V našich ústavech, kde společně pracuje mnoho lidí, je vliv společenství velký. Sdružování lidí je přirozené. Každý člověk chce nalézt přátele, nebo si je vytvořit. Proto jak silné je přátelství, takový bude i význam vlivu, jímž budou přátelé na sebe vzájemně působit, ať v dobrém, nebo ve zlém. Všichni chtějí mít druhy a chtějí na ně působit a naopak být jimi ovlivňováni.

Společenství je něčím tajemným, co k sobě váže lidská srdce, takže city, záliby a zásady dvou jednotlivců se prolínají. Jednoho zaujme povaha druhého, takže napodobují jeho způsoby i činy. Jako vosk uchovává podobu pečeti, tak si mysl uchovává dojem, vyvolený stykem a společenstvím s určitými lidmi. Tento vliv může být i nevědomý, není tím však méně působivý.

Kdyby bylo možné mladé lidi přesvědčit, aby se kamarádili jen s těmi, kteří jsou čistí, přemýšliví a milí, byl by výsledek velmi dobrý. Vyberou-li si za společníky ty, kdo se bojí Pána, povede je to k pravdě, povinnosti a svatosti. Skutečně křesťanský život je silou vedoucí k dobrému. Avšak na druhé straně ti, kteří se přátelí s muži a ženami pochybného charakteru, špatných zásad a činů, octnou se na stejné cestě jako oni. Sklony přirozeného srdce směřují dolů. Ten, kdo se stýká s pochybovači, stane se brzy skeptikem; ten, kdo si najde společnost sprostých lidí, určitě jim brzy bude podobný. Kdo se řídí radami bezbožných, učiní první krok k tomu, aby stál na cestě hříšníků a sedal na stolici posměvačů. ^{4T 588}

Ať si všichni ti, kdo by chtěli získat dobrý charakter, vyberou takové společníky, kteří jsou vážní a přemýšliví a přiklánějí se k náboženství. Ti, kdo vše dobře uvážili a chtějí stavět pro věčnost, musí pro svou stavbu použít dobrý materiál. Jestliže přijmou shnilé dřevo, jestliže se spokojí s charakterovými nedostatky, je stavba odsouzena k záhubě. Ať si všichni dávají dobrý pozor na to, jak stavějí. Nad budovou se přežene bouře pokušení, a nebude-li stavěna tak, aby byla pevná a odolná, neobstojí ve zkoušce.

Dobré jméno je cennější než zlato. Mládež má sklon vyhledávat společnost těch, jejichž mysl i mravy jsou na nižší úrovni. Jaké opravdové štěstí může čekat mladý člověk, který se dobrovolně sdružuje s lidmi, jejichž myšlenky, city i chování jsou na nízké úrovni? Někteří mají špatné záliby a nemravné návyky a všichni, kteří vyhledávají takové společníky, budou následovat jejich příkladu. Žijeme v nebezpečné době, která by měla v srdci každého člověka vzbuzovat bázeň. Vidíme, že myšlení mnohých lidí se pohybuje v bludišti pochybností. Příčinou je neznalost, pýcha a špatný charakter. Pro hříšníka je těžké naučit se pokoře. V lidském srdci existuje něco, co se staví na odpor poznané pravdě o vztahu mezi Bohem a hříšníky, o překročení Božího zákona a odpuštění skrze Krista.

Moji bratři a sestry, staří i mladí, otevřete si Bibli, když máte volnou hodinu a ukládejte do své mysli její vzácné pravdy. Při práci pak střežte svou mysl, zachovávejte ji obrácenou k Bohu, méně mluvte a více přemýšlejte. Pamatujte si, že „z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydají počet v den soudný.“ Mt 12,36. Ať jsou vaše slova uvážlivá; to bude ochrana proti satanovi. Začínejte každý svůj den modlitbou, pracujte jako před Boží tváří. Jeho andělé jsou vždy po vašem boku, zaznamenávají vaše slova, vaše chování i to, jak svou práci konáte. Odvrátíte-li se od dobré rady a budete se stýkat s těmi, o nichž si myslíte, že nejsou nakloněni náboženství, ^{4T 589} i když prohlašují, že jsou křesťany, brzy budete takoví, jací jsou oni. Vstupujete na cestu pokušení, na satanovo bojiště - a nebudete-li neustále na stráži - budete přemoženi jeho vynalézavostí. Existují lidé, kteří po nějakou dobu vyznávali náboženství, nyní však jednají a žijí bez Boha a bez citlivého svědomí. Jsou domýšliví, povrchní, jejich hovory mají nízkou úroveň. Myšlení se točí jen kolem sňatku a námluv, nemají vyšší a ušlechtilejší zájmy.

Společníci, které si naši pracovníci vybírají, určují jejich osud na tomto světě i na věčnosti. Někteří z nich, kdysi svědomití a věrní, se úplně změnili. Odešli od Boha a satan je zlákal na svou stranu. Nyní jsou bezbožní a neuctiví a ovlivňují ty, kteří se snadno přizpůsobují. Špatní společníci kazí charakter a podkopávají zásady. „Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo se spolčuje s blázny, setřín bude.“ Př 13,20.

