V těchto dnech plných zkaženosti a nebezpečí, jsou mladí lidé vystaveni četným zkouškám a pokušením. Mnozí z nich se plaví do nebezpečného přístavu. Potřebují kormidelníka; pohrdají však tolik potřebnou pomocí a považují se za způsobilé řídit vlastní loď a nepředstavují si, že někde mohou narazit na skryté skalisko, jež může zavinit ztroskotání důvěry a štěstí. Jsou okouzleni předmětem svého dvoření neb sňatku a jedinou jejich starostí je jít vlastní cestou. V tomto nejdůležitějším období svého života potřebují spolehlivého rádce, neomylného průvodce. Takového naleznou v Božím Slově. Nebudou-li pilně studovat Slovo, budou vystaveni velkým omylům, které zničí jejich vlastní štěstí i štěstí druhých v životě tomto i budoucím.

Mnozí mají sklon k prudkosti a tvrdohlavosti. Ti nedbali moudré rady Božího Slova; nebojovali sami se sebou a nezískali cenné vítězství; a jejich pyšná a nezkrotná vůle se odchýlila od cesty povinnosti a poslušnosti. Zahleďte se zpět na svůj život, mladí přátelé a poctivě uvažujte o jeho průběhu ve světle Božího Slova. Byla vám potěšením ona svědomitá úcta k vašim závazkům vůči rodičům, které Písmo přikazuje? Jednali jste vlídně a laskavě s matkou, jež od dětství o vás pečovala? ^{MYP 444} Měli jste ohled k jejím přáním, nebo jste přinášeli bolest a zármutek jejímu srdci sledováním svých vlastních tužeb a plánů? Posvětila významná pravda vaše srdce, zjemnila a podmanila si vaši vůli? Pakliže ne, je nejvyšší čas změnit minulé zlo v dobro.

Dokonalý vůdce

Písmo nám předkládá dokonalé měřítko charakteru. Tato svatá, Bohem vnuknutá kniha, napsaná svatými muži, je dokonalým průvodcem ve všech životních okolnostech. Jasně mluví o povinnostech, jak mladých tak starých. Stává-li se průvodkyní životem, její učení bude ukazovat duši cestu vzhůru. Bude pozvedat mysl, zdokonalovat charakter a srdci dá klid i radost. Mnozí mladí lidé však chtějí být sami sobě rádci i průvodci a svoje záležitosti chtějí vzít do svých vlastních rukou. Ti potřebují pečlivěji studovat naučení Písma. Na jejich stránkách najdou, co je jejich povinností k rodičům i k jejich spolubratřím. V pátém přikázaní čteme: "Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě." 2.Mojž.20,12 Dále pak čteme: "Dítky, poslouchejte rodičů svých v Pánu; neboť je to spravedlivé." Efez 6,1

Jedním ze znamení toho, že prožíváme poslední dny je, že děti jsou neposlušné, nevděčné, bezbožné. Boží Slovo oplývá příkazy a radami týkajícími se přikázané úcty k rodičům. Mladým lidem vštěpuje do srdce svatou povinnost, aby v lásce chovali ty, kteří je vedli od let nemluvněte, dětství a mládí až po věk dospělých mužů a ^{MYP 445} žen, a kteří nyní zaujímají vznešené postavení lidí, na nichž závisí rodinný klid a štěstí. Hlas Písma v tomto směru není nejistý; a přece mnozí nevzali v úvahu jeho naučení.

Mládež se má mnohému naučit a nejdůležitější je učit se poznávat sám sebe. Měli by mít správný názor na svoje závazky a povinnosti vůči rodičům a učit se neustále ve škole Kristově být pokornými a skromnými ve svých srdcích. Jestliže se odvděčí svým rodičům láskou a úctou, budou též později projevovat úctu k úsudku zkušených lidí, s nimiž se ve své církvi setkávají.

Slušné chování

Mladý muž, který se těší ze společnosti a přátelství mladého děvčete a zůstává neznámý jeho rodičům, nechová se ušlechtile a křesťansky ani k dívce, ani k jejím rodičům. Jistý vliv na ni může získat tajnými styky a schůzkami; avšak tímto počínáním ztrácí možnost prokázat tu ušlechtilost a duševní neporušenost, kterou chce vlastnit každé dítko Boží. Aby dosáhli svých cílů, hrají úlohu, jež není poctivá, otevřená a odpovídající měřítku Písma a projevují se jako nevěrní těm, kteří je milují a snaží se být jich věrnými strážci. Za takových okolností dohodnutá manželství neodpovídají Božímu Slovu. Člověk, který by odváděl dceru od jejich povinností, který by uváděl ve zmatek její představy o jasných Božích nařízeních ohledně poslušnosti a úcty k jejím rodičům, není tím, kdo by byl věrným v manželských závazcích. ^{MYP 446}

Písmo se táže: "Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou?" a dává odpověď: "Takovým, aby se choval vedle slova tvého." Žalm 119,9 Mladý člověk, který se nechá usměrnit Písmem, nemusí se zmýlit ve volbě cesty povinnosti a bezpečí. Tato požehnaná kniha jej naučí, jak si zachovat neporušený charakter, jak být pravdivým a poctivým. "Nepokradeš" napsal Boží prst na kamennou desku; a přece tak mnoho tajných krádeží se provádí a promíjí.

