Podobně jako kdysi patriarchové, by měli Ti, kteří vyznávají lásku k Bohu, zřizovat oltáře Hospodinovy všude, kde rozbijí svůj stan. Jestliže byla někdy doba, kdy by v každém domě měla znít modlitba, pak je to dnešní doba. Otcové a matky by měli často pozvednout svá srdce k Bohu v pokorné, úpěnlivé prosbě za sebe a své děti. Ať otec, jako kněz rodiny, klade svou ranní a večerní oběť na oltář Boží a manželka s dětmi ať se s ním spojí v modlitbě a díkůvzdání. V takové rodině bude Ježíš rád prodlévat.

Z každého křesťanského domu by mělo vyzařovat světlo náboženství. Měla by se tam projevovat láska, a to ve všem, v pozorných laskavostech, v nesobeckém zdvořilém jednání. Jsou rodiny, kde se tato zásada zachovává, v nichž je Bůh ctěn a kde vládne opravdová láska. V takových domovech stoupá ranní a večerní modlitba k Bohu jako sladká vůně kadidla a Boží milost a požehnání se snášejí na hlavy prosících jako ranní rosa.

Spořádaná křesťanská domácnost je silným důkazem, který mluví ve prospěch životnosti křesťanského náboženství, důkazem, jejž nevěřící nemohou vyvrátit. Všichni mohou vidět, že takové rodinné prostředí má vliv na děti, a že Bůh Abrahamův je s nimi.

- Patriarchové a proroci PP 144