Aby mohl své dílo svodu provést nepozorovaně, satan v podobě hada vklouzl doprostřed ráje. Je krásným okřídleným tvorem, zářícím jak vyleštěné zlato. Neplazí se po zemi, nýbrž přelétává z místa na místo pomocí svých křídel a při letu skýtal pohled oslňující krásy. Usedl na bohatě obtížených větvích zapovězeného stromu a pochutnával si na jeho nádherných plodech. Tak číhal v rajské zahradě škůdce, očekávaje na svou kořist.

Eva se během svého zaujetí prací nevědomky vzdálila od svého muže. Když zjistila, že je sama, pocítila předtuchu nebezpečí. Zaplašila však své obavy s tím, že i když její muž při ní není, nic ji přece nemůže ohrozit. Byla si jistá, že je přece dosti moudrá a silná, aby poznala zlo a čelila mu. Nedbajíc varování andělů, octla se před zapovězeným stromem a s údivem i se zájmem si jej prohlížela. Jeho ovoce bylo překrásné a Eva si kladla otázku, proč jim je Bůh tak přísně zakázal jíst a dokonce i dotýkat se ho. Nyní nadešla příležitost pro pokušitele. Oslovil ji: "Takliž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?" (1 Moj 3,1) Byla to slova lahodná, příjemná a hlas zvučný, jakým promlouval k udivené Evě. Byla ohromena, když slyšela, že had mluví. Zdálo se jí, že slyší ozvěnu svých vlastních myšlenek. Had však pokračoval v řeči a úlisně vychvaloval její nevšední krásu a půvab, což se Evě velmi líbilo. Byla udivena, neboť věděla, že Bůh nedal hadovi dar řeči.

Její zvědavost stále více rostla. Místo aby odtud rychle prchla, naslouchala slovům hada. Ani na mysl jí nepřišlo, že se jedná o Božího nepřítele, který použil hada jako medium - byl to satan, který hovořil, nikoli had. Lichotky a pochlebování omámily a otupily Evu. Kdyby se setkala s bytostí podobnou andělu, byla by opatrná a ve střehu. Tento neočekávaný a tajemný hlas měl ji ihned nasměrovat k jejímu muži, aby se jej zeptala, proč někdo cizí tak směle k ní promlouvá. Eva však prodlužovala rozhovor s hadem. Na jeho otázku odpověděla: "Ovoce stromů rajských jíme; ale o ovoci stromu, kterýž jest uprostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli." (1 Moj 3,2.3) Had jí odpověděl: "Nikoli nezemřete smrtí! Ale ví Bůh, že kterýkoli den z něho jísti budete, otevřou se oči vaše, a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé." (1 Moj 3,4.5)

Satan tím naznačoval Evě, že požitím ovoce tohoto zakázaného stromu dosáhnou vyšší oblasti bytí a jejich znalosti se rozšíří. Byla to jeho specialita, kterou používal s velkým úspěchem od chvíle svého pádu, a jeho činnost slavila úspěch. Od dnů Adamových ponouká lidi, aby nevěřili v lásku Boží a aby pochybovali o Jeho moudrosti. Snaží se stále vzbudit ducha opovážlivé zvědavosti, neúnavnou touhu proniknout do tajemství božské moudrosti a moci. Ve snaze probádat to, co Bůh nemá v úmyslu smrtelníkům zjevit, přehlížejí mnozí pravdy, které zjevil a které jsou potřebné k jejich spáse. Satan pokouší lidi k neposlušnosti a namlouvá jim, že dosáhnou podivuhodných znalostí. To vše však je klam. Zaslepeni ideami pokroku pošlapávají Boží přikázání a dostávají se na cestu, jež vede k úpadku a záhubě.

