Bratře A: Bylo mi zjeveno, že nejsi připraven zdárně zastávat úřad kazatele. Jednu dobu měla tvá snaha jistý úspěch, ale na místo toho, aby tě to podnítilo k větší opravdovosti a horlivosti, byl účinek opačný. Vědomí Boží dobroty by tě mělo vést k tomu, abys v pokoře, bez sebedůvěry, pracoval dál. ^{4T 408} Avšak především po svém vysvěcení, jsi začal mít pocit, že jsi velikým kazatelem, schopným vykládat pravdu ve velkých sborech. Nejednou jsi byl nedbalý, necítil jsi žádnou odpovědnost za duše a tvá práce měla od té doby jen velmi malou cenu pro Boží dílo. Poněvadž máš fyzickou sílu, neuvědomuješ si, že jsi stejně zodpovědný za to, jak jí užíváš, jako odpovídá bohatý člověk za to, jak využívá svých peněz. Ty se nerad tělesně namáháš, ale tvá tělesná soustava potřebuje pravidelnou fyzickou zátěž, která je nutná k udržení zdraví, stejně jako k osvěžení duševních sil. Pokud se týče zdraví, mělo by tělesné cvičení pro všechny naše kazatele nesmírnou cenu. Měli by pokládat za povinnost zaměstnávat se fyzickou prací a pomáhat tak svým rodinám, kdykoliv se mohou uvolnit ve své kazatelské službě.

Bratře A, promarnil jsi mnoho času spánkem, který tvému zdraví škodil, místo aby mu prospíval. Drahocenné hodiny, které jsi ztratil a v nichž jsi nevykonal nic dobrého pro sebe ani pro nikoho jiného, svědčí v Hlavní nebeské knize proti tobě. Tvé jméno mi bylo ukázáno pod nadpisem „Leniví služebníci“. Tvé dílo neobstojí na soudu. Prospal jsi, tolik drahocenného času, že všechny tvé síly jsou jako ochromené. Zdraví se získává správnými životními návyky a může být udržováno užitečnými návyky a ne sobeckými zájmy. Ale tento kapitál, cennější než kterýkoli bankovní vklad, může být ztracen nestřídmostí v jídle a pití nebo tím, že necháme orgány nečinností rezivět. Musíme se vzdát oblíbených zálib a přemáhat lenost.

Důvodem, proč si mnozí naši kazatelé stěžují na nemoc, je skutečnost, že nedbají na dostatečné cvičení a libují si v přejídání. Neuvědomují si, že takový způsob života ohrožuje i nejsilnější tělesné ústrojí. Ti, kteří podobně jako ty mají lenivou povahu, by měli jíst velmi střídmě a nevyhýbat se fyzické námaze. Mnoho našich kazatelů si kope svou zálibou v jídle hrob. Přetěžováním zažívacích orgánů trpí celý organismus, tedy i mozek, ^{4T 409} neboť za každý přestupek proti zákonům zdraví musí pykat celé naše tělo.

Když apoštol Pavel nebyl právě zaměstnán kazatelskou činností, věnoval se svému povolání - šití stanů. To byl nucen dělat proto, že přijal nepopulární pravdu. Než přijal křesťanství, zastával vysoké postavení a nemusel se živit vlastní prací. Mezi Židy bylo zvykem učit děti nějakému povolání, i když měli zastávat jakékoliv vysoké postavení, aby zvrat okolností nezpůsobil, že by neměly z čeho žít. Podle tohoto zvyku se Pavel naučil šít stany, a když již spotřeboval peníze určené pro Kristovu věc i pro své vlastní živobytí, uchýlil se k svému povolání aby si na sebe vydělal.

Žádný člověk, který kdy žil, nebyl horlivějším, energičtějším a obětavějším Kristovým učedníkem než Pavel. Byl jedním z největ­ších učitelů světa. Plavil se po mořích a putoval daleko i blízko, aby velké části světa zvěstoval příběh Kristova Kříže. Měl vroucí přání přivést pomíjivého člověka skrze Spasitelovu lásku k poznání pravdy. Byl celou duší tak oddán svému dílu služby, že ho bolelo, když se musel vždycky na čas tohoto díla vzdát, aby si vydělal na své nezbytné tělesné potřeby. Lpěl však na své řemeslnické práci, aby nebyl na obtíž sborům, které tížila chudoba. Třebaže mnohé sbory sám založil, odmítal jejich podporu z obavy, že užitku z úspěchu jeho činnosti jako evangelia by mohlo překážet podezřívání o jeho pohnutkách. Nechtěl, aby jeho nepřátelé měli sebemenší příležitost k tomu, aby ho pomlouvali a snižovali tak účinnost jeho poselství.

Pavel vyzývá své bratry v Korintu, aby chápali, že on jako služebník evangelia by si mohl dělat nárok na podporu, místo toho, aby se vydržoval sám, ale tohoto práva byl ochoten se zříci z obavy, že přijímání peněžitých prostředků k vlastní obživě by možná snížilo jeho užitečnost. ^{4T 410} Ačkoliv měl slabé zdraví, pracoval po celý den ve službě Kristova díla a pak, velkou část noci a často celou noc dřel, aby měl na nezbytné potřeby pro sebe i pro jiné. Apoštol chtěl také dát příklad svým bratřím tím, jak si vážil řemesla a ctil je. Když našim kazatelům připadá, že trpí nesnázemi a nouzí pro Kristovo dílo, ať v duchu navštíví dílnu apoštola Pavla a uvědomí si, že tím, když tento Bohem vyvolený muž zpracovává stanové plátno, si vydělává na chléb, který si už spravedlivě zasloužil svou prací jako apoštol Ježíše Krista. Kdyby jej volala povinnost, odložil by tento velký apoštol svou práci, aby se utkal s nejprudšími soupeři a zastavil jejich pyšné vychloubání a pak by se znovu vrátil ke svému skromnému zaměstnání. Jeho zbožná pilnost je výtkou lenosti některým našim kazatelům. Naskytne-li se jim vhodná příležitost, aby si přivydělali na živobytí, měli by tak s radostí učinit.

Bůh nechtěl, aby člověk žil v lenosti. Když byl Adam v ráji, měl zaměstnání. Závod sice nevyhraje vždy ten, kdo je rychlý, ani bitvu ten, kdo je silný. Jisté však je, že ten, kdo nepracuje pilně, zchudne. Ti, kdo jsou v zaměstnání pilní, nemusí být vždy úspěšní, ale ospalost a lenost zcela jistě zarmucuje Ducha Božího a ničí pravou zbožnost. Stojatá louže se stane odpornou, ale čistý tekoucí potok šíří všude zdraví a potěšení. Vytrvalý a pilný člověk bude všude požehnáním. Cvičení tělesných i duševních sil člověka je pro jejich plný a správný rozvoj nezbytné.

Mladí kazatelé by se měli snažit být užiteční, ať jsou kde kdekoli. Jsou-li pozváni k návštěvě osob v jejich domovech, neměli by sedět nečinně bez jakékoliv snahy pomoci těm, jejichž pohostinnost sdílejí. Závazky jsou vzájemné; jestliže se kazatel těší pohostinnosti svých přátel, je jeho povinností odpovědět na jejich laskavost tím, že je svým chováním k nim pozorný a ohleduplný. ^{4T 411} Hostitel může být člověk starostlivý, který musí tvrdě pracovat. Kazatel může často najít přístup k srdci a otevřít cestu k přijetí pravdy tím, když nejenže projeví snahu sám posloužit, ale že včas pomůže.

Bůh nemůže využít pro své dílo líné lidi; potřebuje přemýšlivé, laskavé, milující, opravdové pracovníky. Aktivní úsilí našim kazatelům prospěje. Lhostejnost je důkazem mravní zkaženosti. Každé rozumové nadání, každá kost v těle, každý sval údů ukazuje, že Bůh určil, aby se těchto schopností užívalo, ne aby zůstaly nevyužity. Bratr A je příliš líný nasadit své síly pro dílo a dát se do vytrvalé práce. Muži, kteří chtějí neužitečně trávit cenné hodiny dne spaním, nemají ponětí o ceně jediného drahocenného okamžiku. Takoví lidé budou pro Boží věc neštěstím. Bratr A se stará jen o sebe. Nevěnuje se důkladně studiu Bible. Není takový, jaký by měl být, ani jaký by se mohl při opravdové snaze stát. Občas se probudí, aby něco udělal, ale jeho lenost a přirozená láska k pohodlí způsobují, že znovu upadá do stejné nečinnosti. Lidé, kteří si nezvykli na přísnou pilnost a šetření s časem, by měli mít pevná pravidla, která by je přiměla k pravidelné práci.

