby ses chtěl dílu plně zasvětit; 4T 373 ale že budeš velmi ubohým pracovníkem, jestliže toto posvěcení neprožiješ. Ty nechceš- jak to učinil Vykupitel světa - přijmout postavení služebníka, tu namáhavou část povinnosti kazatele evangelia; právě zde mají mnozí stejné nedostatky jako ty. Když dostanou svůj plat, stěží je napadne myšlenka, zda vykonali maximum pro to, aby sloužili sobě nebo dílu, zda dali svůj čas i nadání cele Božímu dílu, nebo zda jenom mluvili na kazatelně a zbytek svého času věnovali svým vlastním zájmům, svému koníčku nebo zábavě.
Kristus, vládce nebes, odložil své královské roucho a přišel na tento svět plně oddán svému dílu, aby učil lidi, jak žít životem sebezapření a sebeobětování a jak prakticky provádět náboženství v jejich každodenním životě. Přišel, aby podal správný příklad kazatele evangelia. Pracoval neustále se zřetelem na jeden cíl, využíval všech svých sil pro spásu lidí a sloužil jim každým činem svého života. Chodil pěšky a při svém putování učil ty, kteří ho následovali. Jeho roucho bylo od dlouhé cesty zaprášené a zašpiněné a jeho zevnějšek nebyl vábivý, avšak jednoduché, k přemýšlení nutící pravdy, které padaly z Jeho božských rtů, brzy způsobily, že jeho posluchači zapomínali na Jeho zevnějšek a nebyli okouzleni člověkem, ale Jeho učením. Když po celý den učil, často se pak v noci modlil. S hlasitým voláním a v slzách vznášel ke svému Otci prosby. Nemodlil se za sebe, ale za ty, které přišel vykoupit.
Málo kazatelů se celou noc modlí, jak to činil náš Spasitel, a nemodlí se ani ve dne za to, aby byli schopnými zvěstovateli evangelia a přiváděli další lidi k poznání krás pravdy a ke spasení skrze zásluhy Kristovy. Daniel se modlil třikrát denně; mnozí však, kteří ve velkém vytržení vyznávají Boha, nepokořují před ním v modlitbě svou duši ani jedenkrát za den. Ježíš, drahý Spasitel, dal jasný příklad pokory všem, zvláště však kazatelům evangelia. Ve svém ponížení, 4T 374 když jeho dílo na zemi bylo téměř skončeno, a On se chystal na návrat k trůnu svého Otce, odkud přišel s veškerou mocí ve svých rukou a korunován slávou, dal svým žákům jedno z posledních naučení - lekci o důležitosti pokory. Zatímco se jeho učedníci přeli, kdo by měl být v zaslíbeném království největší, On se opásal jako služebník a umýval nohy těch, kteří Jej nazývali Pánem a Mistrem.
Jeho služba byla téměř u konce, měl ještě udělit několik posledních ponaučení. Aby nikdy nezapomněli na pokoru čistého a neposkvrněného Beránka Božího, na velkou a účinnou Oběť pro člověka, ponížil se a umyl svým učedníkům nohy. Pro tebe i pro všechny naše kazatele bude užitečné často studovat závěrečné události ze života našeho Vykupitele. Z Jeho pokušení se můžeme všichni učit lekcím, které jsou pro nás nanejvýš důležité. Bylo by dobré každý den hodinu přemýšlet o Kristově životě - od Jeho narození až po Kalvárii. Měli bychom jej bod za bodem probírat a živě si představovat každou scénu Jeho pozemského života, zejména jeho závěr. Takovýmto rozjímáním nad Jeho učením a utrpením i nekonečně velikou obětí, jakou přinesl pro vykoupení lidstva, můžeme posilovat svou víru, oživovat svou lásku a víc a víc získávat ducha, který podpíral našeho Spasitele. Budeme-li chtít být nakonec spaseni, musíme se všichni naučit lekci zkušenosti a víry pod křížem. Kristus snášel ponížení, aby nás zachránil od věčného zavržení. Vzal na sebe opovržení, výsměch a potupu, aby nás zachránil. Bylo to naše přestoupení, které zahalilo Jeho božskou duši závojem temnoty a vynutilo si Jeho výkřik jako by byl někým, kdo byl od Boha bit a opuštěn. On nesl naše soužení, On byl dán, aby se nad našimi hříchy rmoutil. On učinil sebe obětí za hřích, abychom my mohli být skrze něj před Bohem ospravedlněni. Všechno, co je v člověku ušlechtilé a dobré, bude rozjímáním o Kristu na kříži hluboce zasaženo.
