Dne 10. prosince 1872 mi byl ukázán stav rodiny bratra K. Byl upřímným věřícím a miloval pravdu, ale napil se z ducha světa. Kristus řekl: „Kde jest poklad váš, tam bude i srdce vaše.“ (Mt 6,21) Bratře K, tvůj pozemský poklad poutá tvůj zájem a pozornost do takové míry, že nemáš čas sloužit Bohu, a přece tvoje manželka není spokojena, že světu věnuješ menší pozornost. Její srdce ovládla světská nerozumnost. Ani jeden z vás nevěnuje dost času rozjímání a ztišení se při modlitbě. Bůh je okrádán o vaší každodenní službu a vy sami máte větší ztráty, než jsou ztráty jakékoli pozemské hodnoty.

Sestro K, ty jsi ještě dále od Boha, než tvůj manžel. Tvá přizpůsobivost světu vypudila Spasitele ze srdce a ve své lásce nemáš pro něho místa. Máš jen nepatrný zájem o modlitbu a zkoumání svého srdce. ^{4T 105} Dovoluješ, abys byla poslušna knížeti temnosti. „Komu se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, koho posloucháte, buď hříchu ke smrti, buď poslušenství ke spravedlnosti?“ (Řím 6,16)

Sestro K, nevíš, co děláš; neuvědomuješ si, že bojuješ proti svému Stvořiteli, když odvádíš svého manžela od pravdy. Sleduješ cele světské cíle. Nemiluješ zbožnost, ale honíš se za majetkem. Pohlcuje tě touha podobat se světu a dosáhnout světské štěstí. Tvá pozemská ctižádost a zájmy jsou větší, než tvá touha po spravedlnosti a po dědictví v Božím království.

Tvůj vzácný zkušební čas ubíhá v úsilí o získání časného majetku, v zájmu o jídlo a pití podle způsobu světa. Jak neuspokojivá a ubohá je za to odměna! Ve svých světských touhách a zájmech neseš mnohem těžší břímě, než jaké ti určil Spasitel. Tvůj Vykupitel je zde: „Pojďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a jste přetíženi, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté je rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Mt 11,28-30) Má sestro, Kristus chce, abys své těžké břímě složila k Jeho nohám a na svou šíji vzala jeho lehké jho.

Co kdyby čas tvé milosti dnes skončil? Jak bys obstála před svým Mistrem? Jak jsi využila prostředky a vliv, který ti Bůh dal k Jeho slávě? Bůh ti dal život a své požehnání ne pouze pro vlastní zálibu a sobecké ukájení, ale pro dobročinnou a požehnanou službu jiným. Pán ti svěřil hřivny, které jsi měla dát penězoměncům, aby, když tě o ně požádá, mohl je dostat i s úroky. ^{4T 106} Svůj vliv a prostředky jsi dostala na zkoušku, aby bylo zjeveno, co je v tvém srdci. Měla jsi je použít na získání lidí Pro Krista a pro pokrok díla svého Vykupitele. Jestliže tu zklameš, pak se dopouštíš strašného omylu. Každodenně mnoho ztrácíš, věnuješ-li se sobecké službě a pod vlivem přátel se oddáváš světu a zanedbáváš svého nejlepšího Přítele, který zemřel, aby ti dal život.

Sestro K, domnívala ses, že není dobré lišit se od těch, kteří jsou kolem tebe. Žiješ v obci, která byla vyzkoušena v otázce pravdy a zavrhla ji; své zájmy a záliby jsi spojila s jejich, takže cele patříš k nim. Miluješ jejich společnost, a přece nejsi šťastná, ačkoli si namlouváš, že jsi. Ve svém srdci sis řekla: „Daremná je věc sloužit Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhat nařízení jeho, a budeme-li chodit zasmušile před Hospodinem zástupů?“ (Mal. 3,14)

Není lehké být rodinou důstojně reprezentující Ježíše a v ne­věřícím prostředí zachovávat Boží zákon. Je třeba být živým listem, který poznají a čtou všichni. Na tom spočívá veliká zodpovědnost. Chcete-li žít ve světle, musíte jít tam, kde světlo svítí. Bratr K by si měl pokládat za svatou povinnost navštívit se svou rodinou výroční shromáždění lidí, kteří milují pravdu. Posílilo by je to a připravilo na zkoušky a plnění povinností. Není dobře, aby ztráceli příležitost k obecenství spoluvěřících; nezájmem totiž pravda ztrácí svou naléhavost a přestává svým posvěcujícím vlivem osvěcovat a oživovat jejich srdce. Tím jejich duchovní život ochabuje. Nepovzbuzuje je kazatelovo živé slovo. Stále se vtírají světské myšlenky a touhy a přehlušují duchovní zájmy.