Nebylo vůlí Tvůrce, aby se svatý pár jakýmkoliv způsobem seznámil se zlem. Dal jim v bohaté míře to nejlepší, ukryl však před nimi známost zla. Hadova slova připadala Evě jako moudrá, tím spíše, že obdržela ujištění: "Nikoli nezemřete smrtí, ale ví Bůh, že kterýkoli den z něho jísti budete, otevřou se oči vaše a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé." (1 Moj 3,4) Tato slova učinila Boha lhářem. Satan bezostyšně tvrdil, že Bůh lidi oklamal, neboť nechtěl dopustit, aby se vědou vyrovnali Jemu. Bůh řekl: "Sníte-li, zemřete." Had zase řekl: "Sníte-li, nikoli nezemřete smrtí."

Pokušitel Evu ubezpečil, že jakmile toto ovoce sní, obdrží novou a větší známost, jež ji postaví na stejnou úroveň s Bohem. Obrátil její zřetel na sebe. Jedl přece v dostatku ovoce tohoto stromu a nic mu to neuškodilo, nýbrž způsobilo mu to radost a rozkoš; řekl jí, že díky zázračným vlastnostem tohoto stromu, dávajícího vědu i moc, Bůh zakázal jísti jeho ovoce a dokonce i dotýkati se ho, neboť dobře znal jeho vlastnosti. Sdělil jí, že právě následkem toho, že sám toto ovoce se zakázaného stromu poznání jedl, obdržel dar řeči. Přesvědčoval ji, že Boží výstraha není míněna doopravdy, že je myšlena pouze k jejich zastrašení, aby nemohli dosáhnout velkého dobra. Jak by mohli zemřít? Nejedli snad ovoce ze stromu života, které dává nesmrtelnost? Bůh jim chce zabránit v tom, aby dosáhli lepšího rozvoje a našli věčnou blaženost.

Had utrhl ovoce se zapovězeného stromu a vložil je do rukou poněkud zdráhající se Evy. "Vidíš", řekl pokušitel, "bylo vám zakázáno dotýkati se jej, abyste nezemřeli", "stejně tak", pokračoval, "jako se ti nic nestalo při jeho doteku, neuškodí ti ani, když ho budeš jíst, jeho jídlem neuvedeš na sebe ani zlé, ani smrt." Eva, jelikož neviděla žádné okamžité následky Boží nelibosti, stala se smělejší a přijímala všechna slova pokušitele jako moudrá a správná. Had před ní pojídal a vychutnával rozkoš ovoce. Evě připadalo toto ovoce velmi žádoucí a příjemné a představovala si, jak v sobě pociťuje zázračné vlastnosti ovoce.

Eva - pokušitelka

"Vidouci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu a příjemný očima, a k nabytí moudrosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla." (1 Moj 3,6) Bylo příjemné chuti, a když jedla, zdálo se jí, že cítí oživující sílu a představovala si, že vstupuje do vyššího stavu bytí. Bez bázně trhala a jedla. Ve stavu zvláštního nepřirozeného vzrušení, s plnou náručí zapovězeného ovoce vyhledala Adama. Vyprávěla mu o své moudré rozmluvě s hadem a chtěla jej ihned zavésti ke stromu poznání dobrého i zlého. Svěřila se mu, že jedla zakázané ovoce a že místo nějakého pocitu smrti pociťuje zvláštní, příjemný, podmanivý a povzbudivý vliv. Tím, že se Eva dopustila neposlušnosti, stala se mocným nástrojem pádu svého muže.

Na Adamově tváři se objevil výraz smutku. Byl překvapen a poděšen. Bylo na něm vidět jeho vnitřní boj. Na Evina slova odvětil, že to byl jistě onen nepřítel, před nímž byli varováni, a že podle Božího rozsudku musí Eva zemřít. Ubezpečovala ho, že nepociťuje žádné zlé následky, naopak, že má velmi příjemný pocit a nabádala ho, aby jedl. Opakovala slova hadova, že určitě nezemřou.

