(Mat 13,51.52)

Zatímco Pán Ježíš učil lid, vychovával i své učedníky pro jejich budoucí poslání. V každém Jeho vyučování bylo poučení i pro ně. Když dovyprávěl podobenství o síti, zeptal se jich: "Pochopili jste to všecko?" Odpověděli mu: "Ano, Pane". V dalším podobenství jim pak ukázal odpovědnost za pravdy, které přijali. Řekl jim: "Proto každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré věci" (Mat 13,51.52).

Hospodář nehromadí poklad, který získal. Vynáší ho ven, aby jej mohl udělit druhým lidem, a tím, že jej takto používá, jeho poklad roste. Hospodář má drahocenné věci, nové i staré. Kristus tím chtěl učedníky naučit, že svěřenou jim pravdu mají sdělovat světu. Poznání pravdy sdělováním roste. ^{COL 125}

Všichni, kdo přijímají do srdce poselství evangelia, budou toužit po tom, aby je mohli oznamovat druhým. Kristova láska nebeského původu v člověku se musí projevit. Ti, kteří přijali Krista, vypráví své zkušenosti druhým. Ukazují, jak je Duch svatý vedl krok za krokem, jak hladověli a žíznili po poznání Boha a Ježíše Krista, kterého On poslal a k jakým závěrům dospěli při studiu Bible; jak se modlili, jak zápasili a jak je Kristus oslovil: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny." Je nepřirozené ponechávat si podobné věci jen pro sebe v tajnosti. Lidé, které naplnila Kristova láska, to nebudou dělat. Podle toho, do jaké míry si Pán z nich učinil pokladnici posvátné pravdy, bude jejich touhou, aby i ostatní mohli obdržet totéž požehnání. Čím více seznamují jiné s poklady Boží milosti, tím více a stále více Kristovy milosti sami přijímají. Získávají srdce, které se prostotou a bezvýhradnou poslušností podobá dětskému. Jejich duše touží po svatosti a Bůh jim odhaluje ještě více a více z pokladů pravdy a milosti, aby jimi mohli obdarovávat svět.

Velkou klenotnicí pravdy je Boží slovo - psané Písmo, kniha přírody a kniha zkušeností, jak Bůh jedná s lidmi. To jsou poklady, z nichž mají čerpat Kristovi pracovníci. Při hledání pravdy mají spoléhat na Boha, nikoli na lidské rozumnosti, na velikány lidských dějin, jejichž moudrost Bůh považuje za bláznovství. Bůh sděluje poznatky o sobě každému, kdo jej hledá, ale cestami, které určuje On sám.

Jestliže následovník Pána Ježíše věří Božímu slovu a žije podle něho, bude schopen pochopit a ocenit kterékoli odvětví přírodních věd. Všechno mu bude nápomocno, aby mohl lépe sdělovat pravdu druhým. Přírodní věda je pokladnice vědění, z níž může čerpat poznání každý žák školy Ježíše Krista. ^{COL 126} Když obdivujeme krásu přírody, když si bereme naučení z obdělávání půdy, z růstu stromů, ze všech divů na zemi, ve vodě a na obloze, dospějeme k plnějšímu vnímání pravdy. Shledáme, že spolu s tajemstvím, jak Bůh jedná s lidmi a hloubkou Boží moudrosti, která se projevuje v lidském životě, je to všechno klenotnice bohatá na poklady.

Nejjasněji však je hříšnému člověku zjeveno poznání Boha v psaném Božím slově. Písmo je klenotnicí nevyčerpatelných bohatství Ježíše Krista.

Boží slovo zahrnuje jak Písma Starého, tak i Nového zákona. Jedno není bez druhého úplné. Kristus prohlásil, že pravdy Starého zákona jsou právě tak hodnotné jako pravdy Nového zákona. Pán Ježíš byl Vykupitelem člověka na počátku světa stejně, jako je jím dnes. Dříve než své božství oděl lidstvím a než přišel na náš svět, hlásali poselství evangelia Adam, Set, Enoch, Matuzalém a Noé. Abrahám šířil Boží poselství v Kanaánu a Lot v Sodomě. V každém dalším pokolení ohlašovali Boží věrní poslové Přicházejícího. Obřady židovské bohoslužby nařídil sám Kristus. On byl základem jejich obětního systému, a velikým předobrazem veškeré jejich náboženské bohoslužby. Krev obětovaných zvířat poukazovala na oběť Božího Beránka. Všechny předobrazené oběti se naplnily v Kristu.

Kristus, jak se s ním seznámili patriarchové, Kristus, jak jej znázorňovala obětní služba, Kristus popsaný v zákoně a předpovídaný proroky to jsou poklady Starého zákona. Kristův život, jeho smrt, zmrtvýchvstání, Kristus, jak jej zjevoval Duch svatý, to jsou poklady Nového zákona. Náš Spasitel, odlesk slávy Otce, je tedy obojí: staré i nové. ^{COL 127}

Proroci předpověděli život, smrt a přímluvnou službu Ježíše Krista a apoštolové měli vyjít jako očití svědkové těchto skutečností. Měli kázat o Kristu, jak se projevil ve svém ponížení, čistotě, svatosti a neskonalé lásce. Aby mohli kázat evangelium v jeho plnosti, museli zvěstovat nejen Spasitele, jak se zjevil ve svém životě a učení, ale také všechno, co o Něm předpověděli proroci Starého zákona a jak Ho představovala obětní služba.

Kristus ve svém učení ukazoval staré pravdy, jichž On sám byl původcem, pravdy, které kdysi zvěstoval ústy patriarchů a proroků (viz 1 Petr 1,10.11). Nyní je však představil v novém světle. Jak zcela jinak vypadal jejich význam! Výklad Ježíše Krista vnesl do těchto pravd úplnou záplavu světla a duchovnosti. Pán Ježíš slíbil, že Duch svatý učedníky osvítí, aby Boží slovo se mohlo stále před nimi rozvíjet,a aby byli schopni kázat jeho pravdy v nové kráse.

Od okamžiku, kdy Bůh v ráji poprvé zaslíbil vykoupení, přemýšleli lidé o životě, povaze a prostřednickém díle Spasitele. Přesto každý člověk, v němž působí Duch svatý, podává tyto pravdy vždy novým a svěžím způsobem. Pravdy o vykoupení jsou schopné ustavičného rozvoje a rozšíření. Ačkoli jsou staré, jsou stále nové. Každému, kdo hledá pravdu, ukazují stále větší slávu a větší moc.

V každé době probíhá nový rozvoj pravdy, pro každou generaci má Bůh své poselství. Všechny staré pravdy jsou důležité. Nová pravda není nezávislá na staré, ale je jejím rozvinutím. Novým pravdám můžeme porozumět jen tehdy, jestliže jsme pochopili staré. Když chtěl Ježíš Kristus vysvětlit svým učedníkům pravdu o vzkříšení, začal "od Mojžíše a všech proroků ^{COL 128} a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma" (Luk 24,27). Světlo, které nově zazáří při čerstvém rozvinutí pravdy, zvelebuje staré pravdy. Kdo zavrhuje nebo opomíjí novou pravdu, dokazuje, že ve skutečnosti nevlastní ani starou. Ztrácí pro něho životodárnou sílu a stává se jen neživou formou.

Někteří lidé tvrdí, že věří pravdám Starého zákona a učí jim, přitom však zavrhují Nový zákon. Jestliže odmítají přijmout učení Ježíše Krista, dokazují, že nevěří ani tomu, co řekli patriarchové a proroci. Spasitel prohlásil: "Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně" (Jan 5,46). Proto i jejich vyučování Starého zákona postrádá svou pravou sílu.

Podobného omylu se dopouštějí také mnozí lidé, kteří tvrdí, že věří a hlásají evangelium, přitom však odkládají stranou Písma Starého zákona, o nichž Kristus řekl: "Ona svědčí o mně" (Jan 5,39). Tím, že zavrhují Starý zákon, zavrhují ve skutečnosti i Nový, neboť oba jsou částí nedělitelného celku. Nikdo nemůže pravdivě představovat Boží zákon bez evangelia ani evangelium bez zákona. Zákon je ztělesněné evangelium a evangelium je vysvětlený zákon. Zákon je kořenem, evangelium vonným květem a plodem, které zákon přináší.

Starý zákon osvětluje Nový a Nový zákon osvětluje Starý. Každý z nich zjevuje Boží slávu v Kristu. Oba obsahují pravdy, které tomu, kdo je opravdově hledá, budou neustále zjevovat nové hloubky významu.

Pravda, kterou Kristus ztělesňoval a kterou nám zjevil, je nezměrná. Kdo studuje Písmo, jako by nahlížel do studánky; čím více se do ní dívá, tím více si uvědomuje, jak je hluboká a jak se rozšiřuje. Za svého života na této zemi plně nepochopíme tajemství Boží lásky, která dala svého jediného Syna, jako výkupné za naše hříchy. Dílo našeho Spasitele na této zemi je a vždy bude tématem, ^{COL 129} který přesahuje hranice naší nejsilnější představivosti. Člověk může nasadit všechny své duševní síly ve snaze pochopit toto tajemství, jeho mysl se však unaví a zeslábne dříve, než dosáhne cíle. I ten, kdo hledá nejusilovněji a nejpilněji, uvidí před sebou nekonečný, bezbřehý oceán poznání.

Pravdu, jaká je v Ježíši Kristu můžeme prožít, ale nikdy ji plně nevysvětlíme. Její výška, šířka a hloubka přesahují naše chápání. I když budeme co nejusilovněji přemýšlet, poznáme jen nejasně obrysy nevysvětlitelné lásky, která je vysoká jako nebe, ale která se sklonila k zemi, aby celému lidstvu vtiskla Boží obraz.

A přesto nám Bůh umožňuje, abychom poznali o jeho lásce všechno, co jsme schopni pochopit. Takové poznání se odhaluje pokorným a pokání činícím lidem. Boží lásku chápeme natolik, nakolik si vážíme oběti, kterou pro nás Bůh podstoupil. Když zpytujeme Boží slovo s pokorou srdce, otevírá se před námi velké téma vykoupení. Když o něm přemýšlíme, jeví se nám stále velkolepější. Když se jej snažíme pochopit, zjišťujeme, že se před námi stále rozevírá do šířky a výšky.

Svůj život máme spojit se životem Pána Ježíše. Máme stále od Něj přijímat a být účastníky "chleba života, který sestoupil z nebe" a stále čerpat čerstvou vodu z pramene, který neustále v hojnosti vydává ze svých pokladů. Jestliže budeme o svém Pánu stále přemýšlet a jestliže mu naše srdce bude projevovat chválu a vděčnost, pak bude náš náboženský život stále svěží. Naše modlitby se promění v rozmlouvání s Bohem, jako kdybychom mluvili s přítelem. A Bůh nám bude osobně sdělovat svá tajemství. Často si pak s radostí uvědomíme příjemnou přítomnost Pána Ježíše. Pak "zahoří" i naše srdce, když si uvědomíme, že Pán Ježíš se k nám sklání, aby s námi obcoval jako kdysi s Enochem. ^{COL 130} Jestliže to křesťan opravdu prožívá, projeví se v jeho životě prostota, pokora, mírnost a skromnost srdce. Celé okolí pozná, že býval s Ježíšem Kristem a že se od něj učí.

Náboženství Ježíše Krista se projeví v životě každého, kdo je přijme, jako povzbuzující a vše pronikající zásada, jako živá a účinná duchovní moc. Přinese mu svěžest, sílu a trvalou radost mládí. Srdce, které přijímá Boží slovo, není jako vysychající rybník nebo děravá nádrž, z níž uniká voda. Je jako horská bystřina napájená nevysychajícími prameny, jejíž chladná, jiskrná voda běží z balvanu na balvan a občerstvuje unavené, žíznivé a ztrápené.

Takový prožitek uschopní každého učitele pravdy, aby mohl být představitelem Ježíše Krista. Duch Kristova učení propůjčí jeho proslovům i modlitbám účinnost i srozumitelnost. Jeho svědectví o Kristu nebude chudým vyprávěním bez života. Nebude kázat dokola stejnou sérii kázání. Jeho mysl bude otevřená na trvalé osvěcování Ducha svatého.

Ježíš Kristus řekl: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný... Jako mne poslal živý Otec, a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne... Co dává život, je duch, ...slova, která jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život" (Jan 6,54-63).

Jíme-li "Kristovo tělo" a pijeme-li "jeho krev", projeví se v naší službě prvky věčného života. Nebude to pak hromada zvětralých, stále opakovaných myšlenek. Přestanou mdlá a bezduchá kázání. Budeme hlásat staré pravdy, ale lidé je budou vidět v novém světle. Zrodí se nové pojetí pravdy, provázené větší srozumitelností a mocí, takže to všichni budou muset uznat. ^{COL 131} Jestliže budou mít tu výsadu vyslechnout si taková kázání a jestliže budou vnímaví k hlasu Ducha svatého, pocítí na sobě oživující moc nového života. Vzplane v nich oheň Boží lásky. Jejich schopnost vnímání bude oživena, aby mohli rozpoznat krásu a velkolepost pravdy.

Věrný hospodář znázorňuje, jak by měl jednat každý učitel náboženství. Pokládá-li Boží slovo za svůj poklad, bude z něj neustále těžit nové krásy a nové pravdy. Jestliže bude spoléhat na Boha a modlit se, naplní ho Kristův Duch, a Bůh pak prostřednictvím Ducha svatého bude působit na myšlení dětí a mladých lidí. Duch naplní jeho mysl a srdce ^{COL 132} sladkou nadějí a odvahou a vizí, o které hovoří Bible a všechno to bude předávat mládeži během svého vyučování.

Pod vlivem inspirovaného Božího slova budou v jeho nitru odpečetěny proudy nebeského pokoje a radosti, které se stanou mohutnou řekou požehnaného vlivu pro všechny, kdo se s ním setkají. Pro jeho žáky nebude Bible nudnou knihou. Pod vlivem moudrého učitele se Slovo Boží stane více a více požádaníhodné. Boží slovo se pro ně stane chlebem života a nikdy nezestárne. Jeho svěžest a krása přivábí a nadchne mladé lidi. Bible, podobně jako slunce, stále osvěcuje a zahřívá zemi, ale nikdy se nevyčerpá.

V Bibli se projevuje Boží svatý, vychovávající Duch. Z každé stránky Písma svítí nové a drahocenné světlo. K lidskému nitru z nich promlouvá Boží hlas, odhaluje pravdu, objasňuje slova a věty a vyvozuje z nich naučení pro danou situaci.

Duch svatý rád oslovuje mladé lidi, odhaluje jim bohatství a krásu Božího slova. Zaslíbení velkého Učitele uchvátí smysly a oživí srdce Boží silou. Rozvoj užitečného myšlení a důvěrné seznámení se s Biblí se stane ochranou před pokušením.

Když důkladněji pochopíme důležitost Boží pravdy, uvědomíme si, že má mnohem plnější význam, než jsme si představovali. Krása a bohatství Písma má přetvářející vliv na mysl a povahu. Světlo nebeské lásky inspiruje lidská srdce.

Čím více Bibli studujeme, tím více si jí vážíme. Ať ji studujeme jakýmkoli způsobem, vždy v ní najdeme zobrazenou nekonečnou Boží moudrost a lásku. ^{COL 133}

Ještě jsme plně neporozuměli symbolice starozákonních židovských obřadů. Různé úkony a předobrazy v sobě skrývají dalekosáhlé a hluboké pravdy. Tajemství starozákonních obřadů můžeme otevřít klíčem evangelia. Poznání plánu vykoupení otevírá a vysvětluje jejich smysl. Máme výsadu těmto podivuhodným věcem porozumět ještě lépe, než jim rozumíme nyní. Bůh si přeje, abychom pochopili jeho hluboké pravdy. I andělé touží nahlédnout do pravd, které může zjevit pouze Bůh těm, kdo s pokorným srdcem studují Bibli a prosí o hlubší a širší poznání Boží pravdy.

Protože se blížíme ke konci dějin tohoto světa, vyžadují proroctví o posledních dnech naše zvláštní studium. Poslední kniha Nového zákona je plná pravd, kterým potřebujeme porozumět. Satan zaslepuje mysl mnohých, aby se s radostí chápali kdejaké výmluvy, jen aby nemuseli studovat knihu Zjevení. Kristus však prostřednictvím svého služebníka Jana v této knize ukázal, co se stane v posledních dnech, a řekl: "Blahoslavený, kdo čte slova tohoto proroctví, a ti, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno" (Zjev 1,3).

Pán Ježíš prohlásil: "A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista" (Jan 17,3). Proč si neuvědomujeme hodnotu tohoto poznání? Proč slavné pravdy Božího slova nehoří v našich srdcích? Proč o nich nemluvíme? Proč nenaplňují celou naši bytost?

Tím, že nám Bůh dal své slovo, svěřil nám v něm každou pravdu potřebnou ke spasení. Tisíce lidí čerpalo vodu z této studnice života a přesto její zásoba se nezmenšila. Tisíce lidí se dívalo na Pána, a tímto hleděním se přeměnili k témuž obrazu. ^{COL 134} Jejich nitro hořelo, když vyprávěli o povaze Ježíše Krista, o tom, čím je Kristus pro ně a čím jsou oni Kristu. Tímto zkoumáním však nevyčerpali tyto velké a ušlechtilé náměty. Další tisíce lidí mohou začít zkoumat tajemství spasení. Když budou přemýšlet o životě, povaze a poslání Ježíše Krista, ozáří je při každém pokusu o odhalení pravdy světlo jasnějšími paprsky. Každé další studium jim odhalí něco daleko zajímavějšího, než co dosud odhalili. Tato studijní látka je nevyčerpatelná. Studium vtělení, smírčí oběti a prostřednického díla Ježíše Krista bude zaměstnávat mysl pilného badatele po celý život, až s pohledem upřeným k nebi a k věčnosti zvolá: "Veliké je tajemství zbožnosti" (1Tim 3,16).

V Božím království pak poznáme, co jsme mohli získat již zde na zemi, kdybychom přijali nabízené světlo a chtěli je pochopit. Dílo vykoupení bude po celou věčnost zaměstnávat mysl, srdce i jazyk vykoupených duší.. Pochopí pravdy, které chtěl Kristus vštípit již svým učedníkům, ale chyběla jim víra, aby je mohli pochopit. Vykoupení budou stále objevovat nové a nové pohledy na dokonalost a slávu Ježíše Krista. Po nekonečné věky bude věrný Hospodář vynášet ze svého pokladu nové i staré věci.