K provedení svého díla si Kristus nezvolil ani učenost nebo výřečnost židovské velerady, ani moc Říma. Mistr si nevybral židovské učitele, pyšné a samolibé, nýbrž skromné, neučené muže, aby hlásali pravdy, jež měly pohnout světem. Učedníci se měli vydat do světa jako svědkové Kristovi, aby hlásali všem lidem, co viděli a co o Kristu slyšeli. Jejich poslání bylo největším posláním, k jakému kdy byli lidé povoláni. Měli se stát spolupracovníky Božími na díle spasení lidstva. Jako ve Starém zákoně vystupuje dvanáct patriarchů jako zástupci Izraele, tak dvanáct apoštolů vystupuje jako zástupci církve evangelia.

Za svého pozemského působení začal Kristus strhávat zeď dělící Židy a pohany a kázal spasení všemu lidstvu. Ačkoliv byl Žid, stýkal se se Samaritány, neuznával farizejské zvyky, které Židé zachovávali ve styku s tímto opovrhovaným národem. Spával pod jejich krovy, jídal u jejich stolu a učil v jejich osadách. Tak se Kristus snažil vštípit učedníkům pravdu, že v království Božím není územních hranic, společenských tříd, nadřazených kast, že musejí jít s poselstvím Spasitelovy lásky ke všem národům. Příkaz hlásat evangelium je založením misie Kristova království. Učedníci měli konat své dílo ve jménu Kristově. Každé jejich slovo a každý jejich čin měl přivádět pozornost ke jménu Kristovu, jež má onu životní sílu, jíž mohou být hříšníci spaseni. Měli křtít ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Kristovo jméno mělo být jejich heslem, jejich odznakem, jejich jednotící páskou, váhou pro jejich jednání a zdrojem jejich úspěchu. Nic nebude uznáváno v Kristově království, co nenese Jeho jméno a nápis.

Když se učedníci vrátili z Olivetské hory do Jeruzaléma, lidé si je prohlíželi a očekávali, že uvidí na jejich tvářích výraz zármutku, bezradnosti a poraženectví; viděli však na nich radost a vítězoslávu. Učedníci se již nermoutili nad zklamanými nadějemi. Viděli Spasitele, jenž vstal z mrtvých, a slova zaslíbení, jež jim dal při loučení, jim zněla stále v uších.

Uposlechli Kristova příkazu a čekali v Jeruzalémě na splnění Otcova zaslíbení - vylití Ducha svatého. Nečekali nečinně. Písmo praví, že byli "stále ve svatyni" a "velebili Boha". (Luk 24,53) Scházeli se spolu, aby se ve jménu Ježíšově modlili k Otci. Věděli, že mají nyní v nebi Zástupce, Přímluvce u trůnu Božího. Domnívali se, že zázračné sestoupení Ducha svatého bude mít na lid Izraele takový vliv, že Krista přijmou.

Učedníci se proto shromáždili ve vrchní místnosti domu, kde přebývali, a spojili své prosby s modlitbami věřících žen i Marie, matky Pána Ježíše, a Jeho bratrů. Jeho bratři, kteří v Něj dříve nevěřili, však po všech událostech, jichž byli svědky, a po ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Pána zcela v Něj nyní uvěřili a utvrdili svou víru. Počet shromážděných v místnosti byl kolem stodvaceti osob.

S opravdovou vážností se nyní modlili, aby jim byla dána schopnost jednat s lidmi a promlouvat k nim v moci Kristově. Zapomněli na všechny rozpory, na touhu po prvenství a semkli se v pravém křesťanském společenství. Tyto dny přípravy byly dny hlubokého zpytování srdce. Učedníci pociťovali svůj duchovní nedostatek a prosili Pána o svaté pomazání, jež by jim dalo schopnost pracovat na záchraně duší. Leželo na nich břímě záchrany lidí. Uvědomovali si, že evangelium musí být přineseno světu, a žádali, aby se jim dostalo moci, kterou jim Kristus přislíbil.

"A když přišel den padesátý, byli všichni jednomyslně spolu. I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.. I ukázali se jim rozdělení jazykové, jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všichni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati." (Skut 2, 1-4)

Duch svatý se zjevil jako rozdělené ohnivé jazyky, které spočinuly na shromážděných a vyjadřovaly symbol učedníkům uděleného daru plynného mluvení různými jazyky, které předtím neznali. Oheň symbolizoval horlivost, s jakou měli zahájit práci a také moc, jaká měla doprovázet jejich slova.

Písma vysvětlovaná Ježíšem ožila nyní v jejich paměti jako skutečná neodvratná pravda. Nebeská záře strhla oponu, jež bránila viděti konec toho, co již bylo zrušeno. Cíl Ježíšova poslání a rovněž povaha Jeho království byly nyní naprosto jasně pochopeny.

