„Bez přestání se modlte.“ (1Tess 5,17)

Modlitba je dýcháním duše, cestou ke všem požehnáním. Když … kající duše předkládá svou modlitbu, Bůh vidí její boje, sleduje její zápasy a zaznamenává její upřímnost. Citlivě sleduje její rozechvění a jeho prst se dotýká každého jejího tepu. Nepohne jí ani jediný pocit, neznepokojí ani jediné rozrušení, nezarmoutí ani jediný žal, neposkvrní jediný hřích, nepohne s ní ani jediná myšlenka neb úmysl, o kterém by Bůh nevěděl. Tato duše byla vykoupena za nezměrnou cenu a je milována láskou, která je neměnná.

Modlitba k Velkému Lékaři za uzdravení duše přináší Boží požehnání. Modlitba nás spojuje jednoho s druhým a s Bohem. Modlitba přivádí Ježíše na naši stranu a dává novou sílu a milost zesláblé, zmatené duši. …

Kristus, náš Spasitel, byl zkušen ve všem nám podobně, přesto nezhřešil. Přijal lidskou přirozenost a byl učiněn v způsobu jako člověk a Jeho potřeby byly potřebami člověka. Měl tělesné potřeby, které musely být zabezpečeny, jeho unavené tělo toužilo po odpočinku. Modlitbou ke svému Otci se připravoval na své povinnosti a zkoušky. Den za dnem plnil svůj úkol, usiluje spasit duše. … A celé noci trávil na modlitbách za pokoušené duše. …

Noční modlitební chvíle, které Spasitel trávil na hoře nebo na poušti, byly nezbytné, aby byl připraven na zkoušky, se kterými se musel setkat v následujících dnech. Cítil nutnost občerstvení a posílení duše i těla, aby mohl čelit satanovým pokušením; ti, kdo usilují žít Jeho životem, budou cítit tutéž potřebu. …

Ježíš nám říká: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.“ (Mat 16,24). Jedině Kristus nás může učinit schopnými reagovat, když říká: „Vezměte jho mé na se a učte se ode Mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ (Mat 11,29). To znamená, že každý den musíme zapírat své „já“. Kristus nám může dát ušlechtilou pevnost, vůli snášet utrpení a bojovat s vytrvalou silou boje Hospodinovy. I ten nejslabší člověk, posílený božskou milostí, může mít sílu udatně vítězit. (RH 30.10.1900).