„Otec nesoudí nikoho, ale všechen soud svěřil Synu.“ (Jan 5,22; KJB)
Ve svém učení se Kristus snažil přesvědčit lidi o jistotě nadcházejícího soudu a jeho uveřejnění. Nebude to soud několika jednotlivců nebo dokonce národa, ale celého světa uvažujících lidských bytostí, nesoucích zodpovědnost. Má se konat za přítomnosti jiných světů, aby láska, mravní neporušenost, služba člověka Bohu … mohly být nejvyšší měrou poctěny. Nebude nouze o slávu a čest. Zákon Boží bude zjeven ve své vznešenosti a ti, jež stáli v opovážlivé vzpouře proti jeho svatým přikázáním, pochopí, že Zákon, který zavrhli a kterým pohrdali a který pošlapali, je Božím měřítkem povahy. …
Nebeský vesmír projevuje o tento maličký svět nejvyšší zájem, neboť Ježíš zaplatil za spásu duší jeho obyvatel nekonečnou cenu. …
Bůh svěřil všechen soud Synu, neboť On je vpravdě Bohem zjeveným v těle. (dle 1Tim 3,16)
Bůh zamýšlel, aby Kníže trpitelů v lidské přirozenosti se stal soudcem celého světa. Ten, jenž přišel z nebeských dvorů, aby zachránil člověka před věčnou smrtí, … Ten, jenž se podvolil, aby byl pohnán před pozemský soud a jenž vytrpěl potupnou smrt kříže - On sám má vynést rozhodnutí o odplatě či trestu. Tomu, jenž zde podstoupil utrpení a ponížení kříže, se má v Boží radě dostat nejplnější odměny, má vystoupit na trůn a být uznán celým nebeským vesmírem za Krále svatých. Vzal na sebe dílo spasení a ukázal před nepadlými světy a nebeskou rodinou, že dílo, které započal, je mocen dokonat. …
V den závěrečného trestu a odplaty i svatí i hříšníci poznají v Tom, jenž byl ukřižován, Soudce všech živých. … Závažný bude den konečného rozhodnutí. … Je nám dána zkušební doba, jsou nám dány příležitosti a výsady, abychom své povolání a vyvolení upevnili. Jak bychom si měli vážit tohoto převzácného času a zdokonalovat každou hřivnu, kterou nám Bůh dal, abychom mohli být věrnými šafáři nad sebou samými! (RH 22.11.1898)
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt