Kain a ábel, synové Adamovi, měli velmi rozdílné povahy. ábel byl prodchnut oddaností k Bohu a žil v bázni Boží, Kain však pěstoval pocity vzpoury a reptal proti Bohu za prokletí, jaké vyřkl nad Adamem a jeho potomky. Bratři byli seznámeni s prostředky, jaké Bůh předsevzal pro spasení lidského rodu a pochopili symbol obětí, které Bůh nařídil. Věděli, že těmito obětmi mají vyjádřit svou víru ve Spasitele, jenž je v obětech symbolizován, a proto měli být pokorni a poslušni, aby tím prokázali čest Bohu a víru v zaslíbeného Spasitele. Měli si uvědomovati svou absolutní závislost na Něm a projevit svou víru v krev Kristovu jako v zaslíbené usmíření obětováním prvorozeného ze stáda. Tyto oběti jim měly neustále připomínat závažnost jejich hříchů a upínat jejich mysl i zrak na budoucího Vykupitele a Jeho velkou oběť.

Kain předstoupil před Hospodina se svou obětí s reptáním a nedůvěrou v příchod Spasitele. Neměl v úmyslu býti poslušným a nepřivedl beránka dle Božího nařízení, aby smísil jeho krev se svou obětinou, nýbrž předložil pouze plody svého pole, čímž znevážil Boží požadavek. Bůh oznámil Adamovi, že bez prolití krve nemohou býti odpuštěny hříchy. Jeho dar nebyl vyjádřením lítosti nad spáchaným hříchem. ábel radil svému bratru, aby nepředstupoval před Hospodina bez krvavé oběti. Kain, jelikož byl starší, neměl v úmyslu svého bratra uposlechnout. Pohrdl dobře míněnou radou, rozhodl se spolehnout na vlastní moudrost a předložil Bohu oběť své vlastní vůle, jež vyjadřovala nedůvěru a odpor vůči přinášení obětí. Proto také Bůh jeho oběť nepřijal.

ábel, který pochopil velké zásady vykoupení, předložil dle Božího příkazu prvotiny svého stáda i s tukem, a tím dokázal svou víru v příchod Spasitele a Jemu náležející čest. A Bůh jeho oběť přijal. Blesk, který rozťal oblaka, spálil ábelovu oběť. Kain však neobdržel žádný důkaz přijetí své oběti. Rozhořel se v něm hněv proti Bohu i proti svému bratru. Bůh ze své lásky poslal ke Kainovi anděla, aby k němu promluvil. Anděl se jej tázal na důvod jeho hněvu a oznámil mu, že bude-li poslušný a bude postupovat dle směrnic daných Bohem, Bůh přijme i jeho oběť. Nepodřídí-li se však s pokorou Božím požadavkům, nebude-li Bohu důvěřovat a Jej poslouchat, jeho oběti nebudou přijaty. Podotkl rovněž, že přijetí ábelovy oběti nebylo z Boží strany žádnou nespravedlností ani upřednostněním mladšího bratra. Upozornil Kaina, že svým vlastním hříchem a neposlušností výslovného Božího nařízení nemohla jeho oběť býti přijata. Bude-li poslušný a bude činit dobře, bude i on milý Bohu a jeho mladší bratr se mu podřídí a bude jej poslušen jako staršího.

I přes tyto tak přesně uvedené andělovy rady Kain se nepokořil a nečinil pokání. Místo aby se vzpamatoval a zošklivil se sám sobě za svou nedůvěru, nadále reptal na nespravedlnost a stranictví Boží. Ve své tvrdošíjnosti a nenávisti vyvolal s ábelem spor a dělal mu výčitky. ábel však mírným a laskavým způsobem poukázal na jeho chybné názory a dokazoval, že zlo leží v jeho vlastní neposlušnosti. Kain však k svému bratru choval nenávist již od chvíle, kdy se Bůh přiznal k ábelově oběti. ábel se snažil uklidnit bratrův hněv a poukazoval na velkou Boží trpělivost, že ve svém milosrdenství zachoval rodiče při životu, i když je mohl okamžitě potrestat smrtí. Snažil se Kaina přesvědčit, že Bůh je velmi miluje, jinak by nemohl obětovat svého vlastního Syna, svatého a nevinného, a vložit na Něj hněv, který patřil člověku pro jeho neposlušnost.

