Touha po vzrušení a líbivých zábavách je pokušením a osidlem pro lid Boží a zejména pro mládež. Ďábel neustále připravuje nové podněty, aby odvlekl myšlenky od vznešené práce spojené s přípravou na události nejbližší doby. Pomocí světských lidí a neustálých vzrušení, láká nepozorné k účasti na světských radovánkách. Existují podívané, přednášky a nekonečná různost zábav, které směřují k tomu, aby sváděly k milování světa a tímto spojením se světem je oslabována víra.

Ďábel neustále pracuje. Je to lstivý, nesmiřitelný nepřítel. Kdykoli je proneseno neopatrné slovo, buď kvůli lichocení nebo proto, aby mládež pohlížela na nějaký hřích s menší ošklivostí, použije toho ke svému prospěchu a zasévá semeno zla, aby zapustilo kořeny a poskytlo hojnou úrodu. Je v každém slova smyslu obratný svůdce. Má mnoho jemně tkaných sítí, které se zdají být nevinné, ale které jsou obratně připraveny zaplést mladého a neopatrného. Tělesná mysl se kloní k požitku a sebeuspokojování. Je ďáblovou politikou naplnit mysl touhou po světské zábavě tak, aby v ní nemohlo být místa pro otázku: Jak je to s mojí duší?

Nešťastná doba

Žijeme v nešťastné době pro mládež. Převažující vliv společnosti ^{MYP 374} dovoluje mládeži sledovat přirozené sklony vlastní mysli. Jsou-li děti velmi rozpustilé, rodiče si namlouvají, že až budou jejich děti starší, sami od sebe odloží špatné návyky a stanou se užitečnými muži a ženami. Jaký to omyl! Po léta dovolují nepříteli, aby oséval zahradu srdce a strpí, aby špatné zásady vzrůstaly a sílily, takže se zdá, že nepoznávají skrytá nebezpečí a hrozný konec stezky, která se jim zdá být cestou štěstí. V mnoha případech bude všechna práce, která bude vynaložena pro tuto mládež, bez výsledku.

Míra pobožnosti je mezi vyznávajícími křesťany všeobecně malá a pro mládež je to tvrdým úkolem odolávat světským vlivům, které jsou povzbuzovány mnohými členy církve. Většina křesťanů podle jména žije ve skutečnosti pro tento svět, třebaže vyznávají, že žijí pro Krista. Nerozeznávají vznešenost nebeských věcí a proto je nemohou upřímně milovat. Mnozí vyznávají, že jsou křesťany protože křesťanství je považováno za úctyhodné. Nepoznávají, že pravé křesťanství znamená nést kříž a jejich náboženství má malý vliv, aby jim zabránilo účastnit se světských zábav.

Někteří mohou vstoupit do tanečního sálu a přidružit se ke všem zábavám, které poskytuje. Jiní nejsou schopni jít tak daleko jako tito, přece však mohu navštěvovat některé pobavení, představení a jiná místa světských zábav; a nejbystřejší oko nepostřehne žádného rozdílu mezi jejich vzhledem a vzezřením nevěřících.

V přítomné době to není lehkým úkolem pro ^{MYP 375} rodiče držet na uzdě děti a vychovávat je podle biblických zásad pravdy. Děti se často stávají netrpělivými jsou-li drženy na uzdě a přejí si dělat co sami chtějí, odcházet a přicházet jak se jim líbí. Zejména ve stáří od deseti do osmnácti let mají sklon k pocitu, že nemůže být nic špatného v tom, jdou-li na světské schůzky mladých přátel. Avšak zkušení křesťanští rodiče v tom mohou postřehnout nebezpečí. Jsou obeznámeni s temperamentem vlastním jejich dětem a znají vliv těchto věcí na jejich mysl a z touhy po jejich spáse by je měli zdržovat od těchto vzrušujících zábav.

Rozhodnou-li se děti sami od sebe vzdát se světských zábav a stát se učedníky Kristovými, jaké břemeno je sňato se srdcí pečlivých, počestných rodičů! Avšak ani potom nesmí ustat práce rodičů. Tato mládež právě započala opravdově bojovat proti hříchu a proti zlům prostého srdce a potřebují ve zvláštním smyslu radu a ostražitou péči svých rodičů.

