Životopisy zachycené v Písmě, jsou pravdivé životní příběhy skutečných jednotlivců. Od Adama po pokoleních až do doby apoštolské máme jasnou, nepřikrášlenou zprávu o tom, co se skutečně událo, a také prožité zkušenosti skutečných osobností. Mnozí se diví tomu, že inspirované dějiny by se při líčení životů zbožných mužů mohly zmiňovat o takových skutečnostech, které jsou skvrnami jejich mravních povah. Nevěřící s velkým uspokojením ukazují na tyto hříchy a posmívají se jejich pachatelům. Inspirovaní pisatelé nejsou falešnými svědky, a proto nezakrývají ty stránky svatých dějin, kde obzvláště prosakuje záznam o lidské křehkosti a porušenosti. Boží pisatelé zaznamenávali to, o čem rozhodl Duch Svatý; nebyli proto žádnými cenzory Jeho díla. Zaznamenávali doslovnou pravdu a ostré a odstrašujících skutečnosti jsou zjeveny z důvodů, které naše omezená mysl nemůže pochopit.

Jeden z nejlepších důkazů věrohodnosti Písma spočívá v tom, že pravda zde není přikrašlována, a že hříchy hlavních biblických postav nebyly vymazány. Mnozí snad namítnou, že je velmi snadné líčit to, co se událo v nějakém obyčejném, přiměřeném životě. Je však dokázanou skutečností, že lidé nemohou podat nestrannou zprávu o nějakém současníkovi, a že je velmi nesnadné vylíčit dějiny některé osoby nebo národa, aniž bychom odbočili od přesné pravdy. Lidská mysl je natolik zatížena předsudky, ^{4T 10} že je pro ní téměř nemožné, aby nějaký předmět posuzovala nestranně.

Buď vynikají chyby určité popisované osoby, anebo velice září její ctnosti - podle toho, zda spisovatel má k ní kladný, nebo záporný postoj. I když se historik sebevíce snaží o to aby byl nestranný, kritika je zajedno v tom, že být opravdu nestranný je velmi těžké.

Avšak božské poznání, které je vznešenější než lidská slabost, hovoří čistou, jasnou pravdu. Kolik životopisů bylo napsáno o bezchybných křesťanech, kteří v soukromém i církevním životě zářili jako příklady neposkvrněné zbožnosti. Krásu jejich svatosti nerušila žádná skvrna; není zaznamenán žádný poklesek, který by nám připomínal, že i oni byli jen obyčejnou hlínou a předmětem obvyklých lidských pokušení. A přece, kdyby jejich životy líčilo inspirované pero, poznali bychom je úplně jinak. Mnohá lidská slabost, zápasy se sobectvím, úzkoprsost a pýcha, snad skryté hříchy a ustavičný zápas ducha s tělem by vyšly najevo. Ani stránky soukromých deníků neodhalují hříšné skutky spisovatele. Občas jsou zachyceny zápasy se zlem, obvykle však jen tehdy, když pravda zvítězila. Mohou však obsahovat i nějakou věrnou zprávu o chvályhodných skutcích a šlechetném úsilí také tehdy, když pisatel zamýšlí vést si o svém životě poctivý deník. Pro lidskou přirozenost je však nemožné, aby byly uváděny chyby, které by tam případně mohli najít naši přátelé.

Kdyby Bibli psali neinspirovaní lidé, měla by zcela odlišný ráz a pro bloudící smrtelníky, zápasící s přirozenou křehkostí a pokušeními zákeřného nepřítele, by byla zastrašující četbou. V Písmu však máme správný záznam o náboženských zkušenostech významných charakterů biblických dějin. Boží mužové, kterým Pán svěřil velkou zodpovědnost, častokrát podléhali pokušením a dopouštěli se hříchů právě tak, jako i my v současnosti, když zaváháme a často se dopouštíme chyb. Ale pro naše malomyslné srdce je povzbuzující, ^{4T 11} když víme, že z Boží milosti získali sílu, aby se mohli znovu povznést nad svou porušenou přirozenost. Když si na to vzpomeneme, jsme připraveni, abychom se znovu mohli pustit do zápasu.

Reptání starého Izraele, jejich odbojná nespokojenost, mocné zázraky, které byly pro ně učiněny, jindy zase trest za modloslužbu a nevděčnost - to vše je zaznamenáno k našemu užitku. Příklad starého Izraele se uvádí jako napomenutí pro Boží lid, aby nepodlehl nevěře a unikl Božímu hněvu. Kdyby Písmo svaté uvádělo jen příkladné činy Židů a neuvádělo by jejich nepravosti, jejich dějiny by nás přestaly poučovat o tom, o čem nás poučují.

Nevěřící a hříšníci ospravedlňují své skutky s odvoláním na muže, jimž Bůh dal za starodávna určitou moc. Říkají, že když tito svatí mužové podlehli pokušením a dopustili se hříchů, není divu, že i oni hřeší a padají. Nezapomenou dodat, že oni nejsou tak zlí, jako ty proslulé příklady nepravosti, uvedené v Písmu.

