„Ach, nebo veliký jest den tento, tak že nebylo žádného jemu podobného. Ale jakť koli čas jest ssoužení Jákobova, předceť z něho vysvobozen bude.“ (Jer 30,7)

Viděla jsem, že čtyři andělé budou držet čtyři větry, dokud ve svatyni svatých nebude dokončeno Ježíšovo dílo, a potom přijde sedm posledních ran. Tyto rány rozzuřily bezbožné proti spravedlivým. Byli přesvědčeni, že jsme na ně přivedli tyto soudy Boží, a že kdyby mohli od nás vyčistit zem, rány by ustaly. Vyšlo nařízení, aby svatí byli vyhubeni, kteří proto dnem i nocí volali o vysvobození. To byl čas Jákobova soužení. (EW 36, 37)

Jako satan zapůsobil na Ezaua, aby vytáhl proti Jákobovi, tak pohne bezbožné, aby v čase soužení zahubili Boží lid. A jako obvinil Jákoba, tak bude uvádět svá obvinění proti lidu Božímu. Pokládá svět za své poddané; avšak malá skupina, která zachovává přikázání Boží, vzdoruje jeho nadvládě. Kdyby je mohl vyhladit ze země, bylo by jeho vítězství úplné. Vidí, že je ochraňují svatí andělé a vyvozuje z toho, že jejich hříchy byly odpuštěny. Neví však, že jejich případy byly rozhodnuty v nebeské svatyni. Zná přesně hříchy, k jejichž spáchání je svedl, a předkládá je Bohu v nejpřehnanějším světle, prohlašuje, že tento lid si zaslouží právě tak jako on, aby byl vyloučen z přízně Boží. Prohlašuje, že Pán, má-li být spravedlivý, nemůže odpustit jejich hříchy a zároveň jeho a jeho anděly zahubit. Činí si na ně nárok jako na svou kořist a požaduje, aby byli vydáni do jeho rukou, aby je zahubil.

Jak satan obviňuje lid Boží pro jejich hříchy, jež spáchali, Pán mu dovoluje, aby je podrobil nejkrajnější zkoušce. Jejich důvěra v Boha, jejich víra a pevnost budou těžce vyzkoušeny. Když lid Boží znovu přehlíží minulost, jeho naděje pohasíná, protože v celém svém životě vidí málo dobrého. Jsou si plně vědomi své slabosti a nehodnosti. Satan se snaží děsit je pomyšlením, že jejich případy jsou beznadějné, že skvrna jejich poskvrnění nebude nikdy smyta. Doufá, že se mu tak podaří zničit jejich víru, aby se poddali jeho pokušením a odvrátili se od své věrnosti Bohu. (GC 618,619)