Dochází k podvodnému dvoření a důvěrný styk se udržuje tak dlouho, až náklonnost nezkušené osoby, která neví kam až mohou tyto věci vést, je v jistém smyslu odvrácena od rodičů a převedena na toho, jenž celým jednáním ukazuje, že není hoden lásky. Bible odsuzuje každý druh nepočestnosti a požaduje správné jednání za všech okolností. Ten, kdo má od svého mládí za průvodce Písmo, světlo osvěcující jeho stezku, bude ve všem poslušen jeho naučení. Nepřekročí ani nepatrnou částečku zákona, aby dosáhl svého cíle, i když by měl v důsledku toho přinést velké oběti. Jestliže věří Písmu, pak ví, že Boží požehnání nespočine na něm, sejde-li s přímé cesty poctivosti. Byť by měl i po nějaký čas zdánlivý prospěch, zcela jistě sklidí ovoce svých činů.

Boží kletba spočívá na mnohých nevhodných, předčasných spojeních, která jsou v dnešní době uzavírána. Kdyby Bible nechala tyto otázky v neurčitém a nejistém světle, pak ^{MYP 447} by byl spíše omluvitelný způsob, jakým si mladí lidé projevují náklonnost. Bible však neklade své požadavky polovičatě; ty požadují dokonalou čistotu myšlenek, slov i činů. Jsme vděční Bohu za to, že Jeho Slovo svítí našim nohám, a že nikdo nemůže být na omylu o svých povinnostech. Mládež by měla hledat radu v jejich stránkách a jednat podle jejich rad; neboť nedbáním jejich předpisů vznikají vždy žalostné životní omyly.

Potřeba zdravého úsudku

Je-li na světě nějaká věc o níž by se mělo uvažovat s klidným rozumem a nevzrušeným úsudkem, pak je to sňatek. Je-li potřeba radit se s Písmem, pak je to před tím, než se učiní krok, který sváže osoby na celý život. Převažuje však názor, že v této věci má být průvodcem cit; a v mnoha případech roztoužených láskou přebírá vedení přecitlivělost, která vede do jisté zkázy. Zde právě mládež prokazuje menší soudnost, než kdekoliv jinde; právě zde odmítá poslechnout rozumné důvody. Zdá se, že otázka sňatků působí na ně čarovnou mocí. Nepodřizují se Bohu. Jejich smysly jsou spoutány a oni sami postupují ve všem tajnůstkářsky jakoby v obavách, že by se někdo mohl plést do jejich plánů.

Takové tajně prováděné námluvy a manželství vedou k mnohému neštěstí a jedině Bůh zná jejich rozsah. O toto skalisko ztroskotalo tisíce duší. Lidé, hlásící se ke křesťanství, jejichž život je zřetelně označován jako bezúhonný ^{MYP 448} a kteří ve vztahu k ostatním věcem se zdají rozumní, dopouštějí se v této záležitosti strašlivých omylů. Projevují zaryté odhodlání prosadit svou vůli, které nelze rozumně vymluvit. Jsou tak okouzleni lidskými city a popudy, že ani netouží po tom, aby zkoumali Písmo a přišli tak do úzkého spojení s Pánem.

Satan dobře ví, jaké lidi má před sebou a rozvíjí svou pekelnou chytrost v různých plánech, jak polapit duše do pasti k jejich zkáze. Hlídá každý krok a nastraží mnohá pokušení a často jdou pak spíše za těmito pokušeními než podle rady Božího Slova. Tato dovedně utkaná nebezpečná síť je mistrně připravená, aby mladí a neopatrní se do ní zapletli. Často může být zamaskování zdáním světla; své oběti však jistě naplní mnohým zármutkem. A nakonec všude vidíme lidské trosky.

Poraďme se s rodiči

Kdy naše mládež zmoudří? Jak dlouho se ještě bude takto jednat? Budou se děti řídit jen vlastními touhami a náklonnostmi a nebudou mít ohled na radu a úsudek svých rodičů? Zdá se, že někteří ani nechtějí pomyslit na přání nebo přednost rodičů, ani brát ohled na jejich zralý úsudek. Sobeckost uzavřela průchod synovské lásce. V tomto ohledu se potřebují probudit. Páté Boží přikázaní je jediné, k němuž je připojeno zaslíbení, je však lehkovážně přehlíženo a nároky milovníka je naprosto ignorují. ^{MYP 449} Přezírání lásky mateřské a zneuctění otcovské péče jsou hříchy připsané na vrub mnoha mladým lidem.