Zásada spravedlnosti si vyžadovala věrné líčení faktů pro užitek všech, kteří budou číst Písmo svaté. Zde se projevují důkazy Boží moudrosti. Od nás se vyžaduje poslušnost Božího zákona. Písmo nás poučuje nejen o odplatě za neposlušnost, ale k vlastnímu užitku a napomenutí se dovídáme i o životě Adama a Evy v ráji, jakožto i o smutných následcích jejich neposlušnosti Božích přikázání. Zpráva je úplná a jasná. Příklad, který dostal člověk v ráji, zaznamenává Písmo i s odplatou v případě neposlušnosti. Následuje zpráva o pokušení, pádu a trestu našich prvních rodičů. Jejich příklad je vylíčen výstražně; má nás varovat před neposlušností a má nás ujistit, že odplatou za hřích je smrt, že Boží spravedlnost je neomylná, a že Bůh od svých tvorů požaduje důslednou poslušnost svých přikázání. Když byl na Sinai vydán zákon, ^{4T 12} zcela zřetelně byla připojena i odplata za přestoupení tohoto zákona. Jak jasně jsou zaznamenány případy i této hrozné skutečnosti!

Inspirované pero líčí věrně hříchy, které přemáhaly Noeho, Lota, Mojžíše, Abrahama, Davida a Šalomouna; uvádí, že i Eliášův silný duch podlehl těžké zkoušce pokušení. Písmo věrně zaznamenává Jonášovu neposlušnost a modloslužbu Izraele. Duch svatý, který odhrnuje oponu lidského srdce, líčí zcela podrobně Petrovu zradu Krista, prudkou hádku Pavla s Barnabášem, pády a slabosti proroků a apoštolů. Máme tedy před sebou životy věřících se všemi jejich chybami a porušenostmi, což všechno bylo prozřetelně zachyceno jako ponaučení pro všechny budoucí generace. Kdyby byli bez slabých stránek, byli by více než lidé a naše hříšná přirozenost by si při úsilí o dosažení podobného stupně dokonalosti zoufala. Když však vidíme, kde bojovali a padli, kde opět povstávali a z Boží milosti znovu vítězili, jsme povzbuzeni a žene nás snaha, abychom zdolávali překážky, které nám do cesty klade porušená přirozenost.

Bůh však důsledně trestal zlo. Posílal své proroky, aby varovali přestupníky, odhalovali jejich hříchy a soudili je. Ti, kteří se ptají, proč Slovo Boží tak otevřeně odhaluje hříchy Božího lidu, aby se nevěřící mohli posmívat a svatí plakat, měli by uvážit, že to vše bylo napsáno pro jejich poučení, aby se mohli vyhnout zaznamenanému zlu a napodobit spravedlnost těch, kteří sloužili Bohu.

Právě my potřebujeme poučení, která nám poskytuje Bible, poněvadž při odhalení hříchu zaznamenává také odplatu, která následuje. Lítost, pokání nad hříchem a nářek hříšné duše nám z minulosti zní na svědectví, že člověk, tak jako tehdy, i dnes potřebuje Boží odpouštějící milost. Bible nás učí, že Bůh trestá hřích, ale současně se slitovává nad hříšníkem a odpouští mu.

Ve své prozřetelnosti Pán uznal za dobré, aby poučil a napomenul svůj lid, a to různým způsobem. Činil tak přímým rozkazem, ^{4T 13} svatými spisy a také duchem prorockým oznamoval svou vůli. Ve svém díle jsem měla otevřeně hovořit o chybách a omylech Božího lidu. Jestliže se dostaly hříchy určitých jednotlivců na světlo, není to ještě důkaz, že před Bohem jsou horší než mnozí, jejichž přestupky nejsou zveřejněny. Bylo mi ukázáno, že mou věcí není volit si, co mám konat, ale že mám pokorně plnit vůli Boží. Chyby a nepravosti v životě vyznavačů křesťanství jsou zaznamenány pro poučení těm, kteří jsou náchylní k tomu, aby upadli do podobného pokušení. Zkušenost jednoho slouží jako světlo majáku k výstraze jiným, aby nenarazili na nebezpečná úskalí.

Takto jsou odhaleny satanovy nástrahy a úmysly, důležitost budování křesťanského charakteru a též prostředky, jak je možno dosáhnout tohoto cíle. Takto Bůh naznačuje, co kdo potřebuje, chce-li obdržet Jeho požehnání. Když jsou někomu vytčeny jeho zvláštní hříchy, mnozí začnou smýšlet odbojně. Ducha tohoto pokolení vyjadřují slova: „Mluvte nám pochlebenství“ (Iz 30,10). Avšak duch prorocký mluví jen pravdu. Nepravost se množí a láska mnohých Kristových následovníků chladne. Jsou slepí k hříchům svých srdcí a neuvědomují si svůj ubohý a bezmocný stav. Bůh milostivě odhrnuje závoj a ukazuje jim, že existuje oko, které pozoruje jejich skrytou nepravost, jakož i pohnutky jejich činů.

