Po příjezdu do Battle Creeku jsme se dozvěděli, že v neděli večer mám hovořit v mamutím stanu, postaveném v areálu školy. Stan byl naplněn do posledního místa a mé srdce bylo naplněno naléhavými výzvami k přítomným.

Doma jsem nebyla dlouho a brzy, doprovázena sestrou Mary Smith Abbeyovou a bratrem Farnsworthem jsem byla opět na cestě směrem k východu. Když jsme přijeli do Bostonu, byla jsem velmi vyčerpána. Bratři Wood a Haskell nás čekali na nádraží a doprovodili nás do Ballard Vale, kde se konalo shromáždění. Naši starší přátelé nás srdečně přivítali, což mi po celou dobu mého pobytu velmi pomáhalo. Venku bylo velmi teplo a změna mezi mrazivým klimatem v Coloradu a unavujícím horkem v Massachusetts činila toto horko téměř nesnesitelným. Snažila jsem se hovořit k lidem bez ohledu na svou velkou únavu a byla jsem posilněna, abych mohla podat své svědectví. Zdálo se, že slova míří přímo k srdcím. ^{4T 299} Na tomto shromáždění bylo třeba vykonat mnoho práce. Od posledního stanového shromáždění byly založeny nové sbory. Převzácné duše přijaly pravdu a nyní bylo potřebné, aby byly vedeny k hlubšímu poznání, až po dokonalou znalost praktické zbožnosti. Pán mi pomohl abych mohla svobodně podat své svědectví.

Při jedné příležitosti jsem se na tomto setkání zmínila o nutnosti dobrého hospodaření s prostředky při jejich vydávání na oblečení a jiné věci. Hrozí nebezpečí, že budeme lehkovážně a bezohledně používat Boží peníze. Mladí lidé, kteří měli na starosti stany, by měli být pozorní, aby zabránili zbytečným výdajům. Stany budou potřebné na dalších místech, a protože se misijní práce rozmáhá, vznikají mnohé další nutné výdaje, které by se měly co nejhospodárněji uhradit z těchto prostředků. Přitom však nemůžeme být skoupí. Je snažší účet vystavit, než ho vyrovnat. Existuje mnoho vhodných věcí, z nichž bychom se těšili, ale tyto věci nejsou potřebné, a proto bychom měli dát přednost věcem skutečně potřebným. Není těžké shromáždit účty za hotel a jízdenky na železnici. Jsou to však výdaje, kterým se lze vyhnout, nebo je alespoň zmenšit. Do Kalifornie a zpátky jsme cestovali po silnici už dvanáct krát, ale nevydali jsme ani dolar za jídlo v restauraci nebo v jídelním voze. Jíme jídlo, které si bereme s sebou. Po třech dnech cesty může jídlo oschnout, ale pohár mléka, nebo porce teplé ovesné kaše tento nedostatek plně vynahradí.

Při jiné příležitosti jsem hovořila o pravém posvěcení, což není ničím menším, než každodenním umrtvením sama sebe a každodenním přizpůsobením se Boží vůli. Během pobytu v Oregonu mi bylo zjeveno, že některým mladým sborům v novoanglickém sdružení hrozí nebezpečí, že přijmou falešné učení o posvěcení. Někteří byli tímto učením oklamáni, zatímco jiní, kteří znali jeho klamný vliv, by si měli uvědomit, v jakém nebezpečí se nacházejí a zvrhnout toto učení. Pavlovo posvěcení bylo vlastně neustálým konfliktem se sebou samým. Řekl: „Na každý den umírám“ (1K 15,31). Jeho vůle a jeho tužby byly každého dne v rozporu s povinností a Boží vůlí. Nejednal podle svých sklonů, ale plnil vůli Boží, i když to pro něj bylo nepříjemné a musel ukřižovat svou přirozenost. ^{4T 300}

Vyzvali jsme ty, kteří chtějí být pokřtěni a ty, kteří zachovávali sobotu poprvé, aby přišli kupředu. Vystoupilo dvacet pět osob. Podali vynikající svědectví a před ukončením táborového shromáždění přijalo dvacet dva osob křest.

