Satan je jako ochromený, když se s úžasem dívá na slávu Kristovu a na Jeho majestát. Ten, jenž byl kdysi cherubem ochráncem, se rozpomíná, odkud padl. Jak se jen změnil tento zářící serafín, "jitřenka", jak hluboko klesl! Z rady, kde byl kdysi ctěn, byl provždy vyloučen. Nyní vidí stát v blízkosti Otcově někoho jiného, jenž byl zahalen v slávu. Viděl korunu, kterou na hlavu Kristovu vložil anděl vznešené postavy a majestátního vzhledu, a ví, že vysoký úřad tohoto anděla mohl zastávat sám.

Vzpomíná si na domov své nevinnosti a čistoty, pokoje a štěstí, jež požíval, dokud nezačal reptat proti Bohu a dokud nezačal závidět Kristu. Jeho obviňování, jeho vzpoura, jeho klamy, jimiž získával účast a podporu andělů, jeho tvrdošíjné vzdorování pokusit se o záchranu, když mu Bůh chtěl dát odpuštění - to všechno živě před ním vyvstává. Přehlíží své dílo mezi lidmi a jeho výsledky - nepřátelství člověka k člověku, strašlivé hubení života, růst a pád království, převracení trůnů, dlouhá řada válek, sporů a revolucí. Vybavuje si v mysli stálé úsilí čelit dílu Kristovu a srážet člověka níž a níže. Poznává, že jeho pekelné úklady nemohly zahubit ty, kdo vložili svou víru v Ježíše. Když nyní satan hledí na své království, plod svého úsilí, vidí jen úpadek a zkázu. Svádí mnohé, aby uvěřili, že město Boží bude snadnou kořistí; ví však, že to není pravda. Znovu a znovu byl během velkého sporu poražen a donucen se vzdát. Zná příliš dobře moc a majestát Věčnosti.

Cílem arcibuřiče vždy bylo a je ospravedlnit sebe a dokázat, že za vzpouru je odpovědna božská vláda. K tomuto účelu používá všechnu sílu svého obrovského rozumu. Pracuje rozvážně a soustavně a s podivuhodným zdarem svádí obrovské zástupy, aby přijaly výklad velkého dlouhotrvajícího sporu v jeho podání. Po tisíciletí vydává tento hlavní osnovatel úkladů lež za pravdu. Nyní však přišla doba, kdy vzpoura bude konečně poražena a činnost a povaha satanova odhalena. Ve svém posledním úsilí o svržení Krista z trůnu, o zahubení lidu Božího a o dobytí města Božího se arcipodvodník zcela odhalí. Ti, kdož se k němu přidali, poznají, že jeho věc se setkává s naprostým nezdarem. Kristovi následovníci a věrní andělé poznávají satanovy pikle proti vládě Boží v plném rozsahu. Na satana se všichni dívají s naprostou ošklivostí.

Satan poznává, že se svou svévolnou vzpourou vyřadil z nebe, jež není pro něj vhodným místem. Vycvičil své síly v boji proti Bohu; čistota, pokoj a soulad nebes by pro něj byly vrcholem mučení. Jeho žaloby proti milosrdenství a spravedlnosti Boží jsou nyní umlčeny. Výtky, které se snažil vznášet proti Hospodinu, dopadly v plné míře na něho samého. A satan se nyní sklání a uznává spravedlnost rozsudku nad ním vyneseného.

"Kdo by se tebe nebál, Pane, a neoslavoval Tvé jméno? Vždyť ty jediný jsi svatý, a všecky národy přijdou a budou se klaněti před Tebou, neboť Tvé soudy se staly zjevnými." (Zj 15,4) Nyní se objasňuje každá otázka pravdy a bludu dlouhého sporu. Všem stvořeným rozumným bytostem se odhalují následky vzpoury, ovoce nedbání božských ustanovení. Výsledek satanovy vlády v protikladu s vládou Boží je předložen celému vesmíru. Satana odsoudilo jeho vlastní dílo. Moudrost Boží, spravedlnost Boží a dobrotivost Boží jsou plně obhájeny. Všichni poznávají, že všechno jednání Boží ve velkém sporu je vedeno zřetelem věčného blaha lidu Božího a blaha všech světů, jež Bůh stvořil. "Oslavujtež Tebe, Hospodine, všichni skutkové Tvoji, a svatí Tvoji Tobě dobrořečte." (Žalm 145,10) Dějiny hříchu budou pro celou věčnost důkazem, že s existenci Zákona Božího je spjato štěstí všech bytostí, které Bůh stvořil. Když se seznámi se všemi skutečnostmi velkého sporu, zvolá celý vesmír, jak věrný, tak i odbojný, jednohlasně: "Spravedlivé a pravdivé jsou cesty tvé, Králi svatých." (Zj 15,3)

