Při naší nedávné cestě do státu Maine jsme se seznámili se sestrou A, paní, která poznala pravdu za pobytu v sanatoriu. Její manžel byl kdysi zámožný továrník, ale nastal obrat a on zchudl. Sestra A onemocněla a přijela se léčit do našeho sanatoria. ^{4T 576} Tam přijala přítomnou pravdu a žije od té doby životem důsledného křesťana. Má čtyři pěkné, inteligentní děti, které jsou oddanými přívrženci zdravotní reformy a dovedou vám to také zdůvodnit. Taková rodina dokáže vykonat v obci mnoho dobrého a její vliv je pravým požehnáním.

Mnozí, kteří přicházejí do sanatoria na léčení, jsou přivedeni k poznání pravdy, takže tu nenajdou jen uzdravení těla, ale také světlo drahé Spasitelovy lásky, které ozáří temné komůrky jejich mysli. Oč více dobra by se však mohlo prokázat, kdyby všichni ti, kteří pro tyto ústavy pracují, byli již napřed spojeni s Boží moudrostí, takže by se stávali světlem pro jiné. Světské návyky a obyčeje, pyšné vystupování, sobectví a povyšování svého já se až příliš často vtírají a tyto hříchy Kristových nepravých následovníků urážejí Boha do té míry, že On nezapůsobí svou mocí ani pro ně, ani skrze ně.

Ti, kdo jsou nevěrní v časných věcech, budou rovněž nevěrní ve věcech duchovních. A naopak - opomíjení Božích požadavků vede k nedbání požadavků lidskosti. Nevěrnost v této zvrhlé době převládá; šíří se v našich sborech i našich ústavech. Její stopa je všude patrná. Je to jeden z odsouzeníhodných hříchů tohoto věku, který přivede tisíce a desetitisíce do záhuby. Kdyby ti, kteří v našich ústavech v Battle Creeku se hlásí k pravdě, byli živými Kristovými zástupci, vycházela by z nich síla, kterou by bylo možno všude pociťovat. To satan dobře ví a se vší mocí a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kteří kráčejí k záhubě, aby Kristovo jméno nemohlo být uctíváno těmi, kdo vyznávají, že jsou Jeho následovníky. Bolí mě srdce, když vidím, jak je Ježíš tupen nehodným životem a špatným charakterem těch, kteří by mohli být pro Jeho dílo ozdobou a poctou.

Pokušení, jimž byl Kristus vystaven na poušti - chuť k jídlu, láska ke světu a troufalost - jsou tři velké hlavní svody, které nejčastěji nad lidmi vítězí. ^{4T 577} Správci sanatoria budou často v pokušení odchýlit se od zásad, jimiž by se takový ústav měl řídit. Neměli by však uhnout ze správné cesty, aby někomu vyhověli, nebo aby sloužili zvráceným choutkám zámožných pacientů nebo přátel. Takový způsob jednání vede jen ke zlému. Odchylky od vyučování, jak je podáváno na přednáškách nebo v tisku, působí velmi nepříznivě na vliv ústavu i jeho morálku a budou do značné míry mařit všechny snahy poučovat a vychovávat oběti zvrácených chutí a vášní a přivádět je ke Kristu, jedinému bezpečnému útočišti.

Tím zlo neskončí. Vliv nezasahuje pouze pacienty, ale stejně i pracovníky. Jakmile jsou překážky jednou zlomeny, kráčí se krok za krokem nesprávným směrem. Satan ukazuje, jaké lichotivé světské vyhlídky kynou těm, kdo se odkloní od zásady a obětují neporušenost a křesťanskou důstojnost, aby získali souhlas bezbožných. Jeho snahy jsou až příliš často úspěšné. Vítězí tam, kde by se měl setkat s odmítnutím a porážkou.

Kristus odolal satanovi v náš prospěch. Máme příklad v našem Spasiteli, který je posilou našim slabým úmyslům a předsevzetím. Avšak přesto někteří satanovým pokušením podlehnou a nebudou jim sami odporovat. Každá duše, která nedokáže zvítězit, stáhne svým vlivem dolů jiné. Ti, kteří nevyužívají spojení s Bohem, aby získali moudrost a milost k očištění a vyvýšení svého vlastního života, budou souzeni pro dobro, které by byli mohli vykonat, ale nevykonali, protože se spokojili s přízemním myšlením a přátelstvím s neposvěcenými.

