"Uviděl jsem potom nové nebe a novou zemi; neboť první nebe a první země pominuly." (Zj 21,1) Oheň, který stravuje bezbožné, očišťuje zemi. Každá stopa prokletí je smazána. Nebude věčného planoucího pekla, které by vykoupeným připomínalo strašné následky hříchu. Toliko jediná připomínka zůstane: Náš Vykupitel vždy ponese známky svého ukřižování. Na Jeho raněné hlavě, v Jeho boku, na Jeho rukou a nohou zůstanou jediné stopy krutého díla, jež působí hřích.

Prorok, patřící na Krista v Jeho slávě, praví: "Rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho." (Ab 3,4) Probodený bok, odkud vytékal proud krve, jež usmířila člověka s Bohem - tam je Spasitelova sláva, "tu je skryta síla jeho". "Mocný k spasení" je proto skrze výkupnou oběť silný, aby mohl vykonat spravedlnost nad těmi, kdo pohrdli milostí Boží. A známky Jeho pokoření jsou Jeho nejvyšší poctou; nekonečnými věky budou rány Golgoty ukazovat chválu Kristovu a hlásat Jeho moc.

"Ó ty věže bravná, bašto dcery Siónské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první." (Mich 4,8) Přichází doba, k níž svatí vzhlíželi s touhou od chvíle, kdy plamenný meč vykázal první pár lidí z ráje, přichází doba "k vykoupení toho, čeho bylo dobyto". (Ef 1,14) Království lehkomyslně ztracené hříchem Kristus obnovuje a společně v něm vládne s vykoupenými. "Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou." (Žalm 37,29) Mnozí se obávají, že dědictví svatých se jeví příliš hmotné a vedlo je to k duchovnímu výkladu pravd a pohledu na novou zemi jako na svůj domov. Kristus však ujistil své učedníky, že odchází připravit pro ně příbytky v Otcově domě. Ti, kdož přijímají učení slova Božího, nejsou o nebeských příbytcích zcela nevědomí. A přesto apoštol Pavel říká: "Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na lidskou mysl nevstoupilo, co vše připravil Bůh těm, kteří Ho milují". (1Kor 2,9) Lidská řeč nestačí k tomu, aby popsala odměnu, která čeká spravedlivé. Jen ti ji poznají, kdož ji spatří. Rozum smrtelníka nemůže pochopit slávu ráje Božího.

V bibli je dědictví spasených nazýváno "vlastí". (Žid 11,14-16) Tam nebeský Pastýř zavede své stádo k pramenům živých vod. Strom života dává své ovoce každý měsíc a listí stromů slouží k zdraví národů. Jsou tam věčně proudící, nevysychající toky vod, průzračné jako křišťál a na jejich březích vrhají ševelící stromy své stíny na cesty, připravené pro vykoupené Páně. Rozsáhlé nížiny tam stoupají ke krásným lahodným pahorkům a hory Boží tam zdvihají své majestátní vrcholky. V těchto pokojných rovinách, při těchto živých proudech najde lid Boží, který byl tak dlouho poutníkem a putujícím, svůj domov.

"Bydliti bude lid můj v obydlí pokojném, totiž v příbytcích nejbezpečnějších a v odpočívání nejpokojnějším." "Nebude více slyšáno o bezpráví v zemi tvé, o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých, ale hlásati budeš spasení na zdech tvých, a v branách svých chválu". "Nastavějí též domů, a bydliti budou v nich, i vinice štěpovati budou, a jísti budou ovoce jejich. Nebudou stavěti tak, aby jiný bydlil, nebudou štěpovati, aby jiný jedl. ... Díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji." (Iz 32,18; 60,18; 65,21.22)

"Tam veseliti se budou z toho poušť a pustina a plesati, pravím, bude poušť, a vzkvetne jako růže." "Místo chrastiny vzejde jedle, a místo hloží vyroste myrtus." "I bude bydliti vlk s beránkem a pardus s kůzlátkem ležeti; tolikéž tele a lvíče i krmný dobytek spolu budou, a malé pacholátko je povede. Také i kráva a medvědice spolu pásti se budou a plod jejich spolu ležeti, lev pak jako vůl plevy jísti bude. A litý had nad děrou pohrávati si bude s dítětem prsí požívajícím, a to, kteréž odstaveno jest, směle sáhne rukou svou do díry baziliškovy. Neuškodí, aniž zahubí na vší mé hoře svaté", praví Pán. (Iz 35,1; 55,13; 11,6-9) Bolest nemůže v prostředí nebes existovat. Nebude už slzí, pohřebních průvodů, ani stopy po smutku. "Nebude již smrti, ani nářku, ani lkání ani bolesti již nebude, neboť všecko dřívější pominulo." "Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti." (Zj 21,4; Iz 33,24)

Nový Jeruzalém

Je zde nový Jeruzalém, "mající slávu Boží", hlavní město oslavené nové země, jenž je "korunou ozdobnou v ruce Hospodinově, a korunou královskou v ruce Boha tvého". "Jeho jas byl podoben nejvzácnějšímu kameni, jako kameni jaspisu, čistému jako křišťál." "Jeho světlem budou choditi národové, králové země vnesou do něho svou slávu." Pán praví: "Plesati budu v Jeruzalémě, a radovati se v lidu svém." "Stánek Boží s lidmi, a Bůh bude s nimi, jsa Bůh jejich." (Iz 62,3; Zj 21,11.24; Iz 65,19; Zj 21,3)

