Vážený bratře K: V lednu 1875 mi bylo ukázáno, že na cestě duchovního rozvoje církve existují překážky. Boží Duch je zarmoucen, protože mnozí nemají čisté srdce a nejsou upřímní. Víra, kterou vyznávají, se neshoduje s jejich skutky. Svatý den odpočinku není zachováván tak, jak by měl být. Každý týden je Bůh okrádán porušováním časových hranic Jeho svatého dne, a hodiny, které by měly být zasvěceny modlitbě a úvahám, zabírá světská práce.

Bůh nám nedal svá přikázáni jen proto, abychom jim věřili, ale abychom podle nich žili. Když Všemohoucí Bůh položil základy země, celý svět oděl krásou a naplnil ho věcmi, které jsou pro člověka užitečné. Když stvořil všechny divy země a moře, ustanovil sobotu a posvětil ji. Bůh požehnal a posvětil sedmý den, protože v něm odpočinul od veškerého svého obdivuhodného stvořitelského díla. Sobota byla ustanovena pro člověka a Bůh chtěl, aby si v tento den i člověk odpočinul od své práce, jako On sám odpočíval po šesti dnech stvořitelského díla.

Ti, kteří si váží Božího zákona, po přijetí světla o čtvrtém přikázání Desatera uposlechnou tohoto příkazu a nebudou pochybovat o možnosti, anebo nutnosti takové poslušnosti. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a potom mu dal příklad, jak má zachovávat sedmý den, který posvětil. Bůh určil, aby ho člověk v tento den uctil obzvláště tím, že se nebude pouštět do žádné každodenní práce. Nikdo, kdo zanedbává čtvrté přikázání, když se dříve dozvěděl o požadavku svěcení soboty, nemůže být před Bohem bez viny.

Bratře K, ty uznáváš Boží požadavek ohledně zachovávání soboty, avšak tvé skutky se neshodují s tvou vírou. Svým vlivem jsi na straně nevěřících, protože přestupuješ Boží zákon. ^{4T 248} Když to tvé pozemské záležitosti vyžadují, přestupuješ čtvrté přikázání Boží bez výčitky svědomí. Boží zákon zachováváš podle toho, jak se ti to hodí a jak ti to tvůj obchod anebo okolnosti dovolí. Toto není správné uctívání soboty, jak se sluší na svaté ustanovení. Když jednáš tak bezstarostně, zarmucuješ Božího Ducha a zneuctíváš svého Spasitele.

Tvé částečné zachovávání sobotního přikázání Pán nemůže přijmout a na hříšníky to má horší účinek, než kdyby ses k svaté sobotě vůbec nepřiznával. Oni pozorují, že tvůj život odporuje tvému vyznání a přestávají věřit křesťanství. Pán nám sdělil své přání a člověk nemůže bezstarostně obcházet Jeho přikázání. Příklad Adama a Evy v ráji by nás měl dostatečně varovat před jakoukoli neposlušností Božího zákona. Hřích našich prvních rodičů, kteří podlehli pokušení nepřítele, přivedl na svět vinu a zármutek a vyžádal si, aby Boží Syn opustil království nebes, ponížil se a přišel na tuto zemi. Zde ho ti, které přišel zachránit uráželi a ukřižovali. Jakou nekonečnou cenu si vyžádala ona neposlušnost v zahradě Eden! Majestát nebes se obětoval, aby zachránil člověka před odplatou za jeho vinu.

Bůh dnes žádné přestoupení zákona nepovažuje za lehčí než tehdy, kdy nad Adamem vyřkl svůj rozsudek. Spasitel světa přísně pokáral ty, kteří se k Božímu přikázání staví bezstarostně a lhostejně. Praví: "Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském" Mt 5,19. Řeč našeho života svědčí cele pro, anebo proti pravdě. Pokud tvé skutky ospravedlňují přestupníka v jeho hříchu, zlehčuje-li tvůj vliv porušování Božích přikázání, pak nejsi zodpovědný jen za sebe, ale do jisté míry neseš zodpovědnost i za přestupky těch, jimž jsi špatným příkladem. ^{4T 249}