Washington, státník Spojených států, dokázal zastat velké množství povinností, protože byl důkladný v udržování pořádku a pravidelnosti. Každý papír měl své datum a své místo a ani chvilku nepromarnil hledáním toho, co založil. Boží mužové musí být pilní ve studiu, horliví při nabývání znalostí a nesmí nikdy ztratit ani hodinu. Vytrvalou snahou mohou dosáhnout snad každého stupně vyznamenání jako křesťané, jako silní a vlivní jedinci. Mnozí však svou neuvědomělostí a špatnými návyky získanými v mládí, nikdy nedosáhnou vyššího stupně. Na všem, do čeho se dají, je vidět bezstarostná nepozornost. Náhlý, příležitostný podnět nestačí, aby u těchto líných a v pohodlí si libujících lidí nastalo zlepšení. Je to práce, která vyžaduje neutuchající trpělivost na nastoupené dobré cestě. ^{4T 412} Podnikatelé mohou mít opravdový úspěch jedině tehdy, když mají denně určený čas na vstávání, modlitbu, jídlo a pro soukromí. Jestliže pořádek a pravidelnost jsou podstatné při světském zaměstnání, oč více to platí při práci v Božím díle.

Časné ranní hodiny promarní většina lidí v posteli. Tyto jednou ztracené hodiny se již nikdy nevrátí, jsou ztraceny pro časnost i pro věčnost. Ztratíme-li každý den jen jednu jedinou hodinu - kolik je to za rok promrhaného času! Připomínejte to takovému spáči a přimějte ho, ať uvažuje, jak bude skládat Bohu účet za ztracené vhodné příležitosti.

Kazatelé by měli mít čas pro četbu, studium, rozjímání a modlitbu. Užitečné vědomosti by měli získávat tím, že se budou učit části Písma zpaměti, zjišťovat splněná proroctví a učit se podobenstvím, která Kristus dal svým učedníkům. Vezměte si s sebou knihu a čtěte při cestě autem nebo když čekáte na nádraží. V každé volné chvilce něco udělejte, to bude Vaše účinná obrana proti tisícerému pokušení. Kdyby byl král David býval zaměstnán něčím užitečným, nebyl by se provinil vraždou Uriáše. Satan je vždy připraven zaměstnat toho, kdo se nezaměstná sám. Mysl, která se ustavičně ze všech sil snaží povznést k výšinám duchovní velikosti, nebude mít čas na laciné, pošetilé myšlenky, z nichž se rodí zlé činy. Mezi námi jsou schopní lidé, kteří by se při správném způsobu vzdělávání mohli stát nesmírně užiteční. Protože se však neradi namáhají a nechtějí pochopit, že když nedbají na co nejlepší využití schopností jimiž je Stvořitel obdaroval, tak hřeší, pohodlně se usadí a své myšlení dále nevzdělávají. Jen velmi málo jich poznává, jak smýšlí Hospodin. Těchto lenivých služebníků se Bůh zeptá: „Co jsi dělal s hřivnami, které jsem ti dal?“ V onen den bude mnoho těch, kteří měli jednu hřivnu, zabalili ji do šátku a skryli v zemi. Tito neužiteční služebníci budou uvržení do temností těch zevnitřních, zatímco ti, kteří své hřivny půjčili penězoměncům a zdvojnásobili je, obdrží pochvalu: „To dobře, ^{4T 413} služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdi do radosti pána svého“ Mt 25,23.

Když mají být někomu svěřeny odpovědné úkoly, nikdo se neptá, je-li výmluvný či zámožný, ale zda je čestný, věrný a pracovitý, protože ať má jakékoli vzdělání, bez těchto kvalit je pro každé zodpovědné místo naprosto neschopný. Mnozí, kteří vstoupili do života s pěknými vyhlídkami, nemají úspěch, protože jim chybí píle. Mladí lidé, kteří se obvykle připojují k malým skupinám shromážděných v obchodech nebo na ulici, a stále diskutují nebo se zabývají pomluvami, nikdy nedorostou v rozumné muže. Vytrvalá píle dokáže u člověka to, co nedokáže nikdo jiný. Ti, které uspokojí jedině vědomí každodenního růstu, budou mít v životě skutečný úspěch.

Mnozí neuspěli, naprosto selhali tam, kde by mohli mít úspěch. Při práci necítili odpovědnost, brali věci tak lehkovážně, jakoby měli na práci pro spásu duše tisíc let čas. Pro tento nedostatek opravdovosti a horlivosti by jen málokdo uvěřil, že to, co řeknou, myslí opravdově. Boží dílo nemá ani takovou nouzi o kazatele, jako o opravdové, vytrvalé dělníky pro Mistra. Síly lidské mysli může změřit jedině Bůh. Jeho úmyslem nebylo, aby se člověk spokojil s životem v nížinách nevědomosti, ale aby si zajistil všechny výhody poučeného, vzdělaného rozumu. Každý muž a každá žena by měli cítit, že jsou trvale zavázáni dosáhnout až k samotným výšinám duševní velikosti. Nikdo by neměl být nadutý pro vědomosti které získal, všichni se mohou s uspokojením radovat z poznání, že s každým krokem vpřed jsou schopnější uctívat a velebit Boha, že smějí čerpat z nevyčerpatelného zřídla Pramene vší moudrosti a poznání.

