„Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových, tak že toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou.“ (Am 8,11.12)
A když utichl sladký hlas milosrdenství, pojala bázeň a hrůza bezbožné. S hrozivou jasností vyslechli slova: „Příliš pozdě! Příliš pozdě!“ (EW 281)
Kristus (na kříži) cítil mnohé z toho, co pocítí hříšníci, když na ně budou vylévány koflíky Božího hněvu. Temná beznaděj jako příkrov smrti se stáhne na jejich vinné duše a uvědomí si v nejplnější míře hříšnost hříchu. (ST 15.2.1883)
Ti, kteří si nevážili Slova Božího, spěchali sem i tam, toulajíce se od moře k moři, od půlnoci na východ, hledajíce slova Hospodinova. Anděl pravil: „Oni je nenaleznou. Je to hlad na zemi; ne hlad chleba, nebo žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových. Co by všechno nedali za jediné slovo uznání od Boha! …
Mnozí bezbožní byli velmi rozzuřeni, jak trpěli následky ran. Byl to výjev strašlivého smrtelného zápasu. Rodiče hořce vyčítali svým dětem a děti svým rodičům, bratři svým sestrám a sestry svým bratřím. … Lidé se obrátili s krutou nenávistí proti svým kazatelům a vyčítali jim: „Vy jste nás nevarovali. Říkali jste nám, že celý svět má být obrácen a volali jste pokoj, pokoj, abyste utišili každou obavu, která povstala. Neřekli jste nám o této hodině; a ty, kteří nás před ní varovali, jste prohlašovali za fanatiky a zlé lidi, kteří nás zničí.“ Viděla jsem však, že kazatelé neunikli hněvu Božímu. Jejich utrpení bylo desetkrát větší než utrpení jejich lidu. (EW 281,282)
V době, kdy budou dopadat Boží soudy bez milosrdenství, ach, jak budou bezbožní závidět postavení těch, kdož přebývají „v skrýši Nejvyššího“ - ve stánku, ve kterém Pán ukrývá všechny, kteří Jej milují a jsou poslušni Jeho přikázáním! (dle Žalm 27,5) (3BC 1150)
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt