Nebesa byla naplněna zármutkem, když si uvědomila, že člověk je ztracen a že svět, který Bůh stvořil, bude naplněn smrtelnými bytostmi, odsouzenými k bídě, nemoci a smrti a že pro přestupníky není možnost záchrany. Celá Adamova rodina musí zemřít. Potom jsem viděla laskavého Ježíše, v Jehož tváři byl patrný soucit a zármutek. Brzy nato jsem viděla, jak se blíží k velmi jasnému světlu, které obklopovalo Otce. Anděl, který mě doprovázel, mi řekl, že má se svým Otcem důvěrný rozhovor. Mezitím, co Ježíš mluvil se svým Otcem, bylo patrné, že andělé napjatě čekali. Třikrát Jej zastřelo velebné světlo, které obklopovalo Otce, a když potřetí přišel od Otce, bylo vidět Jeho osobu. Vypadal klidné, prostý všech rozpaků a starostí a zářil laskavostí, kterou slovy není možno vyjádřit. Potom oznámil zástupům andělů, že se našla cesta k záchraně padlého člověka. Řekl jim, že naléhavě žádal svého Otce a nabídl svůj život jako výkupné, aby na sebe vzal rozsudek smrti, a že skrze Něj získá člověk odpuštění. Skrze zásluhy Jeho krve a poslušnost Božího zákona je možné, aby lidé získali Boží přízeň, aby byli opět uvedeni do překrásné zahrady a mohli opět jíst ovoce ze stromu života.

Andělé se zpočátku nemohli z toho radovat, protože jejich Velitel před nimi nic nezatajil, ale jasně jim vysvětlil plán spasení. Ježíš jim řekl, že se postaví mezi hněv svého ¹⁵⁰ Otce a hříšného člověka, že na sebe vezme nepravosti a opovržení, ale že jen málo lidí Jej přijme jako Syna Božího. Téměř všichni Jej budou nenávidět a zavrhnou Jej. Chce opustit všechnu svou slávu, kterou má v nebi, přijít na zem jako člověk, ponížit se jako člověk, z vlastní zkušenosti poznat různá pokušení, jímž je člověk vystaven, aby věděl, jak pomoci těm, kteří budou pokoušeni. Až skončí Jeho učitelské poslání, bude vydán do rukou lidí a podstoupí všechnu krutost a utrpení, k jejichž vykonání budou navedeni satanem a jeho anděly. Bude muset podstoupit nejkrutější smrt, bude viset mezi nebem a zemí jako provinilý hříšník. Musí vytrpět dlouhé hodiny smrtelného zápasu, na který se andělé ani nebudou moci dívat a přikryjí svou tvář. Nebude prožívat jen tělesné utrpení, ale také duševní zápas, EW 7B který není možno srovnat s tělesným utrpením. Bude na Něj vložena tíha hříchů celého světa. Řekl jim, že zemře, ale třetího dne opět vstane a vstoupí ke svému Otci, aby se přimlouval za vzpurného, provinilého člověka.

Andělé padli k Jeho nohám a chtěli obětovat své životy. Ježíš řekl, že Jeho smrtí budou mnozí zachráněni, avšak život anděla by nemohl zaplatit tak velký dluh. Pouze Jeho život může Otec přijmout jako výkupné za člověka. Pán Ježíš jim také řekl, že v tomto díle budou mít rovněž svůj úkol; budou s Ním a budou Jej posilovat. Vezme na sebe přirozenost padlého člověka a Jeho síla se nebude rovnat ani jejich síle. Mnozí mají být svědky Jeho pokoření a Jeho utrpení. Když potom uvidí Jeho utrpení a ¹⁵¹ lidskou nenávist vůči Němu, budou s Ním mít hluboký soucit a z lásky k Němu si budou přát, aby Ho mohli zachránit a vysvobodit z rukou Jeho vrahů. Nebudou však moci zakročit, aby zabránili tomu, co uvidí, ale budou mít podíl na Jeho vzkříšení. Plán vykoupení byl promyšlen a Jeho Otec jej přijal.

