Drahý bratře G, velice mi záleží na tom, abys přijal světlo a vyšel z temnoty. Satan tě těžce pokoušel, použil si tě za svůj nástroj a jako překážku Božímu dílu. Měl u tebe úspěch, ale to neznamená, že bys měl i nadále pokračovat, na cestě bludu. Velice se chvěji při pohledu na tvůj případ. Vím, že Bůh ti dal velké světlo. Posledně při tvé nemoci se Bůh k tobě zachoval tak, abys mohl přinášet ovoce k Jeho slávě.

Zmocnila se tě nevíra a Pán na tebe dopustil, abys získal potřebnou zkušenost. Naše modlitby za tebe požehnal tím, že je vyslyšel. Pán chtěl spojit naše srdce láskou a důvěrou. Duch Svatý svědčil tvému duchu. Jako odpověď na modlitbu tě ovládla Boží moc, ^{4T 84} ale satan přišel s pokušeními a ty jsi před ním nezavřel dveře. Nepřítel vešel a okamžitě začal své dílo Nepřítel předně ovlivní lidskou mysl a pak prostřednictvím člověka působí na jiné. Tak se nám snažil zamezit cestu a překážet v úsilí právě tam, kde náš vliv mohl být nejprospěšnější.

Moudrým úmyslem ti Pán umožnil poznání svého díla v ---; chtěl ti dát poznat nedostatky vlastního charakteru a pomoci ti, abys nad nimi zvítězil. Víš, jak rychle se rozčílíš, když něco nejde podle tvých představ. Kéž bys pochopil, že nad vší touto netrpělivostí a podrážděností musíš zvítězit, jinak v životě naprosto ztroskotáš, ztratíš nebe a pak by bylo lépe, kdyby ses ani nebyl narodil.

Naše případy jsou nyní prošetřovány v nebi. Každý den tam podáváme své účty. Každý obdrží odplatu podle svých skutků. Bůh v dávné době nepřijal zápalné a jiné oběti, když nebyly přineseny v pravém duchu. Samuel řekl: „Zdaliž libost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti.“ (1Sam 15,22) Všechny peníze na světě nemohou zaplatit Boží požehnání a nezajistí ti jediné vítězství.

Mnozí by přinesli nějakou, ba jakoukoliv oběť, kromě té, kterou donést mají, totiž cele se odevzdat a svou vůli podřídit vůli Boží. Ježíš svým učedníkům řekl: “Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, nikoli nevejdete do království nebeského.“ (Mt 18,3) Zde je naučení o pokoře. Všichni musíme být pokorní jako děti, chceme-li zdědit království nebeské.

Náš nebeský Otec vidí lidská srdce a zná povahy lidí lépe, než je znají oni sami. Vidí, že někteří mají schopnosti i dost síly, což by při správném usměrnění mohli použít k Jeho slávě a pomoci při šíření Jeho díla. ^{4T 85} Tyto lidi podrobuje zkoušce a ve své moudré prozřetelnosti je přivádí do různého postavení a různých situací, aby se v těchto zkouškách ukázalo, co je v jejich srdci, a aby se zjevily slabé stránky povahy, o nichž sami nevěděli. Dává jim příležitost napravit tyto slabosti, obrousit hrubé povahové rysy a uschopňuje je ke své službě, aby na Jeho výzvu byli hotovi k dílu, a aby nebeští andělé mohli spojit své úsilí s jejich snahou v díle, které se musí na zemi vykonat. Těm, které chce Bůh uschopnit pro zodpovědná místa, zjevuje jejich skryté chyby, aby mohli vidět pod povrch, a aby mohli kriticky prozkoumat spletité pohnutky a záměry vlastního srdce, aby odhalili každou převrácenost a správně usměrnili své sklony a zušlechtili své jednání. Pán ve své prozřetelnosti uvádí lidi do takových situací, kde může zkusit jejich mravní síly a zjevit pohnutky jejich jednání, aby mohli upevnit to, co je správné a opustit zlé. Bůh chce, aby Jeho služebníci poznali mravní stránku svého vlastního srdce. Proto na ně dopouští oheň soužení, aby byli očištěni. „Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo obstojí, když se on ukáže? Neboť on je jako oheň přehánějícího a jako mýdlo běličů. I posadí se, přeháněti bude a přečisťovati stříbro, a přečistí syny Leví, a vyčistí je jako zlato a jako stříbro. I budou Hospodinovi, obětujíce oběti v spravedlnosti!“ (Mal 3,2.3)