Víra většiny křesťanů nebude stálá, budou-li ustavičně zanedbávat konferenční a modlitební shromáždění. Kdyby lidé neměli mít z těchto náboženských shromáždění užitek, Bůh mohl poslat světlo přímo z nebe prostřednictvím svých andělů, ^{4T 107} aby oživil, potěšil a požehnal svůj rozptýlený lid. On však nechce víru svých svatých udržovat jedině zázraky. Žádá od nich, aby pravdu milovali natolik, že vynaloží úsilí a využijí předností a požehnání, které jim Bůh milostivě dává. To nejmenší, co mohou udělat, je věnovat několik dnů v roce na spojené úsilí pro pokrok Kristova díla a vzájemně se posílit přátelskou radou a sdílností.

Mnozí věnují téměř všechen svůj čas jen světským zájmům a zálibám a nejsou ochotni věnovat několik dnů a trochu peněz, aby se dostali do společenství lidí, shromážděných ve jménu Páně. Boží Slovo definuje lakomství jako modlářství; kolik je pak modlářů i mezi těmi, kteří se pokládají za Kristovy následovníky!

Je třeba, abychom se sešli a vydávali svědectví o pravdě. Boží anděl řekl: „Tehdy ti, kteříž se bojí Hospodina, mluvili jeden ke druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina, a myslí na jméno jeho. Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mými klenoty; a slituji se nad nimi, jako se slitovává člověk nad synem svým, kterýž mu slouží.“ (Mal. 3,16.17)

Vyplatí se využít poskytnuté příležitosti a shromažďovat se i za cenu obětí s těmi, kteří se bojí Boha a svědčí o něm, protože víme, že nasloucháme svědectvím, o nichž andělé dělají záznam. Bůh bude pamatovat na ty, kteří se spolu scházeli a mysleli na Jeho jméno a zachrání je od toho velkého ohně. Budou mu jako vzácné, velké drahokamy. Ale jeho oheň padne na nechráněné hlavy hříšníků. Není marné sloužit Bohu. Pro ty, kteří obětují svůj život jeho službě, je připravena svrchovaná odměna. Drahý bratře a sestro, postupně jste upadli do temnoty, až se vám zcela nepozorovaně začala jevit jako světlo. Příležitostně nějaký slabý paprsek pronikne mrakem a probudí mysl, ale okolní vlivy nepropouští paprsky světla a temnota se stává hustší, než kdykoli předtím. ^{4T 108}

Pro vaše duchovní blaho by bylo lépe změnit na několik let své bydliště. Světlo pravdy bylo zkouškou pro obec, v níž jste žili. Několik málo lidí přijalo poselství milosti a napomenutí, zatímco mnozí je zavrhli. Další třída je nepřijala proto, že bylo nutno nést kříž. Zaujala neutrální postavení v domnění, že zcela postačí, nebudou-li bojovat proti pravdě. Ale světlo, které nepřijali a nepodporovali, se změnilo v temnotu. Své svědomí se snažili uklidnit tím, že Duchu svatému řekli: „Nyní odejdi, když pak budu míti čas příhodný, zavolám si tě.“ (Sk 24,25) Onen příhodný čas nikdy nepřišel. Zanedbali zlatou příležitost, která se jim nikdy nevrátila, protože svět zastřel světlo, které odmítli. Zájmy tohoto života a kouzlo dráždivých zábav jim poutá mysl i srdce, zatímco jejich nejlepší Přítel, požehnaný Spasitel, byl zavržen a zapomenut.