Doba zkoušek před mládeží

Mladí světitelé soboty, kteří se zřekli světského vlivu, budou se muset podrobit zkoušce a osvědčit se. Doléhají na nás nebezpečí posledních dnů a mládež čeká zkouška, s níž mnozí nepočítali. Budou uvedeni do zmatku a bude ověřovaná pravdivost jejich víry. Vyznávají, že očekávají Syna člověka; a přece někteří z nich byli ubohým příkladem pro nevěřící. Nebyli ochotni se ^{MYP 376} vzdát světa, ale družili se ze světem při návštěvě zábav a jiných schůzek za účelem pobavení, lichotíce si, že se účastní nevinných zábav. Jsou to však právě podobné shovívavosti, které je vzdalují od Boha a činí z nich děti tohoto světa.

Někteří se neustále přiklánějí k světskosti. Jejich náhledy a pocity odpovídají mnohem lépe světskému duchu, než duchu sebezapíravých následovníků Kristových. Je zcela přirozené, že dávají přednost společnosti těch, jejichž duch nejvíce odpovídá jejich vlastnímu duchu. Takoví mají příliš mnoho vlivu mezi lidem Božím. Účastní se mezi námi a mají také určité jméno mezi námi; jsou však urážkou nevěřícím, jakož i pro slabé a neposvěcené v církvi. V této době tříbení budou tito vyznavači buď obráceni a posvěceni poslušností k pravdě, nebo budou ponecháni světu, aby obdrželi společnou odměnu s nevěřícími.

Bůh nepokládá za své následovníky ty, kteří vyhledávají požitky. Pouze ti, kteří jsou sebezapíraví a žijí životem střídmosti, pokory a zbožnosti, jsou pravými následovníky Ježíše. A takoví se nemohou účastnit lehkomyslných, prázdných zábav milovníků světských radovánek.

Oddělení se od světa

Poctiví následovníci Kristovi budou muset přinést oběť. Budou se vyhýbat místům světských zábav, jelikož tam nenaleznou Ježíše, ani žádný vliv, který by je učinil zbožnými a posílil jejich vzrůst v milosti. Poslušnost ^{MYP 377} k Božímu Slovu je povede, aby vyšli ze všech těchto pokušení a byli odděleni.

"A tak tedy po ovocích jejich poznáte je," (Mat 7,20) řekl Spasitel. Všichni věrní následovníci Kristovi nesou ovoce k Jeho slávě. Jejich život svědčí o tom, že bylo do nich vepsáno Duchem Božím dobré dílo a jejich ovoce je ovocem svatosti. Jejich životy jsou ušlechtilé a čisté. Spravedlivé činy jsou neklamným ovocem ryzí zbožnosti a ti, kteří nenesou ovoce tohoto druhu, prozrazují, že nemají žádnou zkušenost ve věcech Božích. Nenacházejí se na Vinném kmeni. Ježíš pravil: "Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti." Jan 15,4-5.

Ti, kteří chtějí být ctiteli pravého Boha, musí obětovat každou modlu. Ježíš řekl zákoníkovi: "Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázání." Mat 22,37-38 První čtyři přikázaní Desatera nepřipouští žádné rozdělení lásky k Bohu. Ani se nesmí nic podíleti na naší nejvyšší radosti v Něm. Nemůžeme dělat pokroky v křesťanské zkušenosti, dokud jsme neodstranili vše, co nás odděluje od Boha.

Hlava církve, která si vyvolila svůj národ ze všech národů na světě, požaduje od něho, aby se oddělil od světa. On chce, aby duch Jeho přikázání, přitahující Jeho následovníky k Němu, odděloval je od světských živlů. ^{MYP 378} Milovat Boha a zachovávat Jeho přikázaní je velmi vzdálené od lásky ke světským radovánkám a světskému přátelství. Není žádné shody mezi Kristem a satanem.

Zaslíbení daná mládeži

Mládež, která následuje Krista, očekává neustálý zápas; denně musí nést kříž, vycházet z tohoto světa a napodobovat život Kristův. Jsou zaznamenaná mnohá cenná zaslíbení těm, kdož v mládí hledají Spasitele. Moudrost volá na syny lidské: "Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne." Přísl. 8,17.

"Protož přepášíce bedra mysli své, a střízliví jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám daná bude při zjevení Ježíše Krista. Jakožto synové poslušní, nepřirovnávající se prvním neznámosti své žádostem. Ale jakž ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte." 1Petr 1,13-15. "Zjevilať se zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě a pobožně živi byli na tomto světě. Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista, kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků." Tit 2,11-14

- Rady učitelům… CT 325-330