Milí bratři a sestry, věříme celým srdcem, že Kristus brzy přijde a že máme poslední poselství milosti, jaké kdy bylo dáno padlému světu? Je náš příklad takový, jaký má být? Dáváme najevo svým životem a svatým obcováním lidem kolem nás, že očekáváme slavné zjevení se Pána a Spasitele Ježíše Krista, který promění naše ničemná těla, aby měla podobu Jeho slavného těla? Obávám se, že těmto věcem tak nevěříme, a tak si je neuvědomujeme, jak bychom měli. Ti, kdož věří těmto důležitým pravdám, které vyznáváme, měli by podle své víry také jednat. Příliš se dbá na radovánky a věci, které poutají pozornost světa; myšlenky se často zabývají oděvem a náš jazyk velmi často mluví lehkovážně a povrchně. To vše činí naše vyznáni lživým, protože to dokazuje, že naše občanství není dosud v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele Pána Ježíše Krista.

Andělé nás střeží a bdí nad námi a my je tak často zarmucujeme tím, že se oddáváme neužitečným zábavám, žertům i hrám a upadáme do bezstarostného a lhostejného stavu. I když se někdy namáháme, abychom dosáhli vítězství, nedosahujeme jej a upadáme zpět do nedbalého a lhostejného stavu a pak nejsme schopni přemoci pokušení a odporovat nepříteli. Pak naše víra, která je dražší než zlato, neobstojí ve zkoušce. Netrpíme pro Ježíše Krista a nechlubíme se souženími.

Projevuje se velký nedostatek křesťanské statečnosti a ¹¹² stálosti sloužit Bohu ze zásady. Neměli bychom se snažit líbit se sami sobě, ale měli bychom ve všem, co konáme a mluvíme, uctívat a oslavovat Boha a dbát na Jeho čest. Vtiskneme-li si do srdce následující důležitá slova a uchováme-li je v paměti, neupadneme tak často do pokušení a naše slova budou nemnohá a dobře volena: "On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše, kázeň pokoje našeho na něj vložena a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno." "Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydají počet v den soudný." "Ty, Hospodine, spatřuješ mne."

Nemůžeme myslet na tato důležitá slova a pamatovat na utrpení Kristova za ubohé hříšníky, aby oni mohli dosáhnout odpuštění a vykoupení skrze Jeho drahou krev, aniž bychom cítili svatou zdrženlivost a opravdové přání trpět pro Toho, který tolik snášel a trpěl pro nás! Budeme-li přemýšlet nad těmito věcmi, pokoří se naše povýšené "já" a na jeho místo přijde dětská prostota, která může snášet výčitky jiných, aniž by byla hned rozčílena; pak nás nebude moci ovládnout sobecký duch.

* Z časopisu Reviewr and Herald 17.2.1853

^{59 EW} Radost opravdového křesťana a jeho útěcha musí být a bude v nebesích. Touha duše těch, kteří okusili moc budoucího světa a nebeské radosti nebude uspokojena věcmi tohoto světa. Ve volných chvílích najdou vždy, co by měli dělat. Jejich duše touží po Bohu. Kde je jejich poklad, tam bude i jejich srdce; budou vychutnávat sladké obecenství s Bohem, kterého milují a jemuž slouží. Budou s rozkoší o svém pokladu přemýšlet - totiž o Svatém Městě, o nové zemi, o svém věčném domově. Tím, že budou přemýšlet o takových věcech, které jsou vznešené, čisté a svaté, nebe jim bude blíže a budou pociťovat moc Ducha svatého; ¹¹³ to je vzdálí ještě více od světa a způsobí, že jejich útěcha a hlavní radost bude v nebeských věcech, v jejich líbezném domově. Přitažlivá síla Boha a nebes bude tak silná, že nic nemůže jejich myšlenky odvést od jejich velikého cíle: zajišťování svého spasení a uctívání a oslavování Boha.

Přemýšlím-li nad tím, co bylo vykonáno, abychom byli udrženi na pravé cestě, musím zvolat: Ó, jakou lásku, jakou podivuhodnou lásku měl Syn Boží k nám, ubohým hříšníkům! Máme být lhostejní a bezstarostní, když bylo pro naši záchranu vykonáno tolik, kolik jen bylo možné? Celá nebesa se o nás zajímají. Měli bychom být činní a bdělí, abychom našeho velikého a vznešeného Pána uctili a oslavili. Naše srdce by měla oplývat láskou a vděčností k Tomu, který nám prokázal tolik lásky a milosrdenství. Měli bychom Jej uctívat svým životem a svatým a čistým obcováním dokázat, že jsme zrozeni shůry a že tento svět není naším domovem a zde jsme jen jako hosté a příchozí, kteří putují do lepší země.

Mnozí, kteří vyznávají jméno Kristovo a čekají na Jeho brzký příchod, nevědí, co je to trpět pro Ježíše. Jejich srdce nejsou tak poddána milosti a vlastní "já" není umrtveno, jak je to často vidět. Avšak v téže době takoví vypravují, že mají pokušení a zkoušky, ale hlavní příčinou jejich zkoušek je jejich nepoddajné srdce, které způsobuje, že jejich "já" je natolik citlivé, že se mu často cesta kříží. Kdyby si tito lidé uvědomili, co to znamená být pokorným následovníkem Kristovým a pravým křesťanem, pak by začali vážně a opravdově pracovat. Nejprve by zemřeli svému "já", pak by trvali na modlitbách a přemáhali všechny náruživosti svého srdce. Milí bratři a sestry! Vzdejte se veškeré své sebedůvěry a soběstačnosti a následujte pokorný Příklad. Pamatujte stále na Ježíše, On je váš vzor, a jděte v Jeho šlépějích. Dívejte se na Ježíše, původce a dokonavatele vaší víry, který trpěl na kříži a nedbal na pohanění; snášel všechen odpor hříšníků. On se stal pro naše hříchy Beránkem tichým, zabitým, jsa raněn, potřen, trestán a umučen.

Rádi snášejme pro Ježíše nějaké utrpení, každý den křižujme své tělo a buďme již zde účastníky Kristova utrpení, abychom s Ním měli podíl na slávě, velebnosti a nesmrtelnosti a byli korunováni věčným životem.