Přestože je satan nucen uznat spravedlnost Boží a sklonit se před nadvládou Kristovou, zůstává jeho povaha nezměněna. Duch vzpoury jako mocný příval znovu vybuchne. Pln šílené zuřivosti se rozhoduje, že nepovolí ve velkém sporu. Nastává chvíle posledního zoufalého boje proti Králi nebes. Satan spěchá mezi své poddané a pokouší se vyvolat v nich právě takovou zlobu, jaká je v něm, a podnítiti je k okamžitému boji. Avšak ze všech nesčíslných miliónů, které láká do vzpoury, není teď nikoho, kdo by uznával jeho nadvládu. Jeho moc je u konce. Bezbožníci jsou naplněni touž nenávisti k Bohu, jaká pohání satana; vidí však, že jejich případ je beznadějný, že nemohou zvítězit nad Hospodinem. Rozdmýchává se v nich zuřivost proti satanu a těm, kdož byli jeho nástroji v páchání klamu, se zběsilostí démonů se obracejí proti nim a dochází k vzájemnému boji.

Oheň z nebe

Pán praví: "Proto, že sobě přivlastňuješ srdce podobné srdci Božímu, protož aj, já přivedu na tě cizozemce, nejkrutější národy, kteříž vytrhnouce meče své na krásu moudrosti tvé, zabijí jasnost tvou. Do jámy spustí tě." "Zahubím tě, ó cherube ochránce, z prostředí kamenů ohnivých. ...Porazím tě na zemi, před obličej králů povrhnu tě, aby se dívali na tebe. ... Obrátím tě v popel na zemi před očima všech na tě hledících. ... K hrůze veliké budeš, a nebude tě na věky." (Ez 28,6--8, 16-19)

"Všichni bojovníci jsou předěšeni, a roucha krví zbrocena, ano, což hořeti mohlo, i ohněm spáleno." "Hněv Hospodinův jest proti všechněm národům, a prchlivost proti všemu vojsku jejich, proto vyhubí je jako proklaté, a vydá je k zabití." "Dštíti bude na bezbožníky uhlím řežavým, ohněm a sírou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich." (Iz 9,5; 34,2; Žalm 11,6) Oheň sestupuje od Boha z nebes. Země se otevírá. Zbraně ukryté v jejich hlubinách vycházejí. Stravující plameny ohně šlehají z každé zející propasti. Samy skály hoří. Přichází den hořící jako pec. Živly se rozplývají v požáru a země a všechno, co je na ní, je spáleno. (Mal 4,1; 2Petr 3,10) Povrch země je jako jediná roztavená masa - obrovské, vroucí ohnivé moře. Je čas soudu a záhuby bezbožných - "den pomsty Hospodinovy, léto odplacování se, aby mstěno bylo Sióna." (Iz 34,8)

Bezbožným se dostane jejich odplaty na zemi. (Př 11,31) Budou "jako strniště; i zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Hospodin zástupů." (Mal 4,1) Někteří jsou zahubeni v okamžení, jiní trpí mnoho dnů. Všichni jsou potrestáni "podle svých skutků". Protože hříchy spravedlivých byly přeneseny na satana, bude satan trpět nejen za svou vzpouru, nýbrž také za všechny hříchy, k jejichž spáchání svedl lid Boží. Jeho trest bude daleko větší než trest těch, jež oklamal. Když už zahynuli všichni, kteří padli jeho klamy, bude satan stále ještě naživu a bude trpět. V očistných plamenech bezbožníci nakonec zahynou, kořen i ratolesti - satan je kořen, jeho následovníci ratolestmi. Trest zákona dopadl v plné míře; požadavkům spravedlnosti bylo učiněno zadost; a nebe a země, patříce na to, hlásají spravedlnost Hospodinovu.

Satanovo dílo zkázy navždy skončilo. Po šest tisíc let prováděl svou vůli, naplňoval zemi bídou a působil hoře v celém vesmíru. Všechno stvoření sténalo v úzkostech jako rodička pracující k porodu. Nyní jsou stvoření Boží navždy zbavena jeho přítomnosti a jeho pokušení. "Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují (spravedliví)." (Iz 14,7) A volání chvály a vítězoslávy stoupá vzhůru z celého věrného vesmíru. Je slyšet "hlas četného zástupu" jako "hlas mnohých vod a jako hlas mocných hromů", který praví: "Halleluja! Království se ujal Pán Bůh náš vševládný." (Zj 19,6)

Zatímco země je zahalena ničivým ohněm, přebývají spravedliví ve Svatém městě. Nad těmi, kdož měli podíl v prvním zmrtvýchvstání, nemá druhá smrt moci. Zatímco pro bezbožné je Bůh stravujícím ohněm, je pro svůj lid sluncem a pavézou. (Zj 20,6; Žalm 84,11)