Otec a Syn začali spolu uskutečňovat již dávno plánované mohutné dílo - stvoření světa. Země vyšla z rukou Stvořitelových neobyčejně krásná a sličná. Na jejím povrchu se střídaly hory, pahorky a roviny, po nichž plynuly průzračné řeky do půvabných jezer. Povrch země netvořil rozlehlou jednotvárnou rovinu; krajiny byly zpestřeny pahorky a horami, ne tak vysokými a skalistými jako v přítomnosti, nýbrž překrásných souladných tvarů. Nikde nebylo vidět holé, ponuré a ostré skály, neboť se nalézaly pod úrodným povrchem země, tvoříc jakoby skelet. Vody byly plánovitě rozmístěny. Pahorky, hory i roviny byly ozdobeny bujnou zelení s nejrůznějšími rostlinami, půvabnými křovinami a nádhernými květy, jež potěšily oko, kamkoli pohlédlo. Nalézaly se zde různorodé majestátní stromy, mnohokráte vyšší a krásnější, nežli v současnosti. Vzduch byl lahodný, čistý a zdravý a svět se podobal nádhernému paláci. Andělé plesali a byli uchváceni scenérií čarokrásného Božího díla.

Když již tato stvořená a nádherou ozdobená země oplývala rostlinami a nejrůznější zvěří, Otec i Syn vykonali svůj záměr, který předsevzali ještě před pádem Lucifera a stvořili člověka dle svého obrazu. Konali vždy všechno společně jak při stvoření země, tak i při díle všeho živého na ní. I řekl Otec k Synu: "Učiňme člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho." (1 Moj. 1,26.27) Adam vyšel z rukou Stvořitele s nádhernou postavou s pěknými souměrnými tvary. Byl mnohem vyšší než lidé žijící na zemi dnes; jeho proporce byly harmonické. Rysy jeho tváře byly dokonalé a krásné. Vzezření bylo zdravé a planul světlem života a radosti. Eva byla poněkud menší, její tvary však byly ušlechtilé a neobyčejně krásné.

Tento nevinný lidský pár neměl na sobě žádný oděv; byli oděni světelným rouchem slávy, stejně jako andělé. Pokud žili v poslušnosti k Bohu, byli zahaleni tímto světelným šatem bezhříšných bytostí. I přesto, že vše na zemi bylo dokonalé, úchvatné a krásné a nebylo vidět žádného nedostatku na zemi, jež vyšla z rukou Tvůrce, aby jim připravil ještě větší radost a obšťastnil Adama a Evu, učinil pro ně zvláštní zahradu jako důkaz své nezměrné lásky k lidem. Část svého času měli věnovat příjemné práci - ošetřování zahrady, část svým andělským hostům a naslouchání jejich rad a poučení a na blažené rozjímání. Tato činnost nebyla nudná, nýbrž příjemná a povzbuzující. Nádherná zahrada měla býti jejich domovem.

V této zahradě umístil Pán nejrůznější druhy stromů, užitečné a krásné, rodící nádherné ovoce o silné vůni, pohledné a velmi chutné, jež tomuto svatému páru mělo sloužit jako pokrm. Nalézaly se zde keře vinné révy, bujně rostoucí a plné ovoce, nepodobajíc se dnešním vinným keřům. Jejich ovoce bylo mimořádně velké a různých barev: jedny téměř tmavé, jiné purpurové, červené neb světle zelené. Nádherné hojné plody na větvích bujné vinné révy byly nazvány hroznem. Přestože tyto keře vinné révy neměly žádnou oporu, nerozprostíraly se po zemi, nýbrž se tyčily vzhůru a prohýbaly se pod tíhou ovoce. Milým a účelným zaměstnáním Adama a Evy bylo formování překrásných besídek (altánů) z větví a úponků vinných keřů, aby si takto vytvořili příjemné příbytky z živých stromů.

Země byla oděna svěží zelení, nádherné květy nejrůznějších vůní, tvarů a barev zdobily ji všude kolem. Vše bylo až slavnostně čarokrásné. Uprostřed zahrady stál strom života, který nádherou převyšoval všechny ostatní stromy. Jeho ovoce se podobalo zlato-stříbrným jablkům, obsahovalo v sobě nesmrtelnost. Listy stromu měly léčivé vlastnosti.