Boží lid nemůže být očištěn bez utrpení. Bůh dopouští oheň soužení, aby shořela struska, cenné se oddělilo od bezcenného, a aby čistý kov jasně zazářil. Z jednoho ohně nás vede do druhého, aby byla vyzkoušena naše skutečná hodnota. Nemůžeme-li snést tato utrpení, co bude s námi v době soužení? Jestliže blahobyt nebo protivenství odhalí v našem srdci neupřímnost, pýchu nebo sobectví, co pak, až Bůh bude zkoušet lidské dílo ohněm a odkryje tajemství všech srdcí?

Pravá ctnost je ochotná vytrpět zkoušku. ^{4T 86} Jestliže nejsme ochotni nechat se Bohem přezkoušet, pak náš stav je opravdu vážný. Bůh přečišťuje a zušlechťuje duše; v záři a žáru pece trvale odděluje strusku od pravého stříbra a zlata křesťanské povahy. Ježíš dohlíží na tuto zkoušku. Ví, co je třeba k přečištění vzácného kovu, aby mohl odrážet jas Boží lásky.

Bůh přivádí svůj lid k sobě důkladným zkušebním utrpením, ukazuje jim jejich vlastní slabost a neschopnost a učí je, aby spoléhali na Něho, jako jediného pomocníka a ochránce. Tehdy dosáhne svého úmyslu. Budou připraveni pro každou naléhavou potřebu postavit se na důležité místo a splnit velké poslání, ke kterému dostali sílu. Bůh zkouší lidi různým způsobem. Tím je vyučuje, vychovává a usměrňuje. Ježíš, náš Vykupitel, Zástupce a Hlava lidstva, musel sám projít takovou zkouškou. Trpěl více, než bychom dovedli trpět my. Toto všechno nesnášel kvůli sobě, ale za naše hříchy. Když se spolehneme na zásluhy našeho Vítěze, pak v Jeho jménu zvítězíme i my.

Boží přečišťování a zušlechťování musí trvat tak dlouho, dokud Jeho služebníci nebudou tak pokorní a umrtveni v sobectví, že v případě výzvy k činné Boží službě bude jejich oko upřeno výlučně k Jeho slávě. Potom přijme jejich úsilí, nebudou jednat nerozvážně, náladově, nebudou svou unáhleností poškozovat Jeho dílo jako otroci pokušení a vášní, kteří jdou za svým tělesným smýšlením, podněcovaným satanem. Jak strašně maří Boží dílo lidská převrácená vůle a nepoddajná povaha! Kolik utrpení si člověk přivádí sám na sebe tím, že jde za svými svéhlavými vášněmi! Bůh nechává lidi znovu a znovu procházet těmito okolnostmi, přičemž zvětšuje tlak těžkostí, dokud je nepřivede k dokonalé pokoře a proměně charakteru, přinášející soulad s Kristem a duchem nebes a oni se stanou vítězi nad sebou.

Bůh povolal lidi z rozmanitých postavení. Prozkoumal a vyzkoušel je, aby poznal, jaký charakter rozvinou, ^{4T 87} a zda jim může svěřit dílo v ---, a chce se též přesvědčit, zda přispějí k chybám těch, kteří tam už působí a zda při pohledu na tyto nedostatky nepůjdou za příkladem těch, kteří se nehodí k práci v Božím svatém díle. Ustavičně varoval muže v ---, káral je a radil jim. Mocným světlem osvěcoval ty, kteří zde pracovali v Jeho díle, aby měli před sebou jasnou cestu. Jestliže se však řídí vlastní moudrostí a pohrdají světlem jako Saul, zcela jistě se minou cíle a přivedou dílo do těžkostí. Měli možnost vyvolit si světlo, anebo tmu. Ale často se rozhodli pro tmu.