Velmi bych si přála, aby naši kazatelé více hovořili o Kristově kříži, 4T 375 aby jejich srdce změkla a poddala se Spasitelově nesrovnatelné lásce, která přinesla onu oběť. Kdyby naši kazatelé - ve spojení s učením pravdy - chtěli více hovořit o praktické zbožnosti a mluvili ze srdce naplněného duchem pravdy, viděli bychom mnohem více duší spěchajících ke korouhvi pravdy. Jejich srdce by byla zasažena Kristovým křížem, nekonečnou velkomyslností a soucitem Ježíše, který trpěl za člověka. Tyto živé náměty by spolu s body učení naší víry velmi zapůsobily na lid. Srdce učitele však musí být naplněno přesvědčujícím poznáním Kristovy lásky.
Mocný důkaz kříže bude usvědčovat z hříchu. Podivuhodná Boží láska k hříšníkům, kterou Bůh projevil tím, že dal svého Syna, aby trpěl hanbu a smrt proto, aby lidstvo bylo povzneseno a obdrželo život věčný, je studiem na celý život. Žádám tě, abys znovu přemýšlel o Kristově kříži. Kdyby všichni pyšní a chvástaví, jejichž srdce touží po tom, aby je lidé vyznamenávali a vychvalovali před jinými, dovedli správně odhadnout, jakou cenu má nejvyšší pozemská sláva ve srovnání s cenou Syna Božího, zavrženého, pohrdaného, poplivaného právě těmi, které přišel vykoupit, jak bezvýznamná by se jim jevila každá pocta, kterou může udělit člověk.
Drahý bratře, při své nedokonalosti se cítíš oprávněn zastávat skoro každé místo, ale nedokážeš dostatečně ovládat ani sám sebe. Myslíš, že máš právo řídit zkušené pracovníky, namísto toho, abys byl ochoten dát se vést a stát se žákem. Čím méně přemýšlíš o Kristu a Jeho nepředstavitelné lásce a čím méně se připodobňuješ Jeho obrazu, tím lepší si asi připadáš ve svých vlastních očích a tím více sebedůvěry a samolibosti vlastníš. Správné poznání Krista, neustálé pozorování Vůdce a Dokonavatele naší víry ti umožní takový pohled na charakter pravého křesťana, abys viděl svůj život i charakter ve správném světle a byl schopen jej srovnávat se životem a charakterem velkého Vzoru. 4T 376 Pak poznáš svou vlastní slabost, nevědomost, svou lásku k pohodlí a neochotu sebezapření.
Ty jsi se studiem svatého Božího slova sotva začal. Sesbíral jsi několik drahokamů pravdy, které jiní s velkou námahou a mnohými modlitbami vykopali. V Bibli je jich však plno. Učiň si z této knihy předmět vážného studia a směrnici svého života. Bude ti vždy hrozit nebezpečí, že budeš opovrhovat radou, a že sebe budeš hodnotit lépe, než jak tě hodnotí Bůh. Těch, kteří jsou vždy připraveni chválit kazatele, který umí mluvit, a lichotit mu, je mnoho. Mladý kazatel je vždy v nebezpečí, že bude hýčkán a vychvalován ke své vlastní škodě, zatímco v téže době může mít nedostatky v tom podstatném, co Bůh vyžaduje od každého, kdo hlásá, že je Jeho mluvčím. Ty jsi teprve vstoupil do Kristovy školy. Vyzbrojovat se pro toto dílo je zaměstnáním pro celý život, každodenní namáhavý zápas se zavedenými zvyky, náklonnostmi a zděděnými sklony. Vyžaduje to neustálou, opravdovou a ostražitou snahu být na stráži a ovládat sám sebe, stavět na první místo Ježíše a nedbat na sebe.