Ačkoli sestra K má skvělé přirozené vlastnosti, vzdaluje se od Boha vlivem nevěřících přátel a příbuzných, kteří nemilují pravdu a nemají pochopení pro oběť a sebezapření, které je nutno pro pravdu přinést. Sestra K si neuvědomila důležitost odloučení se od světa podle Božího přikázání. To, co svýma očima viděla a svýma ušima slyšela, převrátilo její srdce.

Jan Křtitel byl od narození muž plný Ducha Svatého a jestliže někdo mohl zůstat nedotčen hříšným vlivem svého věku, pak to byl jistě on. A přece se neodvážil spoléhat na vlastní sílu. Proto se oddělil od svých přátel a příbuzných, aby se mu jeho přirozené sklony nestaly osidlem. Nešel zbytečně na cestu pokušení ani tam, kde by ho přepych nebo svody života svedly k povolnosti, pohodlí a uspokojování vlastní chutě, a tím k oslabení tělesných a duševních sil. Takovým jednáním by nestačil na své misijní poslání, které mělo být splněno. ^{4T 109}

Vedl sebezapíravý život v samotě na poušti, kde si studiem slavné knihy přírody mohl uchovat svaté vědomí Božího majestátu. Tam se obeznamoval s Jeho charakterem, zjeveným v Jeho obdivuhodných skutcích. Bylo to prostředí, vhodné pro dokonalou mravní výchovu a trvalou bázeň Boží. Jan, Kristův předchůdce, se nevystavoval zlým řečem a zkaženým vlivům světa. Bál se jejich vlivu na své svědomí, aby se mu hřích nepřestal jevit v jeho hříšnosti. Raději si zvolil příbytek na poušti, kde by okolí nepůsobilo škodlivě na jeho smysly. Neměli bychom se naučit něčemu z tohoto příkladu člověka, jehož Kristus poctil a o němž řekl: „Mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele“? (Mt 11,11)

Prvních třicet let Kristova života uběhlo v samotě. Sloužící andělé pozorovali Pána života, když nepoznán a bez poct chodil vedle rolníků a dělníků mezi nazaretskými vrchy. Tyto ušlechtilé příklady by nás měly poučit o tom, jak se uchránit od špatných vlivů a vyhnout se společnosti těch, kteří nežijí spravedlivě. Neměli bychom si namlouvat, že jsme dost silní, aby na nás podobné vlivy nemohly zapůsobit, ale měli bychom v pokoře dávat pozor na nebezpečí.

Starý Izrael dostal od Boha zvláštní směrnice, aby zůstal odděleným lidem mezi všemi národy. Neměli pozorovat modloslužbu okolních národů, aby jejich srdce nebylo zkaženo, a aby důvěrné přátelství s bezbožnými zvyky nezpůsobilo, že by se jim zdály méně hříšnými. Jen málokdo si uvědomuje vlastní slabost a skutečnost, že přirozená hříšnost lidského srdce častokrát ochromuje nejšlechetnější úsilí.

Žalostný vliv hříchu otravuje život člověka. Naším jediným bezpečím je odloučení se od těch, kdo žijí ve tmě. Pán nás vyzval, abychom vyšli z jejich středu, oddělili se a nedotýkali se nečistého. ^{4T 110} On nás pak přijme, bude nám Otcem a my budeme Jeho syny a dcerami. Chceme-li býti přijati do Boží rodiny a stát se dětmi nebeského Krále, musíme splnit Jeho podmínky; musíme vyjít ze světa a být zvláštním lidem před Pánem, poslušným Jeho příkazů a sloužícím Jemu.

Lot si zvolil za svůj domov Sodomu, protože viděl, že ze světského hlediska se mu tam slibují výhody. Když se tam však usadil a získal pozemský majetek, byl přesvědčen, že se zmýlil, když nebral ohled na mravní úroveň prostředí, v němž měl bydlet.

Obyvatelé Sodomy byli zlí, každodenně musel slyšet ohavné řeči a jeho spravedlivá duše prožívala muka nad násilím a zločinností, jimž neměl sil zabránit. Jeho děti se podobaly těmto bezbožným lidem, protože jejich mravní zásady byly zvráceny společenstvím s nimi. Když to vše uvážil, pak mu získané bohatství připadalo nepatrné a bezvýznamné v porovnání s cenou, kterou za to zaplatil. Měl rozsáhlé příbuzenství, jeho děti uzavřely manželství s obyvateli Sodomy.