Poselství laodicejskému sboru se vztahuje na Boží lid, který vyznává, že věří přítomné pravdě. Větší část tohoto lidu jsou vlažní vyznavači, kteří mají jméno, ale nemají žádnou horlivost. Bůh oznámil, že na vedoucích místech chce mít v díle muže, kteří by napravili nynější stav věcí, a kteří by bděle stáli na svém odpovědném místě. V každém ohledu jim dal světlo, poučoval, povzbuzoval a utvrzoval je podle toho, jak to situace vyžadovala. Avšak navzdory tomu všemu ti, kteří měli být naplněni vírou a pravdou, vroucí v křesťanské horlivosti, laskaví, opravdově znající a milující Ježíše - ti pomáhají nepříteli oslabovat a znechucovat lidi, kterých Bůh používá pro výstavbu díla. Tuto třídu vystihuje výraz „vlažný“. Vyznávají, že milují pravdu, a přece se jim nedostává křesťanského zápalu a odevzdanosti. Nemají odvahu cele se vzdát víry a vystavit se nebezpečí nevěry, a přece nejsou ochotni zemřít vlastnímu já a důsledně žít podle zásad své víry.

Jedinou nadějí laodicejských křesťanů je jasné poznání, jak vypadají před Bohem - tedy rozpoznání vlastní nemoci. Nejsou ani studení, ani horcí; zaujímají neutrální postavení a přitom si lichotí, že nic nepotřebují. Věrný svědek nenávidí vlažnost. Oškliví si lhostejnost této skupiny. Praví: „Ó bys studený byl, aneb horký.“ (Zj 3,15) Jsou Mu nechutní, podobně jako vlažná voda. Nejsou ani úplně lhostejní, ^{4T 88} ani tvrdošíjně sobečtí. Nezapojili se cele do Božího díla, aby se ztotožnili s Jeho zájmy. Stojí opodál a jsou ochotni opustit své postavení, jakmile to budou jejich osobní světské zájmy vyžadovat. Jejich srdci chybí vnitřní působení milosti. O takových je napsáno: „Pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a ničeho nepotřebuji; a nevíš, že jsi bídný, a politováníhodný, i chudý, i slepý, i nahý.“ (verš 17)

Víra a láska jsou tím pravým bohatstvím, čistým zlatem, které Věrný Svědek radí koupit vlažným. Ať jsme v pozemských statcích sebebohatější, všechno naše bohatství nám nepomůže koupit si převzácné léky, které léčí nemoc duše, zvanou vlažnost. Rozumnost i pozemské bohatství nemohly odstranit nedostatky členů laodicejského sboru, ani vyléčit jejich žalostný stav. Byli slepí, a přece si mysleli, že jim nic nechybí. Boží Duch neosvěcoval jejich mysl a oni nepostihli svou hříšnost, proto necítili ani potřebu pomoci.

Je to opravdu smutné žít bez milosti Božího Ducha. Avšak mnohem horší je žít bez Krista, a přece se pokoušet ospravedlnit se a těm, kteří mají o nás starost, říci, že jejich obavy a soucit nepotřebujeme. Strašná je moc sebeklamu, která ovládá lidskou mysl! Jaká to slepota; pokládat světlo za tmu a tmu za světlo! Věrný Svědek nám radí, abychom si od Něho koupili zlato přečištěné v ohni, bílé roucho a oční mast. Zde doporučované zlato přečištěné v ohni, je víra a láska. Ono obohacuje srdce. Bylo přepalováno, dokud se neobjevila jeho ryzost a čím více prochází ohněm, tím zářivější je jeho lesk. Bílé roucho znamená čistotu charakteru, Kristovu spravedlnost, připočtenou hříšníkovi. Toto je vskutku tkanivo, tkané na nebeských stavech, které je možno koupit jedině u Krista za život ochotné poslušnosti. Oční mast je milost a modrost, která nás uschopňuje rozeznávat mezi zlem a dobrem a odhalit hřích pod každou maskou. Bůh dal své církvi oči a žádá, aby si je pomazala moudrostí, ^{4T 89} aby její členové mohli jasně vidět. Mnozí by však rádi vyloupili církvi oči, kdyby mohli, protože nechtějí, aby jejich skutky vyšly najevo, aby nebyli pokáráni. Boží mast zbystřuje vnímavost. Kristus je opatrovníkem veškeré milosti. Říká: „Kup si ode mne“.