Musíš ovládat slabé stránky svého charakteru, krotit špatné sklony a posilovat a rozvíjet ušlechtilé schopnosti, které nebyly správně cvičeny. Svět nikdy nepozná to tajemně pokračující dílo mezi duší a Bohem, ani vnitřní hořkost ducha, nespokojenost se sebou samým a neustálou snahu o sebeovládání. Avšak mnozí lidé ze světa dokáží ocenit výsledek tohoto snažení. Tvůj každodenní život jim umožní poznat Krista. Budeš živou epištolou, kterou budou všichni lidé poznávat a číst, a budeš mít vyvážený, ušlechtilý charakter.
„Učte se ode mne,“ řekl Kristus, „neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinutí duším svým“ Mt 11,29. On chce vyučovat ty, kteří k Němu přicházejí s touhou poznání. Ve světě je velmi mnoho nepravých učitelů. Apoštol prohlašuje, že v posledních dnech si lidé „podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele“ 2Tm 4,3. Protože chtějí slyšet příjemné věci. Před těmi nás Kristus varoval: „pilně se pak varujte falešných proroků, 4T 377 kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale uvnitř jsou vlci hltaví“ Mt 7,15. Náboženští učitelé, kteří jsou zde popsaní, vyznávají, že jsou křesťany. Vypadají zbožně, budí dojem, že pracují pro dobro duší, ale v srdci jsou hrabiví, sobečtí, pohodlní a poslušní hlasu svých neposvěcených srdcí. Jsou v rozporu s Kristem i Jeho učením a nemají Jeho tichost ani pokoru.
Kazatel, který je nositelem posvátné pravdy pro tyto poslední dny, musí mít právě opačné vlastnosti a svým životem praktické zbožnosti musí jasně ukazovat, jaký je vlastně rozdíl mezi pravým a nepravým pastýřem. Nebeský Pastýř přišel, aby „hledal a spasil,což bylo zahynulo.“ L 19,10 Svými skutky ukázal, že své ovce miluje. Všichni pastýři, kteří se nechají vést tímto Pastýřem, se budou vyznačovat jeho rysy charakteru, budou tiší a pokorného srdce. Dětinská víra dává duši odpočinek, pracuje s láskou a vždycky se zajímá o jiné. Jestliže v nich přebývá Duch Kristův, budou Kristu podobni a budou konat Jeho skutky. Mnozí, kteří hlásají, že jsou Kristovými služebníky, nepochopili svého Mistra. Tvrdí, že slouží Kristu a nepozorují, že se shromažďují pod satanovou korouhví. Možná mají světskou moudrost, a snaží se přít a vychvalovat, že konají velké dílo; Bůh je však nemůže nikde využít. Pohnutky, které vedou k činu, jsou patrné i na výsledku práce. Lidé tento nedostatek sice nepoznají, ale Bůh jej vidí.
Litera pravdy možná přesvědčí některé duše, které se chtějí pevně chopit víry a touží po spasení, ale sobecký kazatel, který jim pravdu předkládá, nebude mít před Bohem žádnou zásluhu na jejich obrácení. Bude souzen za svou nedověru, protože hlásal, že je strážným na hradbách Sionu. Pýcha srdce je strašný rys povahy. „Pýcha předchází pád.“ To platí v rodině, v církvi i v národě. Když byl Spasitel světa ještě na zemi, vybíral si upřímné, nevzdělané muže a učil je, aby nesli světu - a především chudým - Jeho pravdu, která je krásná svou jednoduchostí. 4T 378 Nejvyšší Pastýř chce být ve spojení s ostatními pastýři. Nechce, aby tito neučení muži nevěděli, jak mají konat svou práci, ale sám je vyučí, protože je Pramenem všeho poznání, světla a moci.
