Potom jsem viděla, jak se satan radí se svými anděly a jak společně uvažovali o tom, co vlastně získali. Je pravda, že ze strachu před smrtí některé bázlivé duše zdržel, aby nepřijaly pravdu, ale mnozí, i ti nejbázlivější, pravdu přijali a hned je všechen strach a obavy opustily. Když byli svědky smrti svých bratří a pozorovali jejich vytrvalost a trpělivost, věděli, že Bůh i svatí andělé jim pomáhali snášet tato utrpení a jejich odvaha a statečnost rostla. Když pak měli položit svůj vlastní život, zachovali si svou víru s takovou trpělivostí a odvahou, že i jejich vrahové se přitom zachvěli. Satan i jeho andělé došli k závěru, že existuje jen jeden způsob, jak uvést duše do záhuby, který bude nakonec mnohem úspěšnější. I když křestané prožili mnoho utrpení, jejich statečnost a radostná naděje, která je povzbuzovala, dodávaly odvahy i těm nejslabším a uschopňovaly je k tomu, aby šli neohroženě vstříc hranicím a plamenům. Vzali si příklad z Kristova vznešeného chování, když stál před svými vrahy. Při pohledu na jejich stálost a Boží slávu, která je obklopovala, byli mnozí přesvědčeni o pravdě.

Proto se satan rozhodl, že bude muset pracovat mnohem mírnějším způsobem. Zfalšoval mnohé biblické pravdy a dal lidem tradice, které tím, že se hluboce zakořenily, přivedly milióny lidí do záhuby. Zmírnil svůj hněv a rozhodl se, že nebude pokračovat v tomto krutém pronásledování svých poddaných, ale přiměje církev k tomu, aby sváděla boje o různá lidská ustanovení a neusilovala o víru, které je jednou dána svatým. Když ²²⁷ přemluvil církev, aby přijímala světskou čest a jeho přízeň pod záminkou, že se jí tím dostane různých výhod, začala církev víc a více ztrácet přízeň Boží. Postupně ztratila i svou moc, protože se zdráhala hlásat ostré pravdy, které by odpuzovaly ty, kteří milují zábavy a přátelení se se světem.

Církev již dnes není odděleným a zvláštním lidem, jak tomu bylo v době, kdy proti ní plál oheň pronásledování. "Ó, jak temné je toto zlato, jak se toto nejčistší zlato změnilo!" Viděla jsem, že kdyby si církev uchovala stále svůj svatý a zvláštní charakter, pak by dosud měla moc Ducha svatého, která byla dána učedníkům. Nemocní by byli uzdravováni, ďáblové by se jí poddávali a byli by vymítáni, a její nepřátelé by viděli, že je to mocná a hrozná církev.

Viděla jsem velký zástup těch, kteří vyznávali Kristovo jméno, ale Bůh je neuznával za své vlastní - neměl v nich zalíbení. Zdálo se, že i satan přijal náboženský charakter a velmi ^{EW 122} si přál, aby si lidé mysleli, že jsou křesťané. Dokonce mu záleželo na tom, aby lidé věřili v Ježíše, v Jeho ukřižování a zmrtvýchvstání. Satan a jeho andělé tomu také věří, avšak třesou se. Ale pokud tato víra nevyvolává dobré skutky a pokud nevede ty, kteří ji vyznávají k tomu, aby napodobovali sebezapíravý život Kristův, pak je satan úplně klidný, protože takoví lidé se pouze nazývají křesťany, zatímco jejich srdce jsou nadále tělesná. V tomto stavu mohou satanu sloužit mnohem lépe, než kdyby vůbec nic nevyznávali. Svůj pokřivený charakter skrývají pod jménem křesťan a proto jsou i lidmi pokládání za křesťany, přestože mají neposvěcené vlastnosti a zlé, nezkrocené vášně. Tím je nevěřícím poskytována příležitost, aby Kristu vyčítali jejich nedokonalosti a dává to podnět k tomu, že ti, kteří mají náboženství čisté a neposkvrněné, ocitají se v nevážnosti.

²²⁸ Kazatelé zvěstují příjemné věci, aby vyhověli tělesně smýšlejícím vyznavačům. Netroufají si kázat Ježíše a ostré biblické pravdy, protože jinak by tito tělesně smýšlející vyznavači nezůstali déle v církvi. A protože jsou mnozí z nich zámožní, musejí být v církvi drženi, třebaže se do ní hodí tak málo, jako satan a jeho andělé. Právě to je satanovým cílem. Je vyvoláván dojem, jakoby Ježíšovo náboženství bylo v očích světa populární a čestné. O lidech, kteří jsou věřící, se mluví, že si jich svět více váží. Ale to není v souladu s Kristovým učením. Jeho učení a učení světa se spolu nesnášejí. Ti, kteří Jej chtějí následovat, se musí vzdát tohoto světa. Původcem těchto příjemných věcí je satan a jeho andělé. Oni vytvořili plán a křesťané podle jména jej uskutečňují. Jsou vyprávěny příjemné bajky, které jsou ochotně přijímány. Pokrytci a veřejní hříšníci vstupují do církve. Kdyby byla pravda hlásána ve své čistotě, pak by určitě znemožnila vstup do církve této třídě lidí. Avšak mezi těmi, kteří vyznávají, že jsou Kristovými následovníky a mezi světem není žádného rozdílu. Viděla jsem, že kdyby členům církve byla odňata rouška přetvářky, vyšla by najevo jejich nepravost, zloba a porušenost, takže i to nejdůvěřivější dítko Boží by tyto formální křesťany bez váhání nazvalo jejich pravým jménem - dítkami svého otce ďábla - protože konají jeho skutky. ²²⁹

Pán Ježíš a všechny nebeské zástupy s nechutí pozorovali tento stav, ale přesto měl Bůh pro církev svaté a důležité poselství. Kdyby bylo přijato, způsobilo by v církvi důkladnou reformaci, probudilo by živé svědectví, takže pokrytci a hříšníci by byli vypuzeni a církev by se opět těšila Boží přízni.