Adam poznal, že jeho družka přestoupila přikázání Boží tím, že porušila jediný zákaz, který jim Bůh dal, aby vyzkoušel jejich věrnost a lásku. V jeho mysli se odehrával strašný boj. Litoval, že Evě dovolil, aby se od něho vzdálila. Čin už však byl proveden; bude se muset rozloučit s tou, jejíž společnost mu byla příjemná a jeho láska k ní příliš velká. Jak by to mohl dopustit? Adam se těšil ze společenství s Bohem a svatými anděly. Vzhlížel ke slávě Stvořitelově. Pochopil vysoký úděl, jenž očekává lidstvo, zůstane-li věrno Bohu. Všechna tato požehnání však zahnala obava, že ztratí dar, který v jeho očích převyšoval ostatní. Lásku, vděčnost, věrnost ke Stvořiteli - vše zatlačila do pozadí láska k Evě. Ona byla částí jeho samého a Adam nemohl snést pomyšlení na rozloučení. Neuvědomil si, že táž věčná síla, která stvořila z prachu země jeho, živou krásnou bytost, a z lásky mu dala družku, by ji mohla nahradit. Rozhodl se sdílet její osud: musí-li zemřít ona, zemře s ní. Ostatně, myslil si, nemohla by slova moudrého hada být přece jen pravdivá? Eva stála před ním a byla právě tak krásná a zdánlivě tak nevinná jako před tím, než se dopustila neposlušnosti. Vyzařovala z ní ještě větší láska k němu než předtím. Nebylo na ní známek smrti. Rozhodl se, že bude čelit následkům s ní. Sáhl po ovoci a rychle jedl. Podobně jak Eva i on nepociťoval žádné zlé následky.

Eva uvažovala, že je schopna rozeznati mezi tím, co je dobré a co zlé. Avšak klamná naděje, že dosáhne vyššího stupně poznání, ji přivedla k domněnce, že had je jejím zvláštním přítelem, který má zájem o její dobro. Kdyby vyhledala svého muže a kdyby společně předložili Tvůrci hadova slova, obdrželi by okamžitou pomoc a byli by osvobozeni od satanského pokušení. Pán si nepřál, aby prohlíželi strom poznání, protože tímto způsobem byli ohroženi satanovou lstí. Bůh věděl, že zcela bezpeční mohou býti jen tehdy, když se ovoce ani nedotknou.

Člověk vlastní svobodnou volbu

Bůh naše první rodiče dosti varoval o stromě poznání; byli dokonale informováni o pádu Lucifera a o nebezpečí naslouchání jeho našeptávání. Nepozbavil je možnosti požívání zakázaného ovoce, nýbrž je obdařil jako nezávislé bytosti svobodnou volbou: věřit Jeho slovům, poslouchat Jeho přikázání a žít, nebo věřit pokušiteli, být neposlušným a zahynout. Oba jedli zakázané ovoce a moudrost, jaké tímto dosáhli, byla ohraničena poznáním hříchu a vědomím viny. Krátce nato byli pozbaveni světelného roucha, jakým byli oděni, a když si uvědomili hloubku svého provinění a ztrátu odění daného jim Bohem, zachvěli se hrůzou a listím se snažili zakrýti svou nahotu.

Adam a Eva raději věřili slovům, která dle jejich mínění pocházela pouze od hada, i když tento jim neprokázal žádné důkazy lásky a přízně. Nenaučil je ničeho, co by jim působilo radost a štěstí, zatím co Bůh je bohatě obdaroval vším, co potřebovali k své existenci a plnému štěstí. Kamkoli pohlédli, všude viděli bohatství a krásno Jeho darů; a přesto se Eva nechala podvést hadem, domnívajíc se, že před nimi bylo ukryto něco, co by je učinilo ještě moudřejšími, jako byl sám Bůh. Místo aby důvěřovali a spoléhali na Boha, hanebně zpochybnili Jeho dobrotu a oblíbili si satanova slova.