Právě nepřítomnost Ducha svatého a Boží milosti činí službu evangelia neschopnou přesvědčovat a obracet na víru. Po Ježíšově nanebevstoupení naslouchali doktoři, právníci, vladaři, písaři i teologové s údivem slovům moudrosti a síly od neučených a prostých mužů. Tito moudří mužové žasli nad úspěchem skromných učedníků a nakonec to pro své vlastní uspokojení vysvětlovali tím, že bývali s Ježíšem a učili se od Něho. Jejich povaha a prostota jejich učení se podobaly povaze a učení Kristovu. Apoštol to popisuje těmito slovy: „Což jest u světa slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné a neurozené u světa a za nic položené vyvolil Bůh, anobrž kteréž nejsou, aby ty věci, kteréž jsou, zahladil, proto aby se nechlubilo před obličejem jeho žádné tělo“ 1Kor 1,27-29.
Ti, kdo dnes vyučují nepopulární pravdě, musí mít pro své učení moc z nebes, jinak bude mít jejich námaha malý prospěch. V kazatelské službě i v církvi je velmi zapotřebí vzácné ctnosti pokory. Muži, kteří káží pravdu, velmi přeceňují své schopnosti. Pravá pokora povede člověka k tomu, aby vyvýšil Krista i pravdu a byl si vědom své naprosté závislosti na Bohu pravdy. Učit se lekcím pokory je bolestné, ale neexistuje nic prospěšnějšího. Bolest spojená s osvojením si pokory je způsobena tím, že my se ve své pýše přeceňujeme, takže nejsme schopni vidět svou velkou bídu. Srdce lidí je naplněno marnivosti a pýchou. Nápravu může způsobit jedině Boží milost.
Záleží na tobě, milý bratře, aby ses pokořil a nečekal, až Bůh pokoří tebe. Boží ruka dopadne někdy těžce na lidi, 4T 379 aby je pokořila a přivedla do správného vztahu k Němu, ale oč lepší je pokořit každý den své srdce před Bohem. My se můžeme pokořit sami, nebo se můžeme utvrdit ve své pýše a čekat, až nás pokoří Bůh. Služebníci evangelia trpí dnes málokdy pro pravdu. Kdyby byli pronásledováni jako Kristovi apoštolové a svatí Boží mužové v dřívějších dobách, přitiskli by se ke Kristu a toto těsnější spojení se Spasitelem by propůjčilo jejich slovům velikou sílu. Kristus zažil mnoho zármutku a poznal i hoře. Snášel pronásledování a odmlouvání od hříšníků; byl chudý, snášel hlad a únavu, byl pokoušen ďáblem a Jeho dílo a učení vyvolaly nejtrpčí nenávist. Čeho se vzdáváme my pro Krista? Kde je naše oddanost pravdě? My se vyhýbáme věcem, které se nám nelíbí a vyhýbáme se starosti a odpovědnosti. Můžeme očekávat, že Boží moc bude s námi, když je v nás tak málo posvěcení pro dílo?
Milý bratře, bylo mi zjeveno, že tvá zbožnost není příliš veliká. Musíš pociťovat hlubší odpovědnost vůči Bohu i společnosti. Pak budeš cítit nespokojenost sám se sebou a nebudeš se snažit omlouvat poukazováním na nedostatky jiných. Nemáš tak hluboké poznání pravdy, aby ses mohl pokládat za oprávněného poučovat jiné. Musíš se znovu obrátit, aby ses stal schopným, oddaným služebníkem evangelia, mužem zbožným a svatým. Kdybys měl věnovat veškerou svou energii Boží věci, nikomu bys příliš mnoho nedal. Je to v nejlepším případě nepřesvědčivé nabízení, které může dělat kdokoli z nás. Budeš-li se neustále obracet k Bohu a snažit se Mu hlouběji zasvětit, budeš při zkoumání Písma nacházet stále nové myšlenky.
