„Duchovéť pak proroků prorokům poddání jsou. Neboť Bůh není původ neřádu, ale pokoje, jako i ve všech shromážděních svatých.“ (1Kor 14,32.33).

Duch fanatismu ovládl jistou skupinu světitelů Soboty. … Dotkli se jen lehce svými rty pramene pravdy a duch poselství třetího anděla je jim neznámý. Nic nemůže být vykonáno pro tuto skupinu, dokud své fanatické názory nenapraví. …

Některé z těchto osob mají projevy, které nazývají dary a tvrdí, že je Pán dal církvi. Užívají nesmyslného drmolení, které nazývají neznámým jazykem, který je však neznámý nejen člověku, ale také i Pánu a celým nebesům. Tyto dary jsou „vytvářeny“ muži a ženami za pomoci arcipodvodníka. Fanatismus, falešné vzrušení, falešné mluvení jazyky a hlučné projevy byly považovány za dary, které Bůh dal církvi. Někteří v tomto byli podvedeni. Ovoce všech těchto projevů nebylo dobré. … Je mnoho nespokojených duší, které se nepodvolí disciplíně, řádu a pořádku. Myslí si, že by jejich svoboda byla omezena, kdyby se měli zříci svého vlastního úsudku a podřídit se úsudku lidí zkušených. Dílo Boží nepůjde kupředu, dokud v jejich shromážděních nebude sklon podřídit se pořádku a nebude vypuzen nepokojný, neukázněný duch fanatismu. Dojmy a pocity nejsou zaručeným důkazem toho, že je někdo veden Bohem. Satan, pokud nebude poznán, vnukne dojmy a pocity. Ty nejsou spolehlivým průvodcem. Všichni by se měli důkladně obeznámit s důkazy naší víry a důležitým studiem by mělo být, jak být ozdobou svého vyznání a přinášet ovoce ke slávě Boží.… Lehkovážný, žertovný, neukázněný duch musí být pokárán. Není žádného důkazu o milosti Boží v srdcích těch, kteří ve shromážděních krásně mluví a modlí se, a potom, když jsou mimo shromáždění, se poddávají hrubému, lehkomyslnému způsobu mluvení a jednání. …

Pravda Boží nikdy toho, kdo ji přijme, nedegraduje, ale povznese, zjemní jeho vkus, posvětí jeho úsudek a zdokonalí ho ke společenství s čistými a svatými anděly v království Božím. (1T 411-415).