Svatý lidský pár byl v tomto rajském prostředí velmi šťasten. Byla jim dána naprostá svrchovanost nad všemi živými tvory. Kolem nich poskakovala telátka a procházeli se lvi, aniž by komukoli uškodili, pak si ulehli a dřímali u jejich nohou. Nejrozmanitější ptáci s pestrobarevným peřím přelétávali mezi stromovím a květy a kroužili nad hlavami Adama a Evy a jejich sladký, melodický zpěv ke chvále Stvořitele se rozléhal echem po celém ráji.

Adam i Eva byli uchváceni čarokrásným prostředím svého rajského domova. S rozkoší naslouchali malým zpěváčkům, jejichž peří hýřilo rozmanitými barvami pro oko tak líbeznými, kteří bez ustání cvrlikali a trylkovali své radostné melodie. Tito první lidé spojovali s nimi své hlasy v harmonických písních lásky a vděčnosti a z jejich úst i srdcí se linula chvála a velebení Otce i milovaného Syna za jejich přízeň jíž byli všude obklopeni. Viděli pořádek, harmonii a soulad v celém stvoření, vydávajícím svědectví o nekonečné moudrosti a umění. Každou chvíli nalézali nové a nové krásno - větší spanilost svého rajského domova; jejich srdce byla naplňována stále větší a hlubší láskou a ústa oplývala rostoucí vděčností a odevzdáním se svému Tvůrci.

"Tím bylo dokončeno dílo stvoření. > A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.< (1 Moj 2,1) >A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré.< (1 Moj 1,31) Ráj vzkvétal na zemi. Adam a Eva měli volný přístup ke stromu života. Stvořených bytostí se nedotkla skvrna hříchu, ani stín smrti. >Prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plesali všichni synové Boží.< (Job 38,7)

Veliký Hospodin položil základy země; oděl celý svět krásným šatem a naplnil jej věcmi člověku užitečnými; stvořil všechny divy země a moře. Velké dílo stvoření bylo dokončeno v šesti dnech. A Bůh >odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl udělal. I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo<. (1 Moj 2,2.3) Bůh shlížel s uspokojením na dílo svých rukou. Vše bylo dokonalé, hodné svého božského Tvůrce. Bůh odpočíval, nikoli že byl unaven, nýbrž aby se potěšil z plodů své moudrosti a dobroty a z projevů své slávy.

Když Bůh odpočinul sedmého dne, posvětil jej a odlišil jej jako závazný den odpočinku pro člověka. Podle příkladu Stvořitele má člověk odpočívat v tento posvěcený den tak, že pohlédne k nebi a k zemi a přemýšlí o velkém stvořitelském díle Božím, a když popatří na důkazy Boží moudrosti a dobroty, jeho srdce se naplní láskou a úctou ke Stvořiteli.

V ráji Bůh postavil památník svého stvořitelského díla tím, že požehnal sedmému dni. Sobotu svěřil Adamovi, otci a představiteli lidstva. Její zachovávání mělo být aktem vděčného uznání od všech, kteří budou žít na zemi, že Bůh je jejich Stvořitelem a jejich pravým Vládcem, že jsou dílem Jeho rukou a že jsou poddáni Jeho moci. Zřízení soboty mělo tudíž cele smysl vzpomínkový pro všechno lidstvo. Nebylo v něm nic nejasného a platilo neomezeně pro všechny.

Bůh viděl, že sobota je pro člověka nutná i v ráji. Člověku bylo třeba, aby v jednom ze sedmi dní odložil své vlastní zájmy a snahy, aby mohl plně rozjímat o díle Božím a přemýšlet o Boží moci a milosrdenství. Potřeboval sobotu, aby si živě připomněl Boha a vzbudil v sobě vděčnost, protože vše, co má a z čeho se raduje, pochází z dobrotivé ruky Stvořitelovy.

Bůh chce, aby v sobotu obrátil člověk svou mysl k rozjímání o díle Božím. Příroda hovoří k jeho smyslům a hlásá, že je živý Bůh, Stvořitel, nejvyšší Vládce všech věcí. >Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou Jeho obloha zvěstuje. Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.< (Žalm 19,2.3)

Krása, kterou je země oděna, je znamením lásky Boží. Můžeme ji spatřit ve věčných pahorcích, v mohutných stromech, v rozvíjejících se poupatech a v líbezných květech. Všechno k nám promlouvá o Bohu. Sobota, která nám stále připomíná Toho, který nás všechny stvořil, vyzývá člověka, aby otevřel velkou knihu přírody a hledal v ní moudrost, moc a lásku Stvořitelovu.

Bůh učinil člověka spravedlivým. Dal mu ušlechtilé povahové vlastnosti bez sklonu ke špatnostem. Obdařil ho vysokými rozumovými schopnostmi a poskytl mu nejsilnější pohnutky k tomu, aby zůstal věren své oddanosti. Poslušnost, naprostá a stálá, byla podmínkou věčné blaženosti. Za této podmínky měl člověk přístup ke stromu života.

Následky vzpoury

Uprostřed zahrady, blízko stromu života, stál strom vědění dobrého i zlého. Tento strom obdržel od Stvořitele zvláštní poslání - měl býti zkouškou poslušnosti, víry a lásky. O tomto stromu vydal Pán našim prvním rodičům naprosto jasný příkaz, že je z něj zakázáno jísti ovoce i dotýkati se ho - jinak by museli zemřít. Řekl jim také, že ze všech stromů rajské zahrady mohou jíst ovoce s výjimkou tohoto jediného stromu, neboť když sní jeho ovoce, zemřou.

Adam i Eva, jimž se rajská zahrada stala domovem, obdrželi vše, co bylo zapotřebí k jejich úplnému štěstí. Bůh ve své neskonalé moudrosti považoval za potřebné vyzkoušet jejich věrnost, než jim daruje věčný život. Těšili se Jeho lásce, měli možnost rozmlouvat s Ním, slyšeli Jeho láskyplné rady, neohradil je však žádnou zábranou před zlem - měli k němu přístup. Satanu bylo dovoleno je pokoušet. Kdyby zkoušku vydrželi, zůstali by v Boží lásce i v přítomnosti nebeských andělů navěky.

Satan s údivem sledoval podmínky nového prostředí, v němž se ocitl. Jeho štěstí bylo ukončeno. Pohlížel na anděly, s nimiž byl dříve tak šťastný a kteří byli spolu s ním z nebe vypuzeni. Před pádem ani stín nespokojenosti nenarušil jejich dokonalé štěstí a blaženost. Nyní však vše vyhlíželo naprosto jinak. Tváře, v nichž se kdysi odrážel Stvořitelův obraz, se nyní staly zasmušilé a zamračené a vyvěralo z nich zoufalství. Vznikaly spory, neporozumění a hořké vzájemné výčitky. Před pádem nebyly takovéto věci v nebi vůbec známy. Satan teprve nyní viděl hrozné následky své vzpoury. Zachvěl se hrůzou a úlekem - co asi přinese budoucnost? Bál se o tom přemýšlet; jaké budou následky a konec těchto věcí?

V nebi nastala doba radostných a šťastných chvil velebení a chválení Boha a milovaného Syna oslavnými písněmi. Před svým pádem, když byl v nebi, byl satan dirigentem nebeského andělského chóru, podal tóny melodie a všechny zástupy andělského sboru spojily se s ním a nádherné uchvacující akordy zaznívaly nebeskou klenbou na chválu i čest Boha i Syna. Nyní místo sladkých tónů souzvučné melodie zněly v uších původce vzpoury nesváry a hněvu plná slova. Není to snad vše jen nějaký hrozný sen? Nebo opravdu je navždy vyhoštěn z nebeských prostor? Je skutečností, že se již nikdy před ním neotevřou nebeské brány, aby mohl vejít? Blíží se hodina pobožnosti, svatí andělé se sklánějí a koří před svým Otcem. Již nikdy nespojí svůj hlas s nebeským chórem. Již nikdy neskloní svou hlavu v pokorné a svaté úctě před tváří věčného Boha.

Kdyby mohl být přijat zpět a stát se opět takovým, jakým dříve byl: čistým, věrným a poslušným - ochotně by se vzdal jakýchkoliv nároků na vládu. Nyní je ztracen přes svou domýšlivost a vzpouru. A to ještě není vše; svedl ke vzpouře a přivedl ke stejné podlosti jiné anděly, kteří by nikdy neuváděli v pochybnost nebeská Práva ani by neodmítali poslušnost Božímu zákonu, kdyby on sám nezasil v jejich myšleních touhu dosáhnout většího dobra a větší nezávislosti. Podvedl je. Nyní na něm leží strašlivá odpovědnost, od níž by se nyní tak rád uvolnil.

