Celá nebesa s rozechvěním očekávala triumfálního příchodu Ježíšova, když bude vstupovat k svému Otci. Nebeští andělé vyšli, aby slavnostně uvítali Krále slávy, aby Jej doprovázeli v Jeho vítězném návratu do nebeských prostor. Kristus nyní před opuštěním svých učedníků vede je na Olivetskou horu. Tam se zastavil a učedníci se shromáždili kolem Něj. Z Jeho tváře vyzařovaly paprsky světla, když se na ně s láskou díval a dával jim své pověření i požehnání k jejich práci slovy: "Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte všecky národy. křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa." (Mt 28,18-20) Pak s rukama vztaženýma k požehnání, jako by je ujišťoval o své péči a ochraně, vznesl se Kristus zvolna z jejich středu, přitahován k nebi silou silnější než zemská přitažlivost.

Když vstoupal vzhůru, snažili se učedníci jati posvátnou bázní zachytit poslední vzhled svého Pána vstupujícího do nebe. Pak Ho oblak slávy skryl jejich zrakům a uslyšeli slova z oblačného zástupu andělů, kteří Ho přijali: "Hle, já jsem s vámi po všechny dny, až do skonání tohoto světa." Současně k nim zazněla z výšin nejsladší a nejradostnější hudba andělského sboru. Když se vznášel k nebesům, vedl s sebou mnoho osvobozených zajatců, kteří spolu s Ním povstali z mrtvých. Doprovázelo je množství andělských zástupů a nespočetná množství nebešťanů očekávala Jeho slavnostní návrat.

Ještě když učedníci hleděli vzhůru k nebi, oslovily je hlasy, jež zněly jako nejlíbeznější hudba. Obrátili se a spatřili dva anděly, kteří k nim promluvili: "Galilejští, proč stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, vzatý od vás do nebe, přijde týmž způsobem, jak jste Jej spatřili odcházeti do nebe." (Skut 1,11)

Tito andělé patřili k zástupu, který čekal v zářivém oblaku, aby doprovodil Ježíše do Jeho nebeského domova. Byli to nejvznešenější andělé z celého zástupu, přišli k hrobu při Kristově vzkříšení a byli s Ním po celou dobu Jeho života na zemi. Celé nebe dychtivě čekalo, až skončí Kristův pobyt na světě poznamenaném kletbou hříchu. Nyní přišel čas, kdy nebeský vesmír přijímá svého Krále. Což tito dva andělé netoužili připojit se k zástupu vítajícímu Ježíše? Ze soucitu a z lásky k těm, které tu Spasitel zanechal, čekali zde, aby jim poskytli útěchu. "Což nejsou všichni andělé jen služební duchové, kteří bývají posíláni na pomoc těm, kdo mají obdržeti dědictví spásy?" (Žid 1,14)

Celá nebesa byla připravena, aby uvítala Spasitele v nebeských dvorech. Když vystoupil na nebe, kráčel v čele zástupu těch, které vysvobodil při svém zmrtvýchvstání ze zajetí smrti. Zástupy nebešťanů s jásotem, chvalořečením a zpěvem pozdravovaly tento radostný průvod.

Když se blížili k městu Božímu, vydali slavnostním hlasem provázející andělé příkaz:

"Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl Král slávy".

A andělé držící stráž při branách s jásotem se táží: "Kdož jest ten Král slávy?"

Pána doprovázející andělé triumfálně oznamují: "Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník. Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, aby vjíti mohl Král slávy."

A znovu zaznívá jásavé volání: "Kdož jest ten Král slávy,?", neboť andělé se nikdy nenabaží, slyší-li velebit Jeho jméno. A provázející andělé znovu odpovídají: "Hospodin zástupů, Onť jest Král slávy!" (Žalm 24,7-10)

Pak se brány města Božího doširoka otevírají a andělský zástup jimi prochází za zvuku slavnostních fanfár a úchvatné hudby.

