Mnozí z těch, kteří se snaží dosáhnout zbožnosti, jsou zoufalí a pochybující. Hledí vždy jen na sebe a ve své nedůvěře naříkají; protože postrádají víru, domnívají se, že si nemohou činit nárok na Boží požehnání. Tito lidé si spletli pocit s vírou. Ztrácí prostou víru a temnota zahaluje jejich duši. Ať zapudí své staré myšlení, ať přemýšlejí o Boží milosti a dobrotě, ať sečtou všechna Boží zaslíbení a potom upřímně uvěří, že Bůh ve své dobrotě splní všechna svá zaslíbení.

Nemáme spoléhat na naši víru, ale na Boží zaslíbení. Když opravdu litujeme hříchu a přestoupení zákona Božího spáchaných v minulosti a rozhodneme se, že v budoucnu budeme poslušní, věřme, že Bůh nás přijme a v Kristových zásluhách odpustí naše viny.

I když tma a zoufalství zahalí duši, i když nebezpečí hrozí, nezamítejme smělou doufanlivost svou, která velikou má odplatu. Nenechejme se strhnout pocity a upřeme zrak na Ježíše. Snažme se splnit všechny nové povinnosti a spočiňme klidně v Božím zaslíbení.

Nenechejme se vést pocity

Někdy nás zachvátí tak mocný pocit naší hříšnosti, že svým náporem otřese celou naší duší. To však není důkazem, že se poměr Boha k nám, nebo nás k Němu změnil. Neusilujme o to, aby ^{MYP 112} naše nálada byla vynucena nějakými pocity. Je možné, že dnes nepociťujeme tu radost a pokoj, který jsme prožívali včera. Uchopme se však ve víře Kristovy ruky a plně Mu důvěřujme ať jsme ve slávě neb ponížení.

Satan ti může našeptávat: "Jsi mnohem hříšnější, než aby tě Kristus mohl zachránit." Přestože uznáš, že jsi hříšný a nehodný, můžeš směle říci nepříteli: "Zásluhy Krista, mého spasitele, jsou větší, než moje viny. Nedoufám ve své zásluhy, ale moje duše závisí na Jeho drahé krvi." Život křesťana budiž životem stálé, živé víry. Nepohnutelná, pevná důvěra přináší pokoj a jistotu.

Nebuďte znechuceni

Nezoufej i když ti připadá tvé srdce zatvrzelé. Všechny vnitřní překážky, na které ti nepřítel poukáže, ti jen dokazují, jak velice potřebuješ Krista. On proto přišel, aby ti vzal kamenné srdce a dal ti srdce masité. Hleď vzhůru na Ježíše a pros Ho o zvláštní milost, abys mohl přemoci všechny své slabosti. Vytrvale odrážej našeptávání svůdce, když se k tobě přibližuje v rozmanitých pokušeních. Zeptej se své duše: "Mohl bych uvrhnouti takovou potupu na svého Vykupitele? Odevzdal jsem se Kristu a proto nemohu vykonávat satanovu práci." Volej o pomoc ke svému Vykupiteli, abys mohl odvrhnout všechny modly a oblíbené hříchy v jejichž službu jsi podroben. Zrakem víry pohleď k trůnu Božímu, kde Ježíš za tebe pozdvihuje své raněné ruce k Otci. Věř, že získáš tímto pohledem na Spasitele novou sílu.

^{MYP 113} Rozjímání o Kristu

Hleďte vírou na zářící koruny připravené vítězům a pozoruj jásající chvalozpěvy vykoupených: "Hoden jest Beránek zabitý… kterýž nás vykoupil Bohu svou krví." (Zjev.5,12.9) Hleďte na tyto výjevy jako na skutečnost. Štěpán, první křesťanský mučedník volá po vítězném boji "proti knížatstvu, proti mocnostem, … a proti duchovním zlostem vysoko" zvolal: "Aj, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího na pravici Boží." (Sk 7,56.) On spatřil Spasitele světa, jak se s hlubokým zájmem skláněl k němu a jasné světlo Kristovo ozářilo Štěpánovu tvář takovou slávou, že i jeho nepřátelé viděli jeho tvář jako tvář anděla.

Kdybychom věnovali více času přemýšlení o Kristu a nebeském království, dosáhli bychom nadšení a sílu k vítěznému bojování Božího boje. Kdybychom pohlíželi na slávu budoucího světa, který se zanedlouho stane naším domovem, vymizela by brzy z našich srdcí pýcha i láska ke světu. V porovnání s Kristovou vznešeností, zaniká veškerá krása a přitažlivost světa.

Změna zvyklostí v myšlení

Ať si nikdo nemyslí, že bez jakékoliv snahy z jeho strany, může získat ujištění o Boží lásce. Když se rozum i duše dlouho zaměstnávaly jen pozemskými věcmi, není pro ně snadné změnit ustálený směr myšlení. Nač oči hledí a co uši slyší, bezděčně poutá jejich pozornost a zájem. ^{MYP 114}

Chceme-li však dosáhnout Boží město a vidět Ježíše v Jeho slávě, musíme již dnes na Něho hledět zrakem víry. Dosažení Ježíšovy povahy má být předmětem našich myšlenek i rozhovorů. Věnujme každý den určitý čas modlitbě a přemýšlení o Něm.

Posvěcení je každodenním dílem

Posvěcení není dílem jediného dne. Nechť se nikdo nedomnívá, že mu Bůh odpustí a požehná, přestupuje-li vědomě třeba i jediné přikázaní. Svévolný hřích utlumí hlas Ducha svatého a odloučí duši od Boha. Přes všechny vroucí náboženské pocity Kristus nebydlí v srdci toho, kdo vědomě přestupuje nebeský zákon. Bůh jen ty poctí, kteří Jej ctí.