Vypuzených duchů se zmocnil neklid - všechny jejich plány a naděje zklamaly. Místo většího dobra, zakoušeli zoufalé následky neposlušnosti a znevážení nebeského zákona. Již nikdy těmito kdysi tak šťastnými bytostmi nebude řízeno právo Ježíše Krista. Již nikdy tito duchové nebudou dojati a vzrušeni upřímnou láskou, pokojem a radostí, jaké vždy pociťovali v Jeho přítomnosti; již nikdy nebudou moci se k Němu vrátit poslušni a s hlubokou úctou.

Snaha získat zpět ztracené postavení

Satan se chvěje zděšením, když vidí následky svého díla. Osamocen ponořil se v myšlenkách nad minulostí, přítomností a plány do budoucnosti. Něco jako bouře otřáslo jeho silnou postavou. Byl to anděl, jenž přiletěl z nebe. Satan jej zavolal a prosil jej, aby se mohl setkat s Kristem. To mu nebylo zamítnuto. Oznámil Božímu Synu, že lituje své vzpoury a touží získat zpět Boží milost. Byl rozhodnut přijmout místo, jaké mu Pán již předtím určil a poslouchat Jeho moudré příkazy. Kristus zaplakal nad neštěstím satana, řekl však, že podle řádů Božích nemůže být již nikdy přijat zpět do nebe. Nebesa nemohou býti opět vystavena nebezpečí. Nebe by bylo poskvrněno, kdyby byl satan přijat zpět; zárodek vzpoury znovu by zplodil hřích. Satan pochopil své beznadějné postavení a srozuměl, že zničil nejen sebe, ale i zástupy andělů, které by dále šťastně přebývaly v nebesích, kdyby sám zůstal věrný Stvořiteli. Právo Boží nelze tupit a nenést následky.

Satan litoval své vzpoury ne proto, že srozuměl, jak zneužil Boží dobrotu. Nebylo již možným, aby jeho láska k Bohu vzrostla tak dalece, že by byla schopna přivést satana k opětnému poddání se i poslušnosti požadavkům Božího zákona, který hrubě znevážil. Příčinou jeho touhy býti přijat zpět bylo poznání svého ubohého stavu následkem ztráty blaženosti a jasnosti nebes, to, že si plně uvědomil svou velkou vinu, jež se v něm tak mocně ozývala, a hrozné zklamání, jaké nastalo, když viděl, že jeho plány naprosto selhaly. Jeho vůdčí postavení mimo nebe, bylo zcela odlišné od takové pocty v nebesích. Nemohl se smířit se ztrátou dřívějších předností a privilegií; bylo to nad jeho síly. Proto toužil a usiloval získat je zpět.

Satan se vzchopil a zapudil své pocity zoufalství a slabosti. Jako vůdce zmobilizoval své síly k uskutečnění své věci a rozhodl se podniknout vše, co bylo v jeho moci, aby zničil autoritu Boha i Jeho Syna. Svolal padlé duchy a seznámil je se svými plány. Kdyby totiž směle a otevřeně přistoupil k Adamovi a Evě a začal si stěžovat na Božího Syna, ani chvíli by jej neposlouchali a chystali by se k odepření jeho útoku. Strašením a hrozbou své velké síly, jakou ještě vlastnil jako bývalý anděl ve vysokém postavení, nedosáhl by ničeho. Rozhodl se proto chytrostí a lstí dosáhnout toho, čeho by nedosáhl namlouváním.

Adam i Eva jsou varování

Bůh shromáždil zástupy nebeských andělů, aby připravil ochranné prostředky k odražení a zapuzení nebezpečí, jež hrozilo prvním lidem. Na poradě bylo usneseno, aby andělé navštívili ráj a varovali Adama před hrozícím nebezpečím. Dva andělé odebrali se spěšně, aby navštívili první rodiče. Svatý pár je přijal v radostné nevinnosti, vyjadřujíc Stvořiteli vděčnost za všechny bohaté dary, jichž se jim dostalo. Vše bylo určeno k jejich prospěchu a radosti, vše bylo tak moudře přizpůsobeno jejich potřebám. Ale nad všechna požehnání, jichž se jim tak štědře dostalo, vážili si přítomnosti Božího Syna a svatých andělů. Při každé návštěvě měli mnoho rozhovorů a radostných oznámení o objevu nějakého nového krásna v přírodě, obklopující je v jejich rajském domově, nebo kladli mnohé otázky o věcech, kterým ještě plně nerozuměli.