Hned na začátku čtvrtého přikázání Bůh řekl "Pamatuj", protože věděl, že v záplavě svých starostí a ve zmatku života bude člověk v pokušení omlouvat to, že náležitě nezachovává zákon, protože v návalu světských záležitostí může zapomenout na jeho svatou důležitost. "Šest dní pracovati budeš a dělati veškeré dílo své" Ex 20,9 - to jsou každodenní povinnosti osobního i společenského života. Tato slova jsou velmi jasná, zde se nemůžeme zmýlit. Bratře K, jak je to možné, že ses odvážil přestupovat tak důležité přikázání? Zbavil Tě snad Pán povinnosti zachovávat zákon, který dal světu? Myslíš, že tvá přestoupení nebudou zaznamenána v nebeských knihách? Řekl snad Pán, že tvoji neposlušnost ospravedlní, až národy budou před Ním souzeny? Ani na chvíli si nenalhávej, že tvůj hřích nepřinese zasloužený trest. Pán ti odplatí za tvá přestoupení, protože jsi znal pravdu a přesto ses jí vůbec neřídil. "Služebník pak ten, který by znal vůli pána svého, a nebyl připraven, a nečinil podlé vůle jeho, bit bude velmi" Lk 12,47.

Bůh dal člověku šest dní, kdy může konat své dílo a zabývat se každodenní povinností; ale uplatňuje svůj nárok na jeden den, který oddělil a posvětil. Dává ho člověku jako den odpočinku od práce, k soustředění se na službu Bohu a k obživení jeho duchovního stavu. Jak urážíme Boha, když Jej okrádáme o tento posvěcený den a využíváme ho pro své sobecké cíle!

Je to největší troufalost, když se smrtelný člověk odvažuje žádat od Všemohoucího ústupky jen proto, aby se mohl postarat o vlastní, malicherné, pozemské zájmy. Porušování Zákona k příležitostnému využití soboty pro světské záležitosti, je právě tak bezcitné, jako kdybychom ho úplně zavrhli, protože tím se Boží přikázání stávají záležitostí osobního zájmu. "Neboť já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, žárlivý" Ex 20,5 zahřmělo ze Sinaje. Ten, který oznamuje, že navštíví nepravosti otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří Ho nenávidí ^{4T 250} a slituje se nad tisíci těmi, kteří ho milují a ostříhají jeho přikázání, nemůže přijmout poloviční službu. Oloupit bližního není maličkostí. Takové jednání člověka odsuzuje. A přece, kdo odsuzuje okrádání svého bližního, často okrádá svého nebeského Otce o čas, který On požehnal a oddělil ke zvláštnímu účelu.

Můj drahý bratře, tvé skutky se neshodují s tvým vyznáním a tvou jedinou ubohou výmluvou je tvá pohodlnost. Boží služebníci v minulých staletích museli položit své životy, aby obhájili svou víru. Tvé počínání nelze srovnat s postojem křesťanských mučedníků, kteří raději trpěli hladem a žízní, mučení i smrt, než aby se vzdali svého náboženství, anebo ustoupili od zásad pravdy.

"Co prospěje, bratři moji, praví-li někdo, že má víru a nemá skutků? Zdali jej taková víra může spasit?" Jak 2,14. Kdykoliv se v sobotu pouštíš do nějaké práce, popíráš svou víru. Písmo svaté nás učí, že víra bez skutků je mrtvá, a že život člověka je pro svět svědectvím o tom, zda je člověk věrný svému vyznání. Tvé jednání snižuje Boží zákon z pohledu tvých světských přátel. Říká jim: "Můžete nebo nemusíte zachovávat Boží přikázání. Věřím, že Boží zákon je v určitém smyslu pro člověka závazný; avšak Bůh nelpí na přísném zachovávání svých příkazů a nějaký příležitostný přestupek netrestá tak přísně."

Mnozí omlouvají své přestupování soboty poukazováním na tvůj příklad. Tvrdí, že když tak dobrý člověk, který věří, že sedmým dnem je Boží sobota, si v tento den může vyřizovat světské záležitosti, když si to okolnosti zdánlivě vyžadují, pak to mohou bezstarostně konat i oni. V den soudu budou před tebou stát mnozí, kteří svou neposlušnost vůči Božímu zákonu budou omlouvat tvým příkladem. I když tím neobhájí svůj hřích, přece to bude hrozné svědectví proti tobě.