V moci Ducha svatého

Židé byli rozprášeni téměř mezi všechny národy a mluvili různými jazyky. Dostavili se do Jeruzaléma z nejrůznějších krajin, aby zde určitou dobu bydleli, neboť chtěli míti účast na slavnostech, jaké se tehdy konaly v náboženských obřadech. Byli zde představitelé všech známých jazyků. Tato rozmanitost jazyků byla velkou překážkou v práci Božích služebníků při hlásání Kristova učení. Skutečnost, že Bůh tímto darem jazyků odstranil hlavní nedostatek učedníků tak zázračným způsobem, byla pro lid tím nejpřesvědčivějším důkazem , že svědectví těchto Kristových svědků je opravdové. Duch svatý pro ně učinil to, co by sami nedokázali vykonat za celý svůj život; nyní mohli šířiti pravdu evangelia všude, neboť ovládali dokonale jazyky lidí, mezi nimiž pracovali. Tento zázračný dar byl největším důkazem, jaký mohli světu dát, že obdržené pověření nese na sobě pečeť nebes.

"Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest. A když se stal ten hlas, sešlo se množství, a užasli se, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho. I děsili se všickni, a divili, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? A kterak my slyšíme jeden každý jazyk náš, v kterémž jsme se zrodili? Partští, a Médští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii. V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a příchozí Římané. Židé i v nově na víru obrácení. Krétští a Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží. I děsili se všickni a divili, jeden druhému řkouce: I což toto bude?" (Skut 2,5-12)

Kněží a vedoucí lidu opanovala vzteklost a hněv, když viděli a slyšeli toto zázračné zjevení, o němž se roznesla zvěst po celém Jeruzalému i jeho okolí; neodvážili se však projevit svou zlobu z obavy, aby na sebe nestáhli nenávist lidu. Vydali Mistra na smrt, a zde nyní stojí Jeho služebníci, prostí a neučení galilejští mužové, kteří poukazují na zázračné naplnění proroctví a hlásají nauky Krista, svého Učitele, ve všech tehdy užívaných jazycích. Se svatým zápalem hovoří o zázračném díle Spasitelově a vyjasňují před svými posluchači plán vykoupení skrze milost a oběť Syna Božího. Slova apoštolů přesvědčovala a přiváděla k obrácení tisíce posluchačů. Tradice byly dávány stranou a pověry a předsudky kněží, které vštěpovali lidem, byly zavrhovány a bylo přijímáno pouze čisté učení Slova Božího.

Petrovo kázání

Petr ve svém kázání poukázal lidu na skutečnost, že tento jev je vyplněním Joelova proroctví, v němž Joel předpověděl, že takováto moc sestoupí na služebníky Boží, aby byli uschopněni pro zvláštní dílo.

Vzpomenul v krátkosti Ježíšův rodokmen, jenž sahal v přímé linii až do váženého domu Davidova. Aby prokázal pravost a správnost svého postoje, nepoužil žádného Ježíšova učení, neboť věděl, že předsudky lidu byly tak velké, že by to stejně nepřineslo žádný užitek. Obrátil zřetel na Davida, kterého Židé považovali za vzácného patriarchu svého národa. Petr řekl: "Nebo David o něm praví: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul. Protož rozveselilo se srdce mé a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději. Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení." (Skut 2,25-27)

Petr dokazuje, že David nemohl mluvit sám o sobě, ale vysloveně poukazuje na Ježíše Krista. David umřel přirozenou smrtí, jako každý jiný člověk. O jeho hrob, který obsahuje jeho prach, je až doposud velmi pečlivě dbáno. David, izraelský král a jako prorok, těšil se zvláštní Boží přízní. V prorockém vidění mu byly ukázány život i služba Ježíšova. Viděl Jeho zavržení, Jeho utrpení, ukřižování, pohřbení, zmrtvýchvstání i nanebevstoupení.

David vydal svědectví, že Ježíšova duše neměla zůstat v pekle (v hrobě) ani Jeho tělo nemělo doznat porušení. Petr představil, že toto proroctví se naplnilo v Ježíši Nazaretském. Bůh skutečně vzkřísil svého Syna z mrtvých a vyvedl Jej z hrobu dříve, než tělo doznalo zkázy. Nyní je vyvýšen nad nebesa nebes.