Hříchy populárních církví jsou zabíleny. Mnozí členové si hoví v nejhrubších hříších a jsou prosáknuti nepravostí. Babylon padl a stal se obydlím každého nečistého a ohavného ptáka! Nejodvážnější hříchy století se skrývají pod pláštíkem křesťanství. Mnozí volají, že Boží zákon byl zrušen a jejich vnější život odpovídá i jejich víře. Není-li zákon, není ani přestoupení, a tedy ani hříchu, protože hřích je přestoupení zákona.

Tělesná mysl je Božím nepřítelem a bouří se proti Jeho vůli. Když se jednou vyprostí z jařma poslušnosti, nevědomky padá do bezzákonnosti zločinu. Mezi těmi, kteří velkolepě hovoří o čisté a dokonalé náboženské svobodě, se rozmáhá nepravost. ^{4T 14} Jejich jednání se Pánu oškliví a stávají se spolupracovníky nepřítele duší. Světlo zjevené pravdy, jakož i krásu svatosti, ztrácejí ze zřetele.

Je udivující vidět, na jakých chatrných základech staví mnozí svou naději na nebesa! Rouhají se zákonu věčného Boha, jakoby Ho vyzývali a Jeho Slovo pokládají za prázdnou řeč. Ani satan při své známosti Božského zákona by se neodvážil přednášet to, co někteří kazatelé, kteří mají nenávist k zákonu; šíří ji z kazatelen a ještě se utěšují ve svém rouhání.

Bylo mi ukázáno, čím je člověk bez známosti Boží vůle. Zločiny a nepravost vyplňují míru jeho života. Když mu však Boží Duch zjevuje plný význam zákona, jaká změna nastane v jeho srdci! Jako Balsazar čte srozumitelně nápis Všemohoucího a jeho duše se zmocňuje usvědčení. Hřmění Božího Slova jej zastihuje v Jeho lhostejnosti a v Ježíšově jménu volá o milost. A takovou pokornou prosbu Bůh vždy ochotně vyslýchá. Žádný kající hříšník od Něho neodchází bez útěchy.

Pán uznal za vhodné, aby mi dal vidění o potřebách a omylech svého lidu. I když mi to bylo těžké, věrně jsem upozorňovala hříšníky na jejich chyby a způsoby nápravy, jak mi to diktoval Duch Boží. Toto v mnohých případech podráždilo jazyky utrhačů a těch, pro něž jsem se namáhala a trpěla, a také je to podnítilo proti mně. Bůh mi svěřil určité dílo a v Jeho podpírající moci jsem splnila tyto bolestné povinnosti, které mi určil. Takto Boží Duch vyřkl napomenutí a soudy, avšak nezapomněl na převzácné zaslíbení milosti.

Kdyby Boží lid uznal Jeho starostlivost a přijal Jeho naučení, našel by přímou cestu a v temnotě i v malomyslnosti by ho vedlo světlo. David se naučil moudrosti z Božího zacházení s Ním ^{4T 15} a v pokoře se sklonil před káráním Nejvyššího. Velký obraz pravého stavu, jak ho vystihl prorok, umožnil Davidovi poznat vlastní hříchy a pomohl mu, aby se jich vzdal. V ponížení přijal radu a pokořil se před Bohem. Volá: „Zákon Hospodinův je dokonalý, občerstvující duši“ Žalm 19,8.

Kající hříšníci nemají důvod, aby si zoufali, když se jim připomínají jejich hříchy a jsou varováni před jejich nebezpečím. Už to samo jim ukazuje, jak je Bůh miluje, a jak touží po tom, aby je zachránil. Zůstává jim jen jedna možnost - následovat Jeho radu a činit Jeho vůli, aby zdědili věčný život. Bůh poukazuje na hříchy svého bloudícího lidu, aby je viděl v celé jejich ohavnosti pod světlem Boží pravdy. Je potom jeho povinností, aby se jich navždy vzdal.

Bůh je dnes tak mocný, aby mohl zachránit od hříchu, jako v době patriarchů, v době Davidově, za času proroků a apoštolů. Množství případů, které zaznamenávají dějiny, ve kterých Bůh vysvobozoval svůj lid od hříchů, by mělo povzbudit křesťany v této době, aby přijali Božské napomenutí a rozhorlili se k vybudování takového charakteru, který při soudu obstojí.
Biblické dějiny podpírají ustrašená srdce nadějí Boží milosti. Když vidíme, že i jiní přemáhali malomyslnost, která na nás doléhá, že upadali do pokušení podobně jako i my, a přece se dostali na pevnou půdu a Bůh jim požehnal, nemusíme zoufat. Inspirovaná slova potěšují a obveselují bloudící duši. I když patriarchové a apoštolové byli obyčejnými křehkými lidmi, vírou přece obdrželi uznání; svůj boj bojovali v Boží síle a slavně zvítězili. Takto smíme spoléhat na přednost usmiřující oběti a v Ježíšově jménu se můžeme stát vítězi. Na celém světě jsou lidé pouze lidmi, od Adama až dodnes a Boží láska je po všechna staletí nesmírná.