Potom jsem viděla velký počet andělů přinášet z města nádherné koruny, z nichž každá nesla jméno jednoho svatého. Podle žádosti Pána Ježíše podávali Mu andělé koruny a On je vlastníma rukama vkládal na hlavy svatých. Andělé přinesli rovněž i harfy a Pán Ježíš je rovněž podával svatým. Anděl udílející příkazy podal na strunách první tón a potom všichni v jásavém chvalozpěvu plném díkůčinění za doprovodu svých harf vyluzovali tu nejlibozvučnější hudbu.

Pak jsem viděla, jak Pán Ježíš vedl ten vykoupený zástup k městské bráně. svou rukou rozevřel ji v jejích třpytících se stěžejích a vyzval lid, který zachovával Jeho pravdu, aby vstoupil. Na všem, co se nalézalo uvnitř města se oko mohlo pokochati. Všude bylo viděti hojnost slávy. Pán Ježíš pohleděl potom na své vykoupené svaté laskavýma očima a pravil svým libým a zvučným hlasem: "Vidím dílo své duše a jsem spokojen. Tato hojnost slávy náleží vám na věky. Vaše utrpení je skončeno. Již nebude smrti, ani utrpení, ani křiku, ani bolesti." Viděla jsem, jak se tento vykoupený zástup sklání a pokládá své skvoucí koruny k nohám Ježíšovým, a když je pak Jeho milostná ruka opět pozvedla, rozezvučeli své zlaté harfy a naplnili nebesa nádhernou hudbou i chvalozpěvy na čest Beránkovi.

Pak jsem viděla, jak Pán Ježíš vede svůj lid ke stromu života a opět jsme slyšeli Jeho milostný hlas, líbeznější než jakákoli hudba, kterou kdy lidské ucho slyšelo, jak praví: "Listy tohoto stromu slouží ke zdraví národů. Jezte z něho všichni." Na stromě života viselo nejkrásnější ovoce, z něhož svatí mohli volně bráti. Ve městě stál nádherný trůn, od nějž vytékala řeka živé vody, čisté jako křišťál. Po obou stranách této řeky stál strom života a na březích té řeky se nalézaly jiné krásné stromy, plné chutného ovoce.

Žádná lidská slova nedokáži popsat nebeskou slávu. Když se přede mnou objevil tento pohled, zůstala jsem stát v obdivu. Překonána nepopsatelnou nádherou a slávou, odkládám pero a volám: "Ó, jaká láska! Jaká podivuhodná láska!" Ani ta nejvznešenější slova nedokáží vystihnout slávu nebes a hloubku Spasitelovy lásky.

GC 649:

"Na křišťálovém moři před trůnem, onom skleněném moři, jež tak září nádherou Boží, jako by bylo smíšené s ohněm, je shromážděn zástup těch, "kdož zvítězili nad šelmou, nad jejím obrazem a nad číslem jména jejího". Stojí s Beránkem na hoře Sionu, mají "harfy Boží" a je jich sto čtyřicet čtyři tisíc vykoupených z lidí; a je slyšet jako šum velké vody a jako rachot silného hromu "zvuk kytaristů, hrajících na kytary". Zpívají "novou píseň" před trůnem, píseň, kterou se nikdo kromě sto čtyřiačtyřiceti tisíc nemůže naučit. Je to píseň Mojžíšova a Beránkova - píseň vysvobození. Jen sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených se může naučit této písni; neboť je to píseň jejich života - života, jaký nikdo jiný neprožil. "To jsou lidé, kteří následují Beránka, kamkoli se ubírá." Byli přeneseni ze země z živých jako "první sklizeň Bohu a Beránkovi". (Zj 15,2.3; 14,1-5) Jsou to ti, kteří přicházejí "z velké tísně", prošli časem soužení, jakého nebylo na zemi za dobu, kdy na ní žijí lidé; vytrpěli úzkost chvíle Jákobova soužení; byli bez Přímluvce při konečném vylití Božích soudů. Byli však vysvobozeni, neboť "vyprali svá roucha a vybílili je krví Beránkovou". "V jejich ústech nebyla nalezena lež; proto jsou bez vady" před Bohem. "Proto jsou před trůnem Božím a slouží Mu dnem i nocí v Jeho chrámě. Ten pak, který sedí na trůnu, bude jejich stanem." Viděli zemi zpustošenou hladem a morem, kdy slunce mělo moc sežehnout lidi velkým horkem a kdy oni sami prožili utrpení, hlad a žízeň. Avšak "již nikdy nebudou hladovět ani žíznit, nepadne na ně sluneční ani jiný úžeh, poněvadž Beránek, který jest uprostřed trůnu, bude jejich pastýřem a vůdcem ke zdrojům živých vod. Bůh sám jim setře každou slzu s očí." (Zj 7,14-17)