Zde je trůn a kolem něho duha zaslíbení. Jsou tu cherubíni a serafíni. Shromáždili se tu velitelé andělských zástupů, synové Boží, zástupci nepadlých světů. Nebeská rada, před níž Lucifer kdysi obvinil Boha a Jeho Syna, zástupci oněch nevinných říší, nad nimiž chtěl satan ustavit svou vládu - všichni jsou tu, aby uvítali s nejvyšší poctou svého milovaného Velitele - Krále všech králů a Pána všech pánů. S nejhlubší úctou se před Ním sklánějí a odkládají své zářící koruny u Jeho nohou. Potom se andělé dotkli svými prsty strun zlatých harf a nebeská klenba se rozezněla nejsladší melodickou hudbou a chvalozpěvy ke cti Božího Beránka, který byl zabit, avšak žije ve své slávě a svém majestátu. Zástupci celého vesmíru dychtí oslavit Jeho vítězství a velebit svého Krále.

Kristus je však zaráží. Ještě ne; ještě nemůže přijmout korunu slávy a královské roucho. Vstupuje do přítomnost svého Otce. Ukazuje svou raněnou hlavu, probodený bok, probité nohy; pozvedá své ruce, na nichž jsou stopy po hřebech. Ukazuje znamení svého vítězství; předkládá Bohu prvotinu, to jest ty, kdož s Ním vstali z mrtvých jako představitelé toho velikého množství těch, kteří vyjdou z hrobů při Jeho druhém příchodu. Blíží se k Otci, který se raduje nad každým hříšníkem činícím pokání, který plesá nad každým spaseným. Dříve než byly položeny základy země, učinili Otec a Syn smlouvu o vykoupení člověka, kdyby byl přemožen satanem. Podali si ruce v slavnostním slibu, že Kristus se stane zárukou lidského pokolení. Tento slib Kristus splnil. Když na kříži zvolal: "Dokonáno jest!", sděloval to Otci. Smlouva byla splněna. Nyní říká: Otče, dokonáno jest. Ó, můj Bože. Dokonal jsem dílo vykoupení. Je-li Tvé spravedlnosti učiněno zadost, "chci, abys to, co jsi mně dal, dal i jim, aby kde jsem já, i oni byli se mnou." (Jan 19,30; 17,24)

Je slyšet Boží hlas, který oznamuje, že spravedlnosti bylo učiněno zadost. Satan je poražen. Ti, kdož pracovali a bojovali za Krista na zemi, jsou přijati "v milovaném". (Ef 1,6) Před nebeskými anděly a před zástupci nepadlých světů jsou prohlášeni za spravedlivé. Kde je Ježíš, tam bude i Jeho církev. Otec bere Syna do svého náručí a je slyšet pokyn: "Všichni andělé Boží nechť se Jemu klanějí." (Žid 1,7)

S nevýslovnou radostí potvrzují knížata, vládcové a mocnosti svrchovanost Knížete života. Zástupy se Mu klanějí a radostný jásot se rozléhá všemi nebeskými dvory: "Hoden jest Beránek zabitý vzíti moc i bohatství, moudrost i sílu, čest, slávu a požehnání!" (Zj 5,12)

A opět jásavé chvalozpěvy doprovází hudba andělských harf a nebe překypuje radostí a chválou. Láska zvítězila. Ztracené bylo nalezeno. V nebesích zní mohutné volání: "Tomu, kdo sedí na trůně, a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků!" (Zj 5,13)

Z tohoto projevu nebeské radosti doléhá na nás na zemi ozvěna Kristových podivuhodných slov: "Vstupuji k Otci svému a k Otci vašemu, k Bohu svému a k Bohu vašemu." (Jan 20,17) Rodina nebeská a rodina pozemská jsou jedno. Pro nás vystoupil náš Pán na nebesa, pro nás žije. "Proto také může vždycky spasiti ty, kteří skrze něj přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby je zastupoval." (Žid 7,25)

Satanův hněv

Satan svolal k poradě své anděly a v hořké nenávisti k Boží vládě jim oznámil, že i když se mu podařilo udržet svou vládu nad zemí, musí být úsilí všech jeho andělů vůči následovníkům Kristovým desetkrát větší než dosud. Je sice pravdou, že se mu nepodařilo porazit Ježíše; tím více je proto nutné zničit Jeho následovníky. Proto musí usilovat, aby v každém pokolení zmátli ty, kteří budou věřit v Ježíše. Dále jim oznámil, že Ježíš dal svým učedníkům moc, aby satanovy anděly kárali a nad nimi vítězili. Dal jim také moc uzdravování těch, které oni budou trápit a kormoutit. Po těchto zprávách odešli jako řvoucí lvi, aby hledali a ničili Kristovy následovníky.