Andělé ochotně a s radostí podávali poučení i vysvětlení, o jaká prosili. Seznámili je také se smutnými dějinami satanovy vzpoury a jeho pádu. Důrazně poznamenali, že uprostřed ráje je umístěn strom poznání dobrého i zlého jako zkušební kámen jejich lásky k Bohu a že i andělé se nalézají ve stavu blaženosti, štěstí a radosti taktéž jen pod podmínkou poslušnosti. Mohou stejně jako lidé býti poslušni požadavkům Božího zákona a být přitom nevýslovně šťastni, nebo mohou přestoupiti zákon, ztratit své postavení a upadnout do beznadějného zoufalství.

Oznámili Adamovi a Evě, že Bůh je k poslušnosti nenutí, že je nezbavuje možnosti konání proti Jeho vůli; jsou nezávislými bytostmi, majícími vlastní svobodnou vůli a podle ní mohou Boží požadavky přestupovat, nebo zachovávat, byl jim uložen jen jediný zákaz, jaký Bůh uznal za vhodný. Jestliže přestoupí tuto Boží vůli, - zcela určitě umřou. Oznámili jim, že nejvíce vyvýšený anděl, který se svým postavením velmi přibližoval Kristu, odřekl poslušnost zákonu, který byl závazným z Božího příkazu pro všechny nebeské bytosti; a že tato jeho vzpoura způsobila nepokoj a válku v nebi. Jejím výsledkem bylo svržení vzbouřence na zem spolu se všemi jeho stoupenci, kteří se rovněž zprotivili autoritě Jehovy; a tak se stal nepřítelem všeho, co má společenství s Bohem a Jeho milovaným Synem. Poučili je, že satan má v úmyslu učinit jim křivdu, proto musí býti ve střehu, neboť se mohou setkat s tímto nepřítelem, který jim však nebude moci uškodit, pokud budou zcela poslušni Božímu příkazu, neboť v případě potřeby každý nebeský anděl jim přispěchá na pomoc, aby jim nebylo ublíženo. Nebudou-li však Bohu poslušni, bude míti satan vždy právo soužit a trápit je. Budou-li trvat v neochvějné věrnosti a nepodlehnou satanovu pokušení, budou bezpeční jako andělé v nebi. Podlehnou-li však námluvám pokušitele, pak Ten, který neušetřil nádherné anděly, neušetří ani lidi. Pak by museli nést trest za přestupek, protože Boží zákon je svatý jako sám Bůh a vymáhá od všech bytostí v nebi i na zemi absolutní poslušnost.

Andělé rovněž varovali Evu, aby se během svých zájmů nevzdalovala od svého muže, neboť se může setkat se svým nepřítelem. Budou-li od sebe oddáleni, budou ve větším nebezpečí než tehdy, když budou společně. Andělé přikazovali, aby se přesně řídili Božími směrnicemi, danými jim ve věci stromu poznání dobrého a zlého, protože jejich bezpečnost závisí v dokonalé poslušnosti - pak jejich nepřítel nebude míti možnost svádět je. Bůh nedovolil, aby satan svatý pár bez ustání pokoušel, mohl k nim míti přístup pouze u stromu poznání dobrého a zlého.

Adam i Eva ujišťovali věrné anděly, že nikdy Boží příkazy nepřestoupí, neboť uposlechnutí Boží vůle jim působí největší radost.

Andělé se loučili s Adamem a Evou hlasitým zpěvem, rozléhajícím se po rajské zahradě a vznášejícím se k nebesům. Satan slyšel tóny radostné hymny ke cti Otce i Syna, podněcovaly ještě více jeho závist, nenávist a zlost. Ještě jednou sděluje svým stoupencům svůj úmysl nakloniti Adama a Evu k neposlušnosti, aby tím na ně ihned stáhl Boží hněv, aby se jejich pochvalné písně změnily v prokletí a nenávist vůči Tvůrci.