Někdo může namítnout, že zdůrazňujeme vlastní zásluhy, když za své dobré skutky očekáváme Boží milost. Pravda je taková: ani jedno vítězství si nemůžeme opatřit za své dobré skutky a přece bez nich nemůžeme být vítězi. Koupě, kterou nám Kristus doporučuje, je jediná, která vyhovuje podmínkám, které nám dal. Pravou milost, která má nekonečnou hodnotu, a která snese zkoušku soužení a pronásledování, možno obdržet skrze víru a pokornou, modlitební poslušnost. Ctnosti, osvědčené ve zkouškách utrpení a pronásledování jako zdravé a ryzí, jsou zlatem, které v ohni ukázalo svou ryzost. Kristus nabízí tento vzácný poklad člověku. „Kup si ode mne zlata ohněm zprubovaného.“ (verš 18) Mrtvé, bezduché plnění povinností z nás nečiní křesťany. Musíme se vymanit z vlažného stavu a zažít pravé obrácení, jinak budeme v nebi scházet.

Byla jsem upozorněna na Boží prozřetelnost mezi Božím lidem a bylo mi ukázáno, že při každé zkoušce v přepalujícím a očisťujícím procesu jsou někteří z křesťanů jako struska. Krásné zlato se vždy neobjeví. V každé zkoušce víry někteří podlehnou pokušení. Při Božím tříbení mnozí odletí jako suché listí. Úspěch obyčejně rozmnožuje počet vyznavačů. Pronásledování očistí církev. To jsou lidé, kteří nejsou s Bohem neochvějně spojeni. Odcházejí od nás, neboť nejsou z nás, protože když přicházejí protivenství pro Slovo, mnozí se pohoršují.

Kéž by se tito lidé podívali jen o několik málo měsíců zpět do doby, kdy se sami pozastavovali nad případy jiných, kteří se nacházeli v podobné situaci, jako nyní oni sami. Ať si vzpomenou, jak smýšleli o těch, kteří tehdy byli v pokušení. Kdyby jim byl tehdy někdo řekl, že přes jejich horlivost a úsilí napomínat jiné ^{4T 90} se nakonec sami octnou v podobné situaci a temnotě, řekli by jako kdysi Hazael prorokovi: „A což je služebník tvůj pes, aby učiniti mohl věc tak velikou?“ (2Král 8,13)

Klamou sami sebe. Jakými sebejistými a odvážnými námořníky se dělají v době pokoje! Když se však strhnou kruté bouřky soužení a zkoušek, duchovně ztroskotají. Lidé mohou mít skvělé dary, jedinečné schopnosti, skvělou přípravu; avšak jediný nedostatek, anebo oblíbený hřích může pro charakter znamenat to, čím je pro člun červy provrtaná deska - neštěstí a úplnou zkázu!

Drahý bratře, Bůh tě ve své prozřetelnosti vyvedl ze tvé farmy do ---, abys snášel zkoušky a těžkosti, které bys na svém dřívějším působišti neměl. Poslal ti několik káravých svědectví, která jsi zdánlivě přijal, ale pod vlivem tohoto pokárání jsi byl stále vznětlivý. Podobáš se těm, kteří přestali chodit s Ježíšem, jakmile jim vysvětlil, jakou závaznost mají pro ně tyto naléhavé a praktické pravdy. Nezačal jsi vírou usilovat o odstranění vlastních povahových nedostatků. Nepokořil jsi před Bohem svou pýchu. Přes zjevené napomenutí jsi bojoval proti Duchu Božímu. Tvé tělesné, neochotné srdce není ovládnuto. Nejsi ukázněný. Někdy tě cele ovládla tvá nespoutaná povaha a nepodřízený duch. Jak by mohl tak vznětlivý a neukázněný člověk žít mezi čistými anděly? Sám víš, že nemůže být připuštěn do nebe. Je-li tomu tak, pak nikdy není příliš brzy usilovat o změnu vlastní přirozenosti. Usiluj o obrácení a buď jako malé dítě.