Byli jsme potěšeni, že jsme se zde setkali s našimi starými přáteli, s nimiž jsme se seznámili před třiceti léty. Bratr Hastings, kterého si velmi vážím, má dnes stejně hluboký zájem o pravdu, jako tehdy. Byli jsme potěšeni, že jsme se setkali se sestrou Templeovou, sestrou Collinsovou z Dartsmouth ve státě Massachusetts, i s bratrem a sestrou Wilkinsonovými, kteří nám před třiceti lety připravili ve svém domě pohoštění. Životní putování některých z těchto drahých přátel může zakrátko skončit, ale jestliže budou věrní až do konce, obdrží korunu života.

Zajímali jsme se o bratra Kimbala, který je němý a byl misionářem mezi němými. Skrze jeho vytrvalou práci přijalo malé společenství pravdu. S tímto věrným bratrem se setkáváme každý rok při našem táborovém shromáždění, kde bývá obklopen několika němými společníky, kteří byli obráceni. Někteří z nich, kteří slyší, si co nejpodrobněji zapisují obsah přednášek. On sedí obklopen svými němými přáteli, čte a pomocí rukou jim opět aktivně káže. Ve prospěch misijní práce vydává ochotně i své prostředky a takto svým majetkem uctívá Boha.

Ballard Vale jsme opustili v úterý ráno 3. září, abychom navštívili táborové shromáždění ve státě Maine. Tam jsem si dobře odpočinula v domě mladého bratra Mortona, nedaleko Portlandu. Spolu se svou dobrou manželkou se starali o to, abychom se tam cítili co nejlépe. Na táborové shromáždění v Maine jsme přijeli už před zahájením soboty a byli jsme šťastní, že jsme se mohli setkat s některými přáteli, zkušenými pracovníky. Někteří si vždy plní své povinnosti, když svítí slunce, anebo když se blíží bouře. Avšak existuje i skupina „slunečních křesťanů“ Když je vše v pořádku a cítí se dobře, jsou horliví a pracovití. Ale když se stahují mračna a do cesty se staví nepříjemnosti, tito lidé nic neřeknou, ani nic neudělají. Boží požehnání spočívá na aktivních pracovnících, ale ti, kteří nic nevykonali, nebudou mít ze shromáždění takový užitek, ^{4T 301} jaký by mohli mít. Pán neopustí své služebníky, kteří pracovali věrně jak při vyučování, tak i v praktické činnosti. Vroucně si přejeme, abychom viděli, že mnozí, kteří dříve nepodali důkaz, že přijali Boží požehnání, měli z tohoto setkání užitek. Toužím po tom, abych viděla, že tyto drahé duše využívají svých velkých předností.

Když jsme v pondělí opouštěli tábořiště, byli jsme velmi unaveni. Naplánovali jsme si, že navštívíme ještě táborové shromáždění ve státech Iowa a Kansas. Manžel napsal, že by se chtěl se mnou setkat ve státě Iowa. Jelikož jsme nemohli navštívit shromáždění ve Vermontu, pluli jsme přímo ze státu Maine do South Lancaster. Měla jsem potíže s dýcháním a neustále mně bolelo srdce. Odpočinula jsem si v tichém domě sestry Harrisové, která učinila vše, co bylo v její moci, aby mi pomohla. Ve čtvrtek večer jsme se rozhodli, že vyrazíme do Battle Creeku. Vzhledem k mému zdravotnímu stavu jsem nechtěla dlouho cestovat vozem. Proto jsme se zastavili v Rome, New York, kde jsem v sobotu hovořila k našemu lidu. Bylo tam hodně lidí.

V pondělí ráno jsem navštívila bratra a sestru Ira Abbeyových v Brockfieldu. Měli jsme s touto rodinou užitečný rozhovor. Cítili jsme, že mají opravdový zájem, a že nakonec křesťanská služba zvítězí a získají věčný život. Velmi jsme si přáli, aby bratr Abbey zvítězil nad strachem, spolehl se na Kristovy zásluhy, aby úspěšně bojoval a nakonec získal korunu vítězství.
V úterý jsme na vozech vyjeli do Battle Creeku a příštího dne jsme dorazili domů. Byla jsem ráda, že si znovu odpočinu a že se zotavím v sanatoriu. Pobyt v sanatoriu mi prospěl a cítila jsem se tam velmi dobře. Personál by laskavý, pozorný a ochotný. Kdykoliv toho bylo potřebí, ve dne i v noci, vykonali vše, co bylo v jejich silách, aby mi pomohli.