V první chvíli po dokonaném přestoupení, zdálo se Adamovi, že vstupuje do vyššího stupně bytí. Avšak myšlenka na dokonaný přestupek a neposlušnost naplnila ho obavou a nepokojem. Ovzduší až dosud příjemné a lahodné, mající rovnoměrnou teplotu, jim připadalo chladné. Hříšný pár si uvědomil svůj hřích. Začali se obávat budoucnosti a cítili jakýsi nedostatek a nahotu duše. Láska, pokoj a blaženost je opustily, místo nich je zaplavil pocit nedostatku, jaký nikdy předtím nepoznali. Nyní poprvé obrátili svůj zřetel na svůj zevnějšek. Světelné roucho, které je dřív obklopovalo, zmizelo a v náhradu za ně zhotovili si pokrývku, neboť neoděni nemohli se ukázat před zrakem Božím a svatých andělů.

Nyní začali chápat pravou podstatu svého hříchu. Adam vyčítal své družce její pošetilost, když ho opustila a nechala se svést hadem; oba se však utěšovali tím, že Bůh, který jim podal tolik důkazů své lásky, jim odpustí tento jejich hřích a nebudou muset nést tak hrozný trest, jak se obávali.

Satan jásal nad svým úspěchem. Svedl ženu, aby nedůvěřovala Bohu, aby pochybovala o Jeho moudrosti, chtěla vniknout v Jeho plány a tak přestoupila Jeho příkaz. Skrze ni způsobil i pád Adamův, který následkem své lásky k Evě neuposlechl rovněž Boží nařízení a zhřešil spolu s ní.

Po nebi se roznesla zpráva o pádu člověka a umlkly všechny harfy; zarmoucení andělé odkládali z hlav své koruny. Celé nebe bylo vzrušeno. Tato velká nevděčnost člověka za všechno bohatství, dobrotu a přízeň, jimiž jej Bůh obdařil, anděly velmi zarmoutila. Byla svolána porada, aby bylo rozhodnuto, co má býti učiněno z hříšným párem. Anděle se obávali, že tito hříšníci sáhnou svýma rukama po ovoci ze stromu života, a tím způsobem by věčně žili v hříchu.

Velký Zákonodárce se však již chystal seznámit Adama a Evu s následky jejich přestoupení. V zahradě se projevila přítomnost Boží. Pokud byli nevinní a svatí, vítali vždy s radostí blížícího se Stvořitele; nyní však zděšeně prchli a skryli se v nejhlubších skrýších zahrady. Hospodin Bůh volal na Adama a řekl jemu: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." I řekl mu Bůh: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" (1 Moj 3,9-11) Tuto otázku Pán nepostavil proto, že potřeboval odpověď, nýbrž proto, aby přesvědčil hříšný pár o hloubce jejich provinění.

Adam nemohl žádným způsobem svůj hřích zapřít, ani jej omluvit; avšak místo aby projevil ducha pokání a litoval, že byl neposlušen, snažil se svrhnout vinu na svou ženu a tím i na Boha samého: "Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z tohoto stromu, a jedl jsem." I tázal se Bůh ženy: "Což jsi to učinila?" Odpověděla : "Had mne podvedl, i jedla jsem."

Takto stejně jako i Adam snažila se svést svou neposlušnost na hada, a tím i na Boha, který hada stvořil. Lež má svůj původ v sebeospravedlňování; použili ho naší první rodiče, jakmile podlehli vlivu satanovu, a po nich všichni synové a dcery Adamovi. Místo, aby se pokorně vyznali ze svých hříchů, snaží se ospravedlnit tím, že svádějí vinu na druhé, na okolnosti nebo i na Boha, dokonce i Jeho požehnání je jim někdy příčinou k reptání proti Němu.