Celá nebesa mají zájem o spásu člověka a jsou ochotna vylít na něj své dobročinné dary, jestliže on chce vyhovět podmínkám, které dal Kristus: „Vyjděte z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte“ 2Kor 6,17.

Ti, kteří zodpovídají za sanatorium, by měli být velice opatrní, aby zábavy nebyly takového druhu, že by snižovaly křesťanskou úroveň, strhávaly tento ústav na úroveň jiných a oslabovaly sílu pravé zbožnosti v mysli těch, ^{4T 578} kdo pro něj pracují. Světská nebo divadelní představení nejsou pro úspěch sanatoria ani pro zdraví pacientů podstatná. Čím více zábav tohoto druhu mají, tím méně budou spokojeni, ledaže by se něco takového provozovalo stále. Mysl pociťuje horečný neklid po něčem novém a vzrušujícím, a právě to by nemělo být. Jestliže se tyto zábavy jednou dovolí, pak se už na ně čeká a pacienti ztrácejí zájem o využití času nějakým prostým způsobem. Mnozí pacienti však potřebují spíše odpočinek, než vzrušení.

Jakmile se zavedou tyto společenské zábavy, mnozí už nebudou vidět důvody, proč by neměli chodit do divadla a vysvětlením, že mravně poučné a povznášející scény se mají hrát v divadle, odstraní poslední překážku. Ti, kteří by v sanatoriu chtěli tento druh zábav dovolit, by udělali lépe, kdyby hledali Boží moudrost a vedli tyto slabé, hladové, žíznivé duše ke studnici radosti, pokoje a štěstí.

Jakmile jednou nastal odklon od správné cesty, návrat je nesnadný. Překážky byly odstraněny, záruky se zhroutily. Jeden krok nesprávným směrem připravuje cestu druhému. Jedna jediná sklenice vína může otevřít dveře pokušení, které povede k návyku alkoholu. Jediný mstivý pocit, který si člověk dovolí, může otevřít cestu řadě pocitů, které skončí vraždou. Jeden nepatrný odklon od spravedlnosti a zásad povede k odloučení od Boha a může skončit odpadnutím od víry. Co uděláme jednou, uděláme o to ochotněji a přirozeněji zase znovu; a jít vpřed po určité cestě - ať je správná nebo špatná - je snadnější, než se vydat na novou cestu. Zkazit naše cesty před Bohem stojí méně času a práce, než naroubovat na charakter návyky spravedlnosti a pravdy. Čemu člověk přivykne - ať je to vliv dobrý nebo zlý - těžko od toho upouští.

Správci sanatoria mohou hned teď usoudit, že nikdy nebudou schopni uspokojit ty lidi, kteří dovedou najít štěstí pouze v něčem novém a dráždivém. ^{4T 579} Pro mnohé lidi to bylo jedinou duševní potravou po celý jejich život. Neexistují pouze lidé se špatným tělesným trávením, ale také se špatným duševním trávením. Mnozí lidé trpí daleko víc nemocemi duše, než nemocemi těla a nenajdou úlevu, dokud nepřijdou ke Kristu, studnici života. Pak ustanou stížnosti na únavu, osamocenost i nespokojenost. Uklidňující radost dodá mysli sílu a tělu zdraví a životní energii.

Jestliže se lékaři a pracovníci odvažují myslet, že najdou universální lék pro rozmanité nemoci svých pacientů tím, že je zásobí zábavami podobnými těm, které byly neštěstím pro jejich život, budou zklamáni. Nedopusťte, aby se tyto společenské zábavy konaly na místě, které by měla zaujmout živá studnice vod. Hladová a žíznivá duše bude hladovět a žíznit dál, pokud se bude podílet na těchto zábavách, které nedokáží uspokojit. Avšak ti, kdo pijí živou vodu, nebudou více toužit po povrchních smyslových a vzrušujících obveseleních. Zušlechťující náboženské zásady upevní duševní síly a zničí chuť na tyto požitky.

