Set vlastnil vzácnou povahu, proto mu bylo určeno v konání spravedlnosti místo ábelovo. Byl synem Adama jako i Kain. Stejně jako i Kain nezdědil z Adamovy povahy více dobrých vlastností. Zatímco Adam byl stvořen bez hříchu, k obrazu Božímu, zdědil Set, podobně jako Kain, hříšnou povahu svých rodičů. Poddáním se Boží milosti a přijetím poučení svého otce Adama ctil Boha činěním Jeho vůle. Odloučil se od potomků Kainových a pracoval a jednal tak, jako by jednal ábel, kdyby žil. Svými činy i slovy snažil se nakloniti hříšníky k poslušnosti a uctívání Boha.

Enoch byl svatým mužem, který sloužil Bohu v upřímnosti a čistotě svého srdce. Když viděl rozmáhající se zlo a zkaženost lidského rodu, odloučil se od Kainových potomků a káral jejich velkou bezbožnost. Na zemi se tehdy nalézali rovněž lidé, kteří Boha uznávali, báli se Ho a uctívali Jej. Spravedlivý Enoch se velmi rmoutil nad vzrůstem zla mezi bezbožníky, proto s nimi v každodenním životě neudržoval žádné bližší styky. Obával se, aby ve své mysli neochabl v přinášení cti a chvály svatému Bohu, jaká mu náležela. Jeho svatá duše trpěla, když viděl, jak lidé denně pošlapávají Boží autoritu. Odloučil se proto od nich a svůj čas trávil v samotě v přemýšlení a modlitbách. Kořil se před Bohem a modlil se o ještě větší a lepší poznání Jeho vůle a sílu pro její plnění. Bůh obcoval s Enochem skrze anděly a uděloval mu svá poučení a rady. Oznámil mu, že nebude věčně snášet lidskou vzpouru a že má v úmyslu zničit lidské pokolení skrze vody potopy.

Nádherná rajská zahrada, kterou po svém pádu museli naši prarodičové opustit, měla zůstat na zemi až do potopy. Stvořitel sám tento sad vytvořil a pečoval o něj. U brány ráje střežené cherubínem zjevovala se velebnost Boží a přicházeli sem první ctitelé. Zde stavěli své oltáře a přinášeli své oběti, zde se milostivý Bůh setkával se svými dítkami. Ve své božské prozřetelnosti přenesl tuto zahradu, aby ji opět svým vykoupeným navrátil v ještě nádhernější ozdobě. Božím úmyslem je zachovat toto úchvatné dílo svých rukou nedotčeno prokletím.

Skrze svaté anděly zjevil Bůh Enochovi svůj úmysl zničit mravně zkažený svět potopou a podrobně před ním rozvinul svůj plán vykoupení. Prorockým Duchem vedl jej budoucími pokoleními, jež budou žít po potopě a zjevil mu všechny významné události spjaté s druhým příchodem Kristovým a s koncem světa. (Juda 14)

Enocha znepokojovaly myšlenky, o stavu mrtvých a o tom co přijde po smrti. Zdálo se mu, že spravedliví i bezbožní se v hrobě změní v prach, a to bude jejich společný konec. Neměl známosti o osudu spravedlivých po jejich smrti. V prorockém vidění byl poučen o obětní smrti Kristově za člověka a viděl Jeho druhý příchod v nebeské slávě v doprovodu všech svatých andělů, aby své spravedlivé vysvobodil z hrobů a dal jim věčný život. Byl mu ukázán všeobecný mravní úpadek a zkaženost lidstva při druhém příchodu Kristově; viděl naduté, domýšlivé, opovážlivé a svévolné pokolení, jež bude popírat jediného Boha a Jeho Syna Ježíše Krista, pokolení přestupující přikázání Boží a opovrhující Jeho ustanoveními, znevažující Jeho svatou krev i smíření.

Viděl spravedlivé ověnčené slávou a ctí, bezbožné pak vykázané z přítomnosti Boží a jejich strávení ohněm. Enoch se stal kazatelem spravedlnosti a věrně hlásal lidem o všem, co mu Bůh skrze Ducha proroctví zjevil. Ti, kteří uvěřili jeho slovům a báli se Hospodina, vyhledávali tohoto svatého muže, aby se od něho učili a s ním se modlili.