V městě Božím "nebude noci". Nikdo nebude potřebovat odpočinek ani nebude po něm toužit. Nikoho neunaví konat vůli Boží a chválit jméno Boží. Budeme stále cítit svěžest jitra a nikdy ho nebude konec. "Nebude potřebí světla lampy ani světla slunce, protože Pán Bůh bude na ně svítiti." (Zj 22,5) Sluneční svit ve městě bude nahrazen zářením, jež nebude nepříjemně oslňovat, jež však jasností zdaleka překoná polední světlo. Sláva Boží a Beránkova zaplaví Svaté město nepomíjející září. Vykoupení budou kráčet v bezsluneční slávě věčného dne.

"Chrám jsem v něm nespatřil, neboť jeho chrámem jest Pán Bůh všemohoucí a Beránek." (Zj 21,22) Výsadou lidu Božího bude možnost osobně se stýkat s Otcem i Synem. "Dosud vidíme jen zrcadlem v záhadách." (1Kor 13,12) Obraz Boží vidíme zde na zemi odražený jako v zrcadle, v dílech přírody a v jednání Božím s lidmi; potom však Ho uzříme tváří v tvář, aniž bude před námi závoj, který zastírá náš pohled. Staneme před Ním a uzříme nádheru Jeho tváře. Budeme se v Jeho přítomnosti dívat na Jeho slávu.

Tam vykoupení poznají sebe, jací vlastně jsou. Pocity lásky a soucitu, které sám Bůh zasadil do duše, se tam projeví nejvěrněji a nejušlechtileji. Čistý styk se svatými bytostmi, nezkalený společenský život se vznešenými anděly a těmi, kdož byli Bohu věrni ve všech dobách, kdož vyprali svá roucha a vybělili je v krví Beránkově, svaté svazky, jež spojují "všecky rodiny v nebi a na zemi" (Ef 3,15) - to vše přispívá ke štěstí vykoupených.

S nekonečným nadšením budou nesmrtelní lidé poznávat nekonečné hloubky tvůrčí moci a tajemství spasitelné vykupující lásky. Nebude tam už krutý, klamný nepřítel, který by sváděl k tomu, aby se zapomnělo na Boha. Bude se tam rozvíjet každá vloha , bude se tam zdokonalovat každá schopnost. Růst znalostí neunaví mysl a nevyčerpá tvůrčí sílu. Bude tam možno uskutečnit nejvelkolepější díla, dosáhnout nejvznešenějších tužeb, uskutečnit nejvyšší cíle; přesto stále zůstanou nové výšiny, jež bude možno zdolávat, nové divy, jež bude možno obdivovat, nové pravdy, jež bude možno odhalovat, a nové úkoly, jež budou rozvíjet síly mysli, ducha a těla.

Všechny poklady vesmíru budou volně přístupné, aby je vykoupení Boží mohli studovat. Neomezení pocity smrtelnosti poletí letem, který je neunaví, do vzdálených světů, jež trpěly pohledem na lidskou bídu a jež jásají štěstím při zprávě o jedné vykoupené duši. S nevýslovnou rozkoší budou děti země sdílet radost a moudrost nepadlých bytostí. Budou sdílet vědění a poznání, jež byly shromážděny za věky hloubáním o tvůrčí moci Boží. Nezkaleným zrakem budou patřit na slávu stvoření - na slunce a hvězdy a hvězdné systémy, jak všechny v ustanoveném pořádku krouží kolem trůnu Božství. Na všech věcech, od nejmenší po největší, je napsáno jméno Stvořitelovo a ve všech se projevuje bohatství Jeho moudrosti a moci.

A léta věčnosti, jak budou uplývat, budou přinášet stále bohatší a stále nádhernější zjevení Boha a Krista. Jak se bude rozšiřovat poznání, tak poroste láska, úcta a štěstí. Čím více budou lidé poznávat Boha, tím více budou obdivovat Jeho povahu. A když jim Ježíš ukáže bohatství vykoupení a úžasné činy vykonané ve velkém sporu se satanem, budou srdce vykoupených plát ještě žhavější láskou a s ještě větší radostí uchopí své zlaté harfy a desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců hlasů se spojí v mohutném chvalozpěvu.

"A všecko tvorstvo, které je v nebi, na zemi, pod zemí i na moři, a všecko co je v nich, jsem slyšel volati: Tomu, který sedí na trůně, a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků." (Zj 5,13)

Velký boj skončil. Není už hříchu ani hříšníků. Celý vesmír je čistý. V celém nezměrném stvoření panuje soulad a štěstí. Z Toho, Jenž stvořil všechno, plyne život a světlo a štěstí ve všech oblastech prostoru Universa, jenž nezná hranic. Od nejmenšího atomu až po největší světy prohlašují všechny věci, živé i neživé, v nezkalené kráse a dokonalé radosti, že Bůh je láska.