S posvátným zármutkem Pán Ježíš těšil a povzbuzoval anděly. Oznámil jim, že všichni, které vykoupí svou smrtí, budou žít s Ním a svou smrtí zachrání mnohé a také zničí toho, kdo má moc nad smrtí. Jeho Otec mu dá království a velikost toho království bude pode vším nebem, a toto království bude mít na věky věků. Satan a hříšníci budou zničeni, aby již nikdy nemohli narušit pokoj nebes a očištěné nové země. Ježíš vyzval nebeské zástupy, aby se smířily s plánem, který Jeho Otec přijal a aby se radovaly, že Jeho smrtí může být padlý člověk opět smířen s Bohem a získat opět Boží přízeň a těšit se z nebeské radosti.

Pak naplnila nebesa radost, nevýslovná radost. Nebeské zástupy zazpívaly píseň ke cti a chvále Boží. Dotkly se svých harf a vyšším tónem než dříve zpívaly o velké Boží milosti a obětavosti, protože dal svého vroucně milovaného Syna, aby zemřel za vzpurné lidstvo. Potom vzdali čest a chválu za Ježíšovo sebezapření a Jeho oběť, že byl ochoten opustit lůno svého Otce a zvolil si život utrpení a úzkosti a potupné smrti, aby mohl dát život jiným.

Anděl řekl: "Myslíš, že Otec vydal svého vroucně milovaného Syna bez boje? Ne, ne i I Bůh nebes zápasil sám se sebou, zda má provinilého člověka nechat zahynout nebo dát svého milovaného ¹⁵² Syna pro něj na smrt." Andělé se natolik zajímali o záchranu člověka, že by se mezi nimi našli i takoví, kteří by za ztraceného člověka dali svou slávu i svůj život. Doprovázející anděl mi řekl: "Ale to by bylo málo platné. Přestoupení bylo tak veliké, že život anděla by nemohl zaplatit tento dluh. Pouze smrt a přímluva Syna Božího mohly zaplatit tento dluh a spasit ztraceného člověka z beznadějného žalu a bídy."

Avšak dílo, které bylo svěřeno andělům, spočívalo v tom, aby z nebeských výšin přinášeli posilující balzám; aby potěšovali Syna Božího v Jeho utrpeních a sloužili Mu. Jejich úlohou také bylo bdít nad těmi, kteří se poddávají milosti a chránit je před zlými anděly a temnotou, kterou satan kolem nich stále rozšiřuje. Viděla jsem, že Bůh nemohl přizpůsobit nebo změnit 79 EW svůj zákon, aby zachránil ztraceného, hynoucího člověka; proto strpěl, aby Jeho milovaný Syn zemřel za přestoupení člověka.

Potom se satan radoval se svými anděly, že pádem člověka mohl připravit Syna Božího o Jeho vznešené postavení. Pravil svým andělům, že když Ježíš na sebe vezme lidskou přirozenost, bude moci nad Ním zvítězit a zmařit provedení plánu spasení.

Byl mi ukázán satan, jaký byl kdysi šťastný a vznešený anděl. Potom mi bylo ukázáno, jak vypadá nyní. Dosud má majestátní postavu. Rysy jeho obličeje jsou dosud ušlechtilé, protože je dosud andělem, i když padlým andělem. Avšak jeho obličej je plný úzkosti, starosti, nespokojenosti, neštěstí, zlomyslnosti, nenávisti, škodolibosti, lsti a všeho zlého. Zvlášť jsem si všimla jeho čela, které kdysi bylo tak vznešené. Jeho čelo ustupovalo od očí dozadu. Viděla jsem, že jak klesal stále hlouběji do zlého, byly znehodnoceny všechny jeho dobré vlastnosti a vyvinuly se zlé. Jeho oči byly lstivé, prohnané a pronikavé. Měl mohutnou postavu, ale svalstvo na rukou i na tváři bylo volné. Když jsem ho uviděla, právě si levou rukou podpíral ¹⁵³ bradu. Zdálo se, že o něčem usilovně přemýšlí. Na jeho tváři se objevil úsměv, který mnou otřásl, protože byl plný zloby a satanské lsti. Tak se směje vždy, když si je jist svou obětí, a jestliže již chytil svou oběť na svou léčku, je jeho úsměv ještě strašnější.