Tíha hříchu se svým neklidem a neuspokojenými touhami je hlavní příčinou mnoha neduhů, jimiž hříšník trpí. Kristus je mocným lékařem pro duši nemocnou hříchem. Tito ubozí, postižení lidé potřebují jasnější poznání Toho, jehož přijetí znamená pro člověka život věčný. Potřebují trpělivé, laskavé, ale vážné poučení o tom, aby věděli, jak dokořán otevřít okna své duše a dovolit, aby slunce Boží lásky vniklo dovnitř a ozářilo temné komůrky mysli. Nejvznešenější duchovní pravdy může do našeho srdce vnášet přírodu. Zpěvní ptáci, polní kvítí ve své svěží kráse, klíčící zrno, vinné ratolesti obtížené plody, stromy vyhánějící své něžné pupeny, nádherný západ slunce, načervenalá oblaka předpovídající pěkný zítřek, opakující se roční období - to všechno může být cenným poučením pro naši důvěru a víru. Fantazie tu pak má bohaté pole působnosti. ^{4T 580} Inteligentní mysl může rozjímat s největším uspokojením o těchto naučeních božské pravdy, které Vykupitel světa spojil s přírodními úkazy.

Kristus ostře káral lidi své doby, protože nepřijímali z přírody ta duchovní poučení, která je mohla obohatit. Všechny věci, živé i neživé, pomáhají člověku poznávat Boha. Táž božská mysl, která působí na věci v přírodě, promlouvá k myslím i srdcím lidí a vytváří onu nevyslovitelnou touhu po něčem, co nemají. Světské věci nedokáží uspokojit jejich touhu. Ke všem těmto žíznivým duším se obrací božské poselství: „Duch i nevěsta řkou: Pojď. A kdož slyší, rciž: Přijď. A kdož žízní, přijď, a kdo chce, nabeř vody života zadarmo“ Zj 22,17.

Duch Boží působí neustále na mysl lidí, aby hledali ty věci, které jako jediné přináší pokoj a odpočinutí - vyšší, světější nebeské radosti. Kristus, Pán života i slávy, dal svůj život, aby člověka vykoupil ze satanovy moci. Náš Spasitel působí neustále viditelně i neviditelně, aby přitahoval mysl lidí od neuspokojujících radovánek tohoto světa k drahocennému pokladu, který jim bude moci patřit v budoucím životě.

Bůh chtěl, aby Jeho lid hlásal světu slovy i svým chováním, že žádná pozemská lákadla ani světské bohatství nemají takovou cenu, která by vyvážila ztrátu nebeského dědictví. Ti, kdo jsou skutečně dětmi světla a dne, nebudou marniví ani lehkovážní ve své řeči, v oblékání nebo v chování, ale budou střízliví, přemýšliví, neustále se snažící získávat duše pro Vykupitele. Kristova láska, která vyzařuje z kříže, prosí za hříšníka a táhne ho provázky nekonečné lásky k pokoji a štěstí, nalezenému v našem Spasiteli. Bůh všem svým následovníkům ukládá, aby svými slovy, svým oblékáním, a celým svým životem podávali živé svědectví o tom, ^{4T 581} že síla pravé zbožnosti je prospěšná všem jak v tomto životě, tak i v životě budoucím, a že jedině ona dokáže uspokojit duši toho, kdo ji přijímá.

Boží sláva se projevuje v díle Jeho rukou. Zde jsou tajemství, jejichž zkoumání posiluje mysl. Mysl, která se nechala bavit a oklamávat četbou vymyšlených románů, může mít v přírodě otevřenou knihu a číst pravdu v Božím stvoření kolem sebe. Náměty ke studiu mohou všichni nalézat v prostém listu lesního stromu, ve stéblech trávy, která pokrývá zemi svým zeleným sametovým kobercem, v rostlinách a květinách, v majestátních stromech v lese, na vysokých horách, žulových skalách, v neklidném oceánu, v nádherných světelných drahokamech, které zdobí nebesa, aby zkrášlily noc, v nevyčerpatelném bohatství slunečního světla, ve velebné záři měsíce, v chladu zimy, v žáru léta, v proměnlivých opakujících se ročních obdobích, v dokonalém řádu a harmonii, ovládané nekonečně velikou mocí. Zde jsou témata, která nás vyzývají k hlubokému přemýšlení a k uspokojení představivosti.

