Lidé s nejlepší vědeckou přípravou nejsou vždy právě nejlepším nástrojem v Božích plánech. Bude mnoho takových, kteří zjistí, že byli ponecháni stranou, a že jejich místa zaujmou ti, kdo měli menší možnost nabýt knižních vědomostí, a to proto, že ti mají takové praktické znalosti, nezbytné pro běžný život; kdežto ti, kdo se považují za učené, přestávají jimi být a stávají se samolibými, povznesenými nad poučení i z Ježíše, který byl největším Učitelem, jakého svět kdy poznal.

Ti, kdo vyrostli a rozvinuli se, ti u nichž se schopnost úsudku zlepšila prohloubeným studiem Písma tak, že poznali vůli Boží, dostanou se na užitečná místa; neboť Slovo Boží vstoupilo do jejich života a povahy. Musí vykonat své zvláštní dílo, proniknout až do morku kostí, seznat myšlenky a záměry srdce. Slovo Boží se musí stát pokrmem, po němž musí křesťan duchovně a rozumově růst, aby mohl bojovat za pravdu a spravedlnost.

Důvod nízké úrovně

Čím to je, že naše mládež, a to i ta ve zralejším věku, se tak snadno dá uvést do pokušení a do hříchu? Je tomu tak proto, že se Boží Slovo nestuduje a že se nad ním nerozjímá tak, jak by tomu mělo být. Kdyby bylo ^{MYP 426} čteno a váženo, vzbudilo by to vnitřně pocit správnosti a posílilo ducha, jež by odolal satanovu pokušení ke zlému. V životě a povaze se neprojevuje pevná, rozhodná síla vůle, neboť posvátná naučení Boží se nestala předmětem studia a rozjímání. Neuplatnilo se úsilí, jak by tomu mělo být, aby se mysl upínala jen na čisté, svaté myšlenky a odvracela se od všeho nečistého a nepravého. Nevolíme si tu lepší stránku, nesedíme u Ježíšových nohou, jak to činila Marie, abychom se naučili nejsvětějším úlohám božského Učitele, aby byly v srdci uloženy a v každodenním životě uplatněny. Rozjímání nad svatými věcmi pozvedne a očistí mysl a vychová nám šlechetné křesťany a křesťanky.

Bůh nepřijme toho z nás, kdo zmenšuje naše síly smyslnými, ponižujícími požitky ať už myšlením, slovem anebo činem. Nebesa jsou čisté a svaté místo, kam může vstoupit jen ten, kdo je zušlechtěn, očištěn a pročištěn. Běží nám o dílo, které musíme vykonat my sami a budeme sto je vykonat jen tehdy, když si svoji sílu budeme čerpat u Ježíše. Měli bychom učinit předmětem svého studia spíše Písmo, než kteroukoli jinou knihu; měli bychom ho milovat a poslouchat jako hlas Boží. Musíme prohlédnout a pochopit Jeho zákazy a příkazy, "učiníš" a "neučiníš", a pochopit skutečný význam Božího Slova.

Potřeba nebeského ducha

Když se Boží Slovo stane naším rádcem a my budeme v Písmu hledat světlo, nebeští andělé ^{MYP 427} se přiblíží, aby ovlivnili mysl a osvítili chápaní tak, že vskutku lze říci: "začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti." Žalm 119,130 Není divu, že uprostřed mládeže hlásící se ke křesťanství není více projevů obrácené mysli k nebesům, když se věnuje tak málo pozornosti Božímu Slovu. Na Boží radu se nedbá, napomenutí nejsou uposlechnutá, o milost a moudrost z nebe se neprosí tak, aby bylo možno vystříhat se hříchů minulosti a dosáhnout očištění od všech poskvrn charakteru. Modlitbou Davidovou bylo: "Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých." Žalm 119,27

Kdyby mysl naší mládeže, stejně jako osob zralejšího věku, byla řízena správně, jejich rozhovory při vzájemném styku by se vedly o ušlechtilých tématech. Je-li mysl čistá a myšlenky povzneseny pravdou Boží, budou mít i slova stejnou povahu, jako "jablka zlatá s řezbami stříbrnými." Přísl.25,11 Ale za nynějšího chápání, za nynější praxe, při nízké úrovni, s níž se spokojují i křesťané, jsou rozhovory bezcenné a neužitečné. Jsou přízemní a nemají příchuť pravdy nebo nebes, nedosahují ani úrovně kulturnější vrstvy světských lidí.

Mohutný průběh posvěcení

Stanou-li se tématem rozjímání Kristus a nebesa, rozhovor bude svědčit o této skutečnosti. Řeč bude zjemněna milostí a ^{MYP 428} na řečníkovi bude vidět, že nabyl vzdělání ve škole božského Učitele. Jak praví žalmista: "Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám." Žalm 119,30 Jako poklad uchovával Boží Slovo. Ono pak vstoupilo do jeho chápání, ne aby jej zanedbal, ale aby je prakticky uplatňoval ve svém životě...

Den po dni, hodinu po hodině, je zapotřebí, aby vnitřně probíhalo mocné sebezapírání a posvěcování; a vnější skutky pak budou svědčit o tom, že Ježíš přebývá vírou v srdci. Posvěcení neuzavírá přístup k vědění, ale přichází, aby rozšířilo obzor mysli, a aby ji inspirovalo k hledání pravdy, jako skrytého pokladu; a poznání Boží vůle urychlí dílo posvěcení. Nebe skutečně existuje, ó, jak vážně bychom se měli usilovat dostat se tam.

Vyzývám vás, studenty našich škol a kolejí, abyste věřili v Ježíše jako svého Spasitele. Věřte, že je svou milostí připraven vám pomoci, když k Němu upřímně přijdete. Musíte bojovat dobrý boj víry. Musíte zápasit o korunu života. Bojujte, neboť satan na vás bezprostředně číhá; a jestliže se nevymaníte, ochrnete a budete zničeni. Nepřítel je napravo, nalevo, před vámi i za vámi; a musíte mu potřít hlavu. Bojujte neboť jde o to, získat korunu. Bojujte, nebo nezískáte-li korunu, ztratíte vše v životě tomto i budoucím. Bojujte, ale nechť je tomu tak ve znamení síly vašeho Spasitele.

- Review and Herald 21.srpna 1888, viz také Základy křesťanské výchovy FE 129-137