Boží hněv se nakonec roznítil proti bezbožným obyvatelům města a Boží andělé navštívili Sodomu, aby vyvedli Lota a nenechali ho při zkáze města zahynout. Vybídli Lota, aby vzal rodinu, svou ženu, syny a dcery, jež v Sodomě uzavřely manželství a vybídli ho, aby z tohoto místa utekl. Andělé řekli: „Neboť zkazíme místo toto, protože se rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je.“ (Gen 19,13)

A Lot vyšel a naléhavě prosil své děti. Opakoval slova andělů: „Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, neboť zkazí Hospodin město toto.“ (verš 14) Zeťům však připadal jako smyslů zbavený, neboť žili v Sodomě tak dlouho, že se stali účastníky hříchů tohoto lidu. I dcery podlehly vlivu svých manželů, kteří tvrdili, že jejich otec je pomaten. ^{4T 111} Cítili se tam docela dobře. Byli bohatí a měli mnoho statků, a nemohli uvěřit, že by tak krásnou a úrodnou krajinu mohl stihnout hněv Boha, který trestá hřích.

Lot se s žalem vrátil k andělům a vyprávěl jim o svém nezdaru. Andělé mu přikázali, aby vstal, vzal svou ženu a dvě dcery, které byly ještě v jeho domě, a opustili město. Lot byl však smutný; pomyšlení, že musí opustit své děti a ženu, protože odmítla jít s nimi, mu téměř zlomilo srdce. Ve strašné zkáze Sodomy by všichni zahynuli, kdyby Pán ve svém milosrdenství nebyl poslal anděly, aby je zachránili.

Lot byl ohromen blížícím se neštěstím a zdrcen zármutkem při pomyšlení, že má opustit vše, co mu je na zemi drahé. Jelikož otálel, Boží andělé ho vzali za ruku a vyvedli z města. Pak mu přikázali, aby se neohlídal a nezdržoval na rovině, nýbrž pospíchal do hor a útěkem si zachránil život.

Jak váhavě Lot poslechl anděla a šel co nejdál od porušené Sodomy, určené k naprosté zkáze! Nedůvěřoval Bohu a prosil, aby směl zůstat. V bezbožném městě žil tak dlouho, že ztratil víru a důvěru v Boží spravedlnost. Prosil, aby nemusel tento příkaz splnit, aby se mu nestalo něco zlého a nezemřel. Bůh však poslal své anděly proto, aby zachránili Lota a jeho rodinu, ale Lot byl tak dlouho pod zhoubným vlivem prostředí, že měl zatemnělé smysly a nedovedl pochopit Boží dílo a úmysl; nedovedl se Mu svěřit a plnit Jeho příkazy. Stále jen prosil za sebe a tuto nevěru musel zaplatit životem své manželky. Ona se ohlédla za Sodomou, a protože reptala proti Božímu vedení, proměnila se v solný sloup. Tak se stala výstrahou všem, kteří nedbají zvláštního milosrdenství a prozřetelnosti nebes. ^{4T 112} Po tomto strašném soudu se už Lot neodvažoval zde zůstat, ale podle pokynu andělů utekl do hor. To, že se jeho dcery po odchodu ze Sodomy zachovaly tak hříšně, bylo zaviněno temnějším stykem s bezbožnými lidmi. Měly zvrácenou představu o tom, co je správné a co nikoliv. A hřích pro ně nebyl ani hříchem.

Lotův případ má být výstrahou všem, kteří chtějí žít zbožně a chtějí se vymanit ze všech vlivů, které by je odváděly od Boha. Lot zůstal tak dlouho mezi bezbožníky, že mohl zachránit jen sebe a dvě dcery, a i ty měly pobytem v Sodomě zkažené mravy.

Bůh trvá na tom co řekl a nebude posmíván. Kolik krátkozrakých, hříšných smrtelníků prosí Pána, aby se snížil k jejich požadavkům! Kdyby se mu raději bezvýhradně odevzdali, obdařil by je spasením a dal by jim vzácné vítězství.