Zlořečení

Pán pak vynesl rozsudek nad hadem: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého." (1 Moj 3,14) Had byl takto stižen rozsudkem soudu Božího, protože sloužil satanovi za nástroj. Z nejkrásnějšího a nejobdivovanějšího polního tvora se stal tvor opovrhovaný, obávaný a nenáviděný lidmi i zvířaty. Další slova mluvená k hadovi byla určena přímo satanu a naznačovala jeho konečnou porážku a záhubu: "Nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu." (1 Moj 3,15)

K Adamovi pak Hospodin řekl: "Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi ze stromu toho, kterýž jsem zapověděl, řeka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. V potu tváře své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš." (1 Moj 3,17.18.19)

Bůh proklel zemi následkem neposlušnosti a hříchu lidí, protože jedli ze stromu poznání dobrého i zlého. Nebylo vůlí Boží, aby nevinný pár nezvěděl nic o hříchu. Obdařil je štědře dobrem a bránil je před zlem. Protože však neuposlechli jeho přikázání a pojedli ze zapovězeného stromu a seznámili se takto se zlem, budou jeho působení zakoušet po všecky dny svého života. Od té doby bude lidstvo sužováno satanovým pokušením. Místo radostné práce, jaká jim byla dosud určena, bude napříště jejich údělem dřina a starost. Budou vystaveni zklamání, žalu a bolestem a nakonec smrti. Z prachu povstali a v prach budou opět obráceni.

Prokletím za spáchaný hřích bude celá příroda připomínat člověku povahu a následky vzpoury proti Bohu. Když Bůh stvořil člověka, učinil ho vládcem nad zemí a všemi tvory. Pokud byl Adam věrný nebi, byla mu podrobena celá příroda.. Když se však vzepřel zákonu Božímu, vzbouřili se nižší tvorové proti jeho vládě. Tak Bůh ve svém velkém milosrdenství zjevil lidem svatost zákona a ukázal jim na jejich vlastním příkladě, jakému nebezpečí se vystavují, odkloní-li se od něho, byť i jen v nejmenším.

Mnozí, kteří hlásají, že zákon Boží není pro člověka závazný, se snaží dokázat, podobně jako satan v nebi, že je nemožné, aby člověk dostál Božím předpisům.. Je-li to však pravda, proč byl Adam potrestán za své přestoupení? Hřích našich prvních rodičů přinesl světu vinu a utrpení, a kdyby nebylo dobroty a milosrdenství Božího, uvrhl by lidstvo v zoufalství beznaděje. Neklam nikdo sám sebe! "Odplata za hřích je smrt." (Řím 6,23) Zákon Boží nemůže být beztrestně přestoupen ani dnes právě tak jako v době, kdy byl vyřčen rozsudek nad otcem lidského pokolení.

Adamovi a Evě bylo oznámeno, že poněvadž podlehli satanovu pokušení a uvěřili jeho sluvům, že Bůh klame, budou muset opustit rajský domov. Svou neposlušností otevřeli satanovi vrata, a tím mu umožnili přístup k sobě, proto by nebylo pro ně bezpečné, aby nadále zůstali v zahradě Eden, neboť by mohli jíst ze stromu života, a tak zvěčnili svůj hříšný život. Adam s Evou prosili, aby mohli zůstat v zahradě Eden, i když pochopili, že ztratili všechno právo žít v blaženosti ráje. Přislíbili, že v budoucnu budou již Boha bedlivě poslušni. Bylo jim řečeno, že následkem ztráty nevinnosti nejen,že nedosáhli větší síly, nýbrž pozbyli tu, kterou předtím vlastnili. A protože podlehli svodu v předešlém stavu nevinnosti, tím více nebudou míti síly k uchování své neporušenosti a poslušnosti nyní, pod tíhou vědomé viny. Nyní porozuměli, že trest za hřích je smrt. V pokoře a nevýslovném smutku se rozloučili se svým krásným domovem a odebrali se osídlit zemi, na níž teď spočívala kletba hříchu.

Andělé byli pověřeni okamžitě zabezpečit přístup ke stromu života. Satanovým plánem bylo, aby Adam a Eva svým neposlušenstvím Boha stáhli na sebe Boží hněv, následovně měli sníst ovoce stromu života a tím by věčně žili v hříchu. Rajská zahrada zůstala na zemi ještě dlouho po tom, co z ní byl vyhnán člověk. Padlému lidskému pokolení bylo ještě dlouho dovoleno vzhlížet k domovu nevinnosti; vstup do něho však střežili strážní andělé s ohnivými meči.