Bůh mluvil a od člověka vyžaduje poslušnost. ^{4T 251} Neptá se, zda se to lidem hodí. Pán života a věčné slávy nedbal na to, zda se mu to hodí nebo líbí, když opustil své přednostní postavení, stal se mužem bolesti a zármutku, a když přijal pohanění a smrt, jen aby člověka vysvobodil od následků neposlušnosti. Ježíš nezemřel proto, aby zachránil člověka v jeho hříších, ale od jeho hříchů. Člověk má opustit svou hříšnou cestu, následovat Kristův příklad, vzít na sebe svůj kříž, jít za Ním, zapřít sám sebe a poslouchat Boha za každou cenu.

Ježíš řekl: "Žádný nemůže dvěma pánům sloužit. Neboť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přidržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti i mamoně" Mt 6,24. Jsme-li opravdovými Božími služebníky, neměla by nás ani napadnout otázka, zda chceme poslouchat Jeho přikázání, anebo brát ohled na své pozemské zájmy. Nemá-li věřící člověk dostatečně pevnou víru v těchto poměrně klidných dnech, co ji posílí, až přijde ona velká zkouška a vyjde zařízení proti všem, kteří nebudou chtít uctívat obraz šelmy a nepřijmou její znamení na své čela a ruce? Tato vážná doba není daleko. Nemůžeme být nerozhodní a slabí. Boží lid by měl nabýt sílu a odvahu pro dobu zkoušky.

Pán Ježíš, náš velký příklad prokázal ve svém životě a smrti nejdůslednější poslušnost. Zemřel jako spravedlivý za nespravedlivé, nevinný za hříšné, aby čest Božího zákona zůstala nedotčena a člověk nemusel zahynout. Hřích je přestoupením zákona. Když Adamův hřích zplodil tak nevýslovnou bídu, která si vyžádala oběť Božího Syna, jak budou potrestáni ti, kteří ve světle pravdy podceňují čtvrté Boží přikázání?

Okolnosti neospravedlňují nikoho, kdo v sobotu pracuje pro finanční zisk. Kdyby Bůh ospravedlnil jednoho, mohl by ospravedlnit všechny. Proč bratr L, který je chudý, nemůže pracovat v sobotu, aby získal prostředky k živobytí, vždyť sobotním výdělkem by se přece mohl lépe postarat o svou rodinu? ^{4T 252} Proč nemůžou jiní bratři a sestry, anebo my všichni, zachovávat sobotu jen tehdy, když se nám to hodí? Ze Sinaje zní odpověď: "Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své; ale dne sedmého je sobota Hospodina Boha tvého" Ex 20,9.10.

Nepravosti věřících velmi oslabují církev. Pro hříšníky jsou kamenem úrazu a překážkou na cestě ke světlu. Bratře, Bůh tě vyzývá, abys cele přešel na jeho stranu a svými skutky ukázal, že dbáš jeho přikázání a správně zachováváš sobotu. Vyzývá tě, aby ses probudil, poznal svou povinnost a byl věrný, při plnění povinností, které ti byly svěřeny. Následující vážná slova jsou adresována tobě: "Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova marného; tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu, a uvedu tě na vysoká místa země, a způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; neboť ústa Hospodinova mluvila" Iz 58,13.14.

Spolu s mnohými z našich bratří, se i ty stáváš přestupníkem Božího zákona, přijímáš jejich názory a dopouštíš se stejných chyb. Bůh svými soudy navštíví ty, kteří ho sice vyznávají ale ve skutečnosti slouží mamonu. Ti, kteří pro své vlastní výhody zanedbávají jasný Boží příkaz, přivolávají na sebe budoucí kletbu. Členové sboru v --- by měli důkladně zpytovat své svědomí, zda kdysi jako Židé neučinili z chrámu Hospodinova tržiště. Kristus řekl: "Psánoť jest: Dům můj, dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou" Mat 21,13.