Sestro K, hrozí ti nebezpečí, že si svým rozhodnutím uškodíš. Bůh má pro tebe určité dílo, které za tebe nemůže nikdo vykonat a bez něhož nemůžeš být spasena. Bůh tě miluje a nechce, abys v této všeobecné zkáze zahynula. Zve tě, abys zanechala všeho, co překáží tvému duchovnímu pokroku, a abys v něm nalezla potěšení a sílu, kterou potřebuješ. Ve své rodině máš určitě starosti a povinnosti, které tě často trápí. Když však vykonáš jen to, co je nutné pro tvé časné pohodlí a štěstí, najdeš čas na četbu Písma, modlitbu a zdokonalování křesťanského charakteru.

Bratře K, zažil jsi mnohá zklamání, ale musíš být upřímný, pevný a zásadní ve svých povinnostech vůči rodině a dbát, aby podle možnosti šla s tebou. Nešetři námahou vést je k tomu, aby tě provázeli na cestě k nebesům. Nechtějí-li tě však děti a jejich matka doprovázet, a místo toho se snaží odvést tě od náboženských povinností, musíš jít před, i kdybys měl jít sám. Musíš žít v bázni Boží. Musíš využívat svých příležitostí a navštěvovat shromáždění ^{4T 113} a získávat veškerou duchovní sílu, poněvadž ji budeš v budoucnu potřebovat. Lot přišel o všechen majetek. Utrpíš-li ztrátu, nebuď zmalomyslněn. Zachráníš-li jen část rodiny, je to mnohem lepší, než kdybys ztratil vše.

Drahý bratře a sestro, jako rodiče jste do značné míry odpovědní za své děti. Přivedli jste je na svět, a měli byste je slovy a příklady vést k Pánu a k nebi. Vštěpujte jim myšlenku, že jejich časné zájmy jsou nepatrné v porovnání s jejich věčným blahem.

Tyto drahé děti žijí mezi světskými lidmi a jsou prosyceny milováním marností života. Váš syn L je chlapec laskavého srdce a jemného ducha, ale potřebuje bdělou péči matky, jejíž denní zkušenost v křesťanském životě ji uzpůsobí k jeho poučování. Je právě ve věku, kdy něžná, rozvážná matka ho může svým vlivem formovat. Ale obávám se, sestro K, že se snažíš vychovávat své děti podle příkladu světa a nepoučuješ je o tom, že nejdůležitější prací v životě je formování charakterů, kterým je zajištěna nesmrtelnost.

Zanedbá-li duchovní život a praktické křesťanství, pak bude jeho život omylem. Měl by pochopit, že potřebuje výchovu v du­chovních věcech, že své schopnosti může cele použít pro Boha. Pán vyzývá mladé lidi, aby pracovali na jeho vinici. Mladí lidé by neměli zanedbávat podstatné odvětví výchovy. Obrátí-li však celou svou pozornost k světskému studiu, nebudou-li dbát o duchovní zájmy a nezískají-li křesťanskou zkušenost, pak nejsou připraveny konat Boží dílo. Ať jsou podmínky k získání vzdělání jakkoliv příznivé, pro spásu duše a usměrnění jiných ku pokání je třeba něco víc, než jen knižní vědomosti. Roky vědeckého studia samy o sobě nepostačí na přípravu, aby člověk mohl být prospěšným pracovníkem v Boží službě. ^{4T 114}

Mladí lidé by měli věnovat mnoho času studiu, ale s duševním úsilím by měli také spojit tělesnou práci a v praktickém životě by měli uplatnit získané poznání, aby užitečným cvikem mohli rovnoměrně vyvíjet všechny duševní i tělesné schopnosti. Neměli by zapomenout na věci potřebné ke spasení a neměli by je pokládat za druhořadé před čímkoli na světě.

Drahý bratře a sestro, Bůh miluje vaši rodinu a chce, aby na vás spočinul déšť jeho zvláštního požehnání, abyste se mohli stát nástroji spravedlnosti při záchraně jiných pro nebesa. Kdyby bratr K byl úplně posvěcen Bohu, mohl by vykonat mnoho dobrého v obci, kde by jeho rada a vliv byly lépe přijaty a oceněny. Máme pevnou naději, že oba napravíte to, co je ve vašem životě nesprávné, obnovíte svou víru a poslušnost vůči Bohu a přijmete novou sílu od Toho, který zaslíbil, že pomůže těm, kteří vzývají Jeho jméno.