Jestliže povrchní lidé toužící po zábavě dovolí, aby se jejich mysl zabývala tím, co je skutečné a pravdivé, musí se srdce nutně naplnit hlubokou úctou a tito lidé budou uctívat Boha přírody. Zkoumání a rozjímání nad Božím charakterem, odhaleným v Jeho stvořitelském díle, otevře pole působnosti myšlenkám, které budou vzdalovat mysl od nízkých, ponižujících a vysilujících zábav. Na tomto světě jsme schopni pouze začít se získáváním znalostí o Božím stvoření a Jeho cestách. Zkoumání pak bude pokračovat po celou věčnost. Bůh dal člověku náměty k přemýšlení, které probudí celou Jeho mysl k činnosti. Můžeme poznávat charakter Stvořitele nahoře na nebi a dole na zemi a naplnit své srdce vděčností a díkůvzdáním. Každý nerv a všechny smysly budou odpovídat na Boží lásku, o níž svědčí jeho zázračné výtvory. Satan vymýšlí různá pozemská lákadla, aby se tělesná mysl zabývala věcmi, které nedokáží povznášet a zušlechťovat. Tím její síly zakrní a mužové i ženy, kteří mohli dosáhnout dokonalosti charakteru, se stanou nízkými, slabými a nedokonalými lidmi. ^{4T 582}

Božím úmyslem bylo, aby sanatorium, které nechal vybudovat, stálo pevně jako maják výstrahy i varování. Chtěl dokázat světu, že ústav zřízený podle náboženských zásad jako útočiště nemocných, by mohl obstát, aniž by se vzdal svého zvláštního svatého charakteru, a že by se mohl zbavit závadných rysů, které mají jiné ústavy tohoto druhu. Měl to být nástroj v Jeho ruce, který vykoná velké dílo reformace. Ústav měl vést ke změně životních návyků a zálib, k pozved­nutí morálky a změně způsobu oblékání.

Téměř každá nemoc přichází do těla nezdravým způsobem oblékání a na prvním místě by se měla zvážit skutečnost, že náprava musí nastat dříve, než začne působit léčba. Zvrácené chuti k jídlu se povolovalo tak dlouho, dokud se - jako jistý výsledek - neprojevila nemoc. Ochromené a zakrnělé schopnosti a orgány nemohou být posíleny a osvěženy bez rozhodné nápravy. A jestliže ti, kteří pracují v sanatoriu, nezastávali správně v každém směru pravdu o zdravotní reformě, musí si nyní tuto reformu přivlastnit, jinak musí z ústavu odejít.

Myšlení mnohých je na tak nízké úrovni, že Bůh nemůže pracovat pro ně, ani s nimi. Musí nastat změna oblasti o které přemýšlíme, musí se probudit mravní vnímavost, aby si lidé uvědomovali Boží požadavky. Jádrem a podstatou pravého náboženství je uznání a neustálé potvrzování našeho příbuzenství s Bohem a to slovy, oblékáním i chováním. Na místo pýchy by měla nastoupit pokora, místo lehkovážnosti střízlivost, na místo nevěry a bezstarostné lhostejnosti musí přijít oddanost.

Ti, kteří v Božím díle získali mnohaleté zkušenosti, by měli především co nejlépe využívat hřiven, které jim Mistr svěřil. Někteří se však příliš přizpůsobili světu a tím nabourali zvláštní charakter Božího lidu. Raději hověli své chuti k jídlu než aby se zapírali a měli sklon oblékat se podle světského měřítka. ^{4T 583} Toto vše je v rozporu s dílem, které se snaží Bůh i andělé konat pro nás jako lid, aby nás odvedl, oddělil a rozlišil od světa. Měli bychom se posvětit a hledat u Boha sílu, abychom mohli učinit zadost nárokům současné doby. Když ve světě převládá nepravost, měl by se Boží lid snažit o těsnější spojení s nebesy. Příliv mravního zla nás přepadá s takovou silou, že postupně ztratíme svou rovnováhu a budeme smeteni proudem, jestliže se naše nohy nepostaví pevně na skálu, kterou je Kristus.