Mnozí z těch, kteří se až doposud vysmívali myšlence, že by tato obyčejná skromná bytost, jakou byl Ježíš, mohla býti Synem Božím, nyní následkem neobyčejných událostí se cele přesvědčili o správnosti takové myšlenky a uznali Jej za svého Spasitele. Tři tisíce duší se najednou připojilo ke sboru. Apoštolové promlouvali v moci Ducha svatého a nikdo se nemohl jejich slovům protivit, neboť byla potvrzována mocnými zázraky, konanými následkem vylití Ducha svatého. Velká žeň duší, jakou toto vylití Ducha svatého přineslo, naplnila učedníky radostí a údivem. Divil se i celý národ. Ti, kteří se až dosud nepozbavili předsudků a klamné svatosti, byli nyní tak zaskočeni touto mocí, že se neodvažovali slovem ani činem překážet mohutnému dílu, ani je zadržet; v této době utichla i opozice kněží a vedení lidu.

Důkazy apoštolů, i když byly tak jasné a přesvědčující, nedokázaly by odstranit předsudky Židů. Byl to Duch svatý, kdo zaséval jejich důkazy do srdcí lidu s božskou mocí.. Slova apoštolů byla jako ostré šípy Všemohoucího a přesvědčovala lidi, jak strašně se provinili, když zavrhli a ukřižovali Pána slávy. "To slyševše, zkormouceni jsou v srdci, a řekli Petrovi a jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratři? Tedy Petr řekl jim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého." (Skut 2,37.38)

Těm, kteří nabývali přesvědčení, Petr zdůraznil, že dosud zavrhovali Krista proto, že je kněží a přední mužové oklamali, a že kdyby se k těmto mužům nadále obraceli o radu a čekali, až tito uznají Krista, dříve než se tak odváží učinit sami, nikdy Krista nepřijmou. Tito vlivní mužové hlásali sice zbožnost, avšak dychtili po pozemském bohatství a po světské slávě. Nebyli ochotni jít ke Kristu, aby se jim dostalo světla. Ježíš předpověděl, že strašlivá pomsta dopadne na lid za jeho zatvrzelou nevíru i přes nejpřesvědčivější důkazy, že Ježíš byl Synem Božím.

Od této doby byla řeč učedníků čistá, prostá a jasná v slovech i v akcentu, bez ohledu na to, zda mluvili vlastním jazykem neb cizím. Tito skromní obyčejní lidé, kteří nikdy nenavštěvovali prorocké školy, vyhlašovali pravdy tak vznešené a čisté, že uvedli posluchače v údiv. Apoštolům nebylo možno, aby se dostali do všech koutů země, avšak na slavnostech, jaké se konaly v Jeruzalémě, se nalézali lidé ze všech světových stran a pravdy, jež zde slyšeli, nesli do svých domovů a rozhlašovali je mezi lidem, záskávajíce duše pro Ježíše.

Poučení pro naši dobu

Fakta o založení křesťanského sboru jsou podána nejen jako část svatých dějin, ale i jako poučení pro nás v přítomné době. Všichni, kteří vyznávají Ježíšovo jméno, měli by v jednomyslnosti čekat, bdít a modlit se. Měli by být odstraněny všechny různice; mezi členy sboru musí vládnout jednota a vzájemná láska, naše modlitby k nebeskému Otci budou potom vznášeny se silnou a upřímnou vírou. Potom budeme v naději a trpělivosti očekávat naplnění zaslíbení.

Odpověď na naši prosbu může přijít náhle a s neobyčejnou mocí, může se však také protáhnout na dny a týdny, potom naše víra bude poddána zkoušce. Bůh ví, kdy a jak má odpovědět na naše modlitby. Naším úkolem je spojit se s božským Zdrojem, Bůh pak zodpovídá za svou část díla. Věrný je Ten, Který zaslíbil. Pro nás je však nesmírně důležitou věcí, abychom byli jednoho srdce a jedné mysli, abychom odložili všelikou zlost i závist, byli bdělí a čekali v pokorné prosbě. Ježíš, náš Představitel a naše hlava, je hotov pro nás učinit to, co učinil pro ty, kteří bděli na modlitbách v den seslání Ducha svatého.

I dnes používá Bůh svou církev, aby seznámil lidi se svými úmysly. Hlasatelé pravdy chodí dnes od města k městu, z kraje do kraje, aby připravili cestu pro druhý příchod Kristův. Korouhev zákona Božího se pozvedá. Duch Všemohoucího působí na srdce lidí a ti, kdož se podřídí Jeho vlivu, stávají se svědky Boha a Jeho pravdy. Můžeme najít na mnoha místech posvěcené muže a ženy , kteří sdělují druhým světlo, které jim osvítilo cestu spasení skrze Krista. A když dávají svému světlu stále zářit, jako to činili ti, kteří byli pokřtěni Duchem o letnicích, dostává se jim stále víc a více z moci Ducha. Tak má být země osvícena slávou Boží.