Mladý bratře L, ve svém životě ses dopustil omylu. Tím, že jsi pilně studoval, jsi zanedbal rozvoj všech svých schopností. Mravní růst by neměl být nikdy obětován snaze po vzdělání, ale měl by být rozvíjen v mnohem vyšším stupni, než se obvykle zdá. Můj drahý mladý bratře, měl jsi ctižádostivou touhu získat vzdělání. Ta touha je chvályhodná, ale kvůli ní jsi zanedbal věčné zájmy a podřídil jsi je svému studiu. Bůh a nebeské věci byly mezi tvými zálibami až na posledním místě. Požadavky svatého Božího zákona nebyly ve tvém každodenním životě svatě zachovány. Znesvěcoval jsi sobotu tím, že ve svých studiích jsi pokračoval i v onen svatý čas, v němž jsi neměl sledovat své vlastní zájmy. Bůh řekl: „Nebudeš dělati žádného díla.“ (Dt 5,14)

„Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával libosti své v den svatý můj, anobrž nazveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se tobě líbilo, ani nemluvil slova daremného. Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu, ^{4T 115} a uvedu tě na vysoká místa země, a způsobím, abys užíval dědictví Jákoba, otce svého; nebo ústa Hospodinova mluvila.“ (Iz 58,13.14) Tys povolil spíše svým sklonům, než povinnosti a svým studiím jsi dal přednost před výslovným příkazem Nejvyššího.

Pořádání našich stanových shromáždění a jejich údržba vyžaduje velké náklady. Při těchto velkých shromážděních neúnavně pracují Boží služebníci, obhajující nepopulární pravdy, aby ubohým, padlým hříšníkům přinesli poselství milosti ukřižovaného Vykupitele. Zanedbávat tato poselství, anebo se k nim chovat lhostejně, znamená zlehčovat Boží milost a Jeho varovný hlas. Svou nepřítomností ses duchovně velice ochudil, připravil ses o moc, kterou jsi tam nasloucháním Boží zvěsti a obecenstvím s věřícími mohl získat. Tvá mysl byla ukolébána do osudné apatie vůči blahu vlastní duše. Své světské vzdělání jsi vyvýšil nad poznání, jež lze získat ve škole Kristově. Zkušenost v pravém náboženském životě je nutná, má-li být formován bohulibý charakter a získány čisté ctnosti, které snesou světlo nebes.

Jak úzkostlivě jsi svým studiem cvičil svou mysl, abys důkladně poznal obsah svých učebnic, aby tvá mysl mohla spolehlivě obstát před učiteli, přáteli a zajímajícími se diváky! Jaká ctižádost tě vedla, abys prokázal, že jsi byl pilným žákem a svědomitě jsi využil svého času a svou mysl zásobil užitečným poznáním! O svůj studijní pokrok jsi dbal tak úzkostlivě, jako ses snažil získat uznání svých přátel a učitelů. Právem sis zasloužil poctu, kterou jsi přijal za své studium. Ale jak byla tvoje mysl vycvičena v duchovních věcech? Nepodcenil jsi nerozvážně Boží království a jeho spravedlnost, a nezařadil jsi je až za své vědecké zájmy? Je pravda, některé lidské schopnosti byly dány více pro pozemské zájmy, ale vyšší duševní schopnosti by měly být cele posvěceny Bohu. ^{4T 116} Ony ovládají člověka, formují jeho život a charakter. A ačkoli bys neměl zanedbávat svá světská studia, nemáš také právo věnovat jim všechnu svou pozornost, ale měl by ses obzvlášť věnovat mravním a duchovním požadavkům svého nebeského Otce.

