„Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše.“ (Žalm 62,9)

Jestliže chceme učinit pokrok v duchovním životě, musíme se více modlit. Když bylo poselství pravdy poprvé zvěstováno, jak mnoho jsme se modlili! Jak často byl slyšet hlas přímluvy v komůrce, ve stodole, v zahradě nebo háji. Často jsme společně dva nebo tři trávili hodiny v opravdové modlitbě, dovolávajíce se Božího zaslíbení; častokrát byl slyšet pláč a potom hlas díkůvzdání a píseň chvály. Nyní je den Boží blíž, než když jsme poprvé uvěřili, a měli bychom být opravdovější, horlivější a zapálenější, než v oněch počátečních dnech. Naše nebezpečí je nyní větší než tehdy. (5T 161,162).

Bylo to v hodinách osamělých modliteb, kdy Ježíš za svého pozemského života přijímal moudrost a sílu. Ať mládež následuje Jeho příkladu, aby nacházela v jitře a za soumraku tiché chvíle pro obecenství se svým nebeským Otcem. I během celého dne nechť pozdvihují svá srdce k Bohu. Na každém kroku naší cesty nám praví: „Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici; … Neboj se, já tobě pomáhati budu.“ (Iz 41,13). Kdyby se naše děti naučily této lekci ve svém útlém mládí, jakou svěžest a moc, jakou radost a něžnost by to vneslo do jejich životů! (Ed 259). Dovolme svému srdci vyjádřit obrovskou touhu po Bohu, po živém Bohu. Život Kristův ukázal, co může člověk vykonat, když je účastníkem božské přirozenosti. Všecko, co Kristus obdržel od Boha, můžeme mít také my. Proste tedy a vezmete. S neochabující vírou Jákobovou, s neústupnou vytrvalostí Eliášovou, dovolávejte se pro sebe všeho, co Bůh zaslíbil.

Nechť je vaše mysl naplněna vznešenými představami o Bohu. Ať je váš život protkán neviditelnými pouty s životem Ježíšovým. Ten, který rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, je ochoten osvítit i vaše srdce k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista. (2Kor 4,6). Duch svatý vezme z hlubokostí Božích a zjeví vám je. … Kristus vás povede k prahu Věčného. Za oponou můžete uzřít slávu a lidem zjevit dostatečnost Toho, kterýž vždycky jest živ k orodování za nás. (COL 149).