Abys mohl pochopit pravdu, měl by ses ovládat a cvičit své myšlení a neustále se snažit získávat ozdoby pravé zbožnosti. Zatím můžeš sotva tušit, co to je. Jestliže v tobě bude přebývat Kristus, budeš mít něco víc, než teoretický základ pravdy. 4T 380 Nebudeš jen opakovat naučení, která dával Kristus, když chodil po zemi, ale budeš svým sebezapíravým životem a oddaností Boží věci vychovávat jiné. Tvůj život bude živým kázáním, které bude mít větší sílu, než jakákoliv přednáška za kazatelnou.
Potřebuješ v sobě vypěstovat nesobeckého ducha, aby jiní mohli ve svém životě osvědčovat ctnost sebezapření a ryzí oddanost, jak si to přeješ. Aby tvá duchovní bystrost neustále rostla a abys byl stále schopnější, musíš se cvičit v plnění řádných povinností, s nimiž se setkáváš, a které jsou užitečné. Nemáš čekat na vhodné příležitosti k vykonání velkého díla,ale chop se první možnosti,abys osvědčil věrnost v menší věci a mohl tak získávat stále větší důvěru. Snadno si můžeš myslet, že máš dostatek znalostí a budeš mít sklon zanedbávat svou soukromou modlitbu, bdělost i pečlivé studium Písma a důsledkem toho bude, že nad tebou zvítězí satan. Tvé cesty se ti mohou zdát dokonalé, ale ve skutečnosti můžeš mít mnoho nedostatků. Nemáš už čas vyjednávat s ďáblem. Nyní je čas, abys zaujal své stanovisko a opustil nepřítele. Musíš provést důkladnou a přísnou sebekritiku. Tvou snahou bude prosazovat mínění a úsudek zkušených lidí, jichž si Bůh použil k tomu, aby Jeho dílo pokročilo kupředu. Mladí mužové v kazatelské službě nyní vědí jen málo o nesnázích a mnohým se nepodaří, aby se stali tak užitečnými jak by mohli právě proto, že mají vše příliš snadné.
Ve své rodině plníš zodpovědné úkoly, o nichž se domníváte, že je chápete; víš však o nich méně, než bys vědět měl. Musíš se odnaučit mnoha věcem, jejichž znalostí ses chlubil. Bylo mi zjeveno, že jsi už dříve sesbíral myšlenky, které pokládáš za pravdu všech pravd, ale Bibli úplně odporují. Pavel musel ve své době těmto věcem čelit a zápasit s nimi u mladých kazatelů. Byl jsi až příliš ochotný přijímat jako světlo to, co říkají a zastávají jiní lidé, 4T 381 ale dej si pozor, ať nepředkládáš své myšlenky jako biblickou pravdu. Dávej pozor na svou cestu. Já jsem doufala, že už nikdy nebudu vyzývána, abych napsala tato slova.
Doma musíš splnit své povinnosti, ale přece musíš být věrný Bohu a úkolu, který ti Bůh svěřil. To, o čem se nyní zmiňuji, mi nebylo zjeveno pouze ve tvém případu, ale na stovkách podobných případů. Proto když vidím, že upadáš do téhož omylu, jako mnozí rodiče v této době, nemohu omlouvat, že zanedbáváš své povinnosti. Máš jedno dítě, jednu duši svěřenou tvé péči. Když však při výchově tohoto jednoho dítěte prokazuješ takovou zjevnou slabost a nedostatek moudrosti a řídíš se spíš svými nápady než zásadami Bible, jak ti může být svěřen úkol vyučovat jiné a zodpovědnosti, pro nichž jde o věčné zájmy mnoha lidí?