Jakmile student jednou vstoupil do Kristovy školy, ^{4T 414} je připravován k tomu, aby hledal poznání, aniž by dostával závrať z výšky, do níž stoupá. Když postupuje od jedné pravdy ke druhé a když nabývá zřetelnější a jasnější názory na podivuhodné zákony vědy a přírody, je okouzlen ohromujícími projevy Boží lásky k člověku. Vidí bystrýma očima Boží dokonalost, vědění a moudrost, které jsou nekonečné. A když se jeho myšlení rozšiřuje a rozvíjí, proudí do jeho duše čisté paprsky světla. Čím více pije ze zřídla poznání, tím čistší a šťastnější jsou jeho úvahy o Boží nekonečnosti a tím větší je jeho touha po moudrosti schopné porozumět hlubokým Božím pravdám.

Jako lid potřebujeme a musíme mít duchovní vzdělání, abychom vyhovovali požadavkům doby. Nouze, původ z chudé rodiny a nepříznivé prostředí nemusí bránit růstu myšlení. Duševní schopnosti musí zůstat pod vládou vůle a nesmí se dovolit, aby mysl bloudila nebo se rozptylovala mnoha věcmi najednou, a přitom nic neznala důkladně. S nesnázemi se setkáváme při každém studiu, ale nikdy se nevzdávejte pro nedostatek odvahy. Zkoumejte, studujte a modlete se; podívejte se každé těžkosti mužně a rázně do tváře. Zavolejte si na pomoc sílu vůle a milost trpělivosti a pak kopejte ještě opravdověji, dokud nebude před vámi ležet drahokam pravdy, jasný a krásný, cennější o nesnáze, které jeho hledání stálo. Nezdržujte se tedy ustavičně u tohoto jednoho bodu, nesoustřeďujte všechny síly svého myšlení na něj, nevnucujte jej pozornosti jiných, ale vezměte si jiné téma a pečlivě je zkoumejte. Tak začnete chápat jedno tajemství za druhým. Tímto způsobem se získá dvojí cenné vítězství. Zajistil sis nejen užitečné vědění, ale cvičením mysli se zvýšila duševní síla i moc. Nalezený klíč, který odmyká jedno tajemství, může odkrýt takto jiné, dosud neodhalené vzácné drahokamy poznání.

Mnozí naši kazatelé dovedou lidu přednést jen malý počet kázání týkajících se věrouky. ^{4T 415} Táž námaha a píle, pomocí níž se důvěrně obeznámili s těmito body, jim umožní, aby porozuměli i jiným bodům. Proroctvím a jiným věroučným tématům by měli důkladně porozumět všichni kazatelé. Avšak někteří, kteří káží již mnoho let, se spokojují s tím, že se omezí na několik námětů, poněvadž jsou příliš líní, aby pilně a na modlitbách zkoumali Písmo, aby se mohli stát dobří v chápání učení Bible a Kristových podobenství - kdykoliv toho bude zapotřebí - vyložit věci ze Starého i Nového zákona. Jejich mysl zakrněla a byla ochromena nedostatkem horlivosti i opravdové, přísné zkoušky. Nadešel čas, kdy Bůh říká: „Jdi kupředu a pěstuj schopnosti, které jsem ti dal.“

Svět je plný bludů a výmyslů. Neustále se objevují nová senzační dramata, aby upoutala mysl; vznikají mnohé nesmyslné teorie, které jsou zkázou pro mravní i duchovní pokrok. Boží dílo potřebuje muže rozumné, muže přemýšlivé i muže dobře zběhlé v Písmu, aby čelili rostoucímu přílivu opozice. Neměli bychom trpět nadutost, primitivnost a nedůslednost, i když jsou skryty pod rouškou předstírané zbožnosti. Ti, kteří ve svých srdcích mají posvěcující moc pravdy, budou působit přesvědčivě. Mohou si dovolit být klidní a rozvážní, protože vědí, že obhájci bludu nejsou schopni pravdu stvořit, ani zničit.

