(o němž byla zmínka na str. EW 48)

Zdálo se mi, že neviditelnou rukou mi Bůh poslal umělecky vypracovanou skřínku na klenoty; asi deset palců dlouhou a šest palců širokou, vyrobenou z ebenového dřeva a překrásně vykládanou perlami. U skřínky byl klíček. Hned jsem jej vzal a otevřel skřínku a ke svému údivu jsem zjistil, že je naplněna různými klenoty, diamanty, drahými kameny, zlatými a stříbrnými mincemi různé velikosti i ceny. Všechny měly ve skřínce své určené místo, byly překrásně uspořádány a zářily takovým světlem a nádherou, jako slunce.

Měl jsem za to, že se tímto pohledem nesmím těšit jen já sám, ačkoli mé srdce překypovalo radostí nad krásou, leskem a ⁸² cenou obsahu skřínky. Postavil jsem tedy skřínku ve svém pokoji na stůl a prohlásil jsem, že všichni, kdo chtějí, mohou přijít a prohlédnout si to nejkrásnější a nejzářivější, co kdy člověk v tomto životě viděl.

Lidé začali vcházet dovnitř; nejprve jen několik, ale jejich počet stále přibýval. Když zpočátku hleděli do skřínky, byli naplněni obdivem a pokřikovali radostí. Když však počet diváků rostl, začali klenoty přehazovat, potom je dokonce vyndali ze skřínky a rozházeli je po stole.

Začal jsem si uvědomovat, že majitel bude skřínku i klenoty ode mne žádat zpět a dovolím-li, aby klenoty byly rozházeny, nebudu je moci urovnat opět do skřínky tak, jak byly. Cítil jsem, že nikdy nebudu s to vzít na sebe tak nesmírnou odpovědnost. Začal jsem prosit lidi, aby na klenoty nesahali a nevyndávali je ze skřínky. Ale čím více jsem je prosil, tím více je rozhazovali kolem, až se zdálo, že je rozházeli po celém pokoji, po podlaze a po všem nábytku.

Potom jsem zpozoroval, že mezi pravé klenoty a mince naházeli veliký počet nepravých klenotů a mincí. Jejich nevděčnost a hanebné chování mne velice popudilo a káral jsem je za to, avšak čím více jsem je napomínal, tím více házeli falešné kameny a peníze mezi ty pravé.

Potom jsem se velmi rozhněval a za použití fyzické síly jsem se snažil vystrčit je z pokoje, avšak zatímco jsem jednoho vystrkoval ven, přišli dovnitř tři jiní a vnášeli tam s sebou špínu, písek a všelijaké smetí, až všechny pravé klenoty a diamanty a mince byly přikryty a zmizely mi z dohledu. Potom také i mou skřínku rozbili na kousky a hodili ji do smetí. Domnival ⁸³ jsem se, že žádný člověk nevidí můj žal a mé rozhořčení. Zcela jsem pozbyl odvahy a byl jsem sklíčen. Sedl jsem si a plakal.

Zatímco jsem plakal a naříkal nad mou velikou ztrátou a odpovědností za to, vzpomenul jsem si na Boha a snažně se k Němu modlil, aby mi poslal pomoc. Vzápětí se otevřely dveře a dovnitř vstoupil muž. Tu všichni lidé opustili místnost. Muž měl ve své ruce koště; otevřel okna a začal z pokoje vymetat prach a smetí.

Volal jsem na něj, aby přestal, protože mezi smetím byly rozházeny drahokamy. On mi pravil, abych neměl obavy, že na ně dá pozor. Když vymetal prach a smetí, lítaly falešné kameny a mince oknem ven a vítr je odnášel pryč. V tom zmatku jsem zavřel na chvíli oči a když jsem je opět otevřel, všechna špína byla pryč. Drahocenné klenoty, diamanty, zlaté a stříbrné mince ležely hojné roztroušeny všude po pokoji.

Pak muž postavil na stůl skřínku - větší a krásnější než byla ta první - a posbíral všechny klenoty, diamanty a mince a dal je do skřínky, takže ani jediný nescházel, ačkoli některé z nich nebyly větší než špendlíková hlavička. Potom mě zavolal, abych se šel podívat.

Podíval jsem se do skřínky a mé oči byly tím pohledem oslněny. Klenoty zářily desetkrát více než dříve. Zdálo se mi, že pískem pod nohama bezbožných lidí, kteří je rozházeli a naházeli do prachu, byly ještě více vyleštěny. Ve skřínce ležely v podivuhodném pořádku, každý na svém místě a přitom nebylo vidět, že by to onoho muže stálo nějakou námahu. Samou radostí jsem vykřikl a tento křik mne probudil.