Obracím se na tebe i na tvou manželku. Moje postavení v této věci v Božím díle vyžaduje, abych se vyjádřila k oblasti týkající se kázně. Váš příklad a způsob vašeho života Božímu dílu vůbec neprospěje. Svět je evangelijním polem. Vy chcete toto pole osévat pravdou evangelia a očekáváte, že Bůh zavlaží zaseté símě, aby mohlo vzejít. Obhospodařujete malý kousek půdy, ale vaše vlastní domácí zahrádka je ponechána, aby na ní vyrůstalo ostružiní a trní, zatímco se zabýváte pletím cizích zahrad. To není nepatrná práce, ale naopak velmi závažná. Ty kážeš evangelium jiným, ale uskutečňuj to i doma. Snažíš se vyhovět vrtochům a vzteku svéhlavého dítěte a tímto jednáním pěstuješ charakterové rysy, které se Bohu protiví a které učiní dítě nešťastné. Jeho myšlení ovládá satan, který využívá tvou nedbalost. Tvým úkolem je ukázat, že chápeš povinnosti, které má křesťanský otec při vytváření charakteru svého dítěte podle božského Vzoru. Kdybys s touto prací začal hned v dětství své dcery, dnes by to bylo snadnější a dítě by bylo mnohem šťastnější. Pod tvou kázní však vůle i svéhlavost dítěte neustále sílila. 4T 382 Nyní bude třeba větší přísnosti a více vytrvalé, neutuchající námahy k odčinění toho, co ty až dosud děláš. Nedokážeš-li zvládnout jedno dítě, nad nímž máš bdít, nebudeš mít dost moudrosti při zvládání duchovních zájmů Kristovy církve.
V samém základě způsobu tvého života existují omyly, které musí být vykořeněny, a musíš se stát žákem Kristovy školy. Otevři oči, abys rozpoznal, v čem tkví potíže, pak čiň z těchto věcí co nejrychleji pokání a zaměř své úsilí správným směrem. Pracuj tak, jak chce Bůh, ne jak chceš ty. Odlož pýchu, vyvyšování sebe i domýšlivost a uč se od Krista nosit jeho rozkošné jho. Musíš se cele odevzdat dílu, být živou obětí na Božím oltáři.
Jestliže se dítě kazatele vzteká a povolí se mu skoro všechno co si přeje, maří se tím svědectví, která mi dal Bůh pro rodiče o správném vedení jejich dětí. Kráčíš přímo proti světlu, které dal Bůh ze své lásky a uplatňuješ své vlastní poznatky. Avšak tento experiment, který je v rozporu s učením Božího slova, se nesmí prosazovat ke škodě těch, které máme podle Božího přání poučovat o výchově jejich dětí.
Neměl by ses věnovat pouze své vlastní rodině a jiných si nevšímat. Jestliže využíváš pohostinnosti svých bratří, mají právo něco od tebe očekávat. Ztotožni své zájmy se zájmy rodičů a dětí a snaž se vyučovat a žehnat. Posvěť se pro Boží dílo a buď požehnáním pro ty, kteří tě hostí, hovoř s rodiči a v žádném případě nepřehlížej děti. Často zanedbáváš druhé a zároveň hýčkáš svou dcerku a jsi k ní shovívavý; a právě toto dítě podává důkaz o tvém nedostatečném vedení. Je neposlušné a vzteká se tolikrát denně, kolikrát se děje něco proti její vůli. 4T 383 Jak to má působit na rodiny, které se Bůh snaží vyučovat a zbavovat představ o uvolněné kázni!
Jste oba tak slepě a pošetile zamilováni do své dcerky, že jste se jí zcela podřídili. Dovolili jste jí, aby držela otěže ve svých drobných pěstičkách a ovládala vás oba ještě než začala chodit. Co se dá při takovéto minulosti očekávat od budoucnosti? Nedopusťte, aby z příkladu tohoto rozmazleného a zhýčkaného dítěte plynula naučení, která budou svědčit proti vám a která - jak soud ukáže - znamenají škodu pro spousty dětí. Jestliže vás oba přijímají jako učitele od Boha, nebudou mít sklon následovat vašeho zhoubného příkladu shovívavosti ke svým dětem? Nebude se u vás opakovat hřích Elího? Nedopadne na vás trest, který dopadl na něj? S takovými návyky a povahou, jakou má vaše dítě nyní, nespatří nikdy Boží království. A vy, její rodiče, budete těmi, kdo před ní zavřeli brány nebes. Jaké to potom bude s vaším spasením? Pamatujte si, že budete sklízet to, co zaséváte.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt