Byla půlnoc, když se Bůh rozhodl vysvobodit svůj lid. Zatím co bezbožní obstoupili svaté Boží, aby se jim posmívali a trápili je, vysvitlo znenadání slunce v plné moci a jasu a měsíc se zastavil. Bezbožní v úleku a úžasu pohlíželi na tento jev, zatímco svatí v slavnostní radosti pozorovali znamení svého vysvobození. Znamení a divy následovaly rychle za sebou. Bylo zřejmé, že všechno se vymklo ze svého obvyklého řádu. Řeky přestaly téci, temné a těžké mraky vystupovaly na nebi a srážely se. Existovalo však jakési určité místo, kde se jevila Boží sláva a odkud hlas Boží vycházel jako hukot mnohých vod, hlas, který otřásal nebem i zemí. Nastalo obrovské zemětřesení. Hroby se otevíraly a věřící, kteří zemřeli v době hlásání poselství třetího anděla a zachovávali sobotu, vycházeli oslaveni ze svých prachových lůžek, aby uslyšeli smlouvu pokoje, kterou Bůh chtěl učiniti s těmi, kteří zachovávali Jeho zákon.

Nebesa se neustále otevírala a zavírala, hory se chvěly jako třtina a velké balvany z nich padaly všude kolem. Moře vřelo jako v nějakém hrnci a vyhazovalo kameny na pevninu. Když Bůh oznamoval den a hodinu příchodu Ježíšova a činil se svým lidem věčnou smlouvu, promluvil jednu větu, pak se odmlčel, zatímco Jeho slova se rozléhala jako ozvěna po celé zemi. Izrael Boží stál se zraky upřenými vzhůru a naslouchal těmto slovům, jež vycházela ze rtů Hospodinových a zněla zemí jako dunění hromu. Zavládla jakási děsivá velebnost. Na konci každé věty svatí zvolali: "Sláva! Halelujah!" Jejich tváře ozářila Boží sláva, podobně jako zářil obličej Mojžíšův, když sestoupil s hory Sinaj. Bezbožní nemohli na ně pro tuto slávu hledět. A když bylo vyřčeno věčné požehnání nad těmi, kdo oslavovali Boha zachováváním Jeho svaté soboty, zaznělo vítězné volání nad šelmou a jejím obrazem.

Pak započalo milostivé léto, kdy má země odpočívat. Viděla jsem, jak zbožný otrok povstává ve vítězném plesání a setřásá okovy, jež ho poutaly, zatímco jeho bezbožný pán nevěděl ve svém zoufalství, co počít; bezbožní totiž nemohli rozumět slovům Hospodinovým.

Druhý příchod Kristův

Brzy se objevil veliký bílý oblak, na kterém seděl Syn člověka. Když byl oblak viděn ještě vzdálený, vypadal tento oblak jako malý. Anděl pravil, že je to znamení Syna člověka. Když se oblak blížil k zemi, mohli jsme spatřit neobyčejnou slávu a velebnost Ježíšovu, který vyjel, aby zvítězil. Zástup svatých andělů se skvoucími korunami na hlavách Jej provázel na Jeho cestě.

Žádná lidská slova nedokáží vylíčit slávu tohoto pohledu. Tento živý oblak velebnosti a nevystižitelné slávy se stále víc a více přibližoval, takže jsme mohli zřetelně vidět milostnou a libou postavu Ježíšovu. Neměl již trnovou korunu, ale na Jeho svaté hlavě spočívala koruna slávy. Na Jeho oděvu a bedrech bylo napsáno: "Král všech králů a Pán všech pánů". Jeho tvář zářila jak slunce o polednách, Jeho oči byly jako plameny ohně a Jeho nohy měly barvu světlé mosazi. Jeho hlas připomínal zvuk mnohých jemných hudebních nástrojů. Země se před Ním chvěla, nebe ustoupilo jako stočený svitek pergamenu a každá hora i ostrov se pohnuly ze svého místa. "A králové zemští, velmoži, boháči i hejtmané a mocní, i každý nevolník či svobodný, skryli se v jeskyních a v skálách hor. A řekli horám a skalám: Padněte na nás a ukryjte nás před Tím, jenž sedí na trůně a před hněvem Beránkovým! Neboť jest přišel den ten veliký hněvu Jeho a kdo bude moci ostáti?" (Zj 6,15-17)

Ti, kteří ještě nedlouho předtím chtěli vyhladit ze země věrné dítky Boží, viděli nyní na vlastní oči slávu Boží, jež na nich spočívala. A uprostřed vší své hrůzy slyšeli hlasy svatých, jejich radostné plesání: "Aj, Bůh náš tento jest, očekávali jsme Jej a vysvobodil nás." (Iz 25,9)

První vzkříšení

Země se prudce zatřásla, když hlas Syna Božího vyvolával zesnulé svaté. Oni uslyšeli toto volání a vyšli, jsouce oděni slávou nesmrtelnosti a zvolali: "Vítězství, vítězství nad smrtí a hrobem! Ó smrti, kde jest osten tvůj? Ó hrobe, kde jest vítězství tvé?" Potom žijící svatí i ti vzkříšení pozvedli svůj hlas k vítěznému, dlouhotrvajícímu a všude pronikajícímu volání. Těla, která klesla kdysi do hrobů poznamenaná nemocemi a smrtí, vyšla z nich nyní v nesmrtelném zdraví a síle. Žijící svatí byli v jediném okamžiku proměněni a uchváceni spolu se vzkříšenými vzhůru vstříc Pánu. Jaké to přeslavné setkání! Přátelé, které rozdělila smrt, byli nyní spojeni, aby již nikdy nebyli rozloučeni.

Po obou stranách oblakového vozu byla křídla a pod nimi živá kola. Když vůz stoupal vzhůru, volala jeho kola: "Svatý!" Také i křídla při pohybu volala: "Svatý!" A zástup svatých andělů, kteří byli kolem oblaku, rovněž volal: "Svatý, svatý, Bůh náš všemohoucí!" Svatí v oblaku také volali: "Sláva! Halelujah!" A vůz stoupal vzhůru do svatého města. Nežli do města vstoupili, byli svatí postaveni do čtyřúhelníku, v jehož středu stál Pán Ježíš, který hlavou i rameny převyšoval svaté anděly. Jeho vznešenou postavu, Jeho laskavou a milostnou tvář mohli všichni zřetelně vidět.