Viděla jsem, že církve od té doby, co druhý anděl zvěstoval jejich pád, byly stále víc a více zkaženější. Jejich členové jsou sice následovníky Kristovými podle jména, ale je nemožné odlišit je od světa. Kazatelé sice používají verše ze Slova Božího, ale jejich kázání jsou přívětivá. Přirozené srdce proti tomu nic nenamítá. Tělesné srdce se protiví jedině duchu a moci pravdy a spasení z Ježíše Krista. Oblíbení duchovní nezvěstují nic, co by vzbuzovalo satanův hněv, co by hříšníkem otřáslo a zasáhlo srdce a svědomí posluchačů hroznou skutečností o nastávajícím soudu. Zlí lidé se obyčejně spokojují s jakousi formou nábožnosti bez pravé bázně Boží a jen takové náboženství budou podporovat a prosazovat.

Anděl řekl: "Jedině úplné odění spravedlnosti umožní člověku, aby přemohl moci temna a zvítězil nad nimi. Satan úplně ovládl církve jako celek. Místo, aby se mluvilo o jasných a ostrých pravdách Slova Božího, soustřeďuje se pozornost na to, co nějací lidé řekli nebo udělali. Duch a přízeň tohoto světa jsou s Bohem v nepřátelském poměru. Jakmile pravda ve své jednoduchosti a přesvědčivosti - jaká je v Ježíši - vystoupí proti světu, ihned se probouzí duch pronásledování. Velmi mnoho těch, kteří vyznávají, že jsou křesťané, Boha vůbec neznají. Přirozené srdce není změněno a tělesně srdce zůstává vůči Bohu nepřátelské. Takoví lidé jsou věrní satanovi služebníci, přestože na sebe vzali jiné jméno.

Viděla jsem, že od té doby, co Pán Ježíš opustil první oddělení nebeské svatyně a vešel za druhou oponu, naplňují se církve stále víc "nečistým, ohyzdným ptactvem." Viděla jsem v církvích velikou nepravost a nemravnost, přestože jejich členové vyznávali, že jsou křesťany. Jejich vyznání, modlitby a napomínání jsou v očích Božích ohavností. Anděl řekl: "Bůh nemá zalíbení v jejich shromážděních. Bez výčitek svědomí páchají sobectví, klam a podvod a všechny tyto zlé rysy charakteru přikrývají pláštěm zbožnosti." Byla mi ukázána pýcha církví, které jsou jimi jen podle jména. Bůh vůbec není náplní jejich myšlení; jejich tělesné smýšlení je obráceno jen na ně samotné. Zdobí svá ubohá smrtelná těla a pak na sebe hledí s uspokojením a rozkoší. Pán Ježíš i andělé se však na ně dívají s hněvem. Anděl pravil: "Jejich hříchy a jejich pýcha dosáhly až k nebi. Jejich osud je již rozhodnut. Spravedlnost a soud jakoby dlouho spaly, avšak brzy procitnou. Má jest pomsta, já odplatím, praví Pán." Strašné hrozby třetího anděla se uskuteční a všichni bezbožní budou pít kalich Božího hněvu. Nesčíslný zástup zlých andělů se rozšiřuje po celé zemi a vniká do církví. Tito satanovi ²⁷⁵ zástupci hledí s nadšením na církevní společenství, protože se tam pod pláštěm zbožnosti skrývají největší zločiny a hříchy.

Celá nebesa se s rozhořčením dívají, jak lidské bytosti - mistrovské Boží dílo - snížily své bližní na nejnižší stupeň a postavily je na úroveň zvířat. Vyznávající následovníci našeho drahého Spasitele, který byl vždy plný soucitu při pohledu na lidské utrpení, se velmi horlivě podílejí na tomto strašném hříchu. Kupčí s lidmi a jejich dušemi jako s otroky a lidská muka nemají konce. Andělé o tom podávají zprávu a vše je zaznamenáno v knize. Všechny slzy zbožných otroků a otrokyň - ať už otců, matek, dětí, bratří, či sester - jsou uschovány v nebeských lahvicích. Jen na krátký čas zadrží ještě Bůh svůj hněv, který v Něm plane proti tomuto národu a především proti těm církevním společenstvím, která k tomuto strašlivému kupčení dala souhlas a sama se ho zúčastnila. Mnozí z těch, kdož se prohlašují za následovníky pokorného a tichého Ježíše, hledí naprosto netečně na takovou nespravedlnost, utiskování a utrpení. Mnozí z nich dokáží sami s pocitem ukojené nenávisti způsobovat všechna tato nepopsatelná muka a ještě se odvažují vzývat Boha. Je to fraška nejhoršího druhu. Satan nad tím jásá a ukazuje Pánu Ježíši a Jeho andělům na tento rozpor, když říká s pekelnou radostí: "Tak to jsou ti Kristovi následovníci"

Tito domnělí křesťané čtou o utrpeních mučedníků a slzy dojetí jim stékají po tvářích. Nedovedou pochopit, že lidé mohli být tak bezcitní a páchali takové ukrutnosti na svých bližních. Avšak titíž lidé, kteří tak mluví a smýšlejí, současně drží v zajetí lidské bytosti. Ale to ještě není všechno; oni přetrhávají přirozené svazky a krutě utiskuji své spolubližní. Dovedou 276 mučit lidi se stejnou nelidskou a neoblomnou krutostí, s jakou kdysi vystupovali pohané a papeženci proti následovníkům Ježíšovým. Anděl řekl: "V den Božího soudu bude snesitelněji pohanům ^{151 EW} a papežencům než takovým lidem." Nářek utiskovaných pronikl do nebes a andělé stojí v úžasu nad nevyličitelnými utrpeními, jaké člověk, stvořený k Božímu obrazu, může způsobit svému bližnímu. Anděl řekl: "Jména trýznitelů jsou zapsána krví, podtržena ranami bičem a polita horkými slzami utrpení. Boží hněv neustane, dokud tato "země světla" nebude donucena pít z koflíku Jeho hněvu a dokud se Babylonu nedostane dvojnásobné odplaty. Dejtež jemu, jakož i on dával vám a dejte jemu dvojnásob podle skutků jeho; v koflík, kterýž naléval, nalijte jemu dvojnásob."

Viděla jsem, že otrokář se bude muset zodpovídat za duši svého otroka, jehož udržoval v nevědomosti. Hříchy těchto otroků budou vyhledávány na jejich pánech. Bůh nemůže vzít do nebe otroka, úmyslně drženého v nevědomosti, který neví nic o Bohu, ani o Bibli, bojí se jedině biče svého pána a zaujímá mnohdy nižší postavení než zvíře. Učiní však pro něj to nejlepší, co může soucitný Bůh učinit: nechá jej zaniknout, jako by ho nikdy nebylo; jeho pán však bude muset vytrpět sedm posledních ran a pak při druhém zmrtvýchvstání bude probuzen, aby vytrpěl druhou, nejhroznější smrt. Potom bude učiněn zadost Boží spravedlnosti.