Bratře, jsi pyšný, vysokomyslný a domýšlivý. Toho všeho se musíš zbavit. Tvoji příbuzní si zvykli na tyto povahové výstřelky. Tvá něžná, bohabojná matka udělala co mohla, aby vše shovívavě mírnila; snažila se odstranit každou příčinu, která by mohla vést k této panovačné, neovladatelné náklonnosti v jejím synovi. Avšak lichotivá a vlídná snaha o utišení tě vedly k domněnce, že tato pudová povaha je nevyléčitelná, a že tvoji přátelé jsou nucení ji snášet. ^{4T 91} Všechna tato shovívavost a přehlížení nepomohlo odstranit zlo, ale spíše mu dalo volný průchod.

Nebojoval jsi proti tomuto zlému duchu a nezvítězil jsi. Zkřížil-li ti někdo cestu, v podráždění jsi zapomněl na to, že jsi muž, a že jsi byl stvořen k Božímu obrazu a podle jeho podoby. Žalostně jsi smazal a zničil tento obraz. Ztratil jsi vládu nad sebou i nad svou vůlí. Byl jsi umíněný a povoloval jsi satanské moci. Kdykoli jsi propadl vášni a svévoli a kdykoli tě opustila rozvaha a soudnost, vždy byla posílena umíněná, neukázněná vůle. Pán věděl, že se neznáš, a nepoznáš-li hříšnost svého počínání i sebe sama v pravém světle a nepochopíš-li, jak závažné jsou tyto povahové výstřelky, které při každém projevu sílí, určitě nezískáš místo vedle trpícího Muže z Golgaty.

Bratře G, Bůh tě vyzývá, abys činil pokání, obrátil se a byl jako malé dítě. Nebude-li pravda působit posvěcujícím vlivem na tvůj život, aby utvářela tvůj charakter, přijdeš o dědictví v Božím království. Pán ve své prozřetelnosti tě vyvolil, abys byl v těsnějším styku s jeho dílem a prací. Vzal tě jako neukázněného vojína, nováčka, aby tě ukáznil, usměrnil, svěřil ti odpovědnost a začal tě cvičit. Zpočátku sis počínal ušlechtile a snažil ses být věrný na svém místě. Snášel jsi utrpení lépe, než kdykoli jindy ve svém životě. Satan však přišel se svými zvláštními pokušeními a tys jim padl za oběť. Pán se nad tebou slitoval a položil na tebe svou ruku, aby tě zachránil. Dal ti prožívat velikou zkušenost, z níž ses patřičně nepoučil. Jako Izraelité jsi i ty brzy zapomněl na Boží vedení a jeho veliká milosrdenství. Bratře G, tvé uzdravení bylo odpovědí na modlitby a Bůh ti propůjčil novou část života, ale ty ses nezřekl žárlivosti a závisti ve svém nitru a velice ses mu znelíbil. Chtěl tě uvést tam, kde bys mohl rozvinout charakter, ^{4T 92} kde bys poznal a napravil se nedostatky.