Úspěch sanatoria nezávisí pouze na inteligenci a znalostech lékařů, kteří zde pracují, ale na Boží přízni. Je-li vedeno způsobem, kterému může Bůh požehnat, bude velmi úspěšné a předčí každý jiný ústav toho druhu na světě. Bylo nám dáno velké světlo, velké poznání i nejvyšší výhody. A protože světlo, které nám bylo dáno, nebylo využito, a nyní nesvítí jiným, přijde na sanatorium odsouzení.

Někteří se nyní obracejí na cestu nevěry. Tito lidé si myslí, že mají důvod pochybovat o Božím slovu a Jeho díle, protože způsob života některých křesťanů jim nepřipadal správný. Ale je to podstatné? Způsob života jiných nemáme činit základem pro naši víru. My máme napodobovat Krista, dokonalý vzor. Jestliže někteří dovolí, aby opora, kterou v Něm mají, zakolísala proto, že lidé hřeší, a že v charakteru těch, kdo vyznávají pravdu, jsou nedostatky, budou stát vždy na nejistém základu. Jejich oči musí být upřeny na Původce a Dokonavatele jejich víry a jejich duše musí posilovat ujištění velkého apoštola: „Ale však pevný základ Boží stojí, maje znamení toto: „Zná Pán ty, kteří jsou jeho“ 2Tim 2,19. Boha nelze oklamat, on zná dobře povahu každého člověka a bere v úvahu i jeho pohnutky. Jeho vševidoucímu oku nic neunikne. Rozpozná všechny myšlenky, záměry i mínění srdce.

Pochybnosti, ani skepsi není možno omluvit. Bůh učinil dostatečná opatření, aby všichni lidé mohli uvěřit, ^{4T 584} jestliže se chtějí dát přesvědčit váhou důkazů. Avšak jestliže čekají, že než uvěří, bude každá zdánlivá námitka odstraněna, nebudou nikdy skutečně pevně zakořeněni v pravdě. Bůh nikdy nechce odstranit z naší cesty všechny zdánlivé těžkosti. Ti, kdo chtějí pochybovat, mohou najít vhodnou záminku, ale ti, kdo chtějí věřit, naleznou hojnost důkazů, aby na nich založili svou víru. Někteří si ani sami nedovedou vysvětlit svůj postoj. Jsou hnáni větrem bez jakékoli kotvy, tápají kolem sebe v mlze nejistoty. Brzy se zmocní jejich kormidla satan a dovede jejich křehkou loďku, kam se mu zlíbí, a oni se podřídí jeho vůli. Kdyby tito lidé nenaslouchali satanovi, jeho chytráctví by je nesvedlo. Kdyby se obrátili k Bohu, nebyli by zmateni a nesešli by z pravé cesty.

S nejhlubším zájmem sleduje Bůh společně s anděly vývoj charakteru a posuzuje jeho mravní hodnotu. Ti, kteří odolají satanovým úkladům, vyjdou ze zkoušky jako zlato pročištěné v ohni. Ti, kteří se s nadšením nechají vést vlnami pokušení, si jako kdysi Eva představují, že tím, jak ustupuje jejich nevědomost a chabá svědomitost, roste jejich moudrost; avšak stejně jako ona poznají, že prostě byli podvedeni. Honili se za stíny a zaměnili nebeskou moudrost za křehký lidský úsudek. Troška poznání z nich vytvořila domýšlivce. Hlubší a důkladnější poznání sebe a Boha by z nich znovu učinilo rozumné a vnímavé lidi a obrátilo by je k pravdě, k andělům a k Bohu.

Boží slovo bude v den soudu soudit každého z nás. Mladí lidé hovoří o vědě a mají určité znalosti. Snaží se vysvětlovat Boží cesty i Boží dílo, aby uspokojili svou omezenou chápavost, ale to všechno končí strašným nezdarem. Pravá věda je v dokonalém souladu s inspirací. Nepravá věda není závislá na Bohu. Je to domýšlivá neznalost. Tato síla podvodu spoutala a zotročila mysl mnohých lidí, takže si zvolili raději tmu, než světlo. ^{4T 585} Postavili se na stranu nevěry, jako kdyby toto byla nějaká ctnost a znamení inteligence. Avšak právě velmi slabý člověk s malými vědomostmi poznává Boha ve všem, co jej obklopuje. Tito lidé by nedokázali pochopit tajemství Jeho prozřetelnosti, i kdyby se ze všech sil snažili studovat celý svůj život. A protože se Boží dílo nedá vysvětlit omezeným myšlením, oklamává je satan svými pochybnostmi a zaplétá je do sítí nevěry. Jestliže se tito pochybující lidé naváží úzké spojení s Bohem, On zjeví své záměry jejich chápání.

