Bůh si vybral Abrahama, aby skrze něj uskutečnil svou vůli. Především mu oznámil, aby opustil modloslužebný národ, uprostřed něhož bydlel, a odešel od svých příbuzných, jež rovněž holdovali modloslužbě. Bůh se zjevil Abrahamovi již v době jeho mladosti, udělil mu mnohá poučení a varoval jej před modlářstvím. Chtěl učinit Abrahama vzorem víry a pravého posvěcení pro všechna budoucí pokolení, jež měla žít na zemi. Svou čestnosti, upřímnosti a laskavosti k hostům získal si Abraham u svého lidu úctu i vážnost jako mocný kníže. Jeho horoucí uctívání Boha a jeho láska k němu a bezvýhradná poslušnost Jeho vůle byly příčinou velké vážnosti a autority u služebnictva i sousedů. Bohabojný, zbožný a příkladný život a moudré rady, jaké dával všem členům svého tábora, způsobily, že se všichni báli Boha Abrahamova, milovali Jej a ctili.

Bůh se Abrahamovi zjevil a zaslíbil mu, že jeho potomstvo bude početné jako hvězdy na nebi. "A učiním tě v národ veliký, a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání." (1 Moj12,2) A k tomu se mu dostalo ujištění, cennější nade vše, že z jeho rodu vzejde Vykupitel světa: "Požehnány budou v tobě všecky čeledi země." (1 Moj 12,3) Dostalo se mu však i smutnějšího sdělení, že jeho potomkové budou muset projít dlouhým a těžkým otroctvím, jež prožijí v Egyptě.

Bůh dal Abrahamovi pouze jednu ženu za manželku, tím chtěl znovu připomenout svou vůli, že nevydal žádné povolení, aby člověk mohl mít několik žen. Lámech byl prvním, který odstoupil od tohoto prozíravého a moudrého zřízení Božího. Jeho dvě ženy zasévaly v rodině neporozumění; závist a žárlivost činily Lámecha nešťastným. Když se lidé na zemi začali rozmnožovat a rodily se jim dcery, synové si je brali za ženy podle vlastního zalíbení, a to více než jednu. Byl to jeden z hříchů, který uvedl na obyvatele země hněv Boží. Tento zvyk se po potopě rozšířil tak dalece, že dokonce i spravedliví lidé žili v mnohoženství. Byl to však hřích a jasné porušení Božího příkazu. Bůh o Noémovi a jeho rodině, kterou zachoval v korábu, pravil: "Nebo jsem tě viděl spravedlivého v národu tomto." (l1 Moj 7,1) Noé měl pouze jednu ženu a jeho rodina byla Bohem požehnána. Protože synové Noémovi byli spravedliví, byli v arše zachováni od záhuby spolu se svým spravedlivým otcem. Bůh v žádném případě neuznával mnohoženství, protože nebylo v souladu s Jeho vůlí. Věděl dobře, že mnohoženství nevede k lidskému štěstí. Stejně tak i v rodině Abrahamově byl pokoj a soulad narušen nešťastným manželstvím s Agar.

Nedůvěra vůči Božímu zaslíbení

Když se Abraham s Lotem rozešli, řekl k němu Pán: "Pozvedni nyní očí svých, a pohleď z místa, na němž jsi, na půlnoc a na poledne, i na východ a na západ. Nebo všecku zemi, kterouž vidíš, tobě dám a semeni tvému až na věky. A rozmnožím símě tvé jako prach země; nebo jestliže kdo bude moci sčísti prach země, tedy i símě tvé sečteno bude." (1 Moj 13,14-16) "Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění. řkoucí: "Neboj se Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká. Jemužto řekl Abram: Panovníče Hospodine, což mi dáš, poněvadž já scházím bez dětí. a ten, jemuž zanechám domu svého, bude Damašský Eliezer? Řekl ještě Abram: Aj, mně jsi nedal semene; a aj, schovanec můj bude mým dědicem." (1 Moj 15,1-3)

Protože Abraham neměl syna, připouštěl, že správce jeho majetku, Eliezer,se stane jeho adoptovaným synem a dědicem. Bůh Abrahamovi výslovně oznámil, že jeho sluha nebude jeho synem ani dědicem, ale že bude mít vlastního syna. "I vyvedl jej ven a řekl: Vzhédniž nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé." ( 1 Moj 15,5)