Neobětují mnozí z našeho lidu svou víru za pozemský zisk? Zachovávají si sice formu pobožnosti, avšak celou myslí slouží pozemským zájmům. Především je třeba mít na zřeteli Boží zákon a zachovávat jej duchovně i podle litery. Jestliže Boží slovo, zvěstované v hrozné důstojnosti ze svaté hory, ^{4T 253} je bráno tak lehkovážně, jak budou přijata Svědectví Jeho Ducha? Mysl která je tak zatemněna, že nemůže rozeznat autoritu přikázání daných samým Bohem člověku, může obdržet jen málo požeh- nání od slabého nástroje, jehož si Bůh vyvolil, aby napomínal a poučoval svůj lid.

Tvůj věk neospravedlní tvou neposlušnost k Božím přikázáním. Abraham prožil těžkou zkoušku ve svém stáří. Boží slova se tomuto těžce postiženému starci zdála hrozná a nesplnitelná, a přece nikdy nepochyboval o tom, že jsou spravedlivá a bez váhání je uposlechl. Mohl se vymluvit, že je starý, slabý, a že nemůže obětovat syna, který byl útěchou jeho života. Mohl Pánu připomenout, že tento příkaz odporuje Jeho zaslíbením, která mu o tomto synu dal. Abraham však poslechl bez reptání a výčitek. Neochvějně důvěřoval Bohu.

Abrahamova víra by nám měla být příkladem. Jak málo je těch, kteří trpělivě snášejí obyčejnou zkoušku pokárání za hřích, který ohrožuje jejich věčné blaho. Jak málo je těch, kteří poslušně přijímají napomenutí a pokorně za něho berou užitek. Žádá-li Bůh od nás víru, službu nebo vliv, měl by dostat radostnou odpověď. Jsme velkými dlužníky našeho Pána, a proto bychom měli bez váhání vyhovět i jeho nejmenším přikázáním. Aby se někdo stal přestupníkem Božího zákona, nemusí pošlapat celý mravní zákon. Zanedbáváme-li jedno přikázání, přestupujeme celý svatý zákon. Kdybychom však chtěli opravdově zachovávat přikázání, měli bychom přísně zachovávat každý požadavek, který nám Bůh uložil.

Smrtí svého Syna Bůh odpověděl na přestoupení zákona. Jak tedy naložit s těmi, kteří tváří v tvář této skutečnosti si dovolují i po přijetí světla pravdy žít v neposlušnosti? Jde-li o Boží zákon, člověk nemůže uplatňovat své výhody nebo přání. Bůh o všem ví. Ten, který použil krkavce, aby u potoka nasytil Eliáše, nedopustí, aby jeho věrní trpěli nedostatkem pokrmu. ^{4T 254}

Spasitel se ptal svých chudých učedníků, proč se znepokojují nad tím, co budou jíst a čím se přiodějí. Řekl: "Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, ale Otec váš nebeský živí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete? Mt 6,26. Poukázal jim na překrásné květy, které stvořila Boží ruka a pokračoval: "A o oděv proč se staráte? Považte kvítí polního, kterak roste, nepracuje ani přede. Pravím pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich. Poněvadž tedy trávu polní, která dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vás neodívá, o malé víry?" Mt 6,28-30.

Kde je víra Božího lidu? Proč nevěříme a nedůvěřujeme Tomu, který se stará o naše potřeby a svou mocí o nás pečuje? Pán vyzkouší víru svého lidu, pošle napomenutí a jestliže na ně církev nebude dbát, přijdou utrpení. Pán za každou cenu skoncuje s touto osudnou lhostejností k hříchu u těch, kteří Mu přestali být věrní a probudí v nich pocit zodpovědnosti.

Můj bratře, tvá duše musí ožít a tvá víra musí růst. Dlouho jsi ospravedlňoval svou neposlušnost různými výmluvami a tvé svědomí otupělo a přestalo ti připomínat tvé chyby. Tak dlouho jsi zachovával sobotu podle svých představ, až ti byla poslušnost lhostejná, a přece jsi za to stále zodpovědný, protože sis tento stav zavinil sám. Ihned uposlechni Jeho přikázání a důvěřuj Bohu. Neprovokuj jeho hněv, aby tě nepostihl hrozný trest. Navrať se k němu dříve, než bude navždy pozdě a nalezneš odpuštění svých hříchů. Bůh je bohatý a hojný v milosrdenství, dá ti svůj pokoj a přijme tě, jestliže k němu přijdeš s pokornou vírou.