Naši kazatelé se nemohou spokojit s povrchní znalostí pravdy. Témata, kterými se zabývají lidé, kteří své Bohem jim dané síly obrátili opačným směrem, aby pravdu ničili, se objevují stále a lidé je zkoumají. Je třeba odložit slepou víru. Současným satanským klamům se musí jasně a bystře čelit mečem Ducha, jímž je Boží slovo. Táž neviditelná Ruka, která řídí dráhu planet a svou mocí udržuje světy, ^{4T 416} učinila opatření pro člověka, stvořeného k Jeho obrazu, aby mohl být o málo menší než Boží andělé při konání svých povinností na zemi. Lidé, jimž byla svěřena ta nejslavnější pravda, která kdy byla dána člověku, nesplnili Boží záměry. On chce, abychom rostli výš a výše do stavu dokonalosti a na každém kroku si uvědomovali a viděli Boží slávu a moc. Člověk nezná sám sebe. Naše zodpovědné úkoly jsou přesně rozděleny ve správném poměru k našemu světlu, příležitostem i výsadám. Jsme zodpovědní za dobro, které jsme mohli udělat, ale neudělali, protože jsme byli příliš líní využít ke zlepšení prostředky, které byly v našem dosahu.

Bible obsahuje životní pravidla pro lidi všech tříd a všech povolání. Vyskytují se v ní příklady, které by měli všichni studovat a napodobovat. „Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil“ Mt 20,28. Pravá čest a sláva Kristova služebníka není v počtu kázání ani v množství napsaných spisů, ale ve věrné službě potřebám lidu. Jestliže tuto část své práce zanedbává, nemá právo se nazývat kazatelem.

Tato doba potřebuje lidi, kteří dovedou chápat potřeby lidu a pečují o věci, které jsou pro ně nezbytně nutné. Věrný Kristův služebník neustále bdí, aby varoval, káral, radil, snažně prosil a posiloval své bližní spolu s Duchem Božím, který v něm mocně působí, aby mohl každého člověka učinit dokonalým v Kristu. Takový člověk je v nebesích uznáván za služebníka, který jde ve šlépějích svého velkého Příkladu.

Naši kazatelé nejsou dostatečně pečliví, pokud se týče jejich návyků v jídle. Při jednom jídle pojídají příliš mnoho rozmanitého jídla. Někteří jsou pouze formálními zastánci reformy. Ve svém stravování se neřídí žádnými pravidly a mezi jednotlivými jídly si dopřávají ovoce nebo ořechy a kladou tak příliš velké nároky na zažívací orgány. Někteří jedí tři jídla denně, třebaže dvě jídla by byla pro jejich tělesné i duchovní zdraví prospěšnější. ^{4T 417} Porušují-li se zákony, které Bůh ustanovil, aby ovládaly tělesné ústrojí, musí zcela jistě následovat trest.

Někteří lidé mají kvůli nerozumnému stravování své smysly napůl ochromeny a jsou neteční a ospalí. Tito bledolící kazatelé, kteří trpí za to, že tak povolují své chuti k jídlu, nejsou pro zdravotní reformu žádným doporučením. Jsou-li přepracovaní, bylo by mnohem lepší vynechat příležitostně jedno jídlo a dát tak přírodě šanci k nápravě. Naši pracovníci by mohli pro pokrok zdravotní reformy udělat víc svým příkladem, než kázáním o ní. Když pro ně přátelé, kteří to myslí dobře, vyrábějí komplikované přípravky, jsou ve velkém pokušení podceňovat zásady. Avšak zřeknou-li se pamlsků, ostrého koření, čaje a kávy, mohou sami na sobě dokázat, že jsou opravdovými reformátory zdraví. Někteří nyní trpí za to, že nedbali na zákony života. Nesou tak znamení hanby, že o zdravotní reformu nedbali.

Jestliže příliš mnoho jíme, pijeme, spíme nebo se díváme, hřešíme. Harmonická, zdraví prospěšná činnost všech sil těla i mysli vede ke štěstí; a čím je tato síla větší a dokonalejší, tím čistější a krásnější je štěstí. Život bez cíle je smrtí zaživa. Síly myšlení by se měly cvičit na tématech, které mají vztah k našim zájmům o věčnost. To bude prospívat zdraví těla i ducha. I mezi našimi kazateli jsou mnozí, kteří to chtějí dotáhnout daleko - ale bez námahy. Chtěli by vykonat nějaké velké, užitečné dílo a přitom podceňují každodenní malé povinnosti, které by z nich udělaly užitečné služebníky podle Kristova příkazu. Přejí si konat práci, kterou zrovna dělají druzí, ale nemají žádnou chuť ke kázni, která by je k tomu uzpůsobila. Toto vroucí přání mužů i žen - udělat něco, co naprosto neodpovídá jejich současným schopnostem - vede nakonec pouze k naprostému nezdaru. Vůbec se jim nechce šplhat po žebříku, ale chtějí se dostat nahoru méně namáhavým způsobem.