Kdyby Abraham a Sára pevně věřili v naplnění zaslíbení, jež oznamovalo, že budou míti vlastního syna, byli by ušetřeni mnohých problémů a neštěstí. Souhlasili s tím, že se vše uskuteční tak, jak to Bůh zaslíbil, ale nemohli uvěřit, že Sára v tak vysokém věku by měla mít syna. A tak Sára kombinovala ve svém myšlení, jakým způsobem podle jejích domněnek by se mohlo Boží zaslíbení naplnit. Navrhla proto Abrahamovi, aby si vzal její egyptskou služebnici jako druhou ženu. Tímto jednáním oba manželé projevili nedostatek víry a důvěry v Boží moc. Abraham svým uposlechnutím návrhu Sáry tím, že si Agar vzal ženu, neobstál ve zkoušce víry v Boží všemohoucnost a přivolal na sebe i na Sáru mnoho utrpení. Božím úmyslem bylo vyzkoušet sílu Abrahamovy víry a stupeň jeho důvěry v zaslíbení, jaké mu bylo dáno.

Agařina povýšenost.

Agar se stala pyšnou a vůči své paní se začala chovat domýšlivě a povýšeně. Lichotilo jí, že bude matkou velkého národa, jaký měl povstat z Abrahamova semene. Abraham byl nucen naslouchat stížnostem Sáry na chování Agar i na to, že on je vlastně sám všemu vinen. Abraham byl tím velmi zarmoucen a vysvětloval Sáře, že Agar byla a je i nadále její služebnicí, a proto podléhá její vládě, může tedy s ní jednat podle svého vlastního rozhodnutí a co uzná za vhodné, pouze nesouhlasil s tím, aby byla Agar vyhnána z jeho domova, protože měla býti matkou jeho dítěte, jež jak se oba dva domnívají, má býti naplněním zaslíbení. Oznámil Sáře, že by si nikdy nevzal Agar za manželku, kdyby jej ona sama k tomu nenavedla.

Abraham musel rovněž vyslechnout nářky Agar nad utrpeními, jež jí působila Sára. Nalézal se tudíž ve stálých rozepřích. Když se snažil napravit neposlušnost Agar, vyvolal tím větší závist a zármutek Sáry, své první a velmi milované manželky. Agar nakonec utekla, aby se nemusela podřídit Sáře. Anděl Páně, který se s ní setkal, potěšil ji, ale současně také napomenul a káral za její povyšování se a přikázal jí, aby se ihned vrátila ke své paní a podřídila se její vládě.

Po Izmaelově narození Pán se znovu zjevuje Abrahamovi a oznamuje mu: "Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě." (1 Moj 17,7) A ještě jednou opakuje své zaslíbení, že dá Sáře syna a že ona bude matkou mnoha národů. (1 Moj 17,5) Abraham však i nadále nerozumí Božímu zaslíbení. Jeho myšlenky se zadržují u Izmaele, jako kdyby skrze něj měly vyjít tyto mnohé národy a povznesen citem k svému synu volá: "Ó, byť jen Izmael živ byl před tebou!" (1 Moj 17,18)

Pán však znovu a ještě důrazněji opakuje své zaslíbení: "Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm." (1 Moj 17,19) Andělé, kteří šli do Sodomy, aby ji zničili, navštívili Abrahama a ještě jednou zopakovali zaslíbení, že Sára bude míti syna.

Syn zaslíbení

Radost, jakou projevili Abraham a Sára po narození Izáka, popudila Agar k ještě větší závisti. Matka Izmaele vštěpovala svému synu ujištění, že jako syn Abrahama bude Bohem požehnán zvláštní mírou a že bude dědicem všeho, co bylo Abrahamovi zaslíbeno. Izmael sdílel city své matky a radost, jaká nastala po narození Izáka, v něm vzbuzovala hněv. Pohrdal Izákem, protože si myslel, že má ve všem přednost. Sára, když viděla, jak se Izmael povýšenecky chová k jejímu synu Izákovi, velmi se tím trápila. Proto oznámila Abrahamovi, jak se Izmael znevažujícím způsobem chová k ní i jejímu synu a řekla: "Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té se synem mým Izákem." (1 Moj 21,10)