Při výchově a kázni ve tvém dětství a mládí byly vážné nedostatky. Dnes se musíš učit těžké lekci sebeovládání, kterou sis měl osvojit v dřívější době. Bůh tě přivedl do změněné situace tam, kde pod vlivem Ducha Svatého jsi mohl být ukázněn, abys získal mravní sílu a vládu nad sebou, a abys zvítězil. Vyžádá si to největší úsilí, nejvytrvalejší a neochvějné rozhodnutí a největší sílu na ovládnutí vlastního já. Tvůj duch se dlouho vzpíral kázni a tvá povaha se při odporu bouřila jako uvězněný lev. Výchovu, k níž ti rodiče měli dopomoci, musíš nyní získávat úplně sám. Mladá a slabá větévka se dala snadno ohýbat, ale jak těžké je dnes ohýbat mohutnou sukovitou a pokřivenou větev! Tvoji rodiče dovolili, aby byla takto deformována a nyní je svým vlastním, vytrvalým úsilím, posilněným Boží milostí, můžeš zvítězit nad vlastní vůlí. Skrze Kristovy zásluhy se můžeš odloučit od toho, co tě vnitřně mrzačí a vytváří nešťastný charakter. Musíš se zříci starého člověka s jeho omyly a přijmout nového člověka - Ježíše Krista. Přijmi Jeho život za svého průvodce, pak tvé hřivny a rozum budou posvěceny Boží službě.

Kéž by si matky počínaly moudře, klidně a rozhodně, aby správně vychovaly a usměrnily tělesnou povahu svých dětí. Jaké množství hříchů by zaniklo v zárodku a kolik sborových těžkostí by se ušetřilo! Kolik ubohých rodin by dnes mohlo být šťastných! Mnozí na věky zahynou, protože rodiče zanedbali v pravý čas vychovávat své děti a poučovat je o podřízenosti autoritě v mládí. Přehlížení chyb a lichocení výstřelkům není přiložením sekery ke kořenům zla, ale cestou k záhubě tisíců. Jak se jen rodiče budou zodpovídat Bohu za toto strašné zanedbání svých povinností!

Bratře G, chceš stát v popředí a diktovat jiným, ^{4T 93} ale nediktuješ sám sobě. Tvá pýcha se okamžitě vzněcuje. Samolibost a vysokomyslnost jsou neukázněné živly tvého charakteru, které ti překáží v duchovním pokroku. Lidé s takovou povahou se musí horlivě chopit díla a zemřít vlastnímu já, jinak ztratí nebesa. Bůh s tím nedělá žádný kompromis, jak dělají pošetilí, chybující rodiče.

V posledním vidění mi bylo ukázáno, že odmítneš-li pokárání a nápravu, zvolíš-li si vlastní cestu a nedáš se ukáznit, Bůh nebude mít pro tebe místo ve svém svatém díle. Kdybys byl započal dílo čestného postoje vůči Pánu, pak bys poznal, co všechno musíš vykonat ve vlastním zájmu a nepromarnil bys tolik času v zájmu o chyby bratra A, a také bys je tak nezveličoval za jeho zády. Dílo posledních třiceti let by mělo budit důvěru v čestnost bratra H. „Komu čest, tomu čest.“ Řím 13,7

Lidé na zodpovědných místech by se měli ustavičně zdokonalovat. Neměli by ustrnout na nějaké staré zkušenosti a myslet si, že nemusí dále odborně pracovat. I když je člověk po příchodu na svět nejbezbrannějším ze všech Božích tvorů a ve své přirozenosti nejpřevrácenější, přece to všechno je schopen ustavičně se rozvíjet. Osvítit jej může věda, zušlechtit ctnost a může rozvíjet své duševní a mravní síly, až dosáhne dokonalou inteligenci. Nemůžeme ani pomyslit, co by z lidí mohlo být a jak velké úkoly by mohli splnit, kdyby přijali světlo pravdy, které osvěcuje lidského ducha, a kdyby v jejich srdcích vládla Boží láska.

Vím, že lidské srdce je slepé k poznání svého vlastního stavu, avšak nemohu tě nechat bez pomoci. Milujeme tě a my všichni bychom tě rádi viděli, jak se ženeš za vítězstvím. Ježíš tě miluje. Zemřel za tebe a chce, abys byl spasen. Nemáme žádné poslání abychom tě zdržovali v ---; chceme však, ^{4T 94} abys vykonal důkladné dílo pro svou duši, napravil každé zlo a vynaložil všechno úsilí pro sebeovládání, abys nepřišel o nebesa. Vlastní silou to nedosáhneš. Pro Krista, vzepři se ďáblu a uteče od tebe.