Mladí lidé se nacházejí v nebezpečí, ale ve své slepotě nedovedou rozpoznat směr ani cíl cesty, po níž jdou. Mnohé z nich zvábilo milkování a jsou jako poblázněni. V takových svazcích není nic ušlechtilého, důstojného ani posvátného, poněvadž je způsobuje satan, i jejich vliv je takový, jak si přeje on. Tito lidé nedbají na žádné varování, jsou svéhlaví, umínění, vzdorovití. Domnívají se, že varování, rada nebo výčitka se jich netýkají. Jejich způsob života je nijak neznepokojuje. Oni se stále více vzdalují od Božího světla a Jeho lásky a ztrácejí veškerou schopnost rozeznávat svaté a věčné věci. Možná, že zachovávají suchou formu křesťanských povinností, ale jejich srdce o těchto náboženských úkonech neví. Až bude pozdě, tyto oklamané duše poznají, že „těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo je nalézajících ji.“ Mt 7,14.

Veškerá slova, činy i pohnutky jsou zaznamenávány. Jak málo si však tyto lehkomyslné, povrchní hlavy a tvrdá srdce uvědomují, že Boží anděl zapisuje, jakým způsobem tráví svůj drahocenný čas. ^{4T 590} Bůh vynese na světlo každé slovo a každý čin. On je všude přítomný. Jeho poslové - pro nás neviditelní - jsou v pracovnách i v pokojích, kde spíme. Skryté skutky vyjdou na světlo, myšlenky, záměry a cíle našeho srdce budou zjeveny. Všechny věci jsou odhaleny a přístupny očím Toho, který je naším Bohem.

Naši pracovníci by si měli brát Ježíše s sebou všude, kde vykonávají své povinnosti. Cokoliv se vykoná, by se mělo udělat přesně a s důkladností, která snese kontrolu. Do práce by mělo být vloženo i srdce. Při prostých úkolech je věrnost stejně tak důležitá, jako při odpovědnějších povinnostech. Někteří se možná budou domnívat, že jejich práce není zrovna povznášející; ona však bude přesně taková, jakou si ji udělají. Jedině oni rozhodují o tom, zdali je jejich práce ponižuje, nebo pozvedá. Přejeme si, aby každý lenoch mohl být donucen získávat v potu tváře svůj denní chléb, neboť práce je požehnáním, nikoli kletbou. Pilná práce nás ochrání před mnohými satanovými léčkami, který vždy najde nějakou neplechu pro zahálčivé ruce.

Nikdo z nás by se neměl za práci stydět, i když se nám možná zdá nepatrná, nebo ponižující. Práce člověka šlechtí. Všichni, kteří těžce pracují ať duševně nebo tělesně, jsou pracujícími muži, nebo pracujícími ženami. Všichni konají svou povinnost a uctívají své náboženství stejnou měrou, ať pracují u necek, nebo umývají nádobí, nebo se chystají do shromáždění. I tehdy, když jsou ruce zaměstnány nejvšednější prací, se mysl může povznést a zušlechtit čistými a svatými myšlenkami. Pracovníci, kteří projeví nedostatek úcty k nábo­ženským věcem, by měli od díla odejít. Nepřipusťte, aby se někteří domnívali, že ústav je na nich závislý.

Ti, kteří byli v našich ústavech dlouho zaměstnáni, by nyní měli být zodpovědnými pracovníky na každém místě, spolehliví a ve svých povinnostech věrní. Jestliže své příležitosti správně využili, mohli by teď mít vyvážené charaktery a hlubokou, živou náboženskou zkušenost. Někteří z těchto pracovníků odpadli od Boha ^{4T 591} a opustili náboženství. Není pro ně vetkanou zásadou, která by je pečlivě chránila ať jdou kamkoli, a není pro jejich duši kotvou, když se dostanou do jakékoliv společnosti. Je mým přáním, aby všichni pracovníci pečlivě uvážili, že úspěch v tomto životě a zdárné získání života budoucího velmi závisí na věrnosti v malých věcech. Ti, kteří touží po vyšších, zodpovědných úkolech, by měli prokázat věrnost v konání povinností právě tam, kam je Bůh postavil.

Dokonalost Božího díla je stejně viditelná na nejmenším hmyzu, jako na králi ptactva. Duše malého dítěte, které věří v Krista, je před Jeho tváří stejně vzácná, jako andělé kolem jeho trůnu. „Buďte vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ Mt 5,48. Jako je Bůh ve svém prostředí dokonalý, tak může být dokonalý ve svém prostředí i člověk. Ať se pustí do jakékoli práce, měl by ji vykonat důkladně a rychle. Věrnost a poctivost v malých věcech, konání malých úkolů a malých skutků laskavosti ozáří a ulehčí cestu života. A až naše práce zde na zemi skončí, bude mít v očích Božích každá malá věrně splněná povinnost cenu vzácného drahokamu.