Duchovní věci poznáváme duchovně. Tělesná mysl nedokáže tato tajemství pochopit. Jestliže tazatelé a pochybovači půjdou i nadále cestou za satanem, bude vliv a přesvědčení Božího Ducha sále menší a satanovo působení bude častější, až se celá mysl ocitne pod jeho vládou. Pak to, co se těmto zbloudilým myslím jeví jako pošetilost, bude Boží moc a to, nač Bůh pohlíží jako na pošetilost, bude pro ně moudrostí. Průvodním jevem vědeckého bádání je, že takoví badatelé ztrácejí při svém zkoumání příliš často ze zřetele božský charakter čistého a nefalšovaného náboženství. Světští vědci se pokoušeli vědecky vysvětlit vliv Božího Ducha na srdce. Sebemenší pokrok v tomto směru zavádí duši do bludiště pochybností. Náboženství Bible je prostě tajemstvím pobožnosti; žádná lidská mysl to nedokáže plně pochopit a pro neobrácené srdce to je úplně nepochopitelné.

Boží Syn přirovnal působení Ducha svatého k větru, který „kam chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde.“ Jan 3,8. Kromě toho čteme v Bibli, že Vykupitel světa v duchu zajásal a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, ^{4T 586} že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je nemluvňátkům.“ Luk 10,21.

Spasitel se radoval, že plán spasení je takový, že ti, kteří si myslí, že jsou moudří a jsou pyšní na prázdnou filosofii, nejsou schopni vidět krásu, sílu a skryté tajemství evangelia. Ale všem těm, kteří mají pokorné srdce a jako děti upřímnou touhu znát a činit vůli svého nebeského Otce, je Jeho slovo zjeveno jako Boží moc pro jejich spasení. Působení Božího Ducha je pro neobráceného člověka bláznovstvím. Apoštol Pavel říká: „Pakliže zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteří hynou, zakryté jest. V nichž Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kteráž jest obraz Boží.“ 2Kor 4,3-4.

Úspěch sanatoria bude záviset na tom, udrží-li si prostou zbožnost a bude-li se vyhýbat světským pošetilým zvykům v jídle, pití, oblékání a zábavách. Všechny jeho zásady se musí řídit duchem reformace. Nevymýšlejte nic, co by uspokojovalo přání duše a využívejte možnosti a čas, jak si to žádá Kristus a služte Jemu. Světské zvyky zničí sílu ústavu, který je Božím nástrojem, a má obracet slabé, hříchem nemocné duše, které hledaly štěstí v pýše a marné pošetilosti, protože neznaly cenu života a pokoje.

„Věrně se držet pravého cíle“ by mělo být heslem všech, kteří pracují v sanatoriu. Nikdo by neměl pacientům naši víru vnucovat, ani se s nimi pouštět do sporů o náboženství, ale pokud je to možné, všude by měly být po ruce výtisky našich časopisů a naše publikace. Náboženský prvek musí převládat. To bylo a vždy bude silou tohoto ústavu. Náš zdravotní ústav se nemůže zvrhnout, aby sloužil světáctví a módě. V naší zemi je dost zdravotnických ústavů, které se spíš podobají rekreačnímu hotelu než místu, kde mohou nemocní - trpící získat úlevu pro své tělesné neduhy a kde může duše trpící hříchem najít onen pokoj a odpočinutí v Ježíši, jež nelze najít nikde jinde. ^{4T 587} Učiňte vše, aby náboženské zásady stály v popředí a aby je zachovávaly. Ať zmizí pýcha a snaha po popularitě, nechť je všude vidět skromnost a upřímnost, laskavost a věrnost. Pak bude sanatorium přesně tím, čím je Bůh chtěl mít. Pak mu Pán bude žehnat.