"Zda-li nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušnosti, toho jste služebníci, kohož posloucháte...?" (Řím.6,16) Dokud v nás panuje zloba, lakomství, nenávist, sobectví, neb jakýkoliv jiný hřích, jsme služebníci hříchu. "Nikdo nemůže dvěma pánům sloužit." (Mat.6,24) Sloužíme-li hříchu, nemůžeme sloužit Kristu. Křesťan bude pociťovat našeptávání a vábení ke hříchu, když tělo bude žádat proti duchu; duch však bojuje proti tělu a proto ten ustavičný boj. Zde jsme odkázáni na pomoc Kristovu. Když se lidská slabost spojí s mocí nebeskou, křesťan zvolá: "Ale Bohu díky, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista." (1.Kor.15,57)

Chceme-li vyvinout povahu, jakou by Bůh mohl uznat, musí v našem náboženském životě zavládnout jiné zvyky, než dříve. ^{MYP 115} K duchovnímu vzrůstu je důležitější pravidelná každodenní modlitba, než pokrm k udržování těla. Zvykněme si často pozvedat srdce a ducha k Bohu. Rozptýlené myšlenky znovu obraťme na věčný cíl. Vytrvalou snahou si zvyknou naše myšlenky přebývat u svatých věcí. Nejsme-li v myšlenkách spojení s Kristem, nejsme ani chvíli bezpeční. Jestli však zůstáváme s Ním spojeni, tehdy Kristus chrání naše kroky a jsme bezpeční v Jeho přítomnosti.

Učiňte náboženství hlavním zájmem

Náboženství se musí stát v našem životě nejdůležitější záležitostí. Vše ostatní mu musí být podřízeno. Všechny naše tělesné, duševní i rozumové schopnosti máme zapojit do boje křesťanského života. Když s důvěrou prosíme Spasitele o milost a sílu, bude naší vítězství tak jisté, jako že Ježíš za nás zemřel.

Abychom mohli lépe přilnout k ukřižovanému Spasiteli, pokora u nohou Ukřižovaného je první lekcí pokoje, kterou se máme naučit. Kdo pochopí Ježíšovu lásku? Je mnohem něžnější a nezištnější než matčina láska! Jestliže chceme poznat cenu lidské duše, tak musíme živou vírou pohlédnout na Ježíše visícího na kříži; pak poznáme pohnutky, které budou předmětem studia a písní vykoupených po celou věčnost. Hodnotu svého času a svých schopností můžeme ocenit jedině podle velikosti oběti, jenž byla zaplacena za naše vykoupení. Jakou nevděčnost projevujeme vůči Bohu, když Ho okrádáme o Jeho majetek tím, že Mu nevěnujeme svůj čas a svou službu. Je to snad příliš mnoho, abychom se odevzdali Tomu, který se za nás obětoval? ^{MYP 116} Jsme schopní zvolit si raději přátelství světa než slávu, kterou nám nabízí Kristus - "abychom seděli na trůnu královském, jako i On zvítězil a sedí s Otcem svým na trůnu Jeho?" (Zj 3,21)

Posvěcení - postupná zkušenost

Posvěcení je stupňovitě rozvíjející se dílo. O tom, jak po sobě určité stupně následuj nám mluví apoštol Petr: "Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přičinějte k víře své ctnost a k ctnosti umění. K umění pak zdrženlivost a k zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost. Ku pobožnosti pak bratrstva milování a milování bratrstva lásku. Ty zajisté věci, když budou při vás a rozhojní se, ne prázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista." (2.Petr 1,5-8) "Protož raději, bratří, snažte se povolání a vyvolení své upevňovati; nebo to činíce, nepadnete nikdy. Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a spasitele Jezukrista." (2.Petr 1,10-11) Tato slova nám ukazují cestu, po níž máme bezpečně kráčet bez bázně, že padneme. Ti, kdo se rozhodli dosáhnout a prohloubit tyto křesťanské ctnosti, mají ujištění, že budou Bohem obdařeni dary Ducha svatého.

Apoštol Petr se obrací na ty, kteří dosáhli toho prvního stupně - "víry" se slovy: "Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Pána našeho Jezukrista." Ti, kteří se rozhodli kráčet z této země do nebeského domova, mohou z milostí Boží po těchto stupních, různě zářících, dosáhnout nejvyššího stupně a s "prozpěvováním a veselím věčným" (Iz.35,10) ^{MYP 117} vejít branami do města Božího.

- RH 15.11.1887

Cena zkoušek

Životní zkoušky jsou Božími nástroji, které zbavují naši povahu nečistot a nerovností. Působí bolest, když otesávají, hoblují, brousí a leští. Není to lehké nechat se přitisknout k brusnému kotouči. Avšak opracovaný kámen je připraven zaujmout své místo v nebeském chrámě. Neužitečnému materiálu Mistr nevěnuje tak pečlivou a důkladnou práci. Jen vzácné a drahé kameny brousí "podle chrámového vzoru" (Žalm 144,12b).

- MB 10

Skryté prameny síly

I lidé se občas uchylují do nejsvětějších míst Nejvyššího a do stínu Všemocného; prodlí tam nějakou chvilku a její vliv se projeví ve šlechetných činech; poté však jejich víra oslábne, duchovní spojení se přeruší a slibné životní dílo jest pokaženo. Ježíšův život však byl životem trvalé důvěry udržované stálým spojením s Bohem a jeho služba nebi i zemi byla prostá všech chyb a všeho kolísání.

Jako člověk se pokorně obracel se svými prosbami k Božímu trůnu, dokud jeho lidství nebylo obdařeno nebeským proudem, který spojuje lidství s božstvím. Přijímal od Boha život a uděloval jej lidem.

- Ed 80.81