První smrt

Když ábel ospravedlňuje Boží jednání, Kain se poddává své zlobě. Jeho hněv roste a obrací se proti ábelovi, až nakonec svého bratra zabíjí. Bůh se táže Kaina na ábela, Kain se uchýlil ke lži a říká: "Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého? (1 Moj 4,9) Bůh však oznamuje Kainovi, že ví o jeho hříchu, že zná každý lidský čin, ba dokonce i myšlení srdce a říká: "Co jsi to učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně ze země. Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé. Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi." (1 Moj 4,10-12) Prokletí, jímž byla zpočátku země dotknuta jen lehce, se nyní zdvojnásobilo.

Kain a ábel jsou představiteli dvou tříd, jež budou na světě existovat až do konce času. Násilná smrt ábelova způsobená Kainem, představuje hříšníky, kteří budou spravedlivým závidět a budou je nenávidět proto, že jsou lepší. Budou jim závidět, budou je pronásledovat a vydávat na smrt, protože jejich dobré a spravedlivé skutky budou odsuzovat hříšný způsob života bezbožných.

"Tím, že ušetřil život prvního vraha, dal Bůh celému vesmíru naučení o velkém zápasu. Temná historie Kaina a jeho potomků je ukázkou toho, co se stane, když hříšníku je dovoleno žít dále a pokračovat ve své vzpouře proti Bohu. Shovívavost Boží vedla k tomu, že hříšníci páchali své hříchy ještě směleji a vyzývavěji. Patnáct století po vynesení rozsudku nad Kainem byl vesmír svědkem toho, jak se Kainův vliv a jeho příklad projevil; země byla zaplavena zločiny a nemravností. Tím bylo dokázáno, že rozsudek smrti vynesený nad padlým lidstvem za přestoupení zákona Božího je spravedlivý a milosrdný. Čím déle žije člověk v hříchu, tím je neřestnější. Božský ortel, který ukončuje život plný nevázanosti a hříšnosti a osvobozuje svět od vlivu těch, kteří se ve vzpouře zatvrdili, je spíše požehnáním než kletbou." (PP s 78)

Adamův život byl plný smutku, pokoření a stálého pokání. Když učil své děti a vnuky bázni Boží, slyšel často hořké výčitky za učiněný hřích, který přinesl tolik neštěstí všem jeho potomkům. Když opustil krásy ráje, myšlenka, že bude muset zemřít, jej naplňovala obavami a strachem. Považoval smrt za strašlivé neštěstí. Poprvé se nyní musel seznámit s touto hroznou skutečností, když jeho vlastní syn zabil svého bratra. Pozbaven svého syna ábela, dívaje se na Kaina vraha, znajíc prokletí, jaké Bůh nad ním vyřkl, činil si Adam hořké výčitky za své velké přestoupení a prosil Boha o odpuštění ve jménu zaslíbené oběti Božího Beránka. Velmi hluboce pociťoval Boží hněv za svůj zlý čin, jehož se v ráji dopustil. Byl svědkem všeobecné zkaženosti, jež nakonec způsobila zničení obyvatel země potopou. Výrok smrti, vydaný na něj Stvořitelem, zdál se mu na počátku hrozný, později však, když prožil na této padlé zemi několik set let a pomyslel na to, že tento nuzný život by měl trvat věčně - připadala mu smrt jako spravedlivá a milosrdná.

Když viděl v opadajících listech stromů a uvadajících květech první příznaky odumírání přírody, plakal mnohem žalostněji, nežli dnes lidé oplakávají své zemřelé. Svým dětem a jejich potomkům do desátého pokolení vyprávěl o dávné dokonalé, nádherné rajské otčině, hovořil o svém pádu a jeho hrozných následcích, o velkém smutku a bolesti, jaké doznal následkem nedorozumění ve vlastní rodině, jež byla ukončena ábelovou smrtí. Mluvil o utrpeních jakými jej vedl Bůh, aby pochopili, jak bezpodmínečně nutné je zachovávání Jeho zákona. Vysvětloval, že hřích musí být potrestán bez ohledu na to, jakým způsobem je vykonán. Prosil je, aby Bohu prokazovali naprostou poslušnost a oddanost, Pán potom jejich věrnost a vděčnost odmění svým požehnáním a láskou.

Boží andělé i po Adamově pádu udržovali s ním nadále spojení. Informovali jej o plánu spasení a o tom, že lidský rod má možnost vykoupení. I když hřích oddělil člověka od přímého kontaktu s Bohem, Bůh ve své lásce znovu umožnil cestu návratu k Otci skrze oběť svého milovaného Syna pro záchranu a spásu člověka. Člověk však bude moci mít naději jen tehdy, když povede život pravého pokání v hluboké víře v zaslíbeného Spasitele. Všichni, kteří takovýmto způsobem přijmou Krista za svého jediného Vykupitele, budou znovu uvedeni do Boží milosti skrze zásluhy Jeho Syna.