Abraham byl tím velmi zarmoucen. Miloval svého syna Izmaele. Jak by jej mohl od sebe vyhnat? Modlil se k Bohu co má ve svém zármutku učinit. Prostřednictvím andělů Pán Abrahamovi radil uposlechnout Sáru, svou manželku, a nedopustit k tomu, aby láska k Izmaelovi neb Agar zabránila splnění přání jeho ženy. Byla jen jediná cesta, jež vedla ke smíru, pokoji a štěstí v rodině. Anděl pak udělil Abrahamovi potěšující zaslíbení, že Izmael, ačkoliv musí opustit otcovský dům, nezahyne, že Bůh na něj nezapomene a zachová jej, protože je Abrahamovým synem. Přislíbil, že Izmaele rovněž rozmnoží ve velký národ.

Abraham měl šlechetný a dobrý charakter, což bylo potvrzeno horlivou přímluvou za obyvatele Sodomy. Jeho srdce velmi trpělo. Ležela na něm tíha starostí, zármutku a nesmírného utrpení, když bylo nutno propustit Agar a s ní i svého milovaného syna jako cizího do vyhnanství v neznámé kraje.

Kdyby všemohoucí Bůh byl souhlasil s mnohoženstvím, nebyl by určitě Abrahamovi radil, aby Agar se svým synem opustila jeho dům. Chtěl tím dáti všem zvláštní ponaučení, že manželská práva a štěstí je nutno vždy chránit a vážit si jich, byť i třeba za cenu největší oběti. Sára byla pravou, první i jedinou ženou Abrahamovou. Ona vlastnila práva manželky a matky, jaká nikdo jiný nemohl vlastnit. Měla svého manžela ve velké úctě a nazývala ho svým pánem, byla žárlivá na jeho city a nechtěla se s nimi dělit s Agar. Bůh Sáru za její jednání nekáral. Abraham obdržel od andělů napomenutí za nedostatek důvěry v Boží všemohoucnost, což mělo za následek, že si vzal Agar za ženu s myšlenkou, že tím pomůže naplnění zaslíbení.

Nejvyšší zkouška víry

Bůh považoval za potřebné vyzkoušet víru Abrahamovu skrze nesmírně těžkou zkoušku. Kdyby byl Abraham vytrval v první zkoušce a trpělivě čekal na naplnění zaslíbení daného Sáře a nebral si za ženu Agar, nebyl by nyní vystaven této největší ze zkoušek, jakými kdy byl zkoušen. Příkaz, který Abraham od Boha obdržel, jistě naplnil milující otcovo srdce úzkostí, neboť zněl: "Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v oběť zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě." (1 Moj 22,2)

Abraham se však Bohu nezpronevěřil ani nezaváhal, nýbrž vzal při úsvitu dva služebníky, Izáka, svého syna, svazek dříví na zápal a šel na místo, které mu určil Bůh. Zamlčel před Sárou pravý účel své cesty, neboť si byl vědom, že její láska k Izákovi by vyvolala její odpor vůči příkazu Božímu a zadržela by syna. Abraham nedovolil, aby jeho otcovské city v něm převládly a přivedly jej k tomu, aby se Bohu protivil. Boží příkaz se měl dotknouti nejcitlivějších strun jeho duše. "Vezmi nyní syna svého". A aby jeho otcovské srdce bylo co nejhlouběji vyzkoušeno, Bůh dodal: "Toho jediného, kteréhož miluješ", to znamená jediného syna zaslíbení, "a obětuj ho tam v oběť zápalnou".

Tři dny cestovali spolu otec a syn, měl dosti času k přemýšlení, mohl zapochybovat neb ztratit důvěru v Boha, jeho srdce však k tomu nemělo sklony. Přesto, že pochopil, že Izmael není synem zaslíbení, Abraham neztratil svou důvěru v Boha a pevně věřil tomu, co mu Bůh výslovně sdělil, že zaslíbení bude naplněno v Izákovi.

Abraham právě nyní mocně věřil, že Izák je synem zaslíbení. Věřil v to, co měl Bůh v úmyslu, když mu přikázal jít a obětovat Izáka jako zápalnou oběť. Ani na chvíli nezapochyboval o Božím zaslíbení, ale věřil, že Bůh, který dal Sáře syna v tak pozdním věku a který nyní žádal od otce, aby tomuto synu vzal život, může mu jej opět vrátit vzkříšením Izáka z mrtvých. Izák byl dítětem zázraku, nemohla by tedy síla, která mu dala život, jej opět oživit?