V souvislosti s tím je jedním z největších omylů mínění, že mladí a nezkušení nesmějí být vyrušováni při své náklonnosti, a že se nemusí zasahovat do jejich milostných zkušeností. Jestli je něco, na co se musí pohlížet z více hledisek, pak je to toto. Pomoc vyplývající ze zkušenosti jiných, klidné, z obou stran pečlivě zvážené rady, jsou bezpodmínečně důležité. Je to věc, kterou velká většina lidí bere příliš lehkovážně. Přijměte radu od Boha i od svých bohabojných rodičů. Učiňte tuto záležitost předmětem svých modliteb. Uvažujte o každém postoji. Hlídejte vývoj povahy každého jednotlivce s nímž zamýšlíte sdílet svůj životní běh. Krok k němuž se připravujete, je ve vašem životě jedním z nejdůležitějších a nemá se podnikat uspěchaně. Pokud jde o lásku, nemilujte slepě.

Pečlivě zvažujte, zda váš manželský život bude zjevně šťastný nebo bez souladu a hoden politování. Položte si otázky: Přiblíží mne toto spojení k nebesům? Posílí moji lásku k Bohu? Učiní mně užitečnějším v tomto světě? Jestliže tyto úvahy neukazují na žádnou újmu, pak v bázni Boží jděte vpřed.

Stejně však, jestliže došlo k zasnoubení bez plného porozumění a znalosti toho, s nímž se hodláte navždy spojit, nedomnívejte se, že je naprosto nutné, abyste kvůli zasnoubení vzali na sebe i manželství ^{MYP 450} a spojili se na celý život s někým, koho by jste nemohli milovat a ctít. Buďte opatrní na to, za jakých podmínek přistupuje k zasnoubení; je však lepší a mnohem lepší zrušit zásnuby před sňatkem, než to později dotáhnout k rozluce, jak se to mnohdy stává.

Chování vůči matce je ukazatelem

Věrná láska je květinou, která musí být pěstěná. Žena, která touží po klidném a šťastném životním svazku, která by si přála vyhnout se v budoucnu bídě a starostem, nechť se před vyhověním svým náklonnostem ptá sama sebe: Má ještě můj ctitel matku? Co je hlavní známkou jejího charakteru? Uznává on své závazky, vůči ní? Dbá na její přání a její štěstí? Jestliže nechová v úctě svou matku, bude prokazovat ohledy a lásku, vlídnost a pozornost vůči své ženě? Bude mne milovat i pak, když novota manželství vyprchá? Projeví trpělivost k mým omylům, nebo bude kritický, panovačný a diktátorský? Opravdová náklonnost přehlédne mnohý omyl; láska jej ani nepostřehne.

Podnět není spolehlivý

Mladí příliš mnoho spoléhají na popudy. Neměli by se odevzdávat příliš snadno, ani být pohotově uchváceni vábným zevnějškem milující osoby. Dvořit se tak, jak se to provádí v dnešní době, to je ukázka svodu a pokrytectví, s nimiž má více co činit nepřítel duší, než Pán. Jestliže je někde zapotřebí mít zdravý rozum, pak je to zde; a je skutečností, že právě v této věci nepřichází ke slovu.

Kdyby byly děti v důvěrnějším styku se svými rodiči, kdyby se jim svěřovaly a sdílely ^{MYP 451} s nimi své radosti i starosti, byly by v budoucnu ušetřeny mnohých úzkostí. Jsou-li v rozpacích a nevědí co je správné, ať celou věc přeloží svým rodičům k posouzení s prosbou o radu. S kým by bylo možno počítat spíše, aby jim poukázal na hrozící jim nebezpečí, nežli se zbožnými rodiči? Kdo může jejich povahovým vlastnostem lépe rozumět než oni?

Křesťanské děti si budou vážit nade všechna požehnání této lásky a souhlasu svých bohabojných rodičů. Rodiče tak mohou mít pochopení pro svoje děti a modlit se za ně a s nimi, aby je Bůh chránil a vedl. Především je budou odkazovat na Přítele a Rádce, který nikdy nezklame, a který porozumí pocitům jejich vlastní slabosti. On, jenž byl pokoušen vším jako my, avšak bez hříchu, dobře ví jak pomoci těm, kdo jsou v pokušení a ve víře k Němu přicházejí.

- Review and Herald 26.ledna 1886

Božská láska

Ve vašem společném životě má náklonnost jednoho přispívat ke štěstí druhého; to je vůle Boží. Ač máte splynouti v jedno, přece nikdo z vás nemá ztratit svou osobnost ve druhém. Jste Božím vlastnictvím. Jej se máte tázat:Co je správné? Co je převrácené?

Žijete-li pro Boha, pak Jemu náleží ty nejlepší a nejvyšší pocity. Je vaše láska nejvíce nakloněna Tomu, který za vás zemřel? Je-li tomu tak, pak i vaše vzájemná láska bude podle nebeského pravidla.

- Svědectví pro církev 7T 45.46