Proměna Enocha

Svým každodenním spojením s Bohem stával se Enoch stále bližší nebi. Když hlásal božská poučení těm, kteří chtěli naslouchat moudrosti jeho slov, jeho obličej zářil nebeským světlem. Jeho nebeský svatý vzhled vzbuzoval pozornost. Pán Enocha miloval, protože Enoch Jej vytrvale a s hlubokou důvěrou následoval, měl odpor ke zlu a stále vroucněji a horlivěji usiloval o získání nebeské vědy, aby mohl dokonaleji plnit Boží vůli. Toužil po ještě užším spojení se svým Pánem, Jejž se bál, Jehož si vážil i ctil. Proto Bůh nedovolil, aby Enoch zemřel jako jiní lidé, ale poslal své anděly, aby jej přenesli do nebe a nemusel zakusiti smrt. V přítomnosti spravedlivých i bezbožných byl Enoch od nich vzat. Ti, kteří jej milovali, připouštěli, že Bůh Enocha přenesl na nějaké tiché a klidné místo, aby si odpočinul. Když jej však ani při velmi bedlivém a usilovném hledání nikde nenalezli, pochopili, že jej není, že jej vzal Bůh.

Přenesením Enocha, potomka hříšného Adama, poskytl Bůh lidem velmi důležité poučení. Hrozilo nebezpečí, že vzhledem k strašným následkům Adamova pádu lidé zmalomyslnějí. Nyní mohli snáze pochopit, že všichni ti, kteří podobně jako Enoch budou spoléhat vírou na zaslíbenou oběť Božího Beránka a budou věrně plnit požadavky Božího zákona, budou moci vstoupit branami svatého města, kde jako první z lidí vstoupil bohulibý Enoch. Na světě budou až do příchodu Ježíšova existovat dvě třídy lidí: spravedliví a bezbožní, svévolníci a ti, kteří budou věrni přikázáním Božím. Bůh bude o své spravedlivé, kteří se Ho bojí, pečovat. Pro zásluhy svého milovaného Syna budou Jím vysoce ceněni, poctí je a dá jim věčný život. Bezbožné však, kteří pošlapávají Jeho autoritu, zavrhne a vymaže z povrchu země, jako by zde nikdy nebyli.

Od té chvíle, kdy Adam z nejvyšší blaženosti a dokonalého štěstí upadl v neštěstí a hřích, existuje nebezpečí, že se znechucený člověk zeptá: "Daremnáť jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhat nařízení Jeho, a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů?" (Mal 3,14) Od doby, kdy těžké prokletí spočinulo na lidském rodu a smrt se stala údělem všech, lze tuto otázku stále slyšeti. Avšak poučení jaká Bůh udělil Adamovi a jaká následovně zopakoval Setovi a dokonale objasnil příkladem Enocha, rozehnaly temnotu a mraky a přinesly člověku naději, že jako skrze Adama přišla smrt, tak skrze Ježíše, zaslíbeného Vykupitele, přijde život a nesmrtelnost.

Život Enochův je příkladem pro věřící, kteří podléhají malomyslnosti. Stejně jako Enoch i oni žijí uprostřed zkaženého a hříšného lidstva, nacházejícího se v otevřené vzpouře proti Bohu Stvořiteli. Budou-li poslušni a zcela uvěří v zaslíbeného Spasitele, budou moci žít ve spravedlnosti dle vzoru věrného Enocha a budou přijati Bohem a vzati do Jeho svatého města.

Odloučený od světa, trávící většinou času na modlitbách a obcování s Bohem, představuje Enoch věrný Boží lid posledních dnů, který rovněž bude odloučen od všeho světského. Na příkladu Enochově viděli důkaz, že je možno být poslušen zákona Božího, že i v prostředí plném hříchu a zkaženosti mohou milostí Boží odolávat pokušení a zůstat čistými a zbožnými. Jiní lidé se ženou za každou žádostí převraceného lidského srdce a pěstují svou vlastní filozofii vzpoury proti autoritě Boží. Lid Boží se však oddělí od bezbožného způsobu života a bude ze všech sil usilovat o čistotu a svatost mysli, a zcela podmaní svůj život Boží vůli tak, až bude plně vyzařovat Jeho obraz. A podobně jako Enoch budou hotovi k proměnění a přenesení do nebe. Lid Boží bude vyučovat a varovat svět, nebude však žádným způsobem bráti účast v obyčejích a zvycích nevěřících lidí. Svatý a zbožný život spravedlivých bude tyto lidi odsuzovat. Enochovo přenesení do nebe těsně před zničením světa potopou představuje přenesení a zachránění všech žijících spravedlivých z této země před jejím zničením ohněm. Svatí budou oslaveni a zvelebeni před zraky těch, kteří je nenáviděli a pronásledovali pro jejich poslušnost spravedlivých a svatých Božích přikázání.