Jak málo pozornosti jsi projevil o využití náboženských předností, jež jsi měl k dispozici, abys mohl získat důkladné poznání Božích zákonů a rozhodné odhodlání setrvat při nich!Vynaložil jsi jen nepatrné úsilí, aby ses stal věrným a inteligentním křesťanem. Jak budeš tedy připraven na onu velikou zkoušku, kdy všechny tvé činy a slova i nejskrytější myšlenky tvého srdce budou zjeveny velikému Soudci a shromážděným svatým i andělům? Měl jsi jen malou touhu získat takovou duchovní způsobilost, abys obstál při této důkladné zkoušce v přítomnosti onoho vznešeného zástupu. Jak bude tedy nakonec zhodnoceno tvé mravní a náboženské úsilí, před soudem, proti němuž není žádného odvolání? Jaká pocta ti bude přisouzena za věrnost, že jsi zachoval požadovaný soulad mezi náboženstvím a vědeckými zájmy? Obstojíš jako člověk neochvějné mravní odvahy, v němž je zřejmá jedinečnost lidského poznání, umocněna svatou horlivostí pro Boha a poslušností Jeho zákona?

Můj bratře, Boží moudrost bys měl ve všem pokládat za všechno. Náboženství musí jít ruku v ruce s vědou. Tvé vzdělání se má stát posvěceným prostředkem dobročinné služby pro jiné a k přivádění jiných k pravdě. Čím víc se učíme v Kristově škole, tím dychtivěji máme pokračovat v onom poznání. Všechny naše úspěchy mají jen nepatrnou cenu, není-li charakter zušlechtěn náboženstvím. Bůh od každého jednotlivce očekává splnění zvláštních povinností a v kaž­dém případě posoudí věrnost, s níž byly tyto povinnosti splněny.

Pán nás často přivádí do těžkostí, aby v nás podnítil větší úsilí. Podle jeho prozřetelnosti mají někdy zvláštní těžkosti vyzkoušet naši trpělivost a víru. Bůh nás učí spolehlivosti. Chce nás poučit, ^{4T 117} kde máme hledat pomoc a sílu v čas potřeby. Tím získáme praktické poznání Jeho vůle, které tolik potřebujeme ke své životní zkušenosti. Ve vážném boji s pochybností a strachem sílí víra. Bratře, můžeš být vítězem, budeš-li pečlivě dbát správnosti svých cest. Svůj mladý život bys měl věnovat Božímu dílu a prosit o úspěch. Neměl bys zavírat své oči před nebezpečím, ale se vší rozhodností se připravit na každou těžkost ve svém křesťanském úsilí o pokrok. Najdi si čas k uvažování a k pokorné, opravdové modlitbě. Máš význačné schopnosti a budoucnost ti slibuje úspěch. Nepoznáš-li však přirozenou mdlobu svého srdce, budeš zklamán.

V životě právě začínáš. Dospěl jsi do věku, kdy přebíráš odpovědnost sám za sebe. To je kritické období tvého života. Nyní, ve své mladosti, rozséváš na poli života. Co budeš sít, to budeš i žnout. Jaké bylo semeno, taková bude žeň. Kdybys byl nedbalý a lhostejný vůči věčným věcem, pak utrpíš velikou ztrátu a svým vlivem zabráníš jiným, aby splnili své povinnosti vůči Bohu.

Máš před sebou dvě cesty. Kterou z nich si zvolíš? Buď moudrý a uchop věčný život. Neuhni od své čestnosti, ať jsou jakkoli nepříjemné tvé povinnosti v přítomné tísnivé situaci. Může se zdát, že máš přinést veliké oběti, aby sis zachoval čistotu duše, ale neváhej. Jdi vpřed v bázni Boží a on bude požehnávat tvé úsilí a odmění tě tisícinásobně. Neuhýbej náboženským požadavkům a povinnostem, abys uspokojil přání svých neposvěcených přátel a příbuzných. Jsi povolán, aby ses postavil na stanovisko pravdy, i kdyby to mělo být v přímém odporu vůči těm, kteří jsou tvými nejbližšími. Kéž Bůh nedopustí, aby poslední zkouška neprokázala tvůj nesprávný postoj vůči spravedlnosti.

Buduj základ svého křesťanského charakteru na věčné Skále spasení a nechť je tato stavba pevná a dobrá.
Doufáme, že tvá matka, ^{4T 118} tvoji bratři a sestry ti pomohou v úsilí o dosažení dokonalého, pravého charakteru podle Kristova vzoru, abys byl mravně způsobilý pro společenství svatých andělů v království slávy.