Nikdo kromě Boha, nemůže pochopit velikost otcovy oběti, když vydává svého syna na smrt. Abraham chtěl, aby při loučení se svým synem nebyl přítomen nikdo kromě Boha. Proto přikázal svým sluhům, aby nechodili dále a pravil: "Já a dítě půjdeme tamto, a pomodlíce se, navrátíme se k vám." (1 Moj 22,5) Měl obavy, že by sluhové mohli ve své lásce k Izákovi zabránit Abrahamovi vykonati Boží příkaz. Izák, který měl být obětován, vzal na svá bedra dříví, otec vzal nůž a oheň a spolu se dali na cestu k vrcholu hory. Abraham byl rozhodnut vykonat toto hrozné, Bohem mu nařízené pověření. Otec i syn šli k určenému místu klidně vedle sebe.

"Tu Izák svého otce Abrahama oslovil: "Otče!" Ten odvětil: "Copak, můj synu?" Izák se otázal: "Hle oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" Nato Abraham řekl: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné." A šli oba spolu dál. (1 Moj 22,7.8) Těžkými kroky šel tento vážný, milující a bolestí sevřený otec po boku svého důvěřujícího mu syna. Když přišli na Bohem určené místo, vystavěl Abraham oltář a položil na něj dříví, aby byl připraven k uložení na něj oběti. Potom chvějícím se hlasem vyjevil Abraham svému synu božské poselství. Zopakoval mu zaslíbení, jež mu byla několikrát dána Stvořitelem, že právě skrze něj - Izáka, stane se on - Abraham velkým národem a pevně věří, že ačkoliv jej jako svého syna předloží Bohu coby oběť, Bůh toto zaslíbení určitě splní, neboť má moc vzbudit jej z mrtvých k životu.

Izák věří Bohu

S úžasem a hrůzou vyslechl Izák svůj osud, nekladl však odpor. Byl by mohl uniknout svému osudu, kdyby se byl k tomu rozhodl; bolestí usoužený stařec, vyčerpaný vnitřním bojem těchto tří strašných dnů, nebyl by mohl odolat vůli silného mládence. Izák však byl od dětství vychováván v oddané poslušnosti, a když mu Abraham vyložil úmysl Boží, ochotně se podvolil. Miloval a vážil si svého otce, sdílel spolu s ním jeho víru a pokládal si za čest, že je povolán položit svůj život za oběť Bohu. Objal svého milovaného otce, přitiskl jej srdečně k svému srdci, řekli si spolu poslední slova lásky a ronili poslední slzy. Snažil se zmírnit otcův žal a dodával mu odvahy, když ho provazy připoutával k oltáři. A když otec pozvedl nůž, aby usmrtil svého syna, zadrželo náhle cosi jeho vztaženou ruku. Boží anděl, který bedlivě sledoval naprostou věrnost, jakou Abraham prokázal ve své pouti na horu Moria, zvolal: "Abrahame, Abrahame!" A on rychle odpověděl: "Aj, já". A opět zazněl hlas anděla: "Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne." (1 Moj 22,11.12)

"A pozdvihl Abraham očí svých viděl, a hle skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzav skopce toho, a obětoval jej v oběť zápalnou místo syna svého." (1 Moj 22,13) Jako projev své radosti a vděčnosti nazval Abraham toto posvátné místo "Jehovah - džireh", "Hospodin opatří".Tentokrát vyšel Abraham z tého tak těžké zkoušky vítězně a vyplnil tak mezeru, jakou ve své důvěře v Boha způsobil jeho svazek s Agar. Když nyní Abraham prokázal tak mocnou víru a bezmeznou důvěru v Boží zaslíbení, na této hoře Moria obnovil s ním Bůh opět svou smlouvu, a potvrdil slavnou přísahou požehnání Abrahamovi a jeho semeni pro všechny příští generace. "Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému: Požehnám tobě velmi a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel tvých. Ano požehnání budou